Svobodné noviny na internetu

Sexuální aféra poslance TOP 09 D. Feriho rozčeřila stojaté vody naší politiky možná víc, než se očekávalo. Jeho „mateřská“ strana udělala chybu, že vsadila právě na tohoto nevybouřeného a svým způsobem nevypočitatelného mladého muže. Teď za to ponese následky. Domnívá-li se totiž někdo z pofidérního politického slepence, který si říká koalice SPOLU, že z toho vyjde se zdravou kůží, mohu tyto mudrlanty ujistit, že čtyři měsíce před volbami asi sotva.

[Poslance D. Feriho jsem kritizoval před několika týdny, kdy ještě nikdo netušil, k jakému maléru se v TOP 09 schyluje. Jeho chování mně již tenkrát vadilo. Ukázalo se, že jsem měl pravdu. O tom viz můj článek: Další „pologramot“ a hulvát z TOP 09? (SN č. 3/2021, vloženo 23. 3. 2021, ZDE).]

Postupné uvolňování protikoronavirových resktrikcí totiž nedovolí, aby letošní léto bylo takové, jak jsme byli v minulosti zvyklí. Lidé budou na nohou a někteří pořádně naštvaní, protože nebudou moci strávit svou dovolenou tak, jak si původně přáli. A naštvaní občané a voliči to dají příslušným politickým stranám náležitě „vyžrat“. Hlavně „opozici“, která pouze okopávala vládě kotníky, házela jí klacky pod nohy a komplikovala vývoj, jak se dalo. Nedá se proto očekávat, že ji za to budou voliči chválit nebo podporovat. Koalice SPOLU má proto smůlu: žádné trafiky se na podzim rozdělovat nebudou.

Lépe na tom nebude ani druhé koaliční uskupení (Piráti + STAN): také to půjde s preferencemi dolů. Za čtyři měsíce může být situace na naší politické scéně úplně jiná, než jak nám to líčí „cinknuté“ předvolební průzkumy. Z nich věřím pouze dvěma údajům: že „socani“ mají 1-2 procenta a „černoprdelníci“ 2-3 procenta. Zbytek jsou fantasmagorie: obyčejná hra s fiktivními čísly.

Všechno nasvědčuje tomu, že z původně ohlášené spolupráce mezi oběma koalicemi zřejmě nebude nic. Potvrzuje to aktuální obvinění Pirátů z toho, že oni prý měli největší zájem na tom, aby Feri neuspěl, protože jim konkuroval. Popravdě: Feri se moc snažit ani nemusel, protože Piráti nemají ve vrcholné politice nikoho, koho by mohli nabídnout: kdo by byl „koukatelný“ a kdo by neměl v hlavě „vymeteno“. V každém případě to bude znamenat, že ze slibovaných ministerských křesel, na něž se někteří nedočkavci z koalice SPOLU již těšili, nebude nic. Piráti budou muset přivést do vlády nějaké odborníky, protože sami žádné nemají.

Zdá se, že aféra, která se týká nekontrolovatelného sexuálního apetitu exotického politika TOP 09, zkomplikuje plány mnoha lidí. Např. děkana Právnické fakulty UK J. Kuklíka, který jako typický pan Brouček neměl údajně o dění na své fakultě ani tušení. Kuklík je známý alibista, který navíc nemá na to, aby tak významnou funkci zastával. Tento neslaný a nemastný tlučhuba by udělal nejlépe, kdyby sám rezignoval.

Nevěřím totiž tomu, že by nic nevěděl. Spíš nechtěl nevědět, protože se v případě D. Feriho jednalo o politika. A z těch mají někteří naši vysoce postavení jedinci strach. U těchto lidí je lépe strčit po „sobotkovsku“ hlavu do písku a počkat si, jak to dopadne. Kejhání potrefeného „husáka“ (neplést se soudruhem G. Husákem!) jménem J. Kuklík nestojí za to, abych se tím zabýval. Taková neosobnost si vůbec nezaslouží, aby mohla stát v čele tak prestižní vysoké školy.

Daleko víc než to mě zaujalo „kejhání“ jiných „opeřenců“. Jak uvádějí dnešní „Lidovky.cz“ (27. 5. 2021, 18:47), jistý K. Komínek, údajný politický konzultant a zakladatel politického marketingu, prohlásil toto: „Feri je nenahraditelný, nikdo podobný v české politice nepůsobí.“ O existenci tohoto pronikavého „myslitele“ se dozvídám teprve nyní, v souvislosti s touto jeho myšlenkovou „perlou“. Zdá se, že tento muž toho ví o životě velice málo, tvrdí-li, že je někdo nenahraditelný. Všichni jsme nahraditelní – včetně K. Komínka i D. Feriho.

Dokonce si dovolím vyslovit „kacířskou“ myšlenku, že české politice prospěje, když v ní Feri figurovat nebude. Ať si jeho kamarádka M. Pekarová-Adamová (nebo každá z nich zvlášť) popláčou. Aspoň se jim uleví. Život totiž půjde dál i bez tohoto domýšlivého a nezdravě sebevědomého mladíka. Je dobře, že dostal přes hubu včas. Potřeboval to jako prase drbání.

Namachrovaní frajírci nekončí nikdy dobře ‒ nejen v tomto případě. A tak je to taky správně. Hloupé plácání zdegenerovaných aristokratů, kteří udělali z TOP 09 „politický hampejz“, sotva může na tomto maléru něco změnit. TOP 09 díky Ferimu v politice končí. To je dobrá zpráva. Pro nás pro všechny.

[Jeden čtenář na internetu soudí o „knížeti pánovi“ toto: „Tenhle poserplína si plete pojem a průjem.“ Nechápu členy TOP 09, že si s touto přestárlou figurkou, která przní češtinu, ale hraje si na vlastence, dělají zbytečnou ostudu. Internet je už plný nejrůznějších reakcí i na adresu D. Feriho. Jiný čtenář soudí o jeho sexuálních preferencích toto: „Znásilnil prý i Čepigu s Miškinem, ale Čuk a Gek utekli.“  (PL, 27. 5. 2021, 19:25) Inu, Češi jsou známí vtipálkové.]

Abych poněkud rozšířil duševní obzory K. Komínka, nabídnu jemu i čtenářům SN pár citací z dobového tisku z března 1953, kdy zemřel „veliký generalissimus“ J. V. Stalin. Ten, jemuž Pražané postavili s křížkem po funuse (byl odhalen dva roky po jeho smrti) obrovský, skupinový pomník, největší tohoto druhu na světě. Aspoň v něčem jsme byli kdysi na špici světa. Dnes pouze vzhlížíme k jiným „Velikánům Velikánovičům“. Exposlanec D. Feri k nim však patřit nikdy nebude.

Jak je uvedeno v titulku tohoto článku: také „generalissimus Mír“ a „strojvůdce lokomotivy dějin“, jak byl na počátku 50. let 20. století komunistickými propagandisty nazýván sovětský diktátor J. V. Stalin (1879-1953), byl ve své době považován za nenahraditelného. Když dne 5. 3. 1953 zemřel, vyvolalo to po celém světě neuvěřitelné projevy smutku, ale i „obdivu“ a bratrské lásky všeho československého lidu.

Na tryzně, jež se konala na pražském Václavském náměstí, se tehdy shromáždila většina truchlících Pražanů. K nim promluvil soudruh V. Široký (byl to Slovák), který svůj smuteční projev zakončil slovy: „Tak prísaháme!“ (11 let předtím na tomtéž náměstí Pražané „smutnili“ nad smrtí zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, kterého 27. 5. 1942 (právě před 79 lety) sprovodili ze světa čs. parašutisté z výsadku „Antropoid“. Na Václaváku shromáždění „neodbojáři“, loajální vůči okupantům, při této tryzně hajlovali.)

─────

Servilita českých umělců, ale i sportovců neznala nikdy mezí

Zde je pár citací z dobového tisku po smrti J. V. Stalina. Již den po Stalinově skonu (6. 3. 1953) zveřejnil v mládežnickém deníku „Mladá fronta“ básník Pavel KOHOUT smuteční báseň nazvanou Nejtěžší báseň.

Týdeník „Literární noviny“, který vydával Svaz čs. spisovatelů, vydal u příležitosti Stalinova úmrtí dne 7. 3. 1953 (v den, kdy se tradičně slavily narozeniny T. G. Masaryka) zvláštní číslo. V něm bylo otištěno několik básní známých českých spisovatelů. Např. Milan JARIŠ zde publikoval báseň s názvem Stalin je život lidí budoucích. Závěr této básně zní: „Stalin – je síla Sovětského svazu. / Stalin – je moudrost všech budoucích knih. / Stalin – je vše, co zkáze nese zkázu. / Stalin je život lidí budoucích.“

Ve stati, nazvané Stalin v nás, píše spisovatel Ludvík AŠKENAZY tato slova: „On žije v nás a bude žít v našich dětech. A i v tom zůstává mistrem a pánem času.“  Spisovatel František KUBKA, známý autor historických próz na to šel z jiného konce. V článku Nezemřel, kdo pro lid bojoval, píše skoro jako v pohádce: „V dalekém Kremlu, za horami a za řekami umřel Stalin… Čtyřmi údery bubnu uveďte teď symfonii heroickou! Slavme hrdinu a jeho boj! Nezemřel, kdo pro lid bojoval a s lidem zvítězil.“ (Literární noviny, 7. 3. 1953)

Ve své další básni, nazvané Buďme stateční a silní, píše veršotepec Pavel KOHOUT tyto verše o smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda, kteří odešli na věčnost v rozmezí dvou týdnů (jaká náhoda!): „Sešli se – jak scházejí se bratři / nebo otec se synem, / kteří k sobě nerozlučně patří - / soudruh Gottwald / se soudruhem Stalinem…“ (Mladá fronta, 15. 3. 1953)

Za českými spisovateli nezůstali pozadu ani někteří uvědomělí herci, kteří byli schopni kolaborovat s každým režimem. Prvním z nich byl Jiří HOLÝ, který v té době působil v Ostravě. V článku Stalinův genius žije a bude žít tento herec uvádí: „Jak těžké je to, že nás opustil člověk prostý, lidský, největší možnou láskou lidstvo milující učitel a rádce milionů, otec pracujících celého světa Josef Vissarionovič Stalin… Žije genius Stalinův, tak jako žije leninismus a bezpečně nás vede jimi vybudovaná, moudrá a mohutná, nade vše milovaná strana.“ (Nová svoboda, 7. 3. 1953)

Také herec Vladimír ŠMERAL si nenechal ujít příležitost, aby se vyjádřil ke Stalinově smrti. V článku Cesta slunce napsal tato slova: „Ano, půjdeme dál cestou Stalinovou, tak jak jsem ji poznal – cestou jasu a slunce. Je dlážděna žulovými kameny stalinských zásad. Vede nás bezpečně uměním i životem.“ (Čs. voják, 3. 4. 1953)

Stranou těch, kteří v březnu 1953 oplakávali smrt J. V. Stalina, nezůstal ani tehdy velmi oslavovaný československý atlet a trojnásobný vítěz olympijských her z Helsinek 1952 – major Čs. armády Emil ZÁTOPEK. Ten do deníku Mladá fronta (8. 3. 1953) napsal: „Soudruh Stalin byl i velkým učitelem sovětských sportovců. Ale nejen sportovců sovětských, ale i sportovců celého světa. I my se učíme z jeho myšlenek a z jeho díla. A proto i u nás zapůsobila tak bolestně jeho smrt.“  Zátopek doopravdy nebyl žádným veršotepcem. Spíše jen jedním z mnoha „zelených mozků“. Navíc to byl člověk nepevného charakteru, který spolupracoval s StB a donášel dokonce na svoji manželku Danu, která byla rovněž slavnou atletkou a olympijskou vítězkou.

Za pozornost stojí také to, co o Stalinovi napsala někdejší sociálně demokratická politička, která po Únoru 1948 kolaborovala s komunisty (a za odměnu od nich dostala funkci ministryně práce a sociálních věcí) a po svém vyhození z KSČ se stala disidentskou a signatářkou Charty 77 – typická politická „převlékačka kabátů“ Ludmila JANKOVCOVÁ. Ta zareagovala na smrt J. V. Stalina a K. Gottwalda těmito slovy: „Navždy dotlouklo srdce největšího genia soudobného lidstva, učitele pracujících celého světa, generalissima Stalina. Dobojoval svůj život i největší syn našich národů, president republiky Klement Gottwald…“ (Květy, 2. 4. 1953)

Stalinovy 70. narozeniny si v roce 1949 připomněl i známý časopis pro nejmenší děti ‒ „Mateřídouška“.

Bylo by toho ještě víc, ale byla by to velká nuda, protože je to všechno na jedno brdo. Takže příště zase o něčem jiném.

27. 5. 2021

‒ RJ ‒