Svobodné noviny na internetu

I v letošním roce zařadilo Statutární město České Budějovice do svého kulturně prázdninového programu akci „Múzy na vodě“. O tom, že se jedná o akci velice zdařilou netřeba pochybovat, vždyť se konal již 11. ročník. Tentokráte byla podpořena neuvěřitelnou klimatickou pohodou. Teplý, vlahý podvečer, padající soumrak na vodní hladinu a stovky spokojených diváků. Mladí polehávali po rozsáhlé zelené louce vedle sebe i na sobě. Jenže o tom prvním zahajovacím večeru chlazený mok brzy došel, takže se muselo čepovat něco ostřejšího. To však mladým, vytvářejícím dlouhou frontu, nikterak nevadilo. Na rozdíl od důchodců mají evidentně dostatečné zdroje. Ale pojďme k hudebním prožitkům.

Středa - Letem oper(et)ním světem. Vystoupení orchestru a sboru Jihočeského divadla dirigoval maestro Mario De Rose. Tradičně kvalitní vystoupení se známými sólisty Alešem Voráčkem, Dagmar Volfovou a Miroslavou Veselou.  S trochou smutku dodejme, že závěr vyzněl jako příliš (ne)profesionální – bez přídavku. Diváci tleskali a tleskali, čekali, ale - opona spadla.

Čtvrtek - Labutí jezero v podání Baletu Jihočeského divadla s nejkrásnějšími vybranými scénami. Překrásné zrcadlení na vodní hladině, kouzlo barev. Dokonce i absence obtížných komárů.

Pátek - Rozhlasový swingový orchestr ČRo Č. Budějovice s hostem Josefem Lauferem. Jako vždy pohodový prožitek s nádhernými i legendárními melodiemi. Podmanivý hlas interpreta nadchl přítomné, a byť nepříliš hlasitý, byl dobře slyšitelný i do vzdálenějších prostor Sokolského ostrova. A pivko teklo hodně dlouho.

Sobota - Vystoupení Báry Hrzánové + Conduranco. Šansony s latinskými, budějovickými a proseckými rytmy s tradičně rozpustilými šoty.  

Neděle - Medicimbal (band). Vystoupení Romana Veverky s modrým cimbálem jako příjemné zakončení svátečního dne.

Pondělí - Koncert Miro Žbirky, který nadchl především mladší návštěvníky.

Co napsat na závěr? Většina z nás se už zase těší na další ročník, pokud na něj ještě zbydou nějaké finance. Kritické oko nemohlo nepostřehnout, že finanční náročnost každoročně dopadá i na organizátory, a tak jsou účinkující vybírání vskutku s dohledem šetřivého hospodáře. Zvláště, když je na tak rozsáhlou akci vstup volný. Což ve výsledku znamená nulový.

A ještě jedna aktuální poznámka. Ta však spadá přímo na začátek. Na konci slepého ramene (nebo na začátku?) mezi Předním mlýnem (dnes Hotel Budweis) a Dominikánským klášterem byla na hladině již tradiční figurální expozice. Předloni ženy, vloni muži a letos pouze lepé nožky nad hladinou. To snad proto, že své čumáčky akvabelky raději ponořily pod hladinu, aby nekoukaly na to, co se právě odehrává ve zdech nedaleké radnice. Ale možná, kdyby zpod hladiny vystrčily ještě něco výše, daly by tak konšelům jasně najevo, kamže je to posílají. Vydaný programový letáček zval návštěvníky na „Slepé rameno Vltavy“, leč rodilý Budějičák dobře ví, že se jedná o Slepé rameno Malše, neboť tam protéká voda z řeky Malše. Velice dobře je to znatelné, když se v okolí metropole spustí prudké deště a splavují ornici do vody, která je jako bahýnko. Ale ano, kdysi dávno tudy do mlýna přitékala voda z Vltavy.

To však nevadí, aby na Náměstí Přemysla Otakara II. po dobu prázdninových měsíců probíhaly Hudební koncerty nejrůznějších hudebních skupin (folk, swing, beat, hardrock, country, jazz…)

František Růžička, České Budějovice

Kouzelný podvečer

I měsíc poslouchal

Akvabelky