Svobodné noviny na internetu

Motto: „Čím vyšší je piedestal, na který se trpaslík vyšplhá, tím lépe je vidět, jaký je to trpaslík.“ (Gabriel Laub)

17. 11. 2023 ‒ začátek hladovky J. Gruntoráda

Naší politickou scénou po všech trapnostech, jež můžeme sledovat okolo neschopného, prolhaného a zbabělého premiéra P. Fialy i jeho vládního panoptika ze Strakovy akademie, momentálně hýbe zase jedna velice nepříjemná politická kauza: Chartista Jiří Gruntorád se rozhodl zahájit hladovku. Jejím prostřednictvím hodlá upozornit na léta neřešený problém nedůstojně nízkých důchodů našich disidentů.

To, co ve skutečnosti tohoto a další signatáře Charty 77 „nadzvedlo ze židle“, bylo ovšem něco úplně jiného. Byla to neuvěřitelná drzost a necitlivost lidí z Fialovy vlády, kteří se odmítli touto „prkotinou“ zabývat: počínaje jakýmsi „podržtaškou“ z Úřadu vlády, přes hloupého „papaláše“ M. Jurečku, jemuž i po dvou letech ve funkci ministra stále čouhá sláma z bot, až po drzého a arogantního „bruselského svazáka“ V. Rakušana, který by nám tu rád kázal morálku a hrál si na jediného spravedlivého.

K tomu podotýkám jednu důležitou věc: Jedná se o lidi, kteří v době tzv. normalizace „tahali za sebou kačera“ a o naší předlistopadové minulosti nevědí vůbec nic. Přesto by velice rádi rozhodovali o osudech jiných občanů tohoto státu – včetně těch, kteří za svobodu a demokracii přinesli větší či menší oběti. Fialovi „šašci“ nepřinesli nic. Pouze se roztahují u plných koryt a rozhodují o věcech, kterým nerozumí a k nimž jim chybí morální integrita. Tato mocichtivá individua patří k lopatě nebo do vězení, nikoli do Strakovy akademie. Měli by si to už konečně uvědomit a raději zalézt někam do kouta. Již v této chvíli je zřejmé, že příště už je stejně nikdo nikam nezvolí. Proto si chtějí ještě užít ty poslední chvíle u plných koryt.

Chartista J. Gruntorád svou hladovku drží nikoli kvůli sobě (na první pohled nevypadá jako bezdomovec, který trpí hladem a nouzí), ale kvůli svému známému, jenž byl StB vyštván do emigrace ‒ do Austrálie. Jedná se o písničkáře Karla „Charlieho“ Soukupa. Třebaže mu má chodit penze z této země, dostává od našich úřadů směšně nízkou částku ve výši 2855 Kč.

Dnešní hladovkář se ve věci svého kamaráda obrátil jak na Úřad vlády, tak i na ministra práce a sociálních věcí M. Jurečku, dokonce i na ministra vnitra V. Rakušana. Všechno bylo marné: narazil na zeď arogance, přezíravosti vůči osobám, které minulý režim pronásledoval, až je nakonec vyhnal do emigrace, jakož i na všudypřítomnou byrokracii. Nakonec se rozhodl, že se této zvůli postaví způsobem, který tady byl „populární“ na počátku 90. let 20. století, a to formou hladovky.

Ani v tomto případě není jisté, že tím dosáhne svého účelu: odstoupení M. Jurečky. Nedávno totiž před Úřadem vlády držel hladovku jiný muž – zřejmě bezvýsledně. Asociál Fiala si hraje na Pánaboha a na nějaké „hladovkáře“ zvysoka kašle. Vždyť je to „profesor politologie“, který všemu rozumí, všude byl a od všeho má klíče! Na tyto chorobně domýšlivé jedince platí jediné: malý dvůr a velký bič. A potom rovnou do vězení, aby se mu v hlavě trochu srovnaly ty jeho „evropské hodnoty“.

Tato nejnovější hladovka má přece jenom jiný politický „rozměr“. Fialova vláda se tak – jistě nechtěně, protože je to vykutálená banda lhářů, pokrytců a zbabělců – dostala do pasti: Po celou dobu, kdy je u moci, se odvolává na odkaz V. Havla, ale už jí nedochází, že chartisté byli a jsou spojeni pupeční šňůrou právě s V. Havlem a „sametovou revolucí“. Na něco takového jejich „ptačí mozeček“ nestačí.

Něco jiného jsou politické proklamace, ale úplně jinou „disciplínu“ představuje skutečné vyrovnání se s komunistickou minulostí. Paradoxem tohoto případu je fakt, že ještě před pár měsíci se PS zabývala snižováním důchodů prominentů minulého režimu. Že to souvisí i s postavením disidentů, to „myslitelům“ typu M. Jurečky jaksi „nedocvaklo“. Teprve Gruntorádova hladovka to celé „nasvítila“ z úplně jiného úhlu.

Zprvu se zdálo, že mocenská pozice těch „Fialových hochů, co spolu mluví“ je natolik pevná, že jim bude stačit, aby se obrnili hradbou mlčení a arogance. Když se však o hladovce začalo psát v médiích, ukázalo se, že tak snadno se z toho ti lháři ze Strakovy akademie nevykroutí. Nakonec byla Gruntorádova hladovka podpořena i dalšími chartisty, např. J. Bokem. „Fialovci“ se zalekli: navíc samotný Fiala se raději „hodil marod“ poté, kdy se vrátil s ostudou ze své „africké“ cesty.

Jako vůbec první “hodil zpátečku“ V. Rakušan. Coby ministr vnitra musí přece dobře vědět, že lidé, kteří byli vězněni za minulého režimu, nejsou žádná „ořezávátka“ ani „pápěrky“, na které stačí houknout – a oni se „podělají“ strachy. Proto z řad STANu zaznělo nesměle, že by se s těmi důchody disidentů mělo něco udělat. Ano, mělo – již dávno! Nebyla ovšem „politická vůle“. Její absenci si pamatuji již z „devadesátek“, kdy právě dnes vládnoucí „pravice“ dělala všechno pro to, aby k vyrovnání s komunistickou minulostí nedošlo. Epizoda s Gruntorádovou hladovkou je pouhým pokračováním této pokrytecké politiky ODS.

Nakonec za hladovkářem J. Gruntorádem přišel i M. Jurečka. Možná si naivně myslel, že jakýsi neurčitý příslib bude stačit, aby se této nepříjemné záležitosti zbavil. Bohužel – přepočítal se. Gruntorád to totiž myslí s Jurečkovou demisí vážně. Pro ČTK ředitel knihovny „Libri prohibiti“ řekl toto: „Musím s politováním sdělit, že na tom (= demisi M. Jurečky) samozřejmě trvám, protože já tady nejsem kvůli Soukupově důchodu, ale kvůli tomu, že ministr Jurečka škodí této zemi, škodí této vládě, škodí své straně i sám sobě.“ (Echo24.cz, 20. 11. 2023).

K tomu dodávám: Škodí nejen M. Jurečka, ale celá tato vláda ‒ včetně P. Fialy. Bohužel ‒ tito jedinci nejsou schopni pochopit, že tomu tak je. Důvodem bude nejspíš jejich příliš nízké IQ.

Rozumím tomu, že situace okolo Gruntorádovy hladovky je vážná a navíc delikátní. Za těch 34 let od Listopadu 1989 jsme totiž odvykli tomu, aby byly některé požadavky vynucovány formou hladovky. To bylo „populární“ na počátku 90. let 20. století. Dnes bychom přece jen měli být o kousek dál. Za ty tři polistopadové dekády, kdy jsme si zvykli na mrtvolné ticho na naší politické scéně, se politici začali chovat tak, že se pokoušejí (někteří úspěšně, jiní nikoliv) všechny problémy světa buď „vysedět“ (= Jurečka) nebo „vyležet“ (= Fiala). To jim nesmíme dovolit. Pokud svou práci nezvládají, stačí uplatnit standardní řešení: z hrušky dolů a hybaj na Úřad práce!

Hladovka J. Gruntoráda trvá již několik dní. Zatím se stále čeká, jak se k celé záležitosti postaví premiér P. Fiala, který by se měl v úterý 21. 11. 2023 vrátit z nemocenské zpátky do svého úřadu. Věc pokročila již natolik, že se sotva podaří tuto kauzu „zahrát do autu“ nebo to celé nějak „ošolíchat“. Přijít musí principiální řešení. Mimo jiné i proto, že dlouholeté neřešení otázky důchodů disidentů má na svědomí právě Fialova „rodná strana“ – ODS.

Ta totiž v 90. letech 20. století v Poslanecké sněmovně velice účinně blokovala všechno, co se týkalo vyrovnání se s komunistickou minulostí. (V řadách tehdejších poslanců bylo mnoho bývalých komunistů i spolupracovníků StB.) Straně „modrých ptáků“ u toho sekundovaly další tzv. pravicové strany: ODA a KDU-ČSL, později i „odpadlická“ Unie svobody (zvaná „Uhelné sklady“).

─────

Snížení penzí prominentům KSČ se netýká příslušníků StB!

Některé věci je třeba připomenout, protože je mezitím pokryla vrstva prachu. Léta se o tom nemluvilo ani nepsalo, jelikož na tom nebyl „politický zájem“. Tak tedy: „Zlatým hřebem“ tehdejšího nevyrovnání se s komunistickou minulostí byla iniciativa ministra vnitra Jana Rumla (ODS, později US): návrh na vyplácení výsluh pro bývalé příslušníky StB. Čtete dobře: pro příslušníky StB, kteří mlátili a jiným způsobem šikanovali odpůrce komunistického režimu, nikoli pro disidenty! V tom spočívalo ono pokrytectví staronové (= pořád stejně nepoučitelné) ODS. K tomu došlo ještě před „Sarajevským atentátem“: po něm J. Ruml skončil v propadlišti dějin. Dnes po něm ani pes neštěkne.

[Výše zmíněná fakta o „devadesátkách“ lze dohledat v dobovém tisku i v dokumentech o práci Poslanecké sněmovny (schvalované návrhy zákonů a jejich novel, hlasování poslanců atd.). Proto se nelze na nic vymlouvat. Historická vina tehdejších politiků je zřejmá.]

Dobře si přečtěte tento plakát koalice SPOLU před volbami z roku 2021! Píše se v něm o tom, že „fialovci“ mají v úmyslu snížit penze nejen prominentům komunistického režimu, ale i agentům StB. Správně tam mělo být napsáno: příslušníkům StB, kteří byli zaměstnanci státu a jimž v „devadesátkách“ J. Ruml zajistil vyplácení výsluh. (Ty dostávají, pokud tyto osoby ještě žijí, dodnes.) Bohužel – těchto lidí se toto opatření netýká, i když známe jejich jména i potřebné údaje, na základě nichž by bylo možno tuto úpravu penzí administrativně provést.

Co se týká oněch agentů StB, tam je to známý, leč úmyslně zatajovaný problém: Především nevíme, kdo všechno k těmto agentům patřil. (Zhruba 25 000 svazků těchto osob zmizelo neznámo kam již v průběhu roku 1990, kdy byl ministrem vnitra lidovec R. Sacher.) Navíc to nebyli zaměstnanci státu, ale soukromé osoby, jež byly často hrubým nátlakem a v důsledku vydírání k této spolupráci přinuceny.

Případ tohoto předvolebního slibu jen potvrzuje pokrytectví Fialovy koalice. Oni dobře vědí, jak se věci mají, přesto vědomě klamou veřejnost. Ale hlavně: mladé lidi, kteří o době před rokem 1989 nic nevědí a ani netuší, jakými metodami komunistická tajná policie pracovala. Jurečko a Fialo, styďte se!

Jen tak na okraj: Letos v létě, v době „okurkové sezóny“, kdy mají lidé úplně jiné starosti než se zabývat politikou, předložil poslanec J. Mašek (ANO 2011) návrh, aby okruh prominentů KSČ byl rozšířen rovněž o funkcionáře Čs. strany lidové (ČSL) a Čs. strany socialistické (ČSS), které byly součástí komunistické „Národní fronty“. Hlasování v této záležitosti proběhlo dne 26. 7. 2023. Výsledek byl předem jasný: došlo k zamítnutí. A důvod? Opět jasný: Znamenalo by to přiznání, že i funkcionáři vládní KDU-ČSL, jako pokračovatelky „totalitní“ ČSL, patřili rovněž k těm „prominentům“ minulého režimu, kterým se má snížit penze. Je dobré to vědět, aby nás nemohl nikdo „tahat za nos“.

O této záležitosti pojednává článek, na nějž uvádím následující odkaz:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2023/dalsi-pravni-paskvil-z-dilny-poslanecke-snemovny-.html

─────

Nízké důchody mají na svědomí V. Havel a polistopadová reprezentace

Píšu o tom opakovaně. Sebranka, kterou po parlamentních volbách z října 2021 pustili naši nezodpovědní voliči koalice SPOLU k moci, představuje ten nejhorší politický a lidský „odpad“, jaký jsme tady od roku 1989 ještě neměli. Tato mocichtivá individua nejsou žádné úctyhodné osobnosti, nýbrž jen třetiřadí „šašci“, kteří se nedopatřením vetřeli do přízně neuvědomělých spoluobčanů (= osob ducha mdlého), aby se dostali ke korytům a aby mohli díky získaným funkcím zneužívat moc k vlastnímu prospěchu.

Všeobecný úpadek, který nastal s nástupem Fialovy koalice k moci koncem roku 2021, je pro nás, kteří jsme za minulého režimu přinášeli oběti, aby jednou i v této zemi byla obnovena svoboda a demokracie, nemilým překvapením. Kdo by to od „demokrata“ a „premiéra, kterého nám bude závidět celý svět“ čekal? Namísto změny tady máme úpadek a devastaci všeho, co se za posledních 30 let podařilo vybudovat. Fialova „elita“ budovat neumí. Dovede pouze ničit a ještě se u toho nezapomene pochválit a poplácat se po ramenou. Takoví „pašáci“ to jsou!

Ano, pod vládou neschopného a samolibého pseudointelektuála P. Fialy berou všechny naše polistopadové výdobytky zasvé. Slabý a neakceschopný politik, který neváhal, aby se postavil do čela vlády diletantů a pologramotů, to je zatím to nejhlubší dno, jaké mnozí z nás, těch dříve narozených, pamatují. V porovnání s tímto Fialovým panoptikem ze Strakovy akademie se musí jevit jako vynikající státníci i dnes tak opovrhovaní komunističtí vládci z doby před rokem 1989. Ve srovnání s tou Fialovou „zatuchlinou“ by představovali závan svěžího vzduchu. Ano, až tak hluboko jsme klesli!

A protože úpadek naší země pokračuje dál, ba se zhoršuje, bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějakému zásadnějšímu, principiálnímu, střetu s osobami z okruhu V. Havla. O této „ikoně“ politické změny z konce 80. let 20. století se pokrytci z Fialova „slepence“ i nadále vyjadřují s úctou, třebaže o Havlovi a jím vyznávaných hodnotách nevědí vůbec nic. Z jejich strany jsou to pouze prázdná slova. Nic víc. Co tito jedinci kromě nic neříkajících frází mohou nabídnout? Vždyť nic neumí, nemají pořádné vzdělání a někteří z nich ani neprošli řádným pracovním procesem.

[Poučeni dosavadními trpkými zkušenostmi bychom ‒ jako voliči – měli trvat na tom, aby příští volení zástupci lidu měli alespoň desetiletou praxi v oboru, který vystudovali. Praxe, kdy do politiky přicházeli lidé rovnou ze školních lavic, musí skončit!]

Nedávno nás opustily dvě signatářky Charty 77: Dana Němcová a Petruška Šustrová. Proto bylo vcelku logické, že by si zasloužily být oceněny vysokým státním vyznamenáním – alespoň „in memoriam“. Namísto toho „převlékač vojenských uniforem“ s krycím jménem „Pávek“ vyznamenal zcela jiné osoby, byť rovněž spojené s Chartou 77. Takové, které nebyly ani odsouzeny, ani vězněny: P. Pitharta a P. Rychetského. Oba byli v minulosti členy KSČ. Možná právě to hrálo svoji roli. Kdoví?

Zatímco obě jmenované chartistky stály po celou polistopadovou éru stranou veřejného dění (s krátkou epizodou působení na ministerstvu vnitra u P. Šustrové na počátku 90. let 20. století), Pithart i Rychetský se přímo podíleli na výkonu moci.

Svým darebáctvím P. Rychetský ovšem převýšil všechno, co lze chápat jako „službu vlasti“. Pominu-li jeho účast ve vyvolání politické aféry okolo J. Bartončíka (KDU-ČSL), který byl ve své době nebezpečný tím, že lidovci mohli významně oslabit vyhlídky Občanského fóra na bezproblémové vítězství v prvních svobodných volbách v červnu 1990, jeho účelová úprava volebního zákona těsně před parlamentními volbami z října 2021 měla za následek tuto politickou katastrofu: nástup Fialova „slepence“.

Větší neštěstí bychom v našich novodobých dějinách stěží našli. V každém případě se jednalo o flagrantní zneužití moci a evidentní snahu hrát si na „manipulátora“ dějin. Nic státnického na tom nebylo. Byla to jen obyčejná lumpárna, jež by se měla stát trvalým mementem do budoucna. Svěřit moc do rukou nezodpovědných, falešných, lidí, bývá vždy nebezpečné. Pro demokracii to může mít fatální následky.

─────

Chartisté chtěli vést „dialog“ s mocí, nikoli bojovat proti komunismu!

Třebaže mám tisíc a jednu výhradu vůči Chartě 77 (podepsal jsem Dva tisíce slov, avšak s Chartou 77 jsem nechtěl mít nic společného, protože byla plná bývalých komunistů), nikdy jsem nepopíral její roli v odporu proti komunistickému režimu. Chartisté byli tímto režimem pronásledováni stejně jako ostatní odpůrci komunistické diktatury. Byli obětí pronásledování a mnozí z nich strávili ve vězení dlouhá léta (včetně J. Gruntoráda). Přesto nepatřili k aktivním bojovníkům za svržení této diktatury. Signatáři tohoto dokumentu chtěli naopak vést jakýsi „dialog“ s komunistickou mocí. Byli vedeni scestnou představou, že tento nereformovatelný systém lze změnit, zmírnit, polidštit. Jednalo se o velkou iluzi.

Chartisté byli, abych to trochu posunul do politické roviny, jacísi „dubčekovci“ v nových podmínkách, a to poté, kdy byla ČSSR okupována a kdy se ujařmená země ocitla v situaci bez jakýchkoli vyhlídek na celkové zlepšení. Změna nakonec přišla: nikoli však v důsledku činnosti Charty 77 (v tom se tato „elitářská“ organizace zásadně lišila od aktivní role „Solidarity“ v Polsku), nýbrž změnou v rozložení sil v mezinárodní politice. Teprve dohoda mezi R. Reaganem a M. S. Gorbačovem přinesla částečné uvolnění, jež posléze vedlo k pádu Berlínské zdi a k rozpadu SSSR.

O tom, že při hodnocení Charty 77 nijak nepřeháním, nejlépe svědčí fakt, že s touto iniciativou, v níž byly desítky bývalých členů a funkcionářů KSČ, jakož i spolupracovníků StB, nechtěli mít nic společného skuteční protikomunističtí odbojáři: ani ti z K 231 z roku 1968, ani ti z KPV (= Konfederace politických vězňů) po roce 1990. Změna nastala až v důsledku oportunistické politiky bývalé předsedkyně KPV N. Kavalírové, která sama byla podezřelá ze spolupráce s StB.

Každý v té době přece věděl, že Charta 77 neměla se skutečným, principiálním, bojem proti komunistickému režimu nic společného. Byla pouze jeho obětí a „hračkou“ v rukou jedinců, u nichž se nevědělo, jak se zachovají. Přesto posloužila v době, kdy tento režim dospěl ke svému konci, k tomu, aby některým předem vytipovaným signatářům mohla být předána moc z rukou KSČ. Končící komunisté ji předávali jiným komunistům, byť bývalým. Čili: zůstalo to „v rodině“. Z toho logicky plyne, že o žádnou „antikomunistickou revoluci“ nešlo a ani jít nemohlo.

─────

I já jsem zvědav, jak to „divadýlko“ s hladovkou skončí…

Osobně považuji právě probíhající „divadýlko“ okolo hladovky J. Gruntoráda za trapnou politickou komedii ze strany jinak „neviditelné“ Charty 77. Vždyť tato „partička“ Havlových pohrobků po celou polistopadovou éru neudělala nic pro pozitivní změny ve společnosti. Po ukončení oficiální činnosti v roce 1992 většina signatářů Charty 77 pouze pasivně přihlížela tomu, co se tady děje – včetně tak kritizovaného rozkrádání majetku, který vytvořily celé generace našich předků. „Hrdinové“ z Charty 77 k tomu jen mlčeli.

Tak jako ostatní občané – mohli i oni sepisovat různé petice, kritizovat režim ve sdělovacích prostředcích nebo prostřednictvím politiků „tlačit“ na provádění změn. Bohužel – bilance je naprosto tristní. Nejenže v tomto směru většinou neudělali nic, co by stálo za řeč, nebyli dokonce schopni ani prosadit obdobu toho, s čím přišli bezprostředně po skončení Druhé světové války komunisté, a to ve formě zákona, který se tehdy týkal protinacistických bojovníků (nesprávně označovaných jako „protifašističtí bojovníci“).

Charta 77 nedokázala využít ani nezvykle dlouhého prezidentského mandátu V. Havla (1989-2003). V „revoluční“ atmosféře bezprostředně po „sametové revoluci“ bylo možno prosadit výsadní postavení ve společnosti pro disidenty, jak to učinila První republika v případě legionářů. Nic z toho se ovšem nestalo.

Byl to především V. Havel, kdo neudělal vůbec nic pro zajištění důstojných důchodů pro své někdejší „spolubojovníky“. To bylo věru trestuhodné. Namísto toho první polistopadový prezident republiky dal přednost úsilí o restituci majetku své rodiny; stejně postupoval jeho blízký spolupracovník K. Schwarzenberg. (V obou případech došlo k prolomení Benešových dekretů, což ostatním chartistům zřejmě nijak nevadilo.)

Vinu za nízké důchody disidentů nese v prvé řadě neschopný žvanil V. Havel, údajný „antikomunista“, který se celý život obklopoval komunisty. Tragikomický příběh, jehož hlavním aktérem je v těchto dnech J. Gruntorád, nemá cenu vůbec komentovat. Vždyť to byl samotný V. Havel, kdo učinil z boje proti komunismu obyčejnou karikaturu.

─────

Ať se „kejdák“ M. Jurečka vrátí zpátky na traktor!

Vesnický hlupák M. Jurečka se k tomu maléru, který se vyvinul z odmítnuté žádosti jednoho disidenta o zvýšení vypláceného důchodu, jen nešikovně „přimotal“. Myslel si, že to zvládne „levou zadní“, ale jaksi se mu to vymklo z rukou. Tak to totiž dopadá, když se k moci dostanou vesničtí hlupáci a tupci, navíc nevychovaná hovada, kterým se rozhodl dělat „fíkový list“ jistý neméně hloupý „profesůrek“ z Brna.

O tom, že je Jurečka jen směšný politický „kašpar“, se přesvědčujeme v přímém přenosu skoro dva roky. Co je však třeba zdůraznit především, je skutečnost, že strana, která si ho opakovaně zvolila do svého čela, KDU-ČSL, je pokračovatelkou předlistopadové, „totalitní“, Československé strany lidové (ČSL), jež více než 40 let kolaborovala s KSČ. Je tudíž spoluzodpovědná za všechny zločiny, jež se v ČSR/ČSSR odehrávaly, včetně justičních vražd (Píka, Horáková, Broj aj.). Mezi oběťmi těchto nezákonností byli po r. 1948 i bývalí členové a funkcionáři ČSL; totéž se týkalo lidovecké tělovýchovné organizace „Orel“.

Jsem proto toho názoru, že na programu všech demokratických stran Fialovy koalice – ve vládě i v obou komorách Parlamentu ČR – by měl být tento bod: distancování se od „totalitní“ strany (= KDU-ČSL), která se ani za 34 let nového režimu nebyla schopna „odstřihnout“ od své minulosti před rokem 1989. Není pochyb o tom, že taková strana nemá v politice co pohledávat. Ani dnes, ani kdykoli v budoucnu.

Překvapuje mne něco zcela jiného: že totiž signatáři Charty 77 nekritizují M. Jurečku kvůli „totalitní“ minulosti KDU-ČSL, nýbrž pouze za „nespravedlivé důchody pro disidenty“. V tomto směru přece nepodnikla dostatečně účinné kroky žádná z politických reprezentací od roku 1989! Nesvádějme to jen na M. Jurečku! Za to doopravdy nemůže pouze on! Přesto by měl lidovec M. Jurečka i jeho strana v politice skončit: právě kvůli oné „totalitní“ minulosti.

─────

„Vašku, jsi prase, jsi hovado!“

Jen jako „perličku“ k tomu, co bylo napsáno o právě probíhající hladovce jednoho z mála ještě žijících chartistů (je o dva roky mladší než já), připojím vzpomínku na dávný spor V. Havla s osobami okolo „Necenzurovaných novin“ (předtím „Rudá kráva“), které od počátku 90. let 20. století vydával disident Petr Cibulka. Spor tehdy vznikl kvůli obvinění Havla na adresu P. Cibulky z toho, že po vydání jeho „Seznamu spolupracovníků StB“ si prý řada lidí sáhla na život. Tak to obvykle dopadá, když pravda vyjde najevo. Na tom není doopravdy nic divného ani světodějného. Časem dojde i na ty největší „šmejdy“: spravedlnost ani ta „paní s kosou“ si nevybírají.

Zmínění lidé od P. Cibulky vstoupili do dějin tímto výrokem, který měl být odpovědí na Havlovo pokrytectví, týkající se odhalených spolupracovníků StB. Ostatně – co bychom mohli čekat od celoživotního přítele všech komunistů a „estébáků“. Vždyť Václav Havel byl jejich „svatý“. Na tom se dodnes nic nezměnilo. Jen se na to pozapomnělo.

[Na východ od nás se právě v těchto dnech rodí nový „kult“: svatého Volodymyra Zelenského. Z Kyjeva se stalo nové „poutní místo“, kam míří politici celého světa. Právě dnes tam zavítal „Němec jako poleno“ – Boris Pistorius. Kdyby aspoň Helmut, ale Boris!]

Zmíněný výrok, který vstoupil do dějin, zněl takto: „Vašku, jsi prase, jsi hovado!“ Připouštím, že od lidí, kteří se s tímto slavným disidentem znali osobně, to na první pohled vypadá jako „svatokrádežné“ prohlášení. Bohužel – je pravdivé. Havel míval rovněž problémy s pravdou. Hlavně, když se týkala jeho osoby. Dotyčný výrok vznikl v době, kdy byla společnost poněkud rozrušena odhaleními bývalých agentů StB.

Tzv. lustrační zákon i vydání „Cibulkových seznamů“ (1992) s tím přímo souvisely. Přesto se zdá, že jsme v tom vyrovnávání se s komunistickou minulostí zůstali kdesi v půli cesty. Dnes je již pozdě napravovat něco, co mělo být vykonáno hned po Listopadu 1989. Proto sklízíme toto trpké ovoce z „Havlovy zahrádky“. Dobře nám tak!

21. 11. 2023

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Vážím si zásadového postoje hladovkáře k „neřádovi“ M. Jurečkovi

Jak informoval deník „Forum24“ (21. 11. 2023), uskutečnila se dnes schůzka J. Gruntoráda s premiérem P. Fialou. Hladovkář-chartista se zachoval příkladně: odmítl Fialou nabízený „kompromis“ a dál trvá na demisi M. Jurečky. Lhaní tohoto lidoveckého politika o kauze K. Soukupa je trapné: Od konce roku 2022 totiž právě tento ministr bojkotuje řešení situace jmenovaného disidenta, který žil v Austrálii.

Potvrzuje se to, co tvrdím již několik let. Předseda této prohnilé partaje (KDU-ČSL) nemá co dělat nejen v politice, ale ani ve společnosti slušných občanů. Tyto „dobytky“ je třeba vyprovodit na ulici svinským krokem a na rozloučenou jim nakopat zadek – nejlépe špičatou botou.

Zbavme se všech podobných „šmejdů“, kteří škodí této zemi a jejím občanům! Hanba jim! To se týká i všech „potkanů“ a „přizdisráčů“, kteří se nedopatřením ocitli v politice. Včetně nejmenovaného profesůrka z Brna.

21. 11. 2023

‒ RJ ‒