Svobodné noviny na internetu

Motto: „Šaškovská vláda, nejvýraznější je ten šmejd z vnitra.“ (John Bok, PL 3. 8. 2025, 0:01)

Čekají nás jedny z klíčových voleb v naší novodobé historii

To, že jsem zvolil právě toto motto, není náhoda. Jeho autorem je jeden z blízkých spolupracovníků V. Havla, který prožil jak dobu před rokem 1989, tak i po něm, a byl zároveň voličem „komunistického rozvědčíka“ na Hrad. Možná i on dospěl mezitím k závěru, že to byla velká chyba. Dnešní politická garnitura, jejíž nejznámější představitelé v době tzv. normalizace „za sebou tahali kačera“, ale přitom mají tu drzost poučovat občany jak o minulosti a její interpretaci, tak i o tom, co je to ta „jediná správná pravda“ o naší současnosti, ráda používá v souvislosti s V. Havlem a skupinou lidí, kteří stáli za „sametovou revolucí“ 1989, tento výraz: „étos Listopadu 1989“.

Kdeže loňské sněhy jsou, vážení přátelé! Onen „étos“ mezitím zmizel, vypařil se. A vinu na tom máme my všichni, byť si ji mnozí vůbec nepřipouštějí. Především naši politici, kteří nedokázali za více než 35 let polistopadového režimu udělat nic pro vyrovnání se s komunistickou minulostí ani zvednout životní úroveň občanů, kteří je zvolili do zodpovědných funkcí. Zkrátka: celá ta léta se potácíme ode zdi ke zdi a přitom si lehkomyslně zahráváme s myšlenkou případné účastí ve válečném konfliktu, který by nás mohl vymazat z mapy Evropy.

Zkušenosti z posledních čtyř let ukázaly nade vši pochybnost, že jsme nepoučitelný národ, vedený neschopnými, prolhanými a zkorumpovanými politiky, kteří slouží nikoli vlastním občanům, nýbrž cizím zájmům. Přesně na ně totiž „pasuje“ onen přílepek k zákonu „Ukrajina 7“ („neoprávněná činnost pro cizí moc“, § 318a trestního zákoníku), okolo něhož neutichá diskuse, zda jej nelze zneužít proti politickým oponentům nyní, či kdykoli v budoucnu, až se role „opozice“ a „koalice“ po volbách „prohodí“.

Zdá se, že vznik onoho „přílepku“, kterým se současná koalice hodlala „zabetonovat“ u koryt na věčné časy a nikdy jinak (totéž kdysi chtěli i komunisté, ale nevyšlo jim to), byl pouze výsledkem naprosté hlouposti a politické nezkušenosti. (Komunistický synek Michal Exner si jistě od té doby drbe hlavu, že takový nesmysl vůbec navrhl.) Inu, zoufalství těchto politiků vedlo k onomu zoufalému činu. Ústavní soud ČR by měl tento paskvil ve vlastním zájmu okamžitě zrušit. Jinak je na zrušení on sám. Spíš bychom se měli tázat: K čemu nám je takový úřad, když nehájí ústavnost našich zákonů? Naprosto k ničemu. Dalo by se to vyjádřit i jedním velice neslušným slovem…

O tom všem by měli občané a voliči přemýšlet, až půjdou za dva měsíce k volbám. Je třeba říci jasné NE všem pokusům o posilování „náckovských“ tendencí ve společnosti (např. výzvy ke kopání příkopů okolo proruských „sviní“) či vyklízení pozic legálně zvolených politiků ve prospěch utajované vojenské junty (zatím mimo legálně existující mocenské struktury). Vzpamatujme se, dokud je čas!

­─────

„Hrobař“ M. Jurečka měl v politice skončit již po onom večírku…

Málokterému politikovi se podaří, aby některé jeho prohlášení plnilo první stránky médií tak dlouhou dobu. Debata o naší nedávné minulosti přišla na jedné straně nevhod, avšak na straně druhé pomohla odhalit slabé stránky naší politiky. Že se do centra pozornosti dostal právě M. Jurečka, je víceméně náhoda. V politice měl skončit již dávno: hned po onom vánočním večírku z 21. 12. 2023 a bezprostředně poté, kdy se ho ani jeho „rodná strana“ nebyla schopna zbavit.

Že se „největším znalcem“ problematiky M. Horákové stane právě tento ťulpas z KDU-ČSL, je tak trochu výsměchem našim ostatním politikům. Ani oni totiž na tom nejsou o mnoho líp než tento pologramotný vesnický trouba a nevzdělanec z Hané. Podivuhodné je pouze to, že s těmito svými „znalostmi“ vydržel v politice tak dlouho. Jurečka ještě před půl rokem tvrdil, že M. Horáková byla členkou Československé sociální demokracie. Když to tehdy pronášel s vážnou tváří v diskusním pořadu „Otázky VM“ moderátora ČT V. Moravce (19. 1. 2025), během této debaty nikdo nenašel odvahu tomuto politikovi říci, že se mýlí. V té chvíli by totiž musela ona debata skončit a dotyčný expředseda KDU-ČSL by měl od tohoto okamžiku utrum v politice.

U nás to však funguje zcela jinak. Například jiný, beznadějně provařený „koaliční“ poliitik J. Jakob (TOP 09), který patří široko daleko k nejhloupějším jedincům, kteří se přimotali do politiky, si nedají pokoj ani dva měsíce před volbami a dál hustí do občanů nové a nové stupidity. Tak např. dnes, 4. 8. 2025, kdy přepisuji text již hotového článku na počítači, se dočítám o tom, že tento politik prohlásil o uskupení „Stačilo!“,  že „komunisti ve Stačilo! jsou zločinci a hyeny“. (CNN Prima News, 4. 8.205, 15:18)

Byla to reakce na příspěvek jedné z političek tohoto uskupení, která je krajskou zastupitelkou za Jihomoravský kraj. Na jejím příspěvku na sociálních sítích doopravdy není nic zločinného ani pobuřujícího. Spíš se jedná o politickou reflexi na problémy naší doby. Posuďte sami!

Dotyčná regionální politička, která nyní kandiduje do Poslanecké sněmovny za uskupení „Stačilo!“, Petra Rédová-Fajmonová, napsala: „Zapalme v sobě Palacha – ne bolestí, ale pravdou. Ne ohněm, ale láskou. Ne obětí, ale činem.“ Inu, posedlost Ruskem a Putinem je u jisté části našich politiků tak zničující, že ztrácejí poslední zbytky soudnosti. Možná si „fialovci“ doopravdy naplánovali, že tady budou vládnout osm let. Co s tím, když je většina občanů tohoto státu nechce? Až nebudou za dva měsíce zvoleni, budou si muset najít nějakou jinou práci, aby mohli splácet své hypotéky a půjčky.

Nad předvolební reflexí P. Rédové se bezprostředně po jejím zveřejnění začali rozhořčovat ti, kteří vůbec nepochopili podstatu celého problému. (Podobně jako mnozí jiní „demokraté“ nedokáží pochopit, že justiční vražda M. Horákové byla součástí nově se etablujícího systému totalitní moci, který dokázal zmanipulovat ve svůj prospěch i moc soudní a zákonodárnou.)

Stačí, když si uděláme pořádek v „hodnotách“, jež vyznáváme. Jestliže totiž dovolíme, aby se chodil klanět Palachově památce „rozvědčík z Hradu“, a vůbec nám to nepřijde hloupé, pak ohánění se Palachovým jménem ze strany kohokoli v této zemi musíme strpět rovněž. 

Volba P. Pavla prezidentem republiky v lednu 2023 totiž zrelativizovala úplně všechno. Marné jsou pak nářky synáčka bývalého komunisty R. Hrušínského, herce Jana Hrušínského, který navíc (spolu se svým otcem) podepsal v r. 1977 tzv. Antichartu, když právě on patřil k voličům P. Pavla. Ať si tito „demokraté“ zametou nejdříve před vlastním prahem! Po volbě P. Pavla se mohou hlásit k Palachovi všichni. Rédová přece v té době nežila, stejně jako Vidlák. Vezměme rozum do hrsti a přestaňme vyšilovat!

Máme-li ve vládě takové hlupáky, jako je M. Jurečka, kteří neznají nejzákladnější fakta z naší nedávné minulosti, měli bychom s tou naší politikou něco zásadního provést: Především nepokračovat v tom politickém kabaretu, který tady sledujeme od října 2021, kdy ve volbách zvítězila „partička Fialového Péti“. Ano, je poněkud úsměvné, když vystudovaný zemědělský inženýr, který momentálně šéfuje Ministerstvu práce a sociálních věcí, se navzdory svým mezerám ve vzdělání pokouší fušovat do řemesla profesionálním historikům. A protože k nim patřím i já, nezbývá mi nic jiného, než abych se důrazně ohradil proti tomu, co se již nějakou dobu odehrává na naší politické scéně.

Ne že by tam připomínky z našich dějin nepatřily. Naopak. Mají a měly by mít trvalé, dokonce čestné místo v těchto televizních debatách, obzvláště v časech před volbami. To, co se děje u nás, s rozumnou ani důstojnou debatou o historii nemá nic společného. V minulosti bývalo v souvislosti s historickými křižovatkami důležité toto sdělení pro současníky i pro budoucí generace: odkud a kam kráčíme? Víme to vůbec, nebo je nám to jedno?

Na naší permanentní, laické a hodně amatérské debatě o historii je totiž nejhorší to, že do tohoto „diskursu“, jak se tomu kdysi učeně říkávalo, nejsou již nějakou dobu zváni žádní kvalitní historici, ale nejrůznější „univerzální vymetači“ podobných sešlostí, např. všelijací politologové a univerzální žvanilové, kteří jsou schopni „vysvětlit“ cokoliv a ještě se u toho tvářit veledůležitě. Zvykli jsme si na to, že dnes se k dějinám KSČ (i KSČM) vyjadřují hlavně lidé, kteří o tom nic nevědí. Ještě horší je však to, že komunisté k tomu mlčí a nejsou schopni se obhájit nebo alespoň vysvětlit, proč k oněm „zločinům minulosti“ docházelo, kdo za to mohl a jaké poučení si z toho příslušníci levice do budoucna vzali.

V podstatě se všichni shodněme v tom, že předvolební kampaň by se neměla „točit“ okolo toho, zda komunisté „zavraždili“ M. Horákovou nebo proč se lidovci tak úporně brání přiznat se k tomu, že i oni mají nemalý podíl na nezákonnostech totalitního režimu, jenž u nás vládl v letech 1948-1989 pod vedením KSČ. O dějinách by se mělo učit hlavně ve školách všech stupňů. Od veřejnoprávní televize bychom pak měli požadovat, aby fundované diskuse na vybraná historická témata byly pravidelně vysílány v hlavním vysílacím čase, např. na ČT24, případně i na ČT1.

V tom Česká televize v posledních letech žalostně selhává. Letos se opět vyhnula jak solidnímu zhodnocení konce Druhé světové války (u příležitosti jejího 80. výročí), tak i 75. výročí justiční vraždy JUDr. M. Horákové. K čemu jsou nám záběry kamer ze všelijakých slavností kladení věnců a kytic květin u různých památníků, když občané a televizní diváci nedostávají od ČT žádné relevantní informace?

Kromě těchto aktuálních výročí nám ČT dlouhodobě zamlčuje další údaje o naší minulosti. Jen od začátku letošního roku nám kvůli své nekonečné válečné propagandě nestačili pracovníci ČT nic sdělit ani o 50. výročí úmrtí A. Novotného ani o 75. výročí násilné smrti faráře J. Toufara či o 50. výročí zvolení G. Husáka prezidentem ČSSR. Jedno z důležitých jubileí nás teprve čeká: jedná se o ukončení stranických prověrek členů KSČ a vydání dokumentu „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“ v roce 1970.

Kdybychom lépe znali naši nedávnou minulost, nemuseli bychom se ze sdělovacích prostředků z úst našich politiků dozvídat takové „kraviny“, jako že v roce 1945 naši republiku osvobodila (výhradně) americká armáda. (Ano, Američané skutečně osvobodili část západních a jižních Čech, nikoli však celé území bývalé předmnichovské ČSR, včetně Slovenska.)

A protože v čase předvolebním chybí ve veřejném prostoru fundované debaty odborníků, ale i politiků o ekonomických tématech a o řešení dalších naléhavých problémů, bez jejichž zvládnutí nám „lépe“ rozhodně nebude, byť nám to Babiš opět ve volebních materiálech slibuje, jsme svědky toho, že do této debaty kdosi záměně a úmyslně vtahuje již zmíněné „spory“: ohledně popravené M: Horákové či o „uklízení mrtvol“ po totalitním řádění komunistů.

Kdyby totiž byla ona historická debata vedena skutečně seriózně a na platformách, jež jsou k tomu určeny, nemuseli by politici, zcela populisticky, pokřikovat na komunisty kvůli tomu, že se nevyrovnali se svou minulostí. S tou jsme se nevyrovnali především my ostatní, jako občané polistopadové ČSFR a ČR. Ale hlavně: s touto minulostí se nebyly schopny vyrovnat všechny politické reprezentace po roce 1989, a to napříč spektrem existujících politických stran a hnutí.

Všichni přece dobře víme, že ke skutečnému vyrovnání se s tragickou minulostí nestačí, aby Poslanecká sněmovna přijala „deklaratorní“ zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu. K čemu je nám zákon, který sice správně pojmenovává fakta, ale v němž chybí sankce za spáchání tohoto protiprávního jednání?

­─────

Jurečkou to začalo, ale teprve Maláčová tomu dodala „grády“…

Ano, letos jsme se doopravdy stali svědky, ba přímými účastníky, zcela kuriózní debaty mezi politiky současné koalice a opozice. Kdyby se vedl spor o další směřování naší země v oblasti ekonomiky, nejspíš i já bych tomu zatleskal. Jenže: místo toho politici z obou stran pomyslné barikády vedou pouze čistě teoretický „spor“ o to, kdo se víc „zapletl“ s komunistickým režimem a zda je větším nebezpečím pro naši demokracii polistopadová KSČM (a s ní i uskupení „Stačilo!“), nebo Okamurova SPD, o jejíž škodlivosti pro naši demokracii má rozhodnout soud, případně předlistopadová ČSL, od níž se její pokračovatelka, Luxova KDU-ČSL, ani symbolicky „neodstřihla“ a celých 35 let nového režimu se tváří, jako by s onou „totalitní“ ČSL neměla nikdy nic společného.

Ano, i tato debata si zaslouží, abychom ji vedli seriózně, korektně a s veškerou vážností. Proto je třeba konstatovat, že komunisté kontinuitu s minulým režimem alespoň formálně přerušili a vyvodili z toho i jakés takés personální důsledky. A samozřejmě – musíme přitom vidět i souvislosti, celý kontext událostí. Toho se týká i právě probíhající debata o „slučovacím sjezdu“ KSČM, SOCDEM a „Stačilo!“, která potvrzuje, že nedůsledný rozchod s nedemokratickou minulostí může jmenované politické subjekty „dohnat“ v tu nejméně vhodnou chvíli.

Dnes se přece o žádný „slučovací sjezd“ mezi KSČM a SOCDEM nejedná a široko daleko na obzoru není ani nový Z. Fierlinger!  Kdo to nepochopil, ten neví o naší minulosti zhola nic. Tito jedinci pouze straší občany před volbami, protože kromě „Antibabiše“ žádný jiný program nenabízejí.

Bohužel – ukázalo se, že ani „stát na správné straně“ nestačí. Dokonce ani to, když si pracovníci České televize (ČT) na sebe oblékají fialové oblečení, a to v bláhovém přesvědčení, že to „profesůrkovi“ z Brna znovu vyhraje volby. Tomu už nepomůže ani cisterna svěcené vody. Koho jen napadlo postavit do čela koalice SPOLU tohoto neschopného panáka?

­─────

Politici, bez důkladných znalostí do televizních debat nechoďte!

Právě letošní rok, jehož parlamentní volby nepochybně rozhodnou nadlouho o politickém směřování tohoto státu, jsme se stali svědky zajímavého jevu:  Všelijakých debat a „mlácení prázdné slámy“ je už tolik, že politici ani nemají čas se na své účinkování řádně a zodpovědně připravit. Někteří z nich absolvují v různých televizích i několik podobných debat denně. Proto se často stává, že dotyčný politik, jenž do takovéto debaty vstupuje, aniž si o tom zjistil potřebná fakta, vypadá nakonec jako hlupák. Tím se většinou také stane.

Ostatně – samotný M. Jurečka na začátku série oněch „historických“ debat, již v lednu 2025, „zabodoval“ svým výrokem o tom, že M. Horáková byla členkou Čs. sociální demokracie. Jelikož se tehdy oné debaty v pořadu „Otázky VM“ zúčastnila i předsedkyně SOCDEM J. Maláčová, která na tuto evidentní lež nijak nezareagovala (mlčel i moderátor V. Moravec, aby si nerozhněval „fialovce“), ministr M. Jurečka nejspíš nabyl dojmu, že ve sdělovacích prostředcích lze plácat, co politikům slina na jazyk přinese. Tak to ale není! Proti lžím a překrucování faktů je třeba se vždy ohradit!

To, co předvádí M. Jurečka v posledním měsíci, kdy na sociálních sítích „poštěkává“ na obě levicové političky, J. Maláčovou (SOCDEM) i K. Konečnou (KSČM), a k tomu ještě poučuje D. Sterzika (= Vidlák) z uskupení „Stačilo!“ o tom, kterak komunisté pronásledovali rolníky, aniž by uvedl jedno jediné jméno popraveného politika ČSL či sedláka („kulaka“), kterého nechali komunisté odsoudit k smrti, přesahuje už únosnou mez. Nelze pouze nezávazně „mlátit prázdnou slámu“ a nezjistit si potřebná fakta. V případě oněch pronásledovaných „vesnických boháčů“ a popravených sedláků z „případu Babice“ (1951) je nutno dodat, že tito obyvatelé vesnic podle přesvědčení KSČ a jí sloužící třídní justice se stavěli proti záměru komunistů: kolektivizovat náš venkov po vzoru SSSR.

Zatímco J. Bartošek a M. Jurečka se domnívají, že výkřiky o tom, že „komunisté zavraždili M. Horákovou“, nebo že „zavírali, mučili a vraždili“ sociální demokraty, jim budou stačit k odstrašení voličů, kteří by jinak volili Babiše a „komunistické“ uskupení „Stačilo!“, zdaleka ne všichni politici z této koalice ani všichni lidovci nezacházejí s historickými fakty takto lehkomyslně. Například i předseda KDU-ČSL M. Výborný, který jinak vyniká v tom, že se chová vůči koalici SPOLU papežštěji než papež, si v poslední době dává na svá veřejná vyjádření větší pozor než dříve. Na rozdíl od obou jmenovaných kolegů nehovoří o popravených (ani o „zavražděných“) sociálních demokratech, nýbrž jen o vězněných politicích této strany.

To v každém případě svědčí o jediném: Zmatek a rozvrat u lidovců je již takový, že každý den říkají něco jiného, protože si nepamatují, co prohlašovali včera. Inu, řeč se mluví, voda teče. Kdyby raději mlčeli, udělali by nejlíp.

Názorným potvrzením toho je M. Jurečka, který tuto stranu přivedl k jejím „nulovým“, spíše však „záporným“, preferencím. Jak s tím chtějí tito zoufalci uspět v nadcházejících volbách, toť otázka zásadní důležitosti?! Budou-li navíc ještě kroužkovat a „vyšachují-li“ tím ODS ze hry, bude to nejen konec této koalice, ale pravděpodobně dojde k menšímu politickému zemětřesení na naší politické scéně. Byly by to „nové Lipany“, které si už doopravdy dovolit nemůžeme. Jednalo by se o další dějinnou prohru – na cestě k postupnému zániku demokratického režimu a k návratu kamsi do hluboké minulosti. (Lidovci nás již dlouho táhnou do středověku.)

Ať tak či onak: u voličů to už mají stejně spočítané. Nejen kvůli účasti ve Fialově vládě, kdy se nechali vmanévrovat do pozice, že nepopulární opatření dělali oni sami namísto ODS, která jim ráda a ochotně přenechávala iniciativu, až po excesy jednotlivých politiků KDU-ČSL. Vůbec nejhůř z toho ze všeho vychází ministr M. Jurečka, kterého lze plným právem označit za „hrobaře“ KDU-ČSL.

Jeho „vánoční večírek“ na MPSV dne 21. 12. 2023, kdy masový vrah D. Kozák připravil na FFUK v Praze o život celkem 14 osob, bude zapsán tím nejčernějším písmem v letopisech naší polistopadové historie. Právě kvůli Jurečkům je KDU-ČSL již delší dobu „mrtvou“ stranou. Zdá se, že pouze tento bývalý předseda strany to ještě nezjistil. Ptáte-li se na křesťanskou morálku, raději se kousněte do jazyka.

Tady se ocitáme u „jádra pudla“: Snaha M. Jurečky a J. Bartoška na jedné straně „šít“ do SOCDEM kvůli spojení s uskupením „Stačilo!“, kdežto na straně druhé zamlčovat totalitní minulost ČSL (= Československá strana lidová) před rokem 1989, je názorným příkladem „duševního mrzáctví“ této prohnilé, kolaborantské partaje. Pryč s ní!

Třebaže se prorežimní novináři snaží, aby tento nejnovější malér lidovců buď vymlčeli, nebo alespoň vylíčili jako pouhé nedorozumění, opak je pravdou. „Vystřelili z Aurory“ a málem to zbořilo jejich ústřední sekretariát v paláci „Charitas“ na Karlově náměstí v Praze. Jurečkův pokus vylhat se z vlastního politického selhání se ve skutečnosti stal posledním hřebíkem do rakve kdysi oslavované „demokratické“ koalice SPOLU.

No ‒ hlavně, že se někteří pokrytci z této koalice tak ohrazovali vůči tomuto sloganu: „Spolu chyceni, spolu oběšeni.“ I z této lidové moudrosti chtěli někteří z nich dovozovat, že prý uskupení „Stačilo!“ požaduje „změnu režimu“ i potrestání politiků Fialovy koalice. K tomu samozřejmě za minulého režimu patřily i ty popravy. Ještě že se V. Havel včas postaral o zrušení trestu smrti! Jako by věděl, co jednou přijde…

­─────

Deník „Forum24“ shrnul všechny výroky politiků…

… a byl z toho docela obsáhlý článek redaktora Jana Pánika. V jiném článku jsem téhož „fialového svazáka“ sice kritizoval,ale tentokrát ho musím pochválit. Za to, že všechno dal hezky dohromady do jednoho článku. Kdo by to „lovil“ po všech možných webech na internetu, že ano?

Dotyčný článek má tento titulek: Užijte si vaši novou prokremelskou partu. Jurečku nadzvedl ze židle útok Maláčové na lidovce (Forum24, 21. 7. 2025). Popravdě: jaký útok? Tato politička pouze napsala pravdu, která se Jurečkovi a jeho spolustraníkům nelíbí. Toť vše. Média by se přece měla věnovat primárně šíření pravdivých informací. Zatím se tam ve velkém pěstuje spíše propaganda.

Ve zmíněném článku jeho autor, J. Pánik, uvádí, že J. Maláčová (SOCDEM) tvrdila, že sociální demokracie nebyla na rozdíl od lidovců „celý minulý režim v Národní frontě“. (Není to přesné: Ta část členů Čs. sociální demokracie, která byla díky tzv. slučovacímu sjezdu z 27. 6. 1948 přijala do KSČ, byla rovněž v „Národní frontě“, jenže ve stranickém „tričku“ KSČ.)

Ministr M. Jurečka prý předsedkyni SOCDEM J. Maláčové odpověděl toto: „My si na rozdíl od vás pamatujeme, kolik našich členů komunisté uvěznili a zavraždili při snaze odporovat. Nikdy bychom proto nezalezli do rudé zadele kvůli dvěma flekům ve sněmovně.“ (Jurečkovi se podařilo sklouznout až k nespisovnému jazyku. Začíná se nebezpečně podobat T. Zdechovskému, kterému se to podaří pokaždé.) Podle Jurečky údajně Maláčová „poplivala památku všech sociálních demokratů, které komunisté zavírali, mučili a vraždili.“

A aby tomu dodal ještě trochu patosu, začal se M. Jurečka zabývat i oblíbenými „hodnotami“, jež „fialovci“ vyznávají: „Hodnoty žádné, páteř žádná, tak nás tady nemistrujte a užijte si vaši novou prokremelskou partu. Je mi líto všech slušných, autentických sociálních demokratů, kterým děláte ostudu.“  Já k tomu jen velice stručně poznamenám následující: Proto jste vy, lidovci (= ČSL), byli v letech 1948-1989 v Národní frontě, abyste komunistům u těch poprav mohli „svítit“?

Dovolává-li se zmíněných „hodnot“ a „morálky“ člověk, který až do rána tancoval na vánočním večírku na MPSV dne 21. 12. 2023, měl by se tento jedinec nejprve podívat do zrcadla, nafackovat si a poté natrvalo zmizet z politiky. Víc k tomu není třeba co dodávat. Jak se zdá, Jurečkovi se za dobu, kdy pobývá v politice, všechno jaksi v té jeho hlavě pomotalo. Zřejmě ani netuší, v jaké zemi žije. Brzy poputuje zpátky na Hanou. Na traktoru se mu ty hodnoty rychle vrátí do „normálu“.

­─────

Každá doba má své Nečásky, Kojzary i Bobligy z Edelstadtu…

Začnu malou vysvětlivkou pro mladé čtenáře. Jméno Františka Nečáska (1913-1968) dnes už nejspíš nikomu nic neřekne. Důvod, proč jeho jméno uvádím, je prostý: jednalo o jednoho z prvních životopisců prvního komunistického (= dělnického) prezidenta republiky – Klementa Gottwalda (1896-1953).

V době mezi světovými válkami působil F. Nečásek jako redaktor komunistického deníku Rudého práva. Za války byl vedoucím redaktorem českého a slovenského vysílání moskevského rozhlasu. Po jejím skončení (1945-46) se stal šéfredaktorem Mladé fronty, pak přednostou kulturního a tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky (1948-1953), jakož i ústředním ředitelem Čs. rozhlasu a televize (1954-1957). Svou kariéru zakončil jako ředitel nakladatelství Odeon Praha.

Klementu Gottwaldovi věnoval dvě knihy: Klement Gottwald ve fotografii (1949) a Mládí Klementa Gottwalda (1951). Charakteristická pro tuto dobu je i další kniha, a to z počátků komunistického tažení proti TGM a E. Benešovi z počátku 50. let 20. století, kdy oba tito státníci byli „demaskováni“ jako úhlavní nepřátelé „československého lidu“. Jedná se o tuto knihu dokumentů: Dokumenty o protisovětských piklech československé reakce: Z archivního materiálu o kontrarevoluční činnosti Masaryka a Beneše v letech 1917-1924 (1954).

Jednoho „Nečáska“ v ženském provedení si v posledním desetiletí vychoval P. Šafr z řad redaktorů a redaktorek internetového deníku „Forum24“. Stala se jím šéfredaktorka tohoto periodika – Johana Hovorková. (O ní viz článek, jehož odkaz je zveřejněn za tímto textem.)  Před několika lety totiž tato redaktorka vydala knižně obsáhlý rozhovor se senátorkou Miroslavou Němcovou (ODS). Také tato politička kdysi usilovala o to, aby mohla být zvolena prezidentkou republiky. Pak přišel „komunistický rozvědčík“ P. Pavel a její sny se rázem rozplynuly jako pára nad hrncem. A tak po M. Němcové zbude aspoň ten Johanin rozhovor. Předpokládám, že si v něm čte – jako v Písmu svatém – každý večer před spaním, aby se jí lépe usínalo.)

Co se týká novináře Jaroslava Kojzara, je to jméno natolik známé, že je snad ani nemusím představovat. Autorů toto příjmení je hned několik, významní jsou dva. První z nich, PaedDr. Jaroslav Kojzar, CSc. (1917-1982), byl žákem prof. Z. Nejedlého. Svému učiteli zůstal věrný celý život. Po skončení vysokoškolského studia (v r. 1952 jej promoval samotný Z. Nejedlý – jako ministr školství) se stal vědeckým pracovníkem Kabinetu Zdeňka Nejedlého; byl publicistou, editorem Nejedlého projevů i překladatelem z ruštiny.

Druhým nositelem téhož jména a příjmení je PhDr. Jaroslav Kojzar (*1937), nestor naší komunistické i postkomunistické žurnalistiky. Byl předlistopadovým komentátorem deníku Rudé právo, po změně režimu redaktorem Haló novin, publicistou a prozaikem. Obzvláště Kojzarovy texty, namířené proti odpůrcům komunistického režimu v období tzv. normalizace, jsou dostatečně známé. Kdo chce, může si je vyhledat na internetu.

Hned vedle tohoto novináře bychom mohli zařadit jiného jeho kolegu, Jiřího Ovčáčka, který taky před lety začínal jako redaktor Haló novin, odkud zamířil rovněž na Hrad, jako kdysi F. Nečásek, k prezidentu republiky M. Zemanovi. Ovčáček prožil po skončení prezidentského mandátu M. Zemana pozoruhodný osobní i profesní přerod: zakotvil v redakci internetového časopisu „Život v Česku“. Nedávno o něm přinesly informaci snad všechna média: navštívil Ukrajinu a začal o svých zážitcích publikovat „objevné“ texty. O jeho ideový přerod se prý zasloužila jeho ukrajinská manželka. Jak prosté…

Přesto si myslím, že novým J. Kojzarem se stane pravděpodobně nikoli J. Ovčáček, nýbrž někdo úplně jiný. Mohl by to být již jmenovaný Jan Pánik z Šafrova deníku „Forum24“. Navzdory tomu se v těchto dnech objevil jiný talentovaný kandidát na tuto funkci. Jmenuje se Lukáš Vltavský a je šéfredaktorem internetového časopisu „Super.cz“. K jeho oblíbeným činnostem patří „podkuřování“ politikům a političkám (zvláště oblíbená je MPA) Fialovy koalice SPOLU. Kvůli tomu však jeho jméno neuvádím. Jsem totiž toho názoru, že do diskuse mezi M. Jurečkou a J. Maláčovou zasáhl tento novinář takovým překvapivým způsobem, že si zaslouží, aby se stal následovníkem soudruha J. Kojzara v našich současných, „demokratických“, médiích.

­─────

Vltavský dal debatě o zločinech KSČ nečekanou „korunu“

Jako symbolickou tečku za zmíněnou debatou o „slučovacím sjezdu“ z roku 1948 i o členství ČSL v Národní frontě proto uvádím článek zmíněného šéfredaktora s názvem: Komunisté jsou zvyklí uklízet jen mrtvoly a důkazy. Jurečka se na sociální síti ostře zhádal s Maláčovou (Super.cz, 23. 7. 2025). Za nejlepší část tohoto článku považuji následující dvě souvětí: „Komunisté jsou zvyklí uklízet jen mrtvoly a důkazy. Kdybyste se trochu věnovala historii, tak to víte.“

Autorem tohoto výroku je politik, který ještě v lednu 2025 tvrdil, že M. Horáková byla členkou Čs. sociální demokracie. Je to M. Jurečka, bývalý předseda KDU-ČSL, dnes už jen dosluhující ministr práce a sociálních věcí Fialovy vlády. Tomu, co tento politik předvádí, se říká „absolutní ztráta soudnosti“. Čím dříve v politice skončí, tím lépe pro všechny. Jeho stranu to sice již nezachrání, ale zachránit by se mohlo pět Jurečkových synků, aby neskončili tak hanebně jako jejich táta.

Na adresu L. Vltavského pouze poznamenám, že podle všeho čerpal své poznatky o vývoji v ČSR/ČSSR v letech 1948-1989 výhradně z bulvárních médií. Doporučuji mu proto, aby občas zalistoval i v nějaké publikaci o našich dějinách. Jeho provládní „vlezdop*delismus“, kterému se v čele zmíněného časopisu věnuje, je ještě větší „žumpa“, než jakou představuje „Forum24“.

Na rozdíl od tohoto autora si nemyslím, že by byli komunisté „zvyklí uklízet mrtvoly“. Důkazy možná ano. V tom si ovšem nezadají se současnou koalicí, která se zamotává do kauzy s bitcoiny víc, než je zdrávo. Pár případů s podivnými vraždami z doby těsně po r. 1948 (Pich-Tůma aj.) se sice vyskytlo, avšak ani představitelé komunistické moci si nemohli dovolit tyto zločiny nechat bez řádného vyšetření a potrestání. Vražda totiž vždy zůstane vraždou – za každého režimu. Kromě M. Picha-Tůmy skončili ve vězení i další „porušovatelé“ tzv. socialistické zákonnosti: K. Vaš, L. Mácha, B. Doubek atd.

Jiné je to ovšem s tzv. justičními vraždami, do nichž byly zapojeny jak bezpečnostní složky (StB, SNB), tak i celý justiční aparát. Co nás může zarazit, je fakt, že tyto rozsudky vynášeli zkušení soudci, vyškolení ještě za První republiky. Ostatně – obávaný komunistický prokurátor J. Urválek působil před válkou jako soudce v Českých Budějovicích a byl dokonce členem zmíněné Čs. sociální demokracie.

V každém případě jsem toho názoru, že L. Vltavský to s použitím citovaného výroku M. Jurečky na sociálních sítích „přepískl“. Takové „Palermo“, jak autor naznačuje, jsme tady neměli ani před rokem 1989, ani po něm. Pane Vltavský, vraťte se na zem a kroťte svou fantazii!

31. 7. 2025

‒ RJ ‒

Odkaz na zveřejněné články:

https://www.super.cz/diskuze/celebrity-komuniste-jsou-zvykli-uklizet-jen-mrtvoly-a-dukazy-jurecka-se-na-socialni-siti-ostre-zhadal-s-malacovou-1516560

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/charta-77--antichartiste-a-postkomunisticti-komedianti.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2021/u-safru-plati-jina-pravidla-ceskeho-pravopisu-.html