Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo jsou čeští „přátelé“ putinovského Ruska?

20. 5. 2019

Záměrně jsem se vyhnul tomu, abych použil přiléhavějšího označení: kolaboranti. O nic jiného totiž v tomto případě ani nejde. Dva ze čtenářů článku, který o oné politické události, totiž o návštěvě na ruské ambasádě dne 9. 5. 2019, informoval, v diskusi zveřejněné pod tímto textem uvedli: „Kolaborantská parta skoro v plné síle“ nebo „Slet bolševických prostitutek“.

Ano, těmito výrazy pojmenovali dotyční čtenáři onu pravidelně se opakující přehlídku devótnosti a trapného podlézání ruské, postsovětské vrchnosti ze strany některých českých politiků a domnělých „celebrit“. Druhý z uvedených citátů se sluší kvůli nepřesnosti poopravit: správně mělo být použito slovo „prostitutů“, protože mužů tam byla převaha.

Jak se stalo, že se tato zpráva dostala na přední stránky novin i elektronických médií? Je to prosté: Jako každý rok, také letos dne 9. 5. 2019 uspořádalo Velvyslanectví Ruské federace (= bývalého Sovětského svazu) v sídle, jež zabrali Sověti již během osvobozování Prahy v květnu 1945 po původních, židovských majitelích, kteří skončili v nacistickém koncentráku (Hitler i Stalin byli antisemité), recepci ke „Dni vítězství“.

vojenska-prehlidka-9.-5.-1945---moskva.jpgSověti (dnes Rusové) jej tradičně slaví o jeden den později než ostatní státy bývalé protihitlerovské koalice, totiž 9. května. Děje se tak pokaždé na počest velké vojenské přehlídky, jež byla uspořádána dne 9. 5. 1945 na Rudém náměstí v Moskvě. Při této demonstrativní akci sovětští vojáci naházeli na jednu hromadu (viz fotografie) ukořistěné válečné trofeje poražených oddílů německého Wehrmachtu.

Navzdory okupantských choutkám sovětských/ruských „nadlidí“ v čele s fašizujícím se „carem“ V. Putinem zůstávají základní historická fakta o Druhé světové válce (1939-45) beze změny. Nikoho rozumného by ani ve snu nenapadlo zpochybňovat či popírat, že při osvobozování území bývalého Československa padlo dohromady 150 000 vojáků Rudé armády (různé národnosti). Zapomenout při tom nesmíme ani na oběti z řad rumunských a polských vojáků, kteří doprovázeli oddíly Rudé armády. Tato fakta jsou nezměnitelná a navždy zůstanou zapsána zlatým písmem v letopisech českého národa.

Přesto: nesměšujme úctu k hrdinům Druhé světové války ze zemí bývalého Sovětského svazu (SSSR) s otevřenou kolaborací některých ambiciózních českých politiků (minulých i současných) s putinovským Ruskem! Dnešní, postsovětské Rusko není bývalý Sovětský svaz a někdejší rozvědčík KGB V. Putin není generalissimus J. V. Stalin ani bývalý politruk, který se účastnil osvobozování naší vlasti v r. 1945 ‒ generál a pozdější maršál L. I. Brežněv.

[Generálmajor L. I. Brežněv byl v posledním roce války náčelníkem politického oddělení 18. armády, jež bojovala ve svazku 4. ukrajinského frontu. Osvobozovala mimo jiné území bývalé Podkarpatské Rusi, východního a severního Slovenska a podílela se i na bojových akcích v rámci Ostravsko-opavské operace. Do svazku 18. armády byl v lednu 1945 zařazen také známý 1. čs. armádní sbor v čele s L. Svobodou.]

V naprosté většině se jedná o osoby, jež vzhledem ke svému věku nepatří k pamětníkům, ale k lidem, kteří oslavují události, jež znají pouze z doslechu, a také proto, aby si na těchto minulých událostech přihřáli svou politickou polívčičku. Nic víc než kalkul, vychytralost a politický konjunkturalismus v tom nehledejme! Pamětníci se přece chovají jinak. Těm stačí položit kytičku květin k pomníku padlých a nepotřebují to doprovázet jalovým tlacháním a popíjením vodky na ruské ambasádě.

Hladových a žíznivých „přátel“ putinovského Ruska bylo u nás vždycky dost a dost. Hlavně, že se tam dá zadarmo najíst a napít. Někdo u stakanu vodky ochotně zapomene i na to, že je Čech. Vždyť to všichni dobře známe, hlavně v čase mistrovství světa v čemkoliv: Kdo neskáče, není Čech!

─────

Z nejznámějších osob, které se letošních oslav „Dne vítězství“ zúčastnily, to byl zejména prezident republiky M. Zeman. Jak bývá jeho zvykem, také tentokrát „zazářil“ díky své školácké ruštině. Chová se totiž podobně jako druhý čs. prezident Dr. E. Beneš, jenž si zakládal na tom, že se sovětskými soudruhy hovoří zásadně rusky (rovněž „tatíček“ TGM rusky uměl) – svým krákoravým hlasem.

Na adresu M. Zemana se sluší podotknout, že to byl právě on, kdo na začátku 90. let 20. století, ještě jako poslanec Federálního shromáždění (FS) za Občanské fórum (OF), prosadil, že byl státní svátek na počest ukončení Druhé světové války přesunut v našem kalendáři z 9. května na 8. květen. Dnes tentýž Zeman chodí oslavovat „Den vítězství“ dne 9. května na ruskou ambasádu. V zemi absurdního dramatika V. Havla je možné doopravdy všechno.

Podle fotografií, jež byly z této akce zveřejněny na internetu, přišlo na ruskou ambasádu okolo 30 známějších osob. Člověk si u některých z nich řekne: Copak má doopravdy zapotřebí, aby se kompromitoval/a takovým způsobem? Je to totéž, jako by si dotyčná osoba nechala na čelo vypálit cejch. Ten tam zůstane už nadosmrti. To není jen tak obyčejná „kérka“!

Přesto jsem tam některé osoby postrádal. Chyběli tam mnozí Zemanovi „kámoši“, o kterých se taky šušká, že patří k agentům Moskvy. Nebyl tam „všeuměl“ F. R. Čech ani známý propagátor Putina a obdivovatel „Nočních vlků“ – J. Vyvadil. Proč asi? Že by je nikdo nepozval?

Na ruskou ambasádu překvapivě nedorazil ani předseda KSČM V. „Falmer“ Filip, a to na rozdíl od některých poslanců ze „stalinistického“ křídla této strany. Chyběl i „rebel“ Z. Ondráček, který se prý (údajně bez vědomí V. Filipa) vydal na přátelskou cestu do Moskvy, aby rovnou tady, v srdci velikého Ruska, oslavil „Den vítězství“ se sovětskými soudruhy.

Cestou zpátky to vzal přes území východní Ukrajiny – tzv. Doněckou lidovou republiku. Dne 11. 5. 2019 ho tam s veškerými oficiálními poctami přivítal nejvyšší představitel tohoto samozvaného státu ukrajinských separatistů ruské národnosti. Když se celá aféra „provalila“, Ondráček se vymlouval, že byl na „soukromé“ návštěvě a že prý přivezl dětem z Doněcka „humanitární pomoc“. Povídali, že mu hráli!

Celý případ je zajímavý ještě z jiného úhlu. Zdá se totiž, že někteří komunističtí poslanci přestávají svého předsedu V. Filipa poslouchat a začínají si dělat, co je napadne. Nějaká stranická disciplína jim může být ukradená. Je docela možné, že se Z. Ondráček vydal do „Sojuzu“, aby se sovětským soudruhům představil jako budoucí předseda KSČM. Jak to dopadne, ukáží příští týdny a měsíce. Pro Vojtu „Falmera“ v každém případě špatně.

─────

A ještě pár hřejivých slov na adresu některých návštěvníků dotyčné akce na ruské ambasádě. Mezi pozvanými byla také spisovatelka L. Procházková, kterou M. Zeman opakovaně (a neúspěšně) navrhuje do Rady ÚSTR. Zajímalo by mě, proč tam byli např.: V. Harapes, MUDr. R. Šmucler či M. Lukeš?

U toho třetího mě napadá jediné vysvětlení: Sovětští soudruzi ho pozvali nejspíš proto, aby mu poděkovali za to, že po nedávné rekonstrukci Národního muzea (NM) v Praze to zařídil tak, aby zmizela připomínka ze srpna 1968 v podobě fasády rozstřílené sovětskými vojáky. Dnes je omítka hladká (chce se mi říci: jako dětská prdelka), radost pohledět! To přece za pár stakanů vodky a několik táců s chlebíčky stojí, není-liž pravda?

I tak je ovšem zřejmé, že našemu kdysi nejmladšímu řediteli NM se rozhodně nežije špatně. Navzdory velkému pracovnímu nasazení z dob rekonstrukce muzea tento mladý muž očividně „kyne“ a brzy bude muset vozit své panděro na dvoukoláku či na trakaři. Tak mladý a už tak vypasený! Již teď může směle konkurovat některým soudruhům z vedení KSČM nebo „Pasáčkovi vepřů“ od lidovců.

Na jedné z publikovaných fotografií jsem zahlédl i oblíbenkyni našeho pana prezidenta – bývalou předsedkyni regulačního úřadu, který má hlídat ceny energií. Jméno této „statečné“ bojovnice proti solárním baronům, o nichž vydala dokonce i knihu, totiž figuruje v tzv. Cibulkových seznamech spolupracovníků StB v kategorii „TS-agent“, č. 26814 a 681407, krycí jméno „Eva“. V zemi, kde je jiný agent StB dokonce předsedou vlády, to přece nemůže nikomu vadit, že ano?

Navíc se proslýchá, že prý tato Zemanova favoritka (copak na to asi říká manželka Ivana?) to po „Mýlovi Ovarovi“ vezme, až ve funkci skončí. Vždyť i V. Havel často říkal, že bychom mohli mít v čele státu ženu – prezidentku. Tenkrát měl na mysli sociální demokratku P. Buzkovou. Z toho nakonec sešlo, protože lidé z okruhu Zemanova poradce M. Šloufa na tuto „socanskou“ političku „vyrobili“ Aféru Olovo. To víte: dnes žádný politik neví hodiny ani dne, kdy bude „odstřelen“!

A co říci o jedné politické „rekvizitě“ našeho polistopadového vývoje, která se na ruské ambasádě objevila také – E. Haškové-Coolidge? Tato bělovlasá „dáma“ v nejlepších letech, která se již za časů V. Havla opakovaně chlubívala v televizi tím, že sloužila pod několika americkými prezidenty, se dnes „motá“ okolo A. Babiše. Ukázaly to televizní záběry z Babišovy návštěvy Bílého domu ve Washingtonu. Inu, smutný konec jedné „legendy“: profesní i lidský.

A ještě jedna potěšující zpráva. Letos tam naštěstí nebyl nikdo od Pirátů. Asi jim vysvětlili, že dolézat na ambasádu bývalé okupační mocnosti není to „pravé ořechové“. A voliči, hlavně ti mladí, by je za to nepochválili. Spíše naopak. Proto Piráti zařadili včas „zpátečku“, aby se mohli plně soustředit na boj proti Babišovým podvodům s evropskými dotacemi. Užitečná a chvályhodná aktivita. Jen aby jim to vydrželo aspoň do konce roku!

─────

A teď seznam osob, které přišly oslavit „Den vítězství“ na ruskou ambasádu dne 9. 5. 2019 (v abecedním pořadí):

Jaroslav Foldyna, Aleš Gerloch, Miroslav Grebeníček, Stanislav Grospič, Vlastimil Harapes, Eliška Hašková-Coolidge, Jiří Hynek, Václav Klaus, Kateřina Konečná, Michal Lukeš, Leo Luzar, Jan Mládek, Vratislav Mynář, Petr Nečas, Jana Nečasová-Nagyová, Martin Nejedlý, Marta Nováková, Tomio Okamura, Lenka Procházková, Vladimír Remek, Roman Šmucler, Alena Vitásková, Lubomír Volný, Radek Vondráček, Helena Vondráčková, Jiří Weigl a další.

Jsou to jména těch, které se mi podařilo identifikovat na základě publikovaných fotografií z internetu, Názor nechť si udělá každý čtenář, občan a volič sám! Nemá smysl nikomu nic radit. Volby se blíží – a to je dobře.

Co k tomu dodat? Snad jen to, že se jedná o užitečnou informaci. Až se politické poměry u nás zase vrátí k „normálu“, bude se nám tento seznam hodit. Kvůli očistě společnosti od zaprodanců a zrádců.

17. 5. 2019

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář