Svobodné noviny na internetu

Politická garnitura lhářů a podvodníků, kteří se dostali k moci po zmanipulovaných parlamentních volbách z října 2021, aby od té doby naší zemi a jejím občanům pouze škodili, se postupem času a nepřízní osudu dostala do pasti, z níž není úniku. Nemá odvahu na čestné přiznání toho, že je v koncích a že na své vládnutí nemá „koule“, a proto je nucena dál obelhávat občany a vymýšlet si nové a nové „pohádky“ o tom, proč jí to budování „světlých zítřků“ nejde.

Ocitli jsme se v poločase Fialova vládnutí-nevládnutí. Nedopadne-li do našich zeměpisných šířek nějaký meteorit, který to tady „vyřeší“ za nás na dlouhá desetiletí dopředu, nebo nepřispěchají-li „ufoni“ Fialovi na pomoc, budeme muset další dva roky čekat, dokud náš „profesůrek z Brna“ nepřijde k rozumu a sám to „nepoloží“. Dnes jeho koalici věří pouhá dvě procenta občanů této země. To je vskutku žalostný výsledek. Tak špatně na tom od r. 1989 ještě žádná vláda nebyla.

Fiala má stejně málo procent podpory jako jeho černoprdelnický „kámoš“, „kejdák“ z Rokytnice u Přerova, M. Jurečka, jenž taky čeká netrpělivě na „zázrak“, který by mu ještě pár týdnů umožnil chlemtat z plného „koryta“. Vždyť prasatům (z chlívku i z politiky) je u „koryta“ nejlíp. Až bude Jurečka nucen přesedlat na traktor a vrátit se ke své ženě a pěti synkům do místa trvalého bydliště (tam se již na něho těší místní Romové, kteří nezapomněli na jeho nechutnou, anticiganistickou kampaň na sociálních sítích), čekají ho jen samé nepříjemnosti. To je ta odvrácená strana politiky. („Každý chvilku tahá pilku.“) Postavení bývalých, neúspěšných, politiků je totiž u nás nezáviděníhodné.

Nejen Fialova „partička“ ze Strakovy akademie, ale rovněž zbyteční politici ze zbytečné strany, KDU-ČSL, si zatím ještě užívají posledních okamžiků u moci a před televizními kamerami. Již zítra, až skončí v propadlišti dějin, to bude dávná, nenávratná minulost. Snad právě proto se „fialovci“ ve svém zoufalém zápase o prodloužení svého času v politice začali chovat jako rozumu zbavení, jako ona příslovečná, chcípající kobyla, která zběsile mlátí okolo sebe: nalevo i napravo.

V tom zkracujícím se čase již nezbývá mnoho prostoru pro vymýšlení nějakého nového programu. A tak ke slovu přichází recyklovaný „AntiBabiš“. Pro Fialu je to „jistota“, s níž vyhrál volby. Proto se mylně domnívá, že to stačí „oprášit“ – a jede se dál. V politice to ovšem tak snadné není: voliči již prohlédli různé triky politiků a přestali jim věřit.

Když už není nový program, tak se „fialovci“ aspoň snaží dohnat to svým „nálepkováním“ všech potenciálních odpůrců a politických konkurentů. Jejich společným znakem je kritický postoj vůči katastrofickému počínání Fialovy vlády. Proti „kývačům“ se mezitím vytvořila poměrně početná skupina občanů-kritiků, kteří se nezalekli ani pokusů o kriminalizaci tzv. dezinformátorů. Zkrátka: co kritik, to dezinformátor. Tak jednoduché to je, vážení přátelé!

─────

V oblíbené disciplíně „nálepkování“ si zatím počíná zcela bezkonkurenčně mediální „žumpa“ zvaná „Forum24“. Poté, kdy byl již „onálepkován“ a mediálně popliván kdekdo, naposledy po demonstraci z 16. 9. 2023 rovněž její svolavatel J. Rajchl, vyhlédlo si Šafrovo „nálepkovací komando“ ve složení: Hovorková-Jandourek-JXD novou „oběť. Stal se jí známý filmový a televizní režisér Jiří STRACH, příslušník generace „Husákových dětí“, který se ovšem – kupodivu – chová zcela jinak než ti Fialovi bruselští „svazáci“. Nejznámější filmy tohoto režiséra (Lotrando a Zubejda či Anděl Páně 1,2) patří k tomu nejlepšímu, co bylo v naší upadající polistopadové kinematografii vytvořeno.

Dlužno podotknout, že J. Strach není žádný levičácký příslušník „pražské kavárny“, nýbrž je to spíše vyznavač konzervativních hodnot a praktikující katolík, jenž se neostýchá spolupracovat jak s pražským arcibiskupstvím, tak i s litoměřickým biskupstvím. V ateistických Čechách je to věc nejen udivující, ale i „pobuřující“. Z toho logicky plyne, že tento režisér je dobře obeznámen i s osudy osob, jež minulý, komunistický, režim velice surovým, neetickým a často až nelidským způsobem pronásledoval kvůli jejich náboženskému přesvědčení.

[Jen tak na okraj si dovolím upozornit na to, že našim levičákům a ateistům z Fialovy koalice nevadí, že v čele Nejvyššího státního zastupitelství – navzdory předvolebním slibům – stále ještě sedí bývalý komunistický vojenský prokurátor I. Stříž, který se „proslavil“ tím, že posílal před rokem 1989 do vězení mladé muže, kteří odmítali nastoupit vojenskou službu z důvodů náboženského přesvědčení. Inu, Fialovým „demokratům“ bývalí komunisté ani prokurátoři ve vysokých funkcích nevadí. Jim vadí naopak lidé stateční, kteří si stojí za svým názorem a nebojí se kvůli tomu riskovat i vězení. To hrozí některým kritikům Fialovy koalice i dnes. Stejně jako odsouzení za „verbální trestné činy“, které patřily k nejostudnějším formám pronásledování odpůrců komunistického režimu.]

S ohledem na to, co bylo uvedeno, působí poněkud úsměvně, ba komicky, jestliže právě J. Strach je mediálními poskoky dnešních mocných vláčen provládním tiskem a dalšími politicky poplatnými médii a označován za „samozvaného disidenta“. Jedná se o mimořádně odpudivou politickou „nálepku“. Nemělo by nás proto překvapit, že tato „perla“ se zrodila v hlavě jedné novinářské „husičky“, která sama o sobě tvrdí, že je spisovatelkou ‒ Johany Hovorkové. Tato šéfredaktorka internetového deníku „Forum24“ je o generaci mladší než režisér J. Strach. Tím je vysvětleno mnohé, ne-li všechno.

[Já bych ji označil spíš za „sepisovatelku“. Její knižní rozhovor se senátorkou M. „Kachlovkou“ Němcovou lze sotva označit za dílo splňující kritéria kvalitní literatury. Jedná se o politickou „agitku“ ve stylu hodně pokleslé žurnalistiky. Já sám jsem označil J. Hovorkovou kvůli tomuto rozhovoru za „Františka Nečáska v sukních“. Pro mladší čtenáře poznamenávám, že to byl oficiální životopisec komunistického prezidenta K. Gottwalda.]

To se to „nálepkuje“ a dehonestuje, když dotyčná „šefredaktorka“ a „sepisovatelka“ zbytečných knih o zbytečných politicích z Fialovy „stáje“ neví nic ani o kritizované osobě, ani o době, o které dotyčný režisér mluví a před jejímž návratem varuje.  Abych dokumentoval hloubku morálního a osobnostního pádu všech podobných koryfejů Fialovy koalice, dovolím si ocitovat první odstavec (= perex) z článku, který J. Hovorková opatřila tímto poněkud zmateným a málo srozumitelným titulkem: Samozvaní disidenti ztratili svobodu slova. A tak jsou na náměstích a v televizi (Forum24, 19. 9. 2023).

Netuším, jak šéfredaktorka deníku „Forum24“ přišla na to, že politici, které konkrétně jmenuje v dalších odstavcích svého článku (A. Babiš, J. Rajchl, R. Fiala), jsou „samozvaní disidenti“. Vždyť pouze kritizují trapné pokusy Fialovy vlády o zavádění cenzury nebo o umlčování opozice. Nejen té „oficiální“, např. v Poslanecké sněmovně, méně už v Senátu PČR, ale především té „neoficiální“, mimoparlamentní, jíž nezbývá nic jiného, než aby využívala, dokud to jde, svého ústavou zaručeného práva na svobodu slova.

Pokud je mi známo, J. Rajchl zatím přístup do televize nemá. Dokonce ani CNN Prima News, kam často zvou zástupce mimoparlamentní SOCDEM M. Šmardu, který dokázal stáhnout preference této strany hluboko pod pět procent (2-3 %), dosud nenašla odvahu pozvat do některého ze svých pořadů nejen J. Rajchla (PRO 2022), ale ani představitele Trikolóry či Přísahy R. Šlachty.

O tom, jaký zmatek panuje v hlavě dotyčné šéfredaktorky, nejlépe svědčí text jejího článku. V již zmíněném prvním odstavci si Hovorková vzala na „paškál“ režiséra J. Stracha. Ten se většinou vyhýbá pozornosti sdělovacích prostředků a raději se věnuje své práci. Je však docela možné, že někomu z politických „aktivistů“ okolo P. Fialy vadí právě to, že J. Strach je filmovým tvůrcem mladým, talentovaným a úspěšným. V Čechách, jak známo, se úspěch neodpouští. Nikomu.

Šafrova novinářka J. Hovorková napsala o tomto režisérovi následující sdělení: „Režisér Jiří Strach se dojal sám nad sebou. V rozhovoru pro DVTV se svěřil se svými obavami o svobodu slova. Dozvěděli jsme se, že jsme dokonce zpátky v 50. letech [20. století]. Je tu jeden drobný rozdíl. Pan režisér může ty nesmysly říkat v médiích, téměř ve všech médiích, a[,] světe[,] div se, možná se mu někdo vysměje, ale rozhodně po vykonstruovaném procesu neskončí v uranových dolech. Jaká podobnost.“ (Forum24, 19. 9. 2023)

Ona jízlivá poznámka o „uranovém dole“ doopravdy není na místě. „Historička“ (= „samozvaná“) J. Hovorková (*1991) má vzhledem ke svému věku nejen malé, ba spíše nicotné životní zkušenosti (zato rozumu na rozdávání), ale neví skoro nic o našich dějinách po roce 1948. Možná by jí prospělo, kdyby si přečetla čtenářsky velmi oblíbenou knihu, vlastně bestseller z posledních let, od skutečné spisovatelky – K. Tučkové: Bílá Voda. Autorka na této próze pracovala dlouhých deset let.

Není to žádný barvotiskový příběh o M. Horákové či o nějaké jiné postavě našeho protikomunistického odboje. Tato kniha naopak vypravuje nesentimentální příběhy o nenápadných, téměř zapomenutých, řeholnicích, které komunistický režim v r. 1950 „potrestal“ nuceným pobytem v internačním klášteře v zapadlém koutě naší republiky, a to jenom proto, že věřily v Boha a chtěly konat dobro ve prospěch svých spoluobčanů. To je věc, kterou našim ateistům stěží vysvětlíte.

Co k té sprostotě, kterou J. Hovorková napsala, říci? Režisér J. Strach má samozřejmě naprostou pravdu. Každý den přináší nové a nové důkazy o tom, že Fialova vládní a parlamentní reprezentace, krok za krokem, nastoluje u nás poměry, jež nebezpečně připomínají situaci v padesátých letech minulého století. Věc je o to podivnější, že generace „Husákových dětí“, které se narodily v 70. a 80. letech 20. století, nemůže o době „rudého teroru“ vědět vůbec nic. Proto ty naivní a nechápavé reakce, když zazní veřejná kritika kvůli „nové totalitě“.

Občas je to až komické, jak se tito političtí kariéristé z líhně „Aspen Institutu“ pokoušejí vylhat ze svých hanebných a vlastizrádných skutků. Já na to s oblibou říkám toto: Vládnou nám z Božího dopuštění ti, kteří před rokem 1989 „za sebou tahali kačera“ nebo „vozily (= političky) kočárek s panenkou“. Neznají sice nic, ale o to větší je jejich sebevědomí a odhodlání „bořit ten starý, již nevyhovující svět“. Tak si po Únoru 1948 počínali i naši svazáci a mladí komunisté. Stále ještě žijí svědkové těch tragických let krátce po skončení války. Nic není zapomenuto, „fialovci“!

O to překvapivější je, jak málo našich občanů, hlavně těch starších a s dobrým vzděláním, upozorňuje na podobnost doby po Únoru 1948 a období vlády P. Fialy. To přece nemůže být žádná náhoda! Já sám již dva roky na stránkách SN poctivě dokumentuji všechny zjištěné excesy našeho návratu (regresu) do temných let „rudého teroru“ (1948-1956). Odkazy na všechny publikované texty jsou uvedeny na konci článku s výmluvným titulkem: Stalinistický slovník politiků ohrožuje demokracii (SN č. 2/2023, vloženo 10. 2. 2023, ZDE). Je dobré si to pozorně přečíst, třebaže je tento článek poněkud dlouhý. Dnešní čtenáři, hlavně ti zlenivělí, mají rádi jen krátké texty, aby nemuseli moc namáhat oči a mozek. Bez zapojení šedé kůry mozkové to však jen málokdo pochopí. Jak známo: myšlení bolí.

Proto doporučuji J. Hovorkové, aby si všechny tyto články pořádně přečetla. Kdyby ani to nestačilo k tomu, aby se jí otevřely oči, velice vhodné je toto: prostudovat si již zveřejněné dobové dokumenty z politických soudních procesů z 50. let 20. století, např. s M. Horákovou nebo s R. Slánským. Z těchto pramenů paní šéfredaktorka snadno pochopí, že režisér J. Strach svým srovnáním období vlády P. Fialy s padesátými lety minulého století nijak nepřeháněl.

K tomu všemu ještě jedna poznámka, v níž si dovolím korigovat tvrzení J. Hovorkové z onoho prvního odstavce jejího článku: To, že lidé mohou říkat své názory, aniž je kdokoli za to posílá do uranových lágrů, je jen otázka vývoje, „posunu v čase“. Zatímco v 50. letech 20. století byli odpůrci komunistického režimu popravováni nebo posíláni na dlouhá léta do vězení (= „deset let za nic“), v období tzv. normalizace se již „jen“ zavíralo a vyhazovalo z práce.

Jak se říká: pokrok nezastavíš! Ano, dnes můžeme říkat, co chceme, a přesto nám bude Fialova vláda bezostyšně lhát do očí a dávat občanům ostentativně najevo, že ji nezajímají a že jimi pohrdá. Samozřejmě že není pravda to, co autorka tvrdí: také dnes se „zavírá“. Svědčí o tom pár soudních procesů s „antivaxery“ a „dezinformátory“ (např. Tušl, Čermák, Popelka atd.).

Zkrátka: premiér P. Fiala by si neměl lhát do kapsy. Jeho vláda je bezpochyby tou nejprolhanější vůbec od roku 1989. Fiala má nicméně šanci, že bude z našich dějin jako zcela neúspěšný politik „vyzmizíkován“. Kdyby dnes žil kronikář Kosmas, vyřešil by to po svém: o celé Fialově éře by pomlčel. Načesaný a nažehlený „panák“ jménem P. Fiala se zřejmě svého zápisu do letopisů českého národa nedočká. Snad jeho jméno zaznamenají alespoň letopisci na Ukrajině. Je přece nejlepším „ukrajinským“ premiérem všech dob…

19. 9. 2023

‒ RJ ‒