Jdi na obsah Jdi na menu
 


Za císařem pánem – František Růžička

14. 8. 2013

Je přesně polovina prázdnin a já se znovu ocitám v nejsevernější části českobudějovické diecéze - v Březnici. Je totiž poslední den měsíce července, svátku sv. Ignáce z Loyoly, kterému je zasvěcen místní kostel. Abych byl přesnější, zdejší raně barokní kostel pocházející z let 1642-1650 má i zasvěcení sv. Františku Xaverskému. Poutní slavnost je tedy bezprostředně před námi a já si vzpomínám na prázdniny, kdy sem právě zavítal i českobudějovický biskup Mons. Josef Hlouch. V krátkém rozhovoru na náměstí k němu moje maminka vznesla prosbu, aby nezapomínal na svého kněze Jana Skřivana, který byl v padesátých letech internován přímo z nedalekých Mirovic.

Turistickým lákadlem města Březnice s 3,5 tis. obyvatel je především zámek obklopený renesanční zahradou a anglickým parkem o rozloze 20 ha. Rozhodně má zajímavou historii, nejstarší knihovní sál v Čechách a konají se v něm nejrůznější kulturní akce a výstavy. Jako kluci jsme sem jezdívali na kolech za pro nás lákavou expozicí cestovatele dr. Emila Holuba. Historie je udávaná od 13. st., ale archeologické výzkumy dokazují dobu ještě starší. Páni z Březnice pocházeli ze starobylého rodu Buziců, z původní tvrze se postupně stalo tržní městečko, doloženo rokem 1327. Významné položení při Zlaté stezce mělo kladný vliv pro další vývoj. Do roku 1786 patřila obec pod farní kostel sv. Václava v nedalekých Bubovicích. Zdejší původní kostel sv. Mikuláše na náměstí nebyl farním a je připomínán rokem 1407 a zbořením v roce 1787. S novým pánem Přibíkem Jeníškem z Újezda zde začíná nebývalý rozvoj. Se svojí ženou Kateřinou z Talmberka založili jezuitskou kolej a dominantou města se stal nový chrám sv. Ignáce z Loyoly a sv. Františka Xaverského. Postupně vzniklo gymnázium, kněžský seminář a Židé zde měli od roku 1726 uzavřenou část Lokšany. V letech 1643-49 byl postaven kostelík sv. Rocha na hřbitově. Dnes zde najdeme řadu zajímavých náhrobků a také hrob P. Jana Skřivana, pronásledovaného komunistickým režimem. Internován byl z nedaleké mirovické fary, kde působil, v předvečer svátku sv. Anny roku 1950.

Město procházelo postupným rozvojem, jako významná osobnost je připomínán ing. dr. Josef Stocký (1890–1938), zakladatel spolku Bozeň. Na vysvětlenou dodejme, že místo „Na Šancích“ nad nedalekými Počáply je uváděno jako lokalita zaniklého knížecího správního hradu Bozeň. Odtud byla správa přenesena na královský hrad Zvíkov. Četné nálezy potvrdily nepřetržité osídlení již od doby prvního výskytu Slovanů v kraji. V době reálného socialismu město těžilo především z nedalekého hornického města Příbram a postupně zde vznikly různé průmyslové podniky. Utlumením uranového průmyslu obě města značně utrpěla. Farnost je zde uváděna od roku 1788, matriky rokem 1639 a děkanství od roku 1894. Z pohledu církevně správního prochází celá oblast (Březnicko- Mirovicko -Orlicko) zásadními změnami a to především z důvodu naprostého nedostatku kněží.

Na závěr uveďme, že sv. Ignác byl zakladatelem Tovaryšstva Ježíšova v 16. stol. Narodil se r. 1491 ze šlechtické rodiny na severu Španělska. Jako světský důstojník byl raněn a došlo u něj k hluboké vnitřní proměně. Při dlouhodobém léčení mu přišly do rukou životopisy svatých a v jeho životě nastal zásadní obrat. Vykonal pouť do Svaté země, studoval filozofii a teologii v Barceloně a Paříži, kde spolu s Františkem Xaverským založili Tovaryšstvo Ježíšovo. Byl vysvěcen na kněze a stal se prvním představeným nové řeholní společnosti. Zpravidla je zobrazován v řádovém oděvu s talárem, pláštěnkou a biretem. Jeho hlavním atributem je okrouhlá pečeť řádu, kniha řádové konstituce a heslo AMDG (k větší slávě Boží), planoucí srdce s třemi hřeby a kříž. Někdy stojí na zeměkouli, případně přemáhá draka, ďábla.

Počátky malebného březnického zámku sahají hluboko do minulosti, je spojen s jedním z nejstarších českých rodů Buziců, kteří svůj původ odvozovali od bájného Bivoje, doložen je před polovinou 13. st. Budislav, rádce krále Václava I. Původní gotická tvrz byla tvořena obvodovou zdí, dvoupatrovým obytným palácem a další jednopatrovou budovou. Zbytky jsou zachovány ve zdivu dnešního renesančního zámku. Jedním z prvních držitelů byl v 15. st. mincmistr Zmrzlík ze Svojšína, husitský hejtman a přítel M. J. Husa. Ten zámek přestavěl, Březnice však byla obležena vojsky katolických pánů a dobyta v době husitských válek, poničená tvrz zůstala na čas neobydlená.

V roce 1506 získali částečně opravený objekt Molavcové z Chýnova a Vimperku. Tvrz byla rozšířena, opevněna baštami a vodním příkopem. V roce 1547 se však Petr Malovec zapojil do povstání proti králi Ferdinandovi a jeho majetek byl konfiskován. Z přízně Ferdinanda jej získal Jiřík z Lokšan, který působil jako tajemník, místokancléř, dvorský rada a říšský hejtman ve dvorských službách. V té době došlo k nejvýznamnější přeměně zámku i celého města. Fasády paláců byly opatřeny sgrafitovou omítkou, která patří k nejstarším u nás. O výpravnosti svědčí i dochovaná knihovna s nástěnnými malbami a knihovními skříněmi. Zámecká kaple (z let 1625-32) je spojována s historií lásky a tajného manželství Filipíny Weiserové s arcivévodou Ferdinandem Tyrolským.

Po bitvě na Bílé hoře byl majetek znovu konfiskován a novým držitelem se roku 1623 stal Přibík Jeníšek z Újezda, který byl jako královský prokurátor při procesu proti představitelům protihabsburského povstání. V rámci rekatolizace vznikla jezuitská kolej, jak je uváděno na začátku textu. V roce 1728 přešla Březnice na Krakovské z Kolowrat. J. M. Krakovský a jeho syn Hanuš byli velkými vlastenci v době českého národního obrození. Posledními držiteli byli soukromí majitelé Palffyové z Erdöru, kterým byl v roce 1945 majetek konfiskován na základě dekretu prezidenta republiky.

VIRIBUS UNITIS (společnými silami). Pod tímto heslem je na státním zámku Březnice v současné době instalovaná kromě vlastní expozice výstava přibližující více než šedesátileté období panování rakouského císaře Františka Josefa I. Obsahuje značné množství dobových mobilií, tiskovin, obrazů, pohlednic a trojrozměrných předmětů. Videoprogram, který můžete shlédnout na začátku či konci výstavy (podle volných židlí) je vynikajícím dokumentem o celém životě J. V. Františka Josefa I. Jedná se o jednu z největších soukromých sbírek a je umístěna ve třech sálech jižního křídla.

Není bez zajímavosti na závěr připomenout, že syn Františka Karla Habsburského byl 68 let císařem rakouským, králem českým a uherským, králem lombardským a benátským, dalmatským, chorvatským a slavonským. Jeden z nejdéle vládnoucích panovníků na světě vůbec. Českým králem se ale nikdy i přes sliby nenechal korunovat. Habsburkové vládli na českém a uherském královském trůnu nepřetržitě od roku 1526 do roku 1918.

František Růžička, České Budějovice

za-cisarem-p1200231.jpg

Náměstí

za-cisarem-p1200232.jpg

za-cisarem-p1200233.jpg

Náhrobky na hřbitově

za-cisarem-p1200240.jpg

Pohled na zámek s kaplí z parku

za-cisarem-p1200246.jpg

Plakát výstavy

za-cisarem-p1200234.jpg

Věže kostela

za-cisarem-p1200241.jpg

Vzpomínka na K.H. Máchu (v parku na nově upraveném prostranství u původního lihovaru)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář