Svobodné noviny na internetu

Některé smutné zprávy se k vám dostanou se zpožděním, teprve před několika dny. Byl to i případ zvěsti o úmrtí bývalého poslance, aktivního politika, atomového fyzika, překladatele, turisty, vynikajícího hráče na banjo a v neposlední řadě též skvělého kamaráda Jirky Šolera. Zemřel na podzim roku 2018. Jeho popel byl rozprášen na hřbitově na pražské Zbraslavi.

Jiří Šoler se narodil 20. dubna 1947 v Praze. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Nastoupil pak na pozici vědeckého stipendisty do Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. Čelil kádrovým problémům, protože odmítl vstup do KSČ. Přešel proto od roku 1976 na profesi programátora, kterou vykonával i počátkem 21. století. Titul RNDr. získal až po odchodu z Akademie věd obhajobou dizertace, kterou tam zpracoval. Vystřídal několik zaměstnavatelů, specializoval se na tvorbu složitých dialogových aplikací pod MS Visul C++ (MFC), práci s databází Oracle pomocí jazyka ProC a tvorbu telekomunikačních aplikací pod Windows i Unixem. Jeho život je spojen s pražskou Zbraslaví.

Politicky angažovat se začal po roce 1989. Po krátkém působení ve Straně zelených zamířil do SPR-RSČ. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do ČNR ‒ jako poslanec za Sdružení pro republiku ‒ Republikánskou stranu Československa (volební obvod Středočeský kraj). Zasedal ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Po vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 se ČNR transformovala na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. V ní zasedal do voleb v roce 1996. Zpočátku byl loajální členem republikánské strany. Počátkem roku 1993 se zapojil do série projevů SPR-RSČ při volbě prezidenta České republiky. Pronesl tehdy, že Václava Havla by nevolil, stejně jako by nevolil Adolfa Eichmanna. Za tyto výroky čelil disciplinárnímu řízení. V říjnu 1993 pak komentoval stávající politický systém Česka následovně: „Pokud jeden gangster stojí v čele státu, druhý ovládá vnitro…“ Poslanecký klub SPR-RSČ opustil v červnu 1994 s odůvodněním, že klub nepracuje řádně. Pak byl členem poslaneckého klubu LSU, s níž od prosince 1994 přešel do klubu ČMUS. Od srpna 1995 zasedal ve Sněmovně jako nezařazený poslanec. V Poslanecké sněmovně také v roce 1996 interpeloval předsedu vlády na téma: „Postavení politických udavačů v ústředních orgánech.“

V srpnu 1995 se podílel na založení nového politického subjektu Vlastenecká republikánská strana (VRS); vznikla transformací politického subjektu Národně demokratická jednota. Nová strana se ale okamžitě dostala do vnitřních sporů. Bývalí republikánští poslanci, kteří do ní vstoupili, odmítli plán předáka původní Národně demokratické jednoty na fúzi s Klubem angažovaných nestraníků a dalšími pravicovými stranami, protože v tom spatřovali předstupeň k integraci s ODS. Bývalí předáci NDJ zase odmítali uznat výsledky sněmu, na němž byla jejich strana proměněna na VRS. V rámci VRS byl Šoler zvolen členem jejího předsednictva.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 chtěl kandidovat za Celostátní aktiv občanů, ale ten nezaplatil kauci, takže mu nebyly vytištěny hlasovací lístky. V září 1996 Šoler odstoupil z funkce tajemníka Vlastenecké republikánské strany. Ve sněmovních volbách v roce 2002 neúspěšně kandidoval za Národní demokratickou stranu, na jejíž činnosti se podíleli i další bývalí republikáni. V roce 2003 je zmiňován jako člen předsednictva formace Národní sjednocení. O rok později je uváděn již coby bývalý člen předsednictva této strany. V té době byl již aktivní v politickém subjektu České hnutí za národní jednotu. V komunálních volbách roku 2002 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města Praha jako bezpartijní. V dalších letech se stal členem hnutí Svoboda a přímá demokracie ‒ Tomio Okamura a v roce 2017 jeho kandidátem do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

V letech 2002‒2014 se podílel na vydávání internetových Národních listů, kam pravidelně přispíval. Věnoval se také překládání rozsáhlých textů ruských a anglicky hovořících autorů, kteří se věnují politologické a euroskeptické tématice.

Měl osobitý smysl pro humor a dokázal společensky bavit i početnou skupinu osob. Sám sebe označoval za „starého medvěda“. (Byl to starý mládenec.) Miloval vycházky do přírody a dlouhé pěší túry. Blízká mu byla hudba Kapitána Kida, jakož i dalších představitelů folku, trampské a country hudby. Sám hrál na banjo a nebál se zazpívat i ruské populární písně.

Jirko, budeš nám všem, kteří jsme tě znali, chybět. Čest tvojí památce!

Mgr. Bc. Jan Kopal

─────

Pár poznámek k nekrologu J. Šolera

Také mne upřímně zarmoutila smrt exposlance RNDr. Jiřího Šolera. Přestože to nebyl můj kamarád ani stejná „krevní skupina“, vážil jsem si ho jako člověka a jeho politické aktivity jsem sledoval. Několik Šolerových textů jsme dokonce zveřejnili i v tištěných SN. Jiří Šoler pro mne byl a zůstal tak trochu záhadou. Člověkem, k němuž se dá přiblížit jen velice obtížně. Byl to osamělý běžec, který se pokoušel najít pravdu a dosáhnout spravedlnosti. Nejsem si jist tím, zda se mu to podařilo. Spíše ne.

Výše uvedený životopis zesnulého politika vypovídá o čemsi, co je dnes čím dál zřejmější: O tom, že slušný a vzdělaný jedinec, který dokázal celý svůj život zasvětit poctivé práci (na rozdíl od „vyžírek“ z řad profesionálních politiků), může mít velký, často neřešitelný problém s tím, aby našel nějaký politický subjekt, v němž by se mohl realizovat: bez zbytečných omezení a názorového „usměrňování“.

Tři desítky let trvající roztříštěnost naší vnitropolitické scény poskytuje smutný obraz neutěšeného stavu naší „nemocné“ společnosti. A taky potvrzení toho, že slušný člověk, který si stojí za svými názory a nehodlá dělat účelové kompromisy, v politice dlouhodobě uspět nemůže. Bývá většinou ukřičen svými hlasitějšími spolustraníky, nebo nakonec z takového subjektu vypuzen a vytlačen na okraj společnosti.

Ano, naše politická scéna je bahnitým rybníkem, v němž se na jedné straně prohánějí politické štiky typu A. Babiše či M. Zemana, avšak na straně druhé se to tam hemží leklými nebo polomrtvými rybami: od všelijakých Hamáčků, Dolínků, Fialů, až po Vondráčky a Ondráčky.

Připouštím, že opustit tento svět a vydat se za „bílým světlem“, které svítí na konci „tunelu“, znamená vlastně vysvobození pro každého jedince, jenž si celý život zakládal na tom, že byl a zůstal slušným člověkem, integrální osobností. Tím, na koho se bude i po letech vzpomínat pouze v dobrém.

Jirko, odpočívej v pokoji!

23. 5. 2019

‒ RJ ‒