Svobodné noviny na internetu

Již několik dní to zní našimi sdělovacími prostředky téměř unisono: Představte si, ten nový ministr zdravotnictví je tak „oprsklý“, že neplatí do naší státní kasy, z níž jsou financovány předvolební „dárečky“ koaliční vlády občanům-voličům, to, co správně platit má! Taková drzost! Zatajuje prý některé své milionové příjmy, o neúplném výčtu nemovitostí ani nemluvě. Kdybychom nebyli svědky toho, že před pár týdny byl nemilosrdně „odstřelen“ Arenbergerův předchůdce, J. Blatný, snad bychom si těch invektiv na adresu nového ministra zdravotnictví ani nevšimli. Blatný byl přece zpočátku taky podporován a do nebe vynášen naší tzv. opozicí, než se jí nakonec kvůli své zásadovosti (a jisté tvrdohlavosti) po několika měsících znelíbil.

Jak se zdá, již nějakou dobu iniciativní a pracovitý ředitel Nemocnice na Královských Vinohradech začíná komusi vadit. Možná to bude jen tím, že očkování obyvatelstva úspěšně pokračuje a že kvůli „kauze Vrbětice“ bylo mediálně odsunuto na vedlejší kolej. Musím popravdě dodat, že jako jeden z těch, kteří byli bez velkého rozruchu a televizního humbuku naočkováni oběma dávkami vakcíny právě v této nemocnici, kterou „na vedlejšák“ pan ministr spravuje (ani se u toho nezadýchá a nezakecá), protože mu to tam funguje jako dobře namazaný hodinový strojek, se ani nedivím tomu, že tento odborník na dermatologii si podle našich šťouravých novinářů vydělal „bokem“ asi 31 milionů Kč.

Bohužel – neuvědomil si, že v zemi závistivých čecháčků se to nesmí. Podcenil jeden důležitý český národní rys: sklon k rovnostářství. Všichni máme přece stejné žaludky, není-liž pravda, soudruzi! Čekám již jen jízlivou poznámku na téma: nos pana ministra (čili: „podle nosa poznáš kosa“), nebo dotaz některého z natvrdlých novinářů o tom, proč nenosí na tiskových konferencích „šábesdekl“.

Také jste si všimli toho, že jakmile se začalo dařit s očkováním a jen co se přiblížila dlouho očekávaná chvíle, kdy se naplno rozběhlo rozvolňování, jako na zavolanou se nám tu zjevila „kauza Vrbětice“. Co na tom záleží, že tento případ dlouhá léta nikoho nezajímal? Komusi to přišlo náramně vhod. Jenže: nějak se to celé zvrtlo a dopadlo to úplně jinak, než bylo původně naplánováno a jistými „loutkovodiči“ odsouhlaseno k realizaci. Jen mě mrzí to, že nás naši politici a s nimi spřažená „veřejnoprávní“ ČT považují za takové pitomce, kteří jim to zbaští i s navijákem. Naštěstí to nezbaštili všichni a oprávněné pochybnosti začínají sílit den ode dne.

Mrzí mě však jiná věc: že totiž pár iniciativních politiků a na ně napojených kmotrů a lobbistů neváhá zničit pověst naší země, ale i obrovské úsilí obětavých zdravotníků, kteří navzdory „hrátkám“ těchto politických zločinců plní své každodenní úkoly v zápase s nebezpečným virem a jeho mutacemi. V zajetí fiktivních historek okolo Vrbětic se jaksi zapomnělo na to, že nejen P. Arenberger, ale i jeho předchůdci v ministerské funkci (s týmem spolupracovníků po celé republice) mají rozhodující zásluhu na tom, že po dlouhých měsících nejistoty dochází k toužebně očekávanému obratu.

Události okolo boje s pandemií „koronaviru“ nepochybně vstoupí do našich novodobých dějin. Hned po španělské chřipce z doby před sto lety to bude jedna z nejdůležitějších historických událostí. Jistě neméně důležitá než konec Druhé světové války (1945), komunistický převrat (1948), jakož i události roku 1968 a „sametová revoluce“ 1989. Na tak malou zemi máme těch historických mezníků víc než dost.

Proč to uvádím? Abych poukázal na malichernost všech těch žabomyších válek, které se u nás po desítky let vedou. Na úspěšně probíhající boj proti „covidu-19“ se jistě nezapomene. Dokonce ani na úlohu P. Arenbergera v tomto zápase o bytí či nebytí našeho národa. Na co se však nepochybně zapomene, budou jak politické hrátky okolo Vrbětic (mnozí politici již brzy budou vděčni za to, když si na tuto „trapárnu“ raději nikdo nevzpomene), tak i nenávistné kampaně malých českých lidiček vůči těm, kteří byli a jsou úspěšnější než zbytek českého národa. Týká se to zejména těch jedinců, kteří v životě nic nedokázali, ale umí jen závidět ten úspěšnějším a pracovitějším.

Zkrátka: závist, lenost a vyčůranost, před níž svého času varoval i exprezident V. Havel, patří k těm nejhorším českým vlastnostem, za něž bychom se měli do hloubi duše stydět. Je třeba s tím něco udělat. Potřebovali bychom jako národ doučování na téma: občanské ctnosti. Jinak se budeme dál propadat do morálního bahna, v němž vězíme až po krk.

11. 5. 2021

‒ RJ ‒