Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konec éry bílého muže… – Vladimír Veselý

22. 10. 2015

Při sledování zpráv v českých sdělovacích prostředcích na mne padá tíseň. Z valné většiny se na nás z nich se sypou jen zprávy o neštěstích z lidské nedbalosti, lhostejnosti nebo únavy, či osobní chamtivosti. Zneužití pravomoci, korupce a jiné nešvary se stávají nedílnou součástí našeho života, bohužel ne trestanou, ale (těm pomazaným) stále tolerovanější. Neschopnost těch, kteří mají vést naši společnost je běžná a už ani neudivuje. Občané jsou právem nazýváni ovčané, neboť jsouce do toho vmanévrováni se jako ovce chovají. Tento článek je tím vyprovokován, ale není to výzva ke vzpouře, ta by byla stejně neúčinná. Jen osobní postesknutí nad tímto stavem.

Ta tam je euforie po zániku oficiální totality a naděje na lepší život. Nastupující řád zavedl místo vlády lidu těžkooděné policajty na likvidaci občanských projevů nesouhlasu a sankce na jiný názor, než mají ti “pomazaní“. A tvrdou cenzuru na internetu na odlišné názory. Bohužel ale také tvrdou zákulisní diktaturu na zvolení „volených“ funkcionářů, vedoucí až k dosazování lidí ochotných vládnout v neprospěch těch, kteří si je mají zvolit. Doslova ke kolaboraci s onou zákulisní mocností, kterou bohužel (a nejspíš i bohudík) neznám. Rozborem událostí poslední doby však lze vysledovat, že je zaměřena proti obecným lidem. Dokonce rasisticky proti bílým lidem a územně proti Evropanům. A to už je velice závažné.

Napříč světem se objevují v poslední době snahy rozpoutat válečný konflikt, který by mohl oddálit kolaps současného totalitárního superkapitalismu. Ten vysává svět, zejména jeho pracovní síly a přírodní zdroje. Vše přeměňuje na majetek a zisk, který je jeho bohem. Ve skrytu však může být ještě i jiný zájem, který nelze zatím definovat. Jistý náznak lze vytušit z existence desatera na Georgijských kamenech, ale to je jen spekulace. Zcela reálný je ale hlad po zisku, zejména plynoucího z přírodního bohatství a energetických zdrojů. Odtud pak zřejmě plyne ta režie světových událostí.

Ta se v poslední době soustředila na vytvoření světové nadvlády. Kromě NWO jak ve válečné technice, tak v diktování světu, kdo smí a nesmí mít atomové zbraně a jaké režimy mají vládnout v zemích, majících velké přírodní bohatství. Kromě nevelkých úspěchů vůči srovnatelnému Rusku a Číně se Americe podařilo zabodovat na blízkém východě a zlikvidovat Kadáfího i Sadáma Huseina. Dráždí ji ale Sýrie. Spory Palestiny a Izraele raději vynechám, i když se tam rozhořívají spory Aškenázů se Séfardy. Stále však Amerika zlobí Rusko nejen manévry v jeho okolí, ale provokováním národnostních sporů v ruské sféře zájmů. Což je pochopitelně Afghánistán, Gruzie, Ukrajina a Krym. V současné době ruská vojenská pomoc Sýrii Americe její snahy komplikuje.

Relativně nové jsou vlny uprchlíků ze zemí, kde Amerika uplatnila své zájmy a proměnila je na permanentní bojiště bojůvek národnostního a náboženského typu. Zejména islámu. Obyvatelé těchto zemí utíkají před válečnými hrůzami, případně hladomorem. To je celkem pochopitelné. Má to však svá specifika, která naznačují, že tento útěk je zneužit a organizován nejen pro právě humanitní cíle, jak se na první pohled zdá, nebo to má vypadat. Je to natolik rozsáhlá akce, že bez cílevědomé podpory by už dávno musela zkolabovat. Ondřej Hӧppner na PROTPROUDU to velmi trefně přirovnal k taktice trojského koně – podvodného propašování bojovníků do dobývaného prostoru. A ti skutečně postižení tomu vytvářejí živý štít.

 Někomu se zřejmě vyplatí nést náklady na exodus původních obyvatel zemí bohatých na přírodní zdroje tak, aby jim prostřednictvím kolaborujících vlád spadly ty zdroje do klína. Počet původních obyvatel, kteří na ně mají nárok, se tím zmenší a ti navíc oslabují Evropu svými nároky na solidaritu a podporu jejich touhy po „sladkém životě“, jaký měli za petrodolary, než jim je Američané zkonfiskovali. Je to velmi promyšlená akce hazardující s lidskou solidaritou i utrpením těch, ze kterých je tvořen ten lidský štít pro nekalé plány agresorů. Ti se neštítí ničeho. Emigranti, jsouce ze zemí, kde lidský život má mnohem menší cenu než u útlocitných Evropanů, neváhají riskovat nejen životy své a svých spoluobčanů, ale i svých dětí, jen aby se do Evropy dostali.

Nahnat většinou nepříliš gramotné lidi vidinou snadného života v bohaté Evropě, kde každý má prý nárok na pro ně pohádkové životní minimum, bydlení i možnost modlit se po svém je zdánlivě malá daň za strastiplnou cestu po moři, zejména je-li někým dotována. Že je to jen chiméra za službu komusi, kdo se k nim přilepí jako jejich otec, aby se dostal do Evropy, a pomohl ji zničit, si neuvědomují. V situaci nezákonného překročení hranic bez dokladů a praktické nemožnosti ověřit, zda imigrant ovládá pracovní schopnosti jiné, než jen používání kalašnikova je soucit hazardem s budoucností vlastního národa. Vyhrůžky, že nás všechny podřežou, jsou z větší míry nadsázka, nicméně i to napovídá, co je účelem akce. A to, že mnozí pohrdají pomocí pro skutečně potřebné, ale mají drahé telefony s instrukcemi také (těm opravdu potřebným se omlouvám).

Suma sumárum je celá záležitost migrační vlny podezřelá. O to víc pak tím, že se plošně začínají objevovat zmínky o zatím jen verbálních útocích na bílou rasu jako celek, nabádající k její likvidaci. Nebo podle neuvěřitelné a neověřené zprávy, že podle Ivana Fernanda (Diverzity Chronicle) jistý profesor Ignatěv na Massachusetts College prý před odchodem do důchodu měl nabádat své bílé žáky, aby při přednášce spáchali sebevraždu, protože si prý nezaslouží žít.

Není ovšem sám. Kolaborantsky mu přizvukují i jiní, dokonce i bílí „mouřeníni“ kteří zatím z tohoto trendu profitují. Nějak zapomínají, že mouřenín, který splnil svou úlohu, se stává přebytečným. Je pravda, že bílý muž vlastně ukradl domorodcům Ameriku a má na svědomí mnoho nedobrého, ale díky své touze po zisku a občas i workoholismu některé jiné rasy v prospěšnosti evidentně převyšuje. Podobné nabádání je proto nechutné, ba i trestné. Bohužel vývoj událostí k takovému jednání lavinovitě spěje. Asi zákonitě, protože to předpověděla už i Sybila,

Zajímavé a poučné je i hodnocení islamistů Šejkem Jusúf al-Karadáví na Hájkově PROTIPROUDU (evidentně tolerovaném cenzurou) o tom, proč jsou jejich země chudé. To také potvrzuje, že běženci pro naši ekonomiku většinou přínosem nebudou. Jen další přítěží. V Německu i jiných zemích se již začínají vyskytovat značné problémy. „Ovčané“ ale, zpracovávaní mediálními kampaněmi a „umravňovacím“ sprejováním i vlastní pohodlností potáhnou za vydatné pomoci některých našich politiků dále do chomoutu otroctví a vlastní neexistence.

Šťastnou cestu, ale pokud možno bez nás!

Vladimír Veselý, 11. 10. 2015

P.S.: Stejně jako imigranti se do našeho života vkrádá matriarchát. Všimli jste si, kolik vládních postů zastávají po celém světě najednou ženy? To je na jednu stranu dobře, ale v současné situaci je potřeba spíše tvrdého chlapa a ne někoho, jako paní Merkelová. I když mnozí „chlapi“ stejně selhávají, byť jsou i ve velmi vysokých funkcích.

21. 10. 2015

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář