Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zvony naděje – František Růžička

15. 7. 2013

Dovolím si krátce připomenout článek „Poslední slovo“ z čísla 5 SN. Ve svém jádru polemicky navazoval na závěrečný sloupek Lidových novin z pera známého novináře Jana Rejžka. Nemohl jsem se totiž smířit s myšlenkou, že obhajuje nekomunistické hnutí mládeže z roku 1968 a jeho interprety, zaryté a oddané trockisty Petrušku Šustrovou a Petra Uhla.

Tentokráte navážu na sloupek ze čtvrtečních LN 4. 7. 2013 nazvaný „O zvonech naděje“. Autor popisuje, jak před krátkým časem jako rodilý Budějičák pouštěl muziku v Jihočeské vědecké knihovně. Jaká škoda, že propagace byla tak neviditelná a neslyšitelná, zcela jistě bych si přišel také pobesedovat. Zde se údajně seznámil s párem architektů Naděždou a Antonínem Dvořákovými, kteří založili obecně prospěšnou společnost Svět jako domov, která pomáhá uprchlíkům z bývalé Jugoslávie, kde staví domky pro ty, kdož přišli o střechu nad hlavou. Následně mu paní Naděžda napsala, že byli na svěcení nových zvonů pro kostel v Hosíně nad Č. Budějovicemi. Dále píše, že původní byly roztaveny pro Hitlera v roce 1942 a od té doby tam klinkal jen takový zvoneček, který moc nezněl. Svěcení dokonce předcházel koncert místních hudebníků, poskládaných pouze k této příležitosti, společně s Cantus Firmus. Toto spojení mi dává vysvětlení, že spíše šlo o tu kapelu, než o to svěcení zvonů. Nicméně - hudební těleso pro zasvěcené velice známé a populární. Jen - pokud nesledujete jeho cestu přes internet, tak vám termíny jeho vystoupení nenávratně unikají.

Takže dále postupně uveďme na správnou míru veškeré souvislosti. Nejbližším kostelem ke katedrálnímu chrámu sv. Mikuláše v Č. Budějovicích, který nese zasvěcení apoštolům sv. Petru a Pavlu je právě kostel na návrší Hosín u Č. Budějovic. Zde se také o posledním červnovém víkendu (svátek sv. Petra a Pavla) slavilo slavnostní svěcení zvonů s celebrovanou mší svatou s otcem biskupem Pavlem Posádem a dalším bohatým programem. Původní zvony pseudorománského kostela z roku 1900 byly rekvírovány po vypuknutí l. sv. války, následně znovu pořízeny, ale při druhé světové válce znovu nenávratně odvezeny. Snad někde na úložišti v Hamburku by bylo možné se jich ještě dopátrat. Jak zajímavá by to mohla být činnost pro investigativního novináře LN. Historie kostela je však bohatá a spadá až do let 1260-1280, kdy zde stával románský kostelík, později jako gotický a zbořený roku 1898.

Informace o o.p.s. Svět jako domov si rozhodně nenechte ujít. Také je najdete na internetové síti. Seznámení se s nimi je něco podobného jako pro Jana Rejžka občasný výjezd po vlasti mezi „obyčejné lidí“. Kéž by mu to přineslo mnohá a užitečná poznání. „Ni zisk, ni slávu“. Třeba se také někde ještě sejdeme. Nemyslím si však, že to bude v současně rozbouřených Budějicích. Hledat pravdu není také tak těžké. Když se bojíte do ulic, stačí se dívat na záznamy, které pochodují po internetu. Jsou výpovědí doby. Jen mám obavu, že „černé barety“ (v civilu) jsou stejně stupidní a zavrženíhodné jako ty „červené“ na Národní třídě (v uniformě ČSSR) v listopadu 1989. Mám-li být dobré mysli, pak zbývá jen jediné – Zvony naděje.

František Růžička, České Budějovice

p1200179-retus.jpg

Kostel sv. Petra a Pavla - Hosín

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář