Svobodné noviny na internetu

Cesta českého národa k dosažení jednoho ze základních politických práv ‒ všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva ‒ nebyla krátká a bylo na ní nutno překonat nejednu překážku.

Ve znamení tohoto požadavku bylo již lidové hnutí na počátku 90. let 19. století. Všechno tehdy skončilo v roce 1893 vyhlášením výjimečného stavu nad Prahou. Předseda vlády hrabě E. Taafe (1879-1893) sice předložil osnovu volebního zákona, ten však byl parlamentem odmítnut a vláda nakonec podala demisi. Myšlenka všeobecného hlasovacího práva přesto nezůstala zapomenuta a v roce 1896 se stala součástí volební reformy K. Badeniho (1895-1897): hlasovací právo v tzv. páté kurii mělo být přiznáno mužům starším 24 let.

Volby do této kurie na základě zmíněné reformy se konaly dne 12. 3. 1897. Znamenaly první úspěch Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické, která v nich získala 527 660 hlasů, tj. 7 mandátů. Dělníky z průmyslových regionů Čech, Moravy a Slezska od té doby zastupovali první poslanci vzešlí z jejich řad: J. Steiner z Kladenska, K. Vrátný z Plzeňska, J. Hybeš z Brněnska, P. Cingr z Ostravska aj.

V důsledku hospodářské krize z let 1900-1903 a pod vlivem revolučních událostí v Rusku v roce 1905 se zápas o volební reformu v Předlitavsku, jehož součástí byly i české země, dostal do svého „druhého kola“. Třebaže myšlenka všeobecného hlasovacího práva byla v 90. letech 19. století podporována také mladočechy, rozhodující průlom v jednání o volební reformu přinesly až politické mimoparlamentní akce sociálních demokratů v letech 1905-1907.

Výsledkem mohutných lidových manifestací z podzimu 1905 byl příslib vlády P. Gautsche (1905-1906), že připraví nový volební zákon. Ten byl nakonec po průtazích dne 26. 1. 1907 schválen oběma komorami rakouského parlamentu. Na tomto podkladě pak proběhly ve dnech 14. 5. a 23. 5. 1907 v celém Předlitavsku první volby, vycházející z principu všeobecného hlasovacího práva.

Již první kolo voleb dne 14. 5. 1907 přineslo překvapivý úspěch kandidátů sociální demokracie. Tato skutečnost vedla ostatní politické strany ke společnému postupu ve druhém kole dne 23. 5. 1907. V něm se nesocialistickým stranám podařilo zvítězit v 50 z celkového počtu 52 volebních okresů, v nichž se konala tzv. užší volba.

Je příznačné, že v okresech, v nichž se do užší volby sociální demokraté nedostali, podporovali voliči této strany vždy protiklerikálního kandidáta. To dopomohlo k vítězství také prof. T. G. Masarykovi, jednomu ze dvou „realistů“, ve volebním okrese Rožnov pod Radhoštěm.

Z českých politických stran získala ve volbách v květnu 1907 agrární strana 28 mandátů, sociální demokraté 24 mandáty, mladočeši 18 mandátů, klerikálové 17 mandátů, národní sociálové 9 mandátů, staročeši 7 mandátů, pokroková strana („realisté“) 2 mandáty a nezávislí kandidáti rovněž 2 mandáty.

První všeobecné volby v Předlitavsku v roce 1907 skončily úspěchem sociální demokracie v českých i německých volebních okresech. V celém Rakousku bylo odevzdáno 1 015 918 hlasů ve prospěch sociálně demokratických kandidátů. V českých zemích byl zisk volebních hlasů (včetně německých okresů) podobný: 513 219 hlasů, tj. 50 mandátů. Sociální demokracie se tak stala v Předlitavsku nejsilnější stranou. Za ní následovaly klerikální strany (800 tisíc hlasů) a agrárníci (400 tisíc hlasů).

V českých volebních okresech v Čechách byli v roce 1907 zvoleni do rakouské říšské rady tito sociálně demokratičtí kandidáti: Dr. F. Soukup (Praha VI.), A. Němec (Praha VII.), Dr. L. Winter (Smíchov), V. Černý (Žižkov), J. Hudec (Nusle), L. Aust (Kladno), V. Johanis (Příbram), J. Hornof (Slaný), F. Binovec (Roudnice), R. Jaroš (Český Brod), A. Svěcený (Smíchov), F. Modráček (Beroun), K. Folber (Rakovník), G. Habrman (Plzeň), L. Pík (Rokycany), I. Klička (Příbram) a A. Remeš (Přeštice). Na Moravě byli zvoleni: J. Hybeš (Brno), J. Prokeš (Osoblaha), F. Svoboda (Jemnice), F. Tomášek (Nový Jičín) a J. Filipinský (Blansko).

Přesvědčivým vítězstvím pro sociální demokracii skončily volby také v národnostně smíšeném průmyslovém regionu Ostravska. Ve slezské části kamenouhelného revíru získal rekordní počet hlasů hornický vůdce P. Cingr (Polská Ostrava), avšak úspěšní byli i ostatní sociálně demokratičtí kandidáti: T. Reger (Fryštát-Bohumín), Č. Pospíšil (Frýdek), Dr. R. Kunicki (Těšínsko), K. Kubálek (Opava-venkov), A. Glaser (Frenštát), M. Eldersch (Klimkovice) aj.

Vítězství sociální demokracie v prvních všeobecných volbách v roce 1907 bylo přirozeným dovršením každodenní, cílevědomé práce této strany mezi neprivilegovanými vrstvami obyvatelstva českých zemí před první světovou válkou. Tento úspěch se stal předpokladem větší spoluúčasti pracujících na rozhodování o osudech této země v příštích desetiletích.

24. 4. 1997

PhDr. Rostislav Janošík

Vyobrazení: T. G. Masaryk v Jasenici na Vsetínsku během kampaně před volbami do říšské rady v roce 1907. (Foto: archiv autora)

(Převzato z tištěných SN č. 5/1997, str. 5)