Že bych také kandidoval? – Ing. Vladimír Veselý
Na koho? To už je druhořadé, hlavní je aby to bylo dobře placené, mělo to hodně oddaných služebníků a velkou moc. Tak uvažuje dnes většina kandidátů na různé funkce, včetně té nejvyšší. Jen se podívejte na seznam kandidátů na prezidenta a dáte mi za pravdu. Straší mě vidina desetimiliónového seznamu kandidátů, na níž chybí už jen jeden – ten volič. Nebo airbus s tisícem lidí, který řídí ten, kdo vyhrál lidovou volbu na místo jeho pilota. Podobné zkušenosti už přece máme z havárií obrovských lodí. A to jim neveleli žádní amatéři, ale lidé znalí, jen nikoli dostatečně odpovědní.
Řídit menší či větší společnost lidí vyžaduje vždy jisté předpoklady. Informace z cílené volební kampaně je vždy nenahradí. To vystačí ve skupině, kde se všichni osobně znají a vědí, co mohou od sebe očekávat. Pokud je tato společnost větší, řeší se takový problém zastupitelskou demokracií a tady vzniká největší problém. Zastupitel musí být nějak doporučen a jde o to, kým a jak, případně jaký účel je při tom sledován. To všechno řeší jedna věda –„politika“. Ta má ale tisíce odstínů a forem. Od poctivých, po ty nejkřivější. Nejhorší je bohužel ta zdánlivě „demokratická volba“, protože do ní se toho nejvíce vejde a příliš často skončí některou formou manipulace ‒ jako u davu.
To proto, že „politika“ nemá dosud pevná a dostatečně účinná pravidla, která by jí vymezovala jen pozitivní funkce pro společnost všech lidí a nedovolovala spekulace pro skupiny, či dokonce jen pro jednotlivce. A lidová demokracie je bohužel tou nejsnáze zneužitelnou formou ovládání velkých skupin lidí a pro zručné manipulátory tím nejčastěji používaným nástrojem. Přesto pozitivní způsob vedení společnosti je asi možný. Je jím fundované a znalé, praxí ověřené rozhodování nezávislých odborníků a důsledná, přístupná a rychlá, na prostředky a náklady nenáročná kontrola.
Obojí je v dnešní době už přístupné a realizovatelné (ale ne vždy žádané). Přiznejme si však, že jen technicky. Mentalita lidí, zdeformovaná globálním kapitalismem i jeho možností náhlých spekulativních zbohatnutí jedinců, ba i chemické formy úprav pasivity voličů, sypaných nám na hlavy, i cpaní modifikovaných jídel do žaludků bude asi ještě vítězit ve „sluníčkaření“ nad reálnou formou myšlení běžných lidí. Dobře placení a živení „ovčáčtí psi“ uštěkají ještě své stádo na patřičnou holinu, aby nejlepší pastva zbyla nikoli pro ovčáky, ale pro majitele stád, kteří si ji vyinkasují výhodněji. Přesto ta možnost tady je. Jen se trochu nepříjemně podobá zavrhovanému socialismu a komunismu, byť jen z doby, když ještě nebyly zneužity jejich exploatátory (využivateli) pro jejich lepší osobní prospěch.
Tedy konkrétně: Do politických funkcí by měli být jmenováni úředníci, absolventi příslušné výběrové odborné školy, podporované praxí v nižších funkcích tak, aby nabyli dostatečných zkušeností, které funkce pro veřejnost potřebuje. Tak, jak je to podmínkou třeba u těch už zmíněných airbusů. Včetně stejně fundovaných ostatních členů posádky. Takový objekt pak musí být neustále pod kontrolou radarových stanic, aby nevybočil z dráhy a nehavaroval. Stejnou kontrolu pro politiky musí dělat lidé, které zastupují. Tato kontrola musí být snadno proveditelná a nenáročná na čas i náklady. A navíc: rozlišitelná od snah zjednodušit a zpříjemnit si nějak život na úkor jedinců (občanů) zastupovaných.
Takovou formu kontroly už hledám řadu let a vytrvalejší čtenáři Svobodných novin možná pamatují ty pokusy. Neujaly se navzdory malé náročnosti na čas, pohodlnosti občana (ať to dělají druzí, ale výhodně pro mne), či prostě nechuti se angažovat. Občané jsou pasivní, ale nároční. A chtějí mít na co brblat. Dnes by jistě nebyl velký problém, aby byl sestaven takový program, ať už pro stávající, či speciální mobily k vyjádření osobního souhlasu nebo nesouhlasu se záměrem příslušného úředníka, zveřejněného ve sdělovacích prostředcích v dohodnutou dobu. Nejlepší by byly speciální „volební“ levné mobily, kterými by byl potvrzen osobitý a nezaměnitelný, i neopakovatelný a nefalšovaný, souhlas nebo nesouhlas, jejichž porovnáním by byl takový záměr úředníka ratifikován, nebo doporučen ke změně či úpravě. Fundovaný úředník by zaručoval optimální a právní kvalitu návrhu; strojová ochrana by pak zabezpečovala ochranu před zneužitím falzifikátory.
Důležitá je kvalita a vynucená nestrannost rozhodujícího, kontrolovaného proti zneužití ratifikací. Ta ovšem také musí mít své hranice, aby nemohla být zneužita pro účelové zjednodušování povinností ratifikujících. Účelně by ale mohla zabránit, aby se například na funkci prezidenta hlásil pekař, protože mu vadí střídání letního a zimního času. Ten jistě umí péci dobré housky, avšak „péci“ mezinárodní smlouvy by asi neuměl. Univerzálně prospěšný návod pořád ještě neexistuje, stejně jako nezištný občan, který by nebyl tak trochu „fiškus“ a prospěchář. To dokazuje právě ten sáhodlouhý seznam kandidátů, s nimiž se protrhl pytel. Je velice názorný, mnohdy i úsměvný a mnohé o nich vypovídá.
Nastal čas užitkového vládnutí ostatním, který inklinuje často až k tvrdým zákonům potravinového řetězce. Těmi příroda vládne již tisíciletí (sežer, nebo budeš sežrán!). Nezdají se mi však humánní, byť účelné v jistém smyslu to asi je. Proto kandidovat nebudu. A mnohým kandidujícím bych to také doporučoval. Přílišná domýšlivost jim nesluší. Dokonce ani těm, kterým se už i něco povedlo. (Zvládneme to, nebo to přehrajeme druhým!). Dnešní svět, plný lži a podvodů, řvavých a nesolidních reklam (že pane rádoby „prezidente“ Koháku), návodů na podvodné prodeje zázračných léčiv a půjčky bankéřů, to všechno činí náš svět lidí nelidským a pro slušného člověka nedůstojným. Co je tedy humanita? Neprávem získaný zisk a sláva? Chamtivost? Nebo slušně prožitý život, vychované děti a čistý štít člověka?
30. 6. 2017
Ing. Vladimír Veselý
