Jména, na něž nezapomínáme… – PhDr. Rostislav Janošík
Měsíc květen a červen letošního roku si spojujeme nejen se 70. výročím osvobození naší vlasti od nacismu, ale rovněž s výročím popravy prvních odpůrců komunistického režimu.
Jedním z těch, kteří se krátce po skončení 2. světové války dostali do hledáčku Státní bezpečnosti (StB) a V. oddělení tehdejšího Ministerstva národní obrany (MNO), vedeného obávaným prosovětským kolaborantem, gen. Bedřichem Reicinem, byl divizní generál Heliodor PÍKA (1897–1949). Čs. agenti, pracující pro stalinskou NKVD, k nimž Reicin rovněž patřil, nikdy Píkovi neodpustili jeho prozápadní politickou orientaci a dělali všechno pro to, aby ho dostali před soud a na šibenici. Tento statečný důstojník čs. armády byl již bezprostředně po Únoru 1948 zatčen a v zinscenovaném soudním procesu (26.-28. 1. 1949) odsouzen k trestu smrti provazem. Jeho poprava se uskutečnila dne 21. 6. 1949 ve věznici v Plzni na Borech.
***
Za necelý rok po Píkovi skončil na šibenici v téže věznici poslanec Čs. strany lidové Stanislav BROJ (1901–1950), pocházející z obce Volduchy u Rokycan. Rovněž tento soukromě hospodařící rolník, z něhož se stal úspěšný politik, vadil vládnoucím komunistům natolik, že ho již dne 8. 6. 1948 dali zatknout a 8. 12. 1948 odsoudit k pěti letům těžkého žaláře. A aby ho mohli zlikvidovat úplně, využili faktu, že část dozorců věznice v Plzni na Borech sympatizovala s uvězněnými odpůrci komunistického režimu. To stačilo k obvinění S. Broje a několika dalších osob z přípravy vězeňské „vzpoury“. Výsledkem této politické provokace bylo nové soudní přelíčení (11.–12. 5. 1950), v němž byl S. Broj odsouzen k trestu smrti. Byl popraven dne 23. 5. 1950 v Plzni na Borech.
***
Mezi ty občany, kteří byli komunistickým režimem nespravedlivě odsouzeni k vysokým trestům vězení hned 
v první vlně represí vůči demokraticky smýšlejícím obyvatelům tehdejší ČSR, patřil i známý politický vězeň, žijící od r. 1968 v kanadském exilu – Miloslav KOMÍNEK (1926-2010), dlouholetý vydavatel časopisu „Svědomí“. Zemřel před pěti lety – 25. 5. 2010 ve Frýdku-Místku. Po svém návratu do vlasti se denně přesvědčoval o tom, že tzv. sametová revoluce z roku 1989 nebyla žádnou protikomunistickou revolucí, nýbrž jen špatně odehraným loutkovým divadýlkem pro důvěřivé lidi, kteří toužili po skutečné svobodě a demokracii. Milo Komínek byl komunistickou justicí odsouzen dne 6. 10. 1948 ke dvaceti letům těžkého žaláře a prošel těmi nejtěžšími komunistickými věznicemi a koncentráky. Své zážitky z vězení popsal v knize „I pod oblohou je peklo“ (Toronto 1991).
Čest památce všech obětí komunistického režimu!
24. 6. 2015
PhDr. Rostislav Janošík
Komentáře
Přehled komentářů
Úzké kontakty pro změnu na svobodné zednáře francouzské udržoval zase Edvard Beneš. Po příjezdu do Paříže našel pomoc u člena tamní lóže „Fraternité des Peuples“ K. Vydry a s pomocí historika Ernesta Denise pronikl k dalším významným zednářům. Zednářem ve Francii byl také člen Československé národní rady M. R. Štefánik, stejně jako malíř Alfons Mucha, který ostatně zednářství do Čech z Francie přinesl a byl pak zde vůbec prvním velmistrem. .... Plány na vytvoření pražské lóže tak o vánocích 1918 projednávali členové „Maffie“ ve složení Rašín, Šámal, Sís, Scheiner a Bohumil Němec. Přítomní se jednomyslně usnesli přistoupit k svobodnému zednářství. Do plánu byli zasvěceni i další: Ventura, Thon, Jindřich Čapek, Dvorský, Syllaba, Matys, dr. Stašek, Nušl, Folprecht, ing. Dvořáček, Emil Svoboda, Dyk a Kapras. Pozváni byli i další lidé ze skupiny Národ.
V lednu 1919 se za Dadoneho přítomnosti sešla první schůze zájemců o členství a to v zasedací síni „Národních listů“. Podle Sísových poznámek byli přítomni: dr. Němec, ing. Dvořáček, dr. Dvorský, F. Táborský, dr. Syllaba, Jindřich Čapek, Josef Čapek, Karel Čapek, redaktor Vilém Heinz, J. Ventura, dr. Chotek, dr. Matys, dr. F. Stašek, dr. E. Svoboda, V. Dyk, dr. Hoch, dr. Folprecht, dr. Nušl, dr. Borovička, dr. Pospíšil, dr. Kapras, dr. Babák, dr. Vladimír Slavík, dr. Thon a dr. Krofta. .... Do rukou italského delegáta pak složili zednářskou přísahu prvního stupně a přijali závazek poslušnosti Nejvyší radě starého a přijatého skotského obřadu v Římě. Dodatečně přihlášku podepsali i Alois Rašín, Přemysl Šámal a Josef Scheiner. Odpověď z Říma přišla až v březnu 1919 a potvrzovala, že všichni jmenování byli přijati v stupni učedníků, že lhůty pro povýšení byly skutečně zkráceny a že jmenovaným tak byl zároveň udělen titul ´pomocníků´ a ´mistrů´ a jmenovaní byli zmocněni založit v Praze řádnou lóži skotského ritu. Dne 21. března se pak sešli v prostorách Národního klubu k vydání písemných průkazek těm, kteří měli titul mistr (3. stupeň), osm dní poté proběhla i volba hodnostářů. ....Založená lóže dostala jméno „Národ“. Stala se základem „Veké lóže československé“, jejímž velmistrem se stal 29. prosince 1919 básník a generální inspektor čsl. armády J. S. Machar a náměstkem sokolský předák Josef Scheiner.
„Národ“ ale nebyla jediná česká lóže. Dva dny před 28. říjnem 1918 se odloučili čeští členové pražského spolku „Charitas“ (neboli lóže „Hiram u Tří hvězd“), který existoval už od roku 1909 pod ochranou velelóže uherské, od členů německo-židovských a v roce 1919 založili první českou lóži „Jan Amos Komenský“ pod záštitou Velkého Orientu Francouzského. Konkurenční lóži „JAK“ vyčítali ale odbojáři z lóže „Národ“ i poté přílišnou spjatost s prorakouskou orientací česko-německé lóže „Hiram“. První veřejné uznání pražské lóže vůči mezinárodnímu zednářství proběhlo v ročence „Annuario 1918/1919″, kde byla pražská lóže uvedena pod názvem „Praga-Nazionale 40″ a pod číslem 339. Otevření lóže vůči české veřejnosti, jakési slavnostní přiznání se k zednářství, bylo stanoveno na první výročí vzniku republiky, na 28. října 1919 (byť pak bylo z praktických důvodů posunuto o pět dní). To připomíná podobnou porevoluční událost, kdy obnovení zednáři se slavnostně předvedli přesně rok po převratu – 17. listopadu 1990.
... takže Sís věnoval 33. zasvěcení Rašínovi, Šámalovi, Scheinerovi, Němcovi a Macharovi, 32. stupeň obdržel Jan Dvořáček, 31. stupeň J. Syllaba, 30. stupeň dr. Dvorský, 18. stupeň pak dr. Svoboda, Jindřih Čapek, Viktor Dyk, J. Ventura, V. Pospíšil, dr. Kapras a dr. Thon. Další byli povýšeni do 9., jiní do 4. stupně.
Někteří zapomínají velmi rychle a chtějí návrat podobnýcvh časů:
(Ztohoven, 20. 9. 2015 9:25)
20.09.2015 02:19 - text: bar
VIDEO = cenzurováno - nedostupné!
Umělci ze skupiny Ztohoven v sobotu 19.9. 2015 večer umístili na své stránky a facebookový účet videa, na nichž je vidět, jak vyměňují nad Pražským hradem prezidentskou standartu. Na stožár nad prezidentským palácem vyvěsili obří červené trenky. „Dnes nad Pražským hradem konečně zavlála standarta muže, který se nestydí vůbec za nic,“ píší Ztohoven na svých stránkách.
Nad Pražským hradem konečně zavlála standarta muže, který se nestydí vůbec za nic from ztohoven on Vimeo.
Ze zprávy Ztohoven není jasné, kdy k akci mělo dojít, ani zda prezidentskou standartu na stožár zase vrátili. Na dvou videích, které skupina zveřejnila na sítí Vimeo, je ze dvou úhlů zachycena situace, jak maskovaní muži po lešení vylezou na střechu, sundají ze stožáru prezidentskou standartu s nápisem „Pravda vítězí“ a místo ní pověsí obří červené trenýrky.
Fotky a video z akce pak doprovází verše, vysvětlující akci jako protest proti krokům prezideta Miloše Zeman. „Rudé jak čínská vlajka/snad trapností a taky vzteky/vlají dnes nad Prahou/(a hraje balalajka)/ prezidentské trenky,“ začíná báseň. Nad Pražským hradem konečně zavlála standarta muže, který se nestydí vůbec za nic (2) from ztohoven on Vimeo.
Umělecká skupina Ztohoven na sebe poprvé upozornila v roce 2003, kdy přikryla část neonového srdce svítícího nad Hradem tak, aby znázorňovalo otazník. V roce 2007 se pak nabourali do vysílání ČT, kde odvysílali záběry atomového výbuchu v Podkrkonoší. Později například v rámci svých umělecko-aktivistických aktivit procestovali pomocí upravených dokladů Evropu či zveřejnili telefonní čísla poslanců.
Edvard Beneš - skutečně těžko zapomenutelný!
(historik, 10. 10. 2015 17:08)