Svobodné noviny na internetu

Z učení církve a pohledu věřících stále ještě trvá doba velikonoční. V letošní složité a dramatické době ztížená mnohými opatřeními včetně zavření kostelů a nekonání bohoslužeb. V neděli 3. května, tedy o čtvrté velikonoční neděli, se již v některých z nich uskutečnily bohoslužby za zpřísněných hygienických opatření. Stalo se tak i v kostele sv. Prokopa a Jana Křtitele na Starém Městě v jihočeské metropoli, kde mši svatou za přítomnosti úzkého kruhu věřících obětoval prof. Karel Skalický. Tato okolnost mi připomněla pana děkana P. Františka Honsu, který spravoval řadu farností na Volarsku. V jedné z příhraničních vísek tehdy uvedl, že i kdyby měl obětovat mši svatou jen pro jednu babičku, tak to mělo svůj účel.

Tato 4. neděle velikonoční je tradičně spojována s pojmem „Dobrého pastýře“. Je také spojována s modlitbami za nová povolání k duchovnímu stavu. Evangelista Jan se zmiňuje o tom, že Ježíš je dobrý pastýř. Ale tento význam se nevztahuje na služebníky církve, ale jen na Krista… On je dobrý pastýř, ale také „dveře“, skrze něž přicházíme k životu. „Já jsem dveře, cesta a život.“

Bohoslužba slova této neděle navazuje na texty neděle předchozí a připomíná Petrovo kázání o Letnicích (Sk 2). Na žalm věřící odpovídají: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“ Slova evangelia podle Jana (10, 1-10). Rozhodnutí se pro Krista je vstupem do těchto dveří… Spása, kterou přinesl Kristus, se přirovnává v podobenství k pastýři a bloudícím ovcím. Tento obraz je velmi častý ve Starém zákoně. Ale také Nový zákon používá stejného obrazu pro Boží lid. Obrácení je návratem ze ztracené opuštěné cesty ke Kristu - pastýři a strážci duší.

Podrobnější výklad a další texty lze nalézt nejen v církevní literatuře, ale i na internetových stránkách.

***

Z jihočeské metropole ještě dodejme, že v „době koronavirové“ (1. dubna) se v katedrále svatého Mikuláše sešli představitelé děkanství spolu s primátorem města a jeho 1. náměstkem v tiché vzpomínce s modlitbou za město a jeho obyvatele, nemocné a strádající, lékaře a zdravotníky, jakož i za všechny, na něž dopadá tíha nouzového stavu. Modlitba s pamatováním na všechny obyvatele města proběhla u relikviáře s ostatky sv. Auraciána, který je ‒ spolu s Pannou Marií Budějovickou a sv. Mikulášem ‒ ochráncem a patronem města.

Podle tradic byl Auracián římský voják, žijící na přelomu 2. a 3. století po Kr., a v době pronásledování křesťanů byl pro svoji víru popraven mečem. Pohřben byl v Kalixtových katakombách v Římě, odkud byly jeho ostatky roku 1643 vyzdviženy a převezeny do Českých Budějovic. Zde byly uloženy v kostele sv. Anny a v srpnu 1670 slavnostně přeneseny do katedrály. Po mnoho dalších generací se k němu lidé obraceli s prosbou o pomoc a posilu, zvláště v období přírodních katastrof, pohrom a epidemii.

Dodejme, že katedrála byla (a nadále je) v denní době přístupná i veřejnosti. Je zde zajištěn průběžný úklid a dezinfekce.

František Růžička, České Budějovice

Bohoslužba 4. neděle velikonoční