Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nemožné ihned, zázraky na počkání

29. 7. 2019

Kdo o tom dosud neslyšel, teď už to musí dozajista vědět i on. Zkrátka: každý. Graffiti z Karlova mostu, které budilo pozornost i pohoršení Pražanů a návštěvníků hlavního města, náhle přes noc zmizelo. Dokonce se ani neví, kdo za jeho odstraněním stojí. Až tak vážná tato situace je. Na pražské poměry věc zcela neslýchaná.

Zdá se, že i v Praze se občas stane zázrak. Pražské Jezulátko dostane brzy konkurenci, která do naší metropole přitáhne další zástupy zvědavých turistů z celého světa. Také pražské stereotypy doznávají zásadních změn. Zvykli jsme si na to, že věčně „zasekanými“ ulicemi hlavního města se nedá autem projet, že kolapsové stavy v dopravě jsou na denním pořádku a že občas spadne i nějaký ten most, protože se o tyto objekty nikdo z odpovědných pracovníků nestará. Pouze za tu „odpovědnost“ berou plat. (Například bývalý náměstek pražské primátorky P. Dolínek z ČSSD.)

To všechno se děje v hlavním městě České republiky dlouhá desetiletí. Pamětníci to mohou potvrdit. Dokonce i to, že kdysi, v dobách tzv. socialismu (s přívlastkem i bez), stávala u některých domů dřevěná lešení (později používali zedníci a fasádníci výhradně lešení trubkové) tak dlouho, že i z nich posléze bývaly památkově chráněné objekty. Ale že by se přes noc někomu něco podařilo napravit či uvést nějaký objekt do původního stavu, to doopravdy nikdo nepamatuje.

Navrhuji proto, aby bylo datum 27. 7. 2019 zapsáno do kalendáře památných dnů – alespoň do kalendáře pražského. Proč? Protože údajně během noci z 27. na 28. 7. 2019 kdosi neznámý odstranil graffiti z pilíře Karlova mostu, které tam dne 15. 7. 2019 nasprejovali dva neukáznění němečtí turisté.

Však to všichni dobře známe. Doma by si to nedovolili, ale tady, kde je pivo i tvrdý alkohol za „babku“, si „skopčáci“ dovolí cokoliv – a někteří čecháčci jim za to ještě obdivně tleskají. Kus mentality z časů německé okupace v nás stále ještě zůstal. A to nemluvím o tom, že různí Hermanové a Bělobrádkové se jezdí klanět sudeťákům na jejich stranické sjezdy.

Po dohodě Technické správy komunikací (TSK) s památkáři se rozhodl restaurátor J. Mjartan, že se pokusí nápis odstranit. Akce byla zahájena již v předposledním červencovém týdnu a měla být dokončena v polovině srpna. Bez řádného naplánování a podepsání příslušných smluv u nás nejde nic. Řehtání úředního šimla bývalo od nepaměti na prvním místě a práce až na tom posledním. Mjartanův pokus nepřinesl skoro žádný výsledek: nápis tam zůstal. Stačilo však, aby padla noc – a bylo hotovo.

Tomu neznámému dobrodinci, který dokázal, že u nás doopravdy máme odborníky skoro na všechno a že stále ještě platí úsloví o „zlatých českých ručičkách“, patří velké poděkování. Obyčejní Pražané budou rádi, že i nadále můžeme tvrdit: „Čech si konec konců poradí se vším, když je potřeba a když si to okolnosti vynutí.“ Přesvědčit se o tom nejednou mohli i němečtí okupanti za Druhé světové války, kterým z této české „schopnosti“ naskakovala husí kůže. Strach z Čechů mívali i po zuby ozbrojení esesáci.

A co z toho všeho plyne pro řadového Pražana/Pražáka? Buďme v klidu! Není se čeho obávat. I bez týmu dobře placených úředníků z pražského magistrátu se nakonec věci vždycky vyřeší – ke spokojenosti všech.

Je konec konců šumafuk, zda v čele hlavního města stojí primátor T. Hudeček z Olomouce, primátorka A. Krnáčová z Bratislavy či nejnověji primátor Z. Hřib, pocházející ze Slavičína na Zlínsku. (Bylo by to stejné, i kdyby tím primátorem byl P. Stuchlík, rovněž ze Zlína.) Taky se vám zdá, že Praha už dávno není městem Pražáků, nýbrž Moraváků a dalších „náplav“?

Nu což! Důležité je, že dobrá věc se podařila, že škoda byla napravena a zlo nezůstalo nepotrestáno. Tak by to mělo zůstat i nadále. Nejen v pohádkách platí, že dobro nakonec vždycky zvítězí. A protože si brzy budeme připomínat 30. výročí tzv. sametové revoluce, možná se dočkáme také toho, že přece jen konečně zvítězí i ona známá „pravda a láska“ našeho prvního polistopadového prezidenta ‒ V. Havla, kterému někteří zlolajníci na internetu říkají posměšně „Venca Flaška“ nebo „Starý Veškrna“. Je to pořád lepší, než kdyby se mu říkalo „Starý Procházka č. 2“ nebo „Dinosaurus z Hradu“.

Musíme si však dát všichni dobrý pozor na to, aby nám tu PRAVDU zase někdo neposprejoval nebo neukradl. Češi, jak známo, mají taky nenechavé ručičky. Kampak se na ně hrabou nějací turisté, které nám sem posílá „Mutti“ Angela!

28. 7. 2019

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář