Pozor na češtinu, soudružko europoslankyně!
Jde především o ten správný úhel pohledu!
Začnu vzpomínkou na výsledky parlamentních voleb z října 2025. Kvůli masivní kampani „fialovců“, kteří útočili na své politické oponenty tak nevybíravým způsobem, že to nemělo v našich polistopadových dějinách obdoby, se uskupení „Stačilo!“, jehož součástí tehdy byla i KSČM v čele s K. Konečnou, do voleb vůbec neprobojovalo. Zůstalo pod pětiprocentní hranicí. Co všechno se podepsalo na tomto smutném výsledku, nevíme ani mnoho měsíců po těchto volbách. Možná i v tomto případě bude důležitější, zda politická levice uspěje alespoň v komunálních volbách letos na podzim. Zatím tomu tak pokaždé bylo.
Proč připomínám právě tyto neúspěšné volby z roku 2025? Činím tak proto, že někteří kritikové uskupení „Stačilo!“ vytýkali jeho představitelům, že součástí volební kampaně byly i dvě předsedkyně levicových stran: K. Konečná (KSČM) a J. Maláčová (ČSSD). Obě tyto političky si prošly doslova „peklem“, když byly vláčeny sdělovacími prostředky a obviňovány z pokusu o nový „slučovací sjezd“ i ze „zrady“ zájmů neprivilegovaných vrstev obyvatelstva, a to jenom proto, aby obě tyto předsedkyně dosáhly na mandát. Ke kritikům jsem se tehdy přidal i já. Tvrdil jsem totiž toto: Jak mohou milionáři v čele těchto stran s vážnou tváří zastupovat zájmy těch nejchudších obyvatel této země? Nemohou! Je to jasné na první pohled.
Na neúspěchu uskupení „Stačilo!“ se nemuseli podílet „fialovci“, ale naopak právě nespokojení voliči levice, o kterou tehdy nikdo nedbal. Tady šlo jednoznačně především o „koryta“ pro tyto konkrétní političky. Spoléhat se na to, že všichni voliči jsou hlupáci, které lze snadno vodit za nos, je velice ošidné. Jednou totiž onen pohár trpělivosti přeteče. Chybu tehdy udělaly nejen obě zmíněné političky, které podcenily „protilevicové“ nálady ve společnosti, ale i předseda celého politického uskupení – „Vidlák (= Daniel Sterzik). Rovněž on si myslel, že „vějička“ v podobě nového politického subjektu oklame pochybující část voličů.
Těch skeptiků, kteří podobně jako já nevěřili tomu, že by dlouholetá europoslankyně K. Konečná byla schopna kromě svého „koryta“ hájit ještě něco jiného, nebylo mnoho. (Kdosi to spočítal a byla to mnohamilionová částka za léta jejího „europoslancování“ v Bruselu.) Když k tomu připočtěme i pochybnosti ohledně otce K. Konečné, o němž se lze na internetu dočíst, jak se choval v době okolo „sametové revoluce“ 1989, pak se ta nedůvěra nutně proměnila v onen negativní volební výsledek.
Přesto se zdá, že někteří lidé jsou navzdory nepřízni osudu nepoučitelní. Ne že bychom nepotřebovali „levici“ v parlamentu nebo na krajské a komunální úrovni naší politiky! Tu samozřejmě potřebujeme! Její role naopak poroste s tím, jak se budou přibližovat zásadní proměny ve společnosti, na něž nejsme připraveni. Nijak se nechystáme ani na masový odchod generace tzv. Husákových dětí z trhu práce, ale netušíme vůbec nic o tom, jaké nástrahy nám připraví nástup umělé inteligence (AI) v pracovním procesu i mimo něj. Proč o tom píšu? Protože kdosi opět – po onom neúspěchu uskupení „Stačilo!“ počítá s tím, že tato formace nějakým způsobem hodlá v příštích volbách, již těch podzimních, sehrát svou „historickou roli“. Proboha – jakou? Vždyť výsledek nemůže být jiný, než jak to dopadlo před rokem!
Naše společnost stále ještě není připravena na příchod „nové levice“, natož aby akceptovala to, že za levici se znovu budou vydávat všelijak „přebarvené“ papalášské strany KSČM a SOCDEM. Včerejší neúspěšná strana přece nemůže zvítězit, když pro onen předpokládaný „úspěch“ neudělala vůbec nic. Možná jsem si toho nevšiml, ale já jsem žádnou aktivitu nezaznamenal. V politice je třeba být aktivní. Nestačí, že strana stále existuje a má nějakou členskou základnu. Nedělá-li tato strana pro občany vůbec nic, jak by mohla uspět?
Psal jsem o tom v jiném článku. Jeho závěry platí i pro tento případ. Situace na naší vnitropolitické scéně připomíná „politický hřbitov“. Na startovní čáru pro nové volby se řadí strany, jež jsou již dávno „mrtvé“ a které nikdo volit nebude. Předsedové těchto partají buď nedokáží reflektovat realitu, nebo věří nějakým iluzím. Pokud by měl „restart“ těchto stran smysl, dávno by k němu došlo. Nic takového se však nepřihodilo. Všichni pouze čekají, že se stane zázrak, který tyto strany zachrání před zánikem a jejich předsedům zajistí dostatečně vysoký plat.
Ano, jednou z těchto nepoučitelných političek, je i europoslankyně K. Konečná, která byla do své funkce zvolena v r. 2024 za uskupení „Stačilo!“. Mezitím byl do čela KSČM zvolen R. Roun. A ejhle! Agentury pro výzkum veřejného mínění náhle přisoudily komunistům skoro pět procent volebních preferencí. Že by se něco tak zásadního změnilo? Nevšiml jsem si. KSČM je stále stejně „mrtvou“ papalášskou stranou, kterou k jejímu žalostnému konci přivedlo jak Filipovo vedení, tak i K. Konečná. To, co nám zmíněné agentury avizují, je pouze obvyklá politická hra s čísly, která má vyvolat falešné naděje u části voličů, kteří komunistům stále ještě věří. Ano, i nadále totiž platí ono staré heslo: „Straně věřte, soudruzi!“ Věřte jí, i když pro vás nic nedělá!
─────
Rozhovor K. Konečné pro Parlamentní listy
Jakou politickou hru můžeme letos očekávat od K. Konečné, není jasné. Jediné, co vidíme, je její pokračující účinkování v europarlamentu a kritika všeho, co je v Bruselu schvalováno. Ostatně – toho se týká i rozhovor, který K. Konečná poskytla internetovému deníku „Parlamentní listy“. Redaktor David Hora dal tomuto rozhovoru příznačný titulek, který se musí líbit každému kritikovi Evropské unie: Konečná: Úředníkům vypnuli klimatizaci. Eurošlechtě běžela dál (PL, 12. 7. 2026,11:29).
K tomu já poznamenám pouze toto: Z pohledu obyčejného občana ČR je i K. Konečná představitelkou oné „bruselské šlechty“. Tak tomu doopravdy je a nikdo na tom nic nezmění. U neprivilegovaných občanů se sotva dočká zastání. Vybral jsem si z tohoto rozhovoru jednu odpověď K. Konečné, jež dostatečně objasňuje „pozici“, kterou hájí jako zástupkyně českých občanů v EP. Konečná říká toto:
„Předně musím říct, že jsme svědky snah o likvidaci parlamentního systému a nahrazení jej poloprezidentským. Pavel už prohlásil, že ho nepřesvědčily Babišovy argumenty na summitu a že se chce sejít s vládou, aby mu vysvětlila svoje zbrojní plány. Vláda v tomto ale podle Ústavy nemusí Pavlovi nic vysvětlovat. Předpokládám ale, že prezident si asi začne kreativně vykládat svoji roli vrchního velitele ozbrojených sil a bude se snažit zajistit pro svého přítele po boku Koláře dostatek zbrojařských kšeftů.
Doteď jsem vlastně nepochopila, co měl Pavel tak skvělého na summitu vykonat – jeho cesta tam jsou stejně vyhozené peníze, jako jsou peníze, co daňoví poplatníci dávají paní prezidentové v rámci té její apanáže na oblečení.“
Výjimečně musím souhlasit se vším, co K. Konečná na adresu P. Pavla i jeho manželky řekla. To však nic nemění na roli této političky v Evropském parlamentu. I po neúspěchu v parlamentních volbách dala přednost v pokračování svého mandátu – až do jeho vypršení. Tato „bezzubá“ bojovnost je sice zajímavá pro čtenáře, kteří o naší politice mnoho nevědí, ale ve skutečnosti to nic neřeší. Nadávat na politiky opozice a prezidenta republiky za ty hezké peníze, které v EP dostává, je jedna věc, a reálný výsledek tohoto „poštěkávání“ věc druhá. Zkrátka: nula od nuly pojde. Toť celé!
Dotyčný úryvek z rozhovoru K. Konečné pro PL jsem si vybral z úplně jiného důvodu. Jak lze zjistit, dvě slova jsem v tomto textu vyznačil červeně. Je to z toho důvodu, že dotyčné slovní spojení je v rozporu s pravidly české gramatiky. Správně má celá věta vypadat takto: „Předně musím říct, že jsme svědky snah o likvidaci parlamentního systému a jeho nahrazení [systémem] poloprezidentským.“ I tak je to „kostrbaté“, a proto jsem tam vložil ono slovo v hranaté závorce.
Pokud někdo čekal, že proti K. Konečné vyrukuji s nějakými chybami typu „i/y“, tentokrát jsem to neudělal, byť mě ta její chyba okamžitě uhodila do očí. Na druhé straně musím konstatovat, že K. Konečná ve svých textech na sociálních sítích rovněž chybuje. V jednom příspěvku z loňského roku jsem v jejím krátkém textu napočítal několik chyb v interpunkčních čárkách. Tenkrát jsem to nezveřejnil, protože jsem nechtěl tuto političku poškodit. Bylo to v mimořádně složité době, kdy média na ni každý den útočila. Současnou chybu nicméně zveřejňuji, aby si i K. Konečná uvědomila, že není nekritizovatelná ani nedotknutelná. Ostatně – úroveň jejího vzdělání se příliš neliší od toho, co nám předvádějí její kritici, např. T. Zdechovský nebo D. Nerudová.
Pro politiky totiž platí bez výjimky, že i jejich zveřejněné texty v médiích a na sociálních sítích by měly být v souladu s pravidly české gramatiky a pravopisu.
12. 7. 2026
‒ RJ ‒
Odkaz na původní článek:
