Svobodné noviny na internetu

Motto: „Běda národu, který potřebuje hrdiny!“ (B. Brecht)

Citát z Brechtovy divadelní hry Galileo Galilei výstižně charakterizuje postavení českého národa v dějinách. V naprosté většině v nich převažují spíše smutné, ba tragické kapitoly. Podobně je tomu i s dnešním datem: 26. srpen patří k nejtemnějším a nejsmutnějším dnům našich dějin. V tento den zahynuli na bojišti dva čeští králové: Přemysl Otakar II. (†26. 8. 1278) na Moravském poli a Jan Lucemburský (†26. 8. 1346) v bitvě u Kresčaku. Zkrátka: panovník, který se rozhodne postavit se do čela vojska, musí počítat s tím, že bude zabit.

Na druhé straně ovšem platí, že umírali nejen králové, kteří se nebáli vzít do rukou meč, nýbrž i jiní příslušníci našeho národa, kteří byli odhodláni bojovat za svobodu své země. Jedním z těchto statečných představitelů protinacistického odboje za Druhé světové války byl i gen. Josef Vladimír MAŠÍN. Ten se narodil právě před 130 lety – dne 26. 8. 1896 v Lošanech u Kolína.

Budoucí hrdina protinacistického odboje pocházel z rodiny sedláka. Po reálném gymnáziu v Kutné Hoře (1907-1911) pokračoval ve studiu na Zemské střední škole hospodářské v Roudnici nad Labem. Krátce navštěvoval rakousko-uherskou důstojnickou akademii (1914-1915). Dne 28. 4. 1915 byl odveden a zařazen k c. k. pěšímu pluku 36, s nímž odjel na ruskou frontu. O rok později (1916) se přihlásil do legií. V letech 1916-1921 bojoval v legiích, a to v 1. čs. střeleckém pluku. Účastnil se bojů u Zborova, u Bachmače i na transsibiřské magistrále.

Po návratu do Československa, jež mezitím vzniklo jako samostatný stát, se stal J. Mašín štábním kapitánem pěchoty Čs. armády. V roce 1924 absolvoval granátnický kurs v Milovicích, v letech 1923-1927 sloužil u dělostřelectva v Českých Budějovicích a později (1927-1928) v Jindřichově Hradci. Od r. 1928 sloužil Mašín u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Ruzyni; do r. 1939 jako zástupce velitele pluku. Dne 18. 6. 1928 se Mašín oženil se Zdenou Novákovou, s níž měl tři děti: Ctirada (*1930), Josefa (*1932) a Zdeňku (*1933).

Dne 14. 3.1939 byl Mašín suspendován a obžalován pro vzpouru, když se odmítl podrobit rozkazu svých nadřízených a neklást odpor okupantům. (Zamýšlel vyhodit do vzduchu sklad zbraní v ruzyňských kasárnách, aby se nedostal do rukou Němců.) Po obsazení zbytku území Čech a Moravy (15. 3.1939) se J. Mašín zapojil do odbojové činnosti v rámci organizace „Obrana národa“. Spolu s pplk. Josefem Balabánem a škpt. Václavem Morávkem vytvořili zpravodajskou skupinu „Tři králové“. Gestapo nejprve zatklo dne 22. 4. 1941J. Balabána (popraven 3. 10. 1941 během prvního stanného práva). V. Morávek byl dne 21. 3. 1942 vylákán na konspirační schůzku, během níž se dostal do obklíčení, a proto volil dobrovolnou smrt. J. Mašín byl zatčen dne 13. 5. 1941.

Navzdory krutým výslechům v Petschkově paláci byl Mašín odhodlán bránit se proti násilí ze strany vyšetřovatelů. Své spolupracovníky nezradil, ani když k němu gestapáci přivedli uvězněnou a zmučenou manželku Zdenu, jakož i zatčeného J. Balabána. Po provedení atentátu na R. Heydricha žádali vyšetřovatelé po Mašínovi, aby tento čin odsoudil. Mašín to nejen neudělal, ale dokonce prohlásil, že lituje toho, že nemohl Heydricha zabít on sám. Toto odvážné prohlášení nakonec rozhodlo o tom, že Mašín bude zařazen do seznamu těch odbojářů, kteří budou popraveni pro výstrahu ostatním obyvatelům Protektorátu.

Stanný soud odsoudil dne 30. 6. 1942 J. Mašína k trestu smrti. Jeho poprava byla vykonána týž den na Kobyliské střelnici v Praze. Mašín byl zařazen mezi poslední ze skupiny 71 odsouzenců na smrt dne 30. 6.1942. Měl pořadové číslo 69; v téže skupině spolu s ním byla jako 51. popravená i národně-socialistická senátorka Františka Plamínková.

Po válce byl J. Mašín povýšen in memoriam do hodnosti brigádního generála. V r. 2005 pak do hodnosti generálmajora.

Čest jeho památce!

26. 8. 2026

‒ RJ ‒