Spanilá jízda – František Růžička
Nejspíše by nám neuškodilo malé ohlédnutí k některým historickým okamžikům naší země české. Svého času král Václav vycházel v přestrojení mezi poddané, aby se nejen pobavil a napomohl tíži svého královského řemesla, ale aby také seznal, kdo nekoná čestně, a takového zlotřilce náležitě potrestal. Jak se praví, třeba nechal vykoupat pekaře, kteří šidili chléb vezdejší, aby si sami na tržbách přilepšili… Jakpak by to dneska asi dělal s těmi prodejními řetězci. Namočil by prodejce, rozvozce, dodavatele, nebo samotného automatizovaného robota, který ten chléb (někdy spíše humus) vyrábí?
Nebo snad zahraniční „matku“, která na to vydala úsporný technologický postup?
Ale nechme toho. Stejně je to bezúčelné. Ale přesto by mne trochu zajímalo, jak si tak klidně z hradu odbíhal, nedbaje hradní ochranky – a hlavně, aby se ten jeho výlet předem neprofláknul. Dneska by to měl jistě o mnoho lehčí. Nebo taky horší. Nu což.
***
Byl krásný nedělní podvečer (11. 6.) a do lokality bývalého hotelu Gomel (dnes Clarion Congres hall) v jihočeské metropoli se přiřítila eskadra modře omajáčkovaných policejních vozů. Pochopitelně, že s řádně proškolenými a vycvičenými příslušníky. A ti dobře věděli, co mají činit. Běžný občan se to dozvěděl až v příštím dnu, kdy bylo oznámeno, že do Jihočeského kraje koná spanilou jízdu prezident republiky Ing. Miloš Zeman se svým doprovodem. Nebo lokajstvem.
Život nám vskutku dosti často přichystává nejrůznější překvapení. O pondělním dopoledni jsem se právě vracel z rehabilitace a v duchu jsem se podivoval, cože je ta krajská metropole doslova poseta strážníčky v jasně zelenožlutých kamizolkách a za každým druhým rohem číhají vozidla s heslem „Pomáhat a chránit“. Stačilo na rynku nakouknout do vyvěšeného českobudějovického sdělovacího prostředku a bylo jasno. Právě jsem minul místo, kam za několik minut dorazí hradní limuzíny.
Vítejte, Jeho veličenstvo! Obvyklá uvítací ceremonie, oranžově rozzářená paní nová hejtmanka. Jsme v kraji lesů, luk a rybníků, takže pospěšme k vodě na Štílec. Což pro neznalce nutno doplnit, je cestou do pohraničí útulné místečko na randění a koupání. Dnes ale uzavřené, přísně střežené. Ani laňka či dokonce nějaký divočák by tam neproklouzl. Chutný oběd s domácí paštikou z husích jatýrek, brusinko-pomerančový přeliv, hovězí vývar, čerstvý kotlet z candáta, ležáček Budvar. A davaj do roboty. Strojírenská společnost Engel, uvítání na náměstí, setkání s občany Kaplice. A sladké spaní v 16. patře hotelu s překrásným výhledem na metropoli. Dříve tady byla skvělá kavárna, později dokonce pro maminky s dětmi. Matky klidně kouřily, ventilace to zvládala. Bejvávalo. Máme zprivatizováno. Jen aby nám vzácné hosty nerušili noční prací z vedlejší maxi akce za groše jednoho z miliardářů – přestavby OC IGY.
No vidíte! Je to až s podivem, kolik může člověk také zažít štěstí během pouhých dvou dnů. Právě odjeli – jsem se dozvěděl, když jsem ze zcela jiných důvodů zastavil na návsi obce Cehnice, abych si zchladil pálící jazyk a žáhu zakoupeným nanukem v místní prodejně Jednoty (bývalé). Ale abych nezapomněl, to jsem ještě musel dopoledne zastavit v metropoli na Pražské, protože hradní eskadra po dobrém spánku a vydatné českobudějovické snídani právě odjížděla z hotelu. Budiž jim volné silnice přány! U školy pan prezident převzal drobné dárečky šikovných ruček žáčků, pobesedoval s občany, popřál k titulu „Jihočeská vesnice roku 2016“ a už pospíchal za obveselením do Hoštic a pak dále do Vimperka. Zde před hotelem Zlatá hvězda přijal zdravici, pobesedoval s místními občany a beze studu doporučil vyměnit podvodníky z vedení NP Šumava.
A co bylo dál? V průběhu třetího dne návštěva Milevska s uvítáním na Městském úřadu, zdvořilostní povinnosti a po krátké cestě královským údolím posilnění obědem v hotelu Zvíkov ve Zvíkovském podhradí. Znovu jsem byl zaskočen zašlými vzpomínkami. Kolik akcí jsem zde absolvoval! Býval to hotýlek LSD Jednota Písek s nefalšovanou II. cenovou skupinou. Nedaleko krásný most, ze kterého jste mohli házet i konzervy. Když jsem tu byl před nedávnem – oči pro pláč. Snad se dneska polepšili (před rokem se zde moc líbilo i paní Ivaně), vždyť to bude platit hraní pán. Nebo snad paní krajská hejtmanka? Asi je to jedno, protože to stejně bude z kapsy daňového poplatníka. Takový už je život vezdejší. Když už to ale bylo nastíněno – v roce minulém se na prezidentské cesty za poznáním vydalo z krajských kasiček kolem 15 milionů. Z toho činilo občerstvení cca 3,2 mil. Kč. No netvrďte, že za několik jitrniček a tlačenku s cibulí, byť s dobrým chlebem, toho pan prezident tolik zkonzumoval! Nejspíše se přiživilo (dobře) i pár místních, okresních a krajských podržtašků i jiných podnikavších lokajíčků umetajících cestičky.
Tak další šťastné kilometry českou krajinou!
František Růžička (Hlas svědomí)
Hotel Zvíkov
Setkání nejen rodáků
