A máme tu: vtip desetiletí!
Již dlouho jsem se nezasmál od plic tak jako dnes. Poté, kdy jsem si přečetl v Babišových „Lidovkách“, v tom deníku, který údajně neovládá, protože je v jakémsi svěřeneckém fondu, na nějž náš oligarcha nemá údajně žádný vliv, tento výrok „spasitele“ ze Slovenska: „V Bělorusku se nesmí stát to, co u nás v roce 1968. Evropská unie musí být akční. Musí Bělorusy povzbudit, aby se nebáli realizovat sametovou revoluci – model listopad 1989. Proto se v tom angažuju, a proto v tom také V4 s pobaltskými zeměmi musí hrát svoji roli.“
[Pominu-li fakt, že do Běloruska chce „vyvážet“ zastaralý model revoluce „vzor Listopad 1989“ právě Babiš, rád bych Bělorusy varoval, aby na to nereagovali. Mohlo by se jim přihodit totéž, s čím marně zápasíme dnes my – 30 let po oné „sametové revoluci“, která se tehdy nepovedla, protože to její vůdcové vzali za špatný konec. Měli by začít zákazem komunistické strany. Potom by se jim nemohlo stát to, co nám: že nám vládne bývalý nomenklaturní komunista a agent StB, který má v sobě ještě tolik drzosti, že chce radit Bělorusům, jak mají budovat demokracii. To je skandál světových rozměrů. Takovou nehoráznost by si nedovolil ani Brežněv. I ten měl dost zdravého úsudku, aby pochopil, že takto to fungovat nemůže. Je ale docela možné, že Babiš cítí, že má již v Čechách horkou půdu pod nohama, a proto by se rád přesunul někam jinam: jako krizový manažer pro provádění „sametových revolucí". Pak tomu rozumím a plně to schvaluji. Jen ať jde Bělorusům na pomoc! Tímto způsobem máme totiž ideální šanci, jak se Babiše zbavit i bez atentátu.]
První, co mě napadlo, když jsem si ten Babišův blábol přečetl, byla otázka: To myslí ten nomenklaturní soudruh a estébácký práskač vážně, když přirovnává situaci v Bělorusku k invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968? Bylo by to jako srovnávat obra s kolibříkem. Akorát ten kolibřík vydává křik mnohem větší. Tak nějak je tomu totiž v Bělorusku, kde se jakási žena hodlá prohlásit za „vzdoroprezidentku“ či „lžiprezidentku“. Východní Slované s tím mají svou historickou zkušenost z přelomu 16. a 17. století, kdy se na ruském trůnu objevil jakýsi Lžidimitrij.
Tentokrát, po více než 400 letech je situace přece jen trochu jiná. Putin do Běloruska nepošle nejspíš 600 tisíc po zuby ozbrojených vojáků jako Brežněv v r. 1968 do ČSSR, ale jen menší skupinu vojsk kvůli zastrašení „pomýlených revolucionářů“. Možná ani nepoteče krev. Dnes se všechno dělá decentněji, než tomu bývalo dřív.
Historická situace z roku 1968 v ČSSR a v Bělorusku dnes, v roce 2020, je doopravdy diametrálně odlišná. Jen ten „vývoz demokracie“ v podobě jakési další „barevné revoluce“ je naprostý politický kýč. Je to větší kýč, než kdysi býval Havel, do jehož propagace taky kdosi nastrkal nemalé peníze. Zajímalo by mě proto, jakou barvu americký lidumil, soudruh Soros, pro tuto běloruskou „revoluci“ vybral. Prezidentku už má. Teď ještě zbývá najít ten správný „lid“, který by tu revoluci uskutečnil. Bez lidí to bohužel nepůjde. Vyškolených humanoidů ještě nemáme dost k dispozici. Až jich budou plné sklady, pak můžeme dělat „barevné revoluce“ všude na světě – i v Antarktidě pro pobavení tučňáků, nebo v Arktidě pro lední medvědy.
Asi se všichni shodneme v tom, že Bělorusko, jako poslední autoritářský režim v Evropě, jisté demokratizační změny potřebuje. Možná jen „kosmetické“, aby to moc nebolelo. Ale aby se kvůli tomu musel obtěžovat šéf americké diplomacie s cestou do Evropy, aby se v tom jaksi podivně angažovala Pocheho sekretářka z Černínského paláce, která už tak horko těžko zvládá úkoly svého resortu a podílí se na největším skandálu zpravodajských služeb u nás za hodně dlouhou dobu, tomu doopravdy nerozumím. Nebo spíše nechci rozumět, protože je mi jasné, odkud vítr vane a kdo za tím stojí.
Nebo je tomu tak, že i u nás je v předstihu připravována další „sametová revoluce“? Spíše se bude jednat o to, že tu naši „sametovou“ předáme Bělorusům, ať si s ní dělají, co budou chtít, a my si zařídíme „revoluci“ novou a dáme jí daleko hezčí jméno, aby se to vyjímalo v učebnicích dějepisu.
„Milý Andreji! Také my toužíme po ´barevné´ revoluci. Pro tu naši jsme již vybrali jméno: bude se nazývat ´černobílá´ – podle našich slušivých oblečků. Brzy nás navštiv i s tou revolucí! Všichni se Tebe již těšíme! V lednici máme vychlazené šampáňo. A chlebíčky taky budou. Můžeš vzít s sebou naši milovanou paní Jiřinku. Ta má chlebíčky moc ráda.
Čau, ty náš spasiteli! Tvoji černo-bílí obdivovatelé z Antarktidy.“
─────
Evropa už zase stojí na další historické křižovatce. Jak obstojí její politici ve věci „Běloruské krize“, ukáží nejbližší dny. Nevěřím totiž tomu, že z tohoto „putinovského“ mráčku zaprší. Spíš to vypadá na to, že Putin běloruského kolegu obětuje, aby měl pokoj a mohl si řešit své vnitropolitické problémy, jež mu začínají přerůstat přes hlavu.
Divím se ovšem zbabělému A. Babišovi, který se už zase točí jako korouhvička ve větru, že se propůjčil k tak lacinému výroku. Vždyť on – s prominutím – o těch dějinách, ale i o této zemi ví úplný „prd“. Měl by mu to už konečně někdo říci také z toho jeho stáda ovcí, jež ho obklopují, nikoli jen lidé z opozičního tábora.
A ještě jednu otázku si neodpustím: Copak mu vloni ukázali v budově CIA před přijetím u prezidenta Trumpa? Jak tlustá byla ta jeho složka s kompromateriály, díky níž se od té doby chová jako „beránek“? Taky jste si všimli toho, že od té doby se u nás přestalo hovořit o tom, že Babiš má na někoho „složku“? Já jsem si to dodatečně uvědomil až teď – v souvislosti s nejnovější Babišovou zahraničně politickou „iniciativou“.
A když už jsme u těch otázek: Čím našemu premiérovi před několika dny pohrozil „bodrý“ a usměvavý Mike z amerického State departmentu, že Babiš tak pohotově odsoudil události v Bělorusku a nyní chce dokonce „vyvážet“ tu naši „sametovku“ do bezprostředního sousedství všemocné ruské říše? Že by to byla generální zkouška na „Velkou sametovou“ přímo v Rusku, kterou by si rád dal jako dárek ke svým devadesátinám samotný největší demokrat a filantrop světa ‒ G. Soros?
Odpověď na tyto znepokojivé otázky nám dají příští dny. Máme se na co těšit. „Babiš chce být exportérem nové ‚sametové revoluce‘ do celé východní Evropy!“ Tak budou znít titulky největších světových deníků. A my, v tom našem zaprděném Česku, se budeme tetelit blahem, že to za nás zase zařídil někdo jiný a my jsme pro to opět nemuseli ani hnout prstem. Jako v tom roce 1989, kdy nám tu moc vlastně komunisti položili na chodník sami, jak nedávno pravil lidovecký „černokněžník“ P. Pithart, aby ji pohotově a slavnostně zvedl ze země jeden kulisák z Divadla Na zábradlí.
Převratné dějinné okamžiky, jak známo, nepřicházejí každý den, ba ani každý rok, nýbrž jednou za desítky let. Tuším, že jeden z nich nám teď zařídil jistý oligarcha ze Slovenska. Ani za to nic nechtěl. Zatím. Prý ale bude potřebovat amnestii nového prezidenta republiky, až toho stávajícího ta příští „barevka“ smete. Bude-li tou novou hlavou státu (po vzoru Běloruska) například naše předsedkyně TOP 09, která má pro jistotu dvě jména, kdyby to jedno leknutím zapomněla, pak má Andrej štěstí. Neskončí na šibenici ani mu kat neusekne tu jeho starou, popletenou hlavu, ale půjde jen do vězení na doživotí.
Takže, vážení přátelé, všechno bude v nejlepším pořádku! Až přijde na podzim nová vlna koronaviru, budeme zoceleni právě proběhlými událostmi do té míry, že se žádného nebezpečí nezalekneme. Jsme přece borci, kteří si se vším poradí. I s těmi „barevnými“ revolucemi. Na nás nikdo nemá. Jsme světoví!
─────
Pokud by tomu, o čem se píše v předchozích řádcích, někdo náhodou nerozuměl, připojím malé „dovysvětlení“: To, co Babiš momentálně předvádí, je jen další „divadýlko“ pro méně vnímavé voliče ANO 2011, aby jejich šéf zase „utrhl“ pár volebních bodíků, kdyby bylo nejhůř a kdyby nezabralo ani to slíbené zvýšení důchodů.
Momentálně se Babišovi hodí do jeho strategie podpora toho, co přichází od Velikého bratra ze Západu. „Hrr na Bělorusko!“ Lukašenko to s pomocí Putina nějak přežije a Andrej tím oblbne nejen své ovce, ale i část demokraticky smýšlejících voličů, kteří mu před dvěma lety tleskali, když pochválil V. Havla a řekl, že nebyl tak statečný jako on.
Zdá se, že teď je Babiš mnohem statečnější: chce totiž předat poslednímu diktátorovi Evropy symbolickou štafetu od zemřelého V. Havla v podobě „nové sametové revoluce“. Nemáte dojem, že si z nás někdo dělá legraci? A navrch ještě chce, abychom mu za to tleskali a volali: „Ať žije náš veliký a osvícený Andrej!“? Já tento dojem mám.
Pro ty čtenáře, kteří trpí špatnou pamětí, připomenu, co říkal tehdejší ministr financí A. Babiš dne 29. 6. 2017 v tajně pořízeném rozhovoru s novinářem M. Přibilem o V. Havlovi a „sametové revoluci“: „Nech (j)dou do pi*i … pravda a láska“.
Tak nevím, jestli autor toho dnešního výroku není nějaký Babišův dvojník, který se za ty dva roky změnil k nepoznání. Jak známo, liška mění kožich, ale svoje zvyky si ponechává. Jak je to s Babišem, o tom jsme se již mnohokrát přesvědčili: mění názory každý den, někdy i několikrát během dne. Takže: co k tomu říci? Jsou to jen slova do větru. Zítra už si na ně nikdo ani nevzpomene.
Na shledanou v lepších časech!
16. 8. 2020
‒ RJ ‒
─────
P. S.
Dramatický vývoj v Bělorusku s nabídkou Putinovy pomoci by mohl skončit fingovanou „internacionální vojenskou akcí“, jejímž výsledkem by byla buď přímá anexe Běloruska (něco na způsob toho, když Hitler „bral pod svou ochranu“ zbytek území Čech a Moravy), nebo podpis dohody o „konfederaci“ mezi Ruskou federací a Běloruskou republikou.
Pro Bělorusko jsou obě varianty špatné, ale pro Rusko výhodné, protože zlepší jeho oslabené postavení po neúspěšném pokusu rozvrátit Ukrajinu a přinutit ji, aby požádala o pomoc Rusko. Tam to tehdy, v r. 2014, nevyšlo. V případě Běloruska to vyjít může, dokonce bez obětí na životech. Ty si totiž nepřeje ani jedna z obou stran.
Bohužel – demonstrující veřejnost v Bělorusku, jak nám ji ukazuje naše ČT, je jen špatně nacvičený kompars. Pokud se na tom „divadýlku“ nějakým způsobem podílel někdo z ČR, měl by si nafackovat za naprosto amatérskou práci. To konstatuji jako stoupenec demokracie a právního státu, nikoli fantasmagorického napodobování jakýchsi „květinových“ (či jakých dalších) revolucí napříč světem.
Možná se tím baví přestárlý narcis a politický „experimentátor“ Soros, ale není to vůbec originální. Inu, starého psa novým kouskům nenaučíš. Platí to jak v případě Babiše, tak i Soroše. Staří dědkové patří do důchodu, nikoli do politiky.
‒ RJ ‒
