Svobodné noviny na internetu

Oslavy výročí Národního muzea s chybami?

18. 6. 2023

O tom, že se dnes, ve středu 14. 6. 2023, bude konat jakási oslava výročí Národního muzea (NM) v Praze, jsem se dozvěděl z dopoledního vysílání zpravodajské ČT24. Moderátorka J. Krásná nám, nic netušícím televizním divákům, oznámila, že se právě dnes koná v NM sešlost, jíž se zúčastní prezident republiky P. Pavel (s chotí), premiér P. Fiala (bez choti) a ředitel NM M. Lukeš. O předsedovi Ústavního soudu ČR, P. Rychetském, který tam týž den večer seděl v první řadě rovněž, nepadlo v televizní „upoutávce“ ani slovo. Zdá se, že tento pan/soudruh má nějaké prominentní postavení, když tam byl pozván on, a nikoli ostatní významní představitele státních úřadů a soudů (např. Nejvyššího soudu ČR nebo Nejvyššího správního soudu).

K onomu dopolednímu vysílání ČT24 doplním, že již moderátorka J. Krásná měla problémy se skloňováním číslovek, které se těch jubileí týkaly: 205. výročí založení Národního muzea a 225. výročí narození historika F. Palackého. Je poněkud komické, že se kdosi rozhodl slavit „nekulatá“ výročí, když na ta „kulatá“ se tady 33 let zvysoka kašlalo. Zřejmě se kdosi potřeboval natřásat před televizními kamerami, které to všechno snímaly, a živě se to vysílalo na ČT24. Kdo to asi byl?

Rovněž moderátorka J. Krásná, která se ráda předvádí před kamerou coby „geniální“ intelektuálka, neumí skloňovat číslovky. Do kamery totiž řekla tento chybný tvar: „dvěmi sty lety“ (správně má být: dvěma sty lety). No – není sama v ČT, kdo to neumí, a to na rozdíl od „perfekcionisty“ J. Železného, kterého jinak často kritizuji, ale za úplně jiné věci. Ten si kupodivu vždy na skloňování číslovek dává dobrý pozor. Bohužel – v té „bídě“, do jaké se ČT dostala, je jediný.

Nechápu, proč bylo zvoleno právě dnešní datum k jakési fiktivní oslavě. Neodpovídá to totiž vůbec historickým faktům. Národní muzeum v Praze bylo založeno dne 15. 4. 1818, a to na základě provolání zástupců české šlechty, nazvaného „Vlasteneckým přátelům vědy“ (An die vaterländischen Freunde der Wissenschaft); mělo jít o ústav aristokratický a po jazykové stránce německý. O rok dříve (29. 7. 1817) bylo v Brně založeno „Františkovo museum“. V tomto případě to bylo z iniciativy „Moravsko-slezské společnosti k povznesení orby, přírodovědy a vlastivědy“.

Slavnost u příležitosti 205. výročí založení NM se dne 14. 6. 2023 ve 20.00 hodin doopravdy uskutečnila, a to v Panteonu NM. V něm se nachází vedle mnoha obrazů, fresek s historickými náměty rovněž řada byst a soch – mezi jinými i J. A. Komenského a F. Palackého. Možná není od věci připomenout některá fakta z historie Národního muzea v Praze. Původně tato instituce sídlila v objektech, které byly ve vlastnictví našich významných aristokratických rodů: nejprve to bylo ve Šternberském paláci na Hradčanech, později v Nostickém paláci (dnes palác Sylva-Taroucca) na Příkopech.

Novorenesanční budova na horním konci Václavského náměstí (dříve: Koňský trh), kde až do 1875 stála Koňská brána, byla postavena v letech 1885-1890 podle návrhu architekta J. Schulze. Budova byla slavnostně otevřena dne 18. 5. 1891. (J. Schulz se podílel spolu s architektem J. Zítkem na stavbě Rudolfina a v letech 1881-1883 prováděl i rekonstrukci Národního divadla po požáru ze srpna 1881.) Po více než jednom století provozu prošla budova NM rozsáhlou rekonstrukcí v letech 2011-2018: součástí komplexu se stal i objekt bývalého Federálního shromáždění ČSSR.

A teď pár slov k dotyčným oslavám ze dne 14. 6. 2023. Celé to dělalo dojem narychlo spíchnuté akce, kterou se zřejmě kdosi potřeboval zviditelnit. Na účelově uspořádaném shromáždění, o němž nebyla veřejnost dopředu vůbec informována (její zástupci by měli mít možnost se podobné akce osobně zúčastnit, aby to nebylo jen „vykecávání se“ mocenských elit), zazněly tři řečnické projevy, jejichž hodnota nebyla příliš velká. Prezident republiky sice svůj projev četl (asi mu to někdo napsal), ale nic nového ani převratného nám nesdělil. Navíc měl i on (podobně jako J. Krásná) problémy se skloňováním oněch dvou číslovek: 205. výročí a 225. výročí. V obou případech uvedl nesprávný tvar. Chyby alespoň v jedné z těchto číslovek se dopustil i premiér P. Fiala. Na to, že se jedná o vystudovaného učitele češtiny, je to velká ostuda. (O jeho problémech s pravopisem píšu na jiném místě – viz odkaz.)

Všechno nasvědčuje tomu, že P. Fiala se chtěl „blýsknout“ tím, že je historik. (Až dosud jsme se všichni mylně domnívali, že je to politolog.) Není to přesné: je vystudovaným učitelem dějepisu, který pak pracoval jako muzejní historik. (Tím jsem byl hned po skončení vysoké školy i já.) Premiér si ve svém uchvátaném vystoupení pletl Národní muzeum (NM) s Národním divadlem (ND): v jedné větě hovořil o NM a v další zase o ND. Inu, intelektuál-popleta. Skoro jako Myrka Zděšená. Fiala je rutinér, který tentokrát podcenil „přípravu“. Víc se k tomu říci nedá. Šedivý P. Fiala pouze přednesl další ze svých „šedivých“ a nudných projevů.

O něco zajímavější bylo vystoupení ministra M. Baxy, který je bývalým učitelem dějepisu. Občas mívá sklon k teatrálnosti a k přeceňování významu své osoby. Bohužel ‒ zase taková hvězda není. Znám mnohem větší. Baxa se pokoušel vykreslit F. Palackého coby „Evropana“, ale moc se mu to nepodařilo. Palacký Evropanem v tom smyslu, jak to chápeme dneska, doopravdy nebyl: Tím byl spíše sv. Vojtěch Slavníkovec (†997) nebo Husův vrstevník Jeroným Pražský (†1416), případně předbělohorský světoběžník a „kavalír“ – Karel st. ze Žerotína (†1636).

Jak známo, ústřední ideou Palackého koncepce českých dějin bylo „střetávání českého živlu s germánským“. Ani zdaleka nešlo jen o válečné „soupeření“ a následné mírové „soužití“, nýbrž se jednalo o výraz proměnlivosti vztahu mezi Slovany a Germány v čase. Baxův zjednodušující pokus „povýšit“ Palackého „filozofii dějin“ na jakési moderní evropanství (v pojetí dnešní EU) je zásadním nepochopením našich dějin, zejména období, kdy se v 19. století formoval moderní český národ.

V celém tom „filozofování“ M. Baxovi nepomohl ani jeho motýlek v barvách trikolory. Jednalo se o prvotřídní kýč. Tento politik ODS pouze potvrdil, že je obyčejný snob a nepříliš vzdělaný rádoby intelektuál. U všech tří řečníků platí jedno společné: o Palackém jsme se v podstatě nic nového nedozvěděli, dokonce ani to, co by měl znát každý maturant. Je tedy záhadou, proč se toto shromáždění vůbec uskutečnilo a proč se kdosi rozhodl vzpomenout 225. výročí narozenin našeho nejznámějšího historika. Jeho osobu přece každý zná: je vyobrazen na tisícikoruně.

Nejvíc „při zdi“ se držel poslední z řečníků – ředitel NM M. Lukeš. Jedná se o historika, který se zabývá česko-slovenskými dějinami. Tomu odpovídalo i to, co následovalo po skončení řečnických projevů našich čelných politiků. Došlo totiž na vyznamenávání několika osob, jež se zasloužily o Národní muzeum. Proč se začínalo Slováky, když se jedná o „české“ muzeum, to je pro mne další velká záhada. Jako vůbec první byla vyznamenána jakási úřednice NM, z jejíhož jména jsem si zapamatoval pouze to, že bylo slovenské. Hned po ní následoval současný ředitel Slovenského národního muzea v Bratislavě – B. Panis. Obě instituce, muzeum v Praze i to v Bratislavě, totiž v době rekonstrukce pražského NM spolu úzce spolupracovaly. Proto na oplátku zase pražské NM nabídlo pomoc muzeu v Banské Štiavnici po loňském požáru.

Kromě již zmíněných chyb politiků ve skloňování číslovek se podařilo M. Lukešovi „vyrobit“ jeden dokonalý „přebrept“. Mezi vyznamenané totiž zařadil i bývalého ředitele NM ‒ Doc. RNDr. Milana Stloukala, DrSc. U jeho jména došlo k chybě v křestním jméně: Lukeš dotyčného „přejmenoval“ na „Miloslava“. Když někoho vyznamenávám, aspoň si ověřím, jak se skutečně jmenuje, že ano! Lemplovství a šlendrián začínají nebezpečně dominovat v naší společnosti. Vidíme to všude okolo sebe. I tato na první pohled banální záležitost jen potvrzuje, že šlo o narychlo „spíchnutou“ akci. Když už to stojí tolik peněz, vážení soudruzi, mělo by se to dělat pořádně!

K osobě antropologa M. Stloukala (*1931) doplním některé údaje z jeho životopisu. Byl to syn prof. Karla Stloukala (1887-1857), rodáka ze Zlína, který svou profesní kariéru začínal jako archivář Národního muzea v Praze. V r. 1925 se habilitoval na pražské Filozofické fakultě UK, kde se o deset let později stal řádným profesorem všeobecných dějin.

Stloukalův syn Milan se po celý svůj profesní život zabýval antropologií. Jeho otec byl za války vězněn v koncentračním táboře Dachau (za První republiky se řadil k politické pravici), odkud se vrátil s podlomeným zdravím. Po změně režimu (1948) již nemohl působit jako vysokoškolský profesor. Také jeho syn měl zpočátku problémy: na studium nebyl přijat a musel se „sbližovat s dělnickou třídou“ ve výrobě. Studium dokončil až v r. 1957 a nastoupil do své první „štace“ – Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Bylo to v době, kdy ředitel tohoto ústavu, J. Poulík, slavil první úspěchy při výzkumu na staroslovanském hradišti v Mikulčicích. Právě M. Stloukal se od té doby věnoval antropologickému zkoumání kosterních ostatků těchto nejstarších obyvatel Mikulčic.

Od r. 1969 změnil M. Stloukal působiště: začal pracovat v antropologickém oddělení Národního muzea v Praze. Po změně režimu byl od r. 1990 ředitelem přírodovědného oddělení NM: do jeho působnosti tehdy spadala problematika antropologie a paleontologie. Následovalo povýšení do funkce generálního ředitele NM. Tu vykonával v letech 1991-2002. Vyznamenání pro M. Stloukala přebírala jeho vnučka. Zdá se tedy, že se jednalo o ocenění „in memoriam“. To jsme se ‒ bohužel ‒ od organizátorů nedozvěděli. Případné datum úmrtí jmenovaného se mi nepodařilo dohledat. Pokud stále ještě žije, měl by mít 92 let.

Od znovuotevření NM v r. 2018 se tato rekonstruovaná budova stává pravidelně místem různých politických akcí. Konaly se tam rovněž velké předvolební debaty z poslední doby, včetně té před prezidentskými volbami v lednu 2023. Jaký byl smysl narychlo a v „tajnosti“ uspořádaných oslav 205. výročí založení NM a 225. výročí narozenin F. Palackého, to jsem doopravdy nepochopil. Souvislost těch dvou výročí přesto existuje. Brzy po svém příchodu do Prahy F. Palacký začal spolu s okruhem přátel vydávat v r. 1827 „Časopis Společnosti vlastenského museum v Čechách“, pozdější Časopis Národního muzea v Praze.

K čemu slouží tyto „hurá“ akce na politickou objednávku, to je doopravdy i pro mne velká záhada. I když ‒ u politiků mě nic nepřekvapí. Zřejmě kdosi potřeboval vylepšit svou notně pošramocenou politickou pověst. To je opět společný znak většiny našich politiků. Čím déle se pohybují na politickém kolbišti, o to horší tato pověst je.

Nevylučuji ani to, že tou nejvíc kejhající husou (nebo husákem?) je samotný ředitel NM M. Lukeš. To je už taky déle sloužící „trafikant“, který by si zasloužil vyměnit a poslat na Úřad práce. Již několikrát jsem ve svých článcích upozornil na poněkud zvláštní politické chování tohoto soudruha. Také na slavnostním shromáždění 14. 6. 2023 si nezapomněl vzít rudou kravatu, aby nebylo pochyb, kam politicky patří. Ostatně – ještě dne 9. 5. 2019 se zúčastnil oslav „Dne vítězství“ na ruské ambasádě v Praze. (O tom viz článek za tímto textem.) Zdá se, že sovětští soudruzi mu tam děkovali (bylo to krátce po otevření zrekonstruovaného NM) za to, jak hezky nechal opravit fasádu NM, kterou sovětští vojáci (včetně těch ukrajinských) rozstříleli v srpnu 1968.

Lukeš ovšem využívá všech příležitostí, aby se zviditelnil: obdobně doprovázel kandidáta na funkci prezidenta republiky P. Pavla na jeho předvolební debatu s A. Babišem. Předtím posluhoval jiným mocným – napříč politickým spektrem. Tento soudruh toho již hodně pamatuje. Snad k nejtrapnějším scénkám patří to, jak se pokaždé vnucuje jako „stafáž“ našim politikům, hlavně těm ze Senátu, kteří pravidelně pokládají kytice květin u pomníku O. Zoubka na počest studentů Palacha a Zajíce pod rampou NM.

A protože M. Lukeš – jako typický oportunista a politický kariérista – jde pokaždé s dobou, již řadu měsíců visí na fasádě NM ukrajinská vlajka. Skoro to vypadá tak, jako by nás zase někdo okupoval. V minulosti takto vysívala na stejném místě sovětská vlajka vedle portrétu J. V. Stalina ještě předtím nacistická vlajka s hákovým křížem. Inu, tak slavná budova, jako je NM, toho již hodně pamatuje. A vypravovat by mohl i poblíž stojící svatý Václav a jeho kůň. Také oni dva toho již hodně viděli a slyšeli.

Ředitel M. Lukeš nedělá ovšem nic jiného, než co nám celou dobu předvádí náš slavný „převlékač vojenských uniforem“ ‒ rozvědčík Pávek na Pražském hradě. V Čechách patřilo „převlékání kabátů“ vždy k velmi oblíbeným „sportům“. Je to náš novodobý „mor“, který nás brzy všechny zahubí.

14. 6. 2023

‒ RJ ‒