Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šumavské kostelíky XIII. ‒ František Růžička

19. 9. 2019

Pokud bylo v jednom z předchozích dílů (IX.) tohoto seriálu uvedeno, že Lipenská oblast je z hlediska návštěvy dosud nepoznaného považována za lukrativní, pak ani následující etapa našeho putování za církevními památkami českobudějovické diecéze ,tentokráte na Železnorudsko, nic netratí na své lukrativnosti při poznávání tohoto dosti rozsáhlého regionu.

I tentokráte nám dle předpovědi počasí přálo, a tak po dřívějším budíčku vyrážíme již za slunečního svitu, který v průběhu dne pořádně přidal na síle své výhřevnosti, za vytčeným cílem. Kolem dokola trochu povadlá červencová zeleň, zlaté úrodné lány se v letošním roztodivném létě začínají přebarvovat do hněda při již začínající předčasné orbě. Kouzlu šumavské přírody přesto nelze odolat… Míjíme Husinec, Vimperk, Zdíkov, Kašperské Hory…

Železná Ruda

Abychom neztráceli dnes velice přesně naplánovaný čas, jen ve stručnosti nahlédneme do historie.

Město s dříve německým názvem Markt Eisenstein se nachází v Plzeňském kraji při česko-německé hranici, ale po stránce církevní správy spadá do českobudějovické diecéze. Byť je to trošku složitější, neboť pod plzeňské biskupství patří Klatovy, Nýrsko, Strážov; pod „to naše“ Sušice, Čachrov, Hartmanice, Petrovice, Srní, Hory Matky Boží.

Své jméno získala obec (dnes město) právě díky těžbě železné rudy v první polovině 16. století, při založení na staré cestě z Čech do Bavorska. V průběhu 17. století se průmysl přeorientoval na sklářství. Za doby středověkého statutu byla obec městysem s právem trhu (Markt v názvu). Dnes je největším lyžařským centrem na Šumavě, centrem letní i zimní turistiky, rekreace a cestovního ruchu. Najdeme zde lanovku na Pancíř, Velký Javor, rozhlednu Špičák i Pohádkovou zemi Brčálník. Počet obyvatel přibližně 1,5 tisíce… Popis turisticky známých míst, jako Špičák, Čertovo a Černé jezero, si necháváme pro samostatné statě.

Kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy ‒ s dvojitou kopulí se nachází přímo v centru. Duchovní správa zde byla od roku 1694 vykonávána kněžími cisterciáckého kláštera z Gotteszellu, v roce 1776 byla založena světská farnost. Matriky jsou vedeny od roku 1694. Kostel byl postaven v letech 1729-32 hrabětem W. J. Nothafem na místě starší kaple z r. 1694 v půdorysu 12úhlovém (šesticípá hvězda s oblými úhly). Původně zde stála sklárna, byly použity její základy… Historie místa bude daleko starší, energetický bod se nachází přímo ve středu kostela (Ing. Pavel Kozák – ley lines). Roku 1777 byla přistavěna hranolová věž, v patře oktogonální. Celá stavba je kryta cibulovitou střechou na způsob ruských kostelů s hvězdou namísto kříže. Hlavní oltář s obrazem P. Marie pochází z roku 1854 (kopie obrazu v Innsbrucku a Pasově). Kříž nad svatostánkem je z rubínového skla s výbrusy a je pozlacen. Ostatní bohatý inventář je velice vzácný. Varhany pocházejí z roku 1871. Tři staré kostelní zvony byly zakoupeny v roce 1788, věžní hodiny roku 1892… V letech 1995-1998 byla započata nákladná a náročná rekonstrukce celého objektu, město rovněž zakoupilo nový hodinový stroj včetně bicího mechanismu.

Křížová cesta ‒ ve směru na Belveder ke kapli sv. Anny, která nahradila již zaniklou původní stavbu. Výstavba byla započata v roce 1992 z iniciativy paní Mileny ze Železné Rudy (ŽR) a paní Helgy z Zwieselu, rodačky ze ŽR. Vysvěcena byla roku 1995.

Kaplička sv. Antonína a sv. Barbory ‒ vlevo při silnici na Špičák s bohatou i pohnutou historií. Je známá jako Koperlova kaplička s historií od roku 1725 (písemný zápis uvnitř), postupně přecházela na další generace. Roku 1938 renovace, v letech 1964-68 okolní hospodářské budovy zbořeny, kaple uchována jen díky památkovému statusu. V roce 1998 celková renovace díky německým občanům; znovu vysvěcena biskupem Mons. Ant. Liškou. Od roku 2000 v českém privátním vlastnictví. Svého času sloužila jako pohřební místo pro oběti násilí a neštěstí na stavbě ‒ tzv. Barabů. Vedle kapličky je umístěno několik umrlčích prken, která z nedostatku peněz sloužila místo rakve k přenesení do hrobu. Také toto místo je důležitým bodem na již zmíněné „ley lines“.

Pohřebiště Barabů ‒ stavebních dělníků z Itálie, Chorvatska, Dalmácie, pracujících na stavbě železnice; přímo zde razili „špičácký tunel“ v letech 1874-77. Hanlivě byli též nazýváni jako „ajznbonský tovaryši, nebo trhani“. Důstojného pohřbu se jim dostalo až v roce 2002.

Mezi další pamětihodnosti patří např. Pomník československým legionářům, Muzeum historických motocyklů, Muzeum Šumavy s velice zajímavými expozicemi, Lovecký zámeček, postavený v roce 1690. V něm se narodil roku 1892 významný český vědec, pedagog a spisovatel prof. Julius Miloš Komárek.

Hojsova Stráž

Ještě dříve, než budeme pokračovat po původní plánované trase k Sušici, dovolíme si udělat malou odbočku směrem na Nýrsko. Do doby vzniku Plzeňské diecéze totiž farnost patřila do diecéze českobudějovické. Zdejší kostel Neposkvrněného početí Panny Marie byl postaven v letech 1824-1826 na místě starší kaple P. M. Růžencové z roku 1760-61. Oltář je původní z roku 1762 od Jakuba Brandtla. Varhany pocházejí z dílny pražského varhanáře Josefa Gartnera, instalovány byly roku 1834 za 435 rakouských zlatých. Obec musela něco doplatit, neboť subvence nebyla dostatečná. Barokní fara se šindelovou střechou v sousedství pochází z 18. století. Farnost od r. 1856, matriky od r. 1808.

Z nedalekého okolí ještě připomeňme četné kapličky: Nová kaple, kaple P. Marie u bývalého pivovaru, kaple Valcha, kaple sv. Kunhuty na Prenetu, kaple Brčálník a kaple sv. Archanděla Michaela. Jejich návštěva vás jistě potěší. Už jen proto, že jsou opravené a znovu připomínají své duchovní poslání.

Čachrov

První zmínka o obci pochází z roku 1352, v letech 1380-91 zde postavil mohutnou tvrz Vilém z Čachrova. Statut městys byl obci vrácen v roce 2006. Vznik plebanie r. 1362, matriky vedeny od roku 1677. Kostel sv. Václava, původně gotický z roku 1362, opravy v průběhu 18. století, roku 1804 přistavěna věž a sakristie. Dnes zde žije zhruba 500 obyvatel.

Velhartice

Již dopředu nám bylo známo, že s místní historií i pamětihodnostmi to bude náročnější. To se potvrdilo hned při vjezdu na náves, tedy prostranství před kostelem, kde již místní hasiči rozložili ukázku různé hospodářské techniky, zprovoznili kovárnu, zatopili pod roštem a vybalili klobásy, čímž začalo slavení zdejší pouti. Z nedalekého muzea šumavských minerálů již voněla káva a postupně se rozbalovaly další prodejní stánky. Vydáváme se k hradu, jehož historie je opravdu velmi bohatá, takže to rovněž ponecháme pro samostatnou stať. Nejstarší zpráva o obci pochází z roku 1318. Přibližně v této době vznikl hrad, který patřil Buškovi z Velhartic, komorníku a příteli krále Karla IV. Původní osada však vznikla již dříve při obchodní cestě z Bavor do vnitra Čech. Dnešní počet obyvatel je necelých 850.

● Kostel Narození Panny Marie

Gotická přestavba pozdně románské svatyně dominující obci se uskutečnila kolem roku 1330. Původní stavba se datuje na rozhraní 12. a 13. století. Pilíře v lodi a sakristie s pokladnicí na severu chóru vznikly až po r. 1501 (1510 ?). Plebanie je datována rokem 1357, matriky jsou vedeny od r. 1624.

Hřbitovní kostel sv. Marie Magdaleny

Z dálky viditelná a na první pohled úchvatná stavba kousek za obcí, ke které se přijíždí překrásnou březovou alejí. Žel, z blízkosti již pohled vskutku hodný ponurosti a smutku Svatební košile z Erbenovy Kytice. Kostel byl založen roku 1373, počátkem 16. století byla přistavěna severovýchodní část, v 19. století výrazně upraven. Dnes???

Vůbec jsem se nemýlil, ale až doma jsem zalistoval v knize Ing. Pavla Kozáka (publicista, badatel v oblasti alternativních energií) o tajemných místech v Pošumaví. Kdysi se zde konal obřad černé magie a zbytky negativní energie tu zůstávají dodnes. Dokonce doporučuje do části hřbitova vůbec nevstupovat… Jsem rád, že jsme byli pod ochranou vyšší duchovní bytosti.

Další pamětihodnosti

Werichova chata v blízkém okolí, kam rád jezdil odpočívat a rybařit; Nedaleký zámek Nemilkov jako kulturní památka; Židovský hřbitov, založený r. 1858, s daty náhrobků až do roku 1934, pohřební pohřeb v roce 1941. Deska se jmény obětí holocaustu, osazená v roce 1948, rovněž kulturní památka.

Vzhledem k předem naplánované trase obracíme směr našeho dalšího putování ke Klatovům a Domažlicku, ale do zdejší lokality se při dalším putování ještě vrátíme.

(Pokračování)

František Růžička, České Budějovice

p14902721.jpg

Železnorudský kostel P. Marie Pomocné

p14903051.jpg

Koperlova kaplička

p14903121.jpg

Kostel sv. Václava Čachrov

p14903161.jpg

Velhartice kostel Nanebevzetí P. Marie

p14903521.jpg

Kostel sv. Marie Magdaleny

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář