Stalinistický slovník politiků ohrožuje demokracii
O narůstajících tendencích k návratu do časů nesvobody, jaké jsme tady měli před rokem 1989, píšu ve svých článcích nepřetržitě více než dva roky ‒ od dubna 2020. Tehdy se z našich sdělovacích prostředků vyvalila obludná vlna rusofobie v souvislosti s údajným ruským agentem s ricinem. Dokonce tři pražští komunální politici (spíše by se slušelo označit je za politické „komedianty“) se kvůli tomu uchýlili do hluboké ilegality (O. Kolář, Z. Hřib, P. Novotný). Když toto „divadýlko“ po nějaké době skončilo, následovala „estráda“ v podobě odstranění pomníku sovětského maršála I. S. Koněva. (Před pár týdny byla na místě, kde původně stála tato socha, odhalena skulptura jakéhosi skřeta s tváří V. Putina.)
Jak se mohou čtenáři SN přesvědčit z mých článků z let 2020-2023 (odkaz na ně je uveden na konci tohoto příspěvku), nenávistných výroků našich politiků, jež se podobají jako vejce vejci textům z počátku tragických 50. let 20. století, kdy se u nás konala série zinscenovaných politických soudních procesů s tzv. nepřáteli socialismu, neubývá, ale přibývá. První projevy této nesnášenlivosti a nenávisti se objevily již rok před nástupem Fialovy vlády. V době, kdy se politici pozdějšího „slepence“ (= Pětikoalice) začali připravovat na svůj „vstup do dějin“.
Musím nicméně konstatovat, že toto „entrée“ se těmto politickým „neumětelům“ moc nevydařilo. Když chybějí znalosti i potřebné zkušenosti, jinak to ani dopadnout nemůže. Ponechat osudy země v rukou amatérů, to je dobrodružství, které končívá vždycky špatně. Napravit se to většinou již nedá, protože dějiny se odehrávají tady a teď: pokaždé jako „premiéra“, ale nikdy ne jako „generální zkouška“, při níž by se to ti amatéři mohli naučit.
Mohutná vlna dezinformací, lží, polopravd a nejrůznějších manipulací, které doprovázejí činnost našich politiků, je z velké části dílem nezodpovědného působení některých politických aktivistů v řadách zaměstnanců České televize. Zdá se, že mnozí z nich to mají v „popisu práce“ a jsou za to nadstandardně honorováni. Podotýkám, že z peněz televizních koncesionářů, které bezostyšně obelhávají a vodí za nos. Nástup oné devastující vlny lží a propagandy jsem zachytil již začátkem roku 2020 a od té doby tento neutěšený stav sleduji nepřetržitě až do dnešních dnů. Současně v rámci svých omezených možností dokumentuji všechny tyto úmyslně šířené nepravdy prostřednictvím svých článků v SN. (Odkazy na některé z nich jsou připojeny na konci této statě.)
Celé to začalo mediální kampaní „Válková-Urválek“ (leden 2020) a pokračovalo velmi neobjektivní připomínkou 75. výročí osvobození (květen 2020) až po nesmírně kusé a odbyté informování o 70. výročí procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským (listopad 2022). Běžný televizní divák, který je vybaven minimálními znalostmi z dějepisu, nemá vůbec žádnou šanci poznat, že je cílevědomě kýmsi manipulován a soustavně obelháván. Proto všem zájemcům doporučuji, aby si pozorně přečetli články, které se týkají České televize. (Odkazy na ně jsou zařazeny až na konci přiloženého seznamu za tímto článkem.)
Přiznám se, že ani ve snu by mě na konci roku 1989, kdy jsem i já vítal pád komunistického režimu, jenž zásadně poznamenal můj osobní i profesní život, nenapadlo, že se něčeho takového, jako je soustavné lhaní a překrucování faktů o našich dějinách, dožiju. Nicméně – úroveň lhaní a účelového šíření dezinformací již daleko přesahuje i to, co pamatuji z doby před rokem 1989. Ani komunisté se nepouštěli do takových lží a manipulací, jak to předvádějí dnešní „eurosvazáci“ z ČT a profesionální lháři z líhně „Aspen Institutu“.
─────
Není „diktatura“ jako diktatura…
Tímto článkem bych rád upozornil nejen na pokračování v systematickém obelhávání občanů a televizních diváků, nýbrž i na příliš nápadnou podobnost ve vyjadřování našich dnešních politiků, vesměs odchovanců již zmíněného „Aspen Institutu“. Před rokem 1989 se jezdilo do Moskvy, kde vybraní představitelé KSČ získávali titul „RSDr.“ (Měl ho jak M. Jakeš, tak i „lidská tvář“ A. Dubček.) Dnes naši „demokratičtí“ politici „rozšiřují“ své obzory u Fialova bezpečnostního poradce T. Pojara v „Cevro Institutu“, který se stal nástupkyní někdejší „Vokovické Sorbonny“. No a ti nejambicióznější pak míří rovnou do USA, aby se tam „vyškolili“ na příští „ředitele zeměkoule“.
K napsání tohoto textu mě ve skutečnosti vyprovokoval článek, v němž byl místopředseda Babišova „ANO 2011“, K. Havlíček, označen za „zrůdu“. Stalo se tak pouze proto, že si tento politik (na můj vkus až příliš slušný a málo průbojný) dovolil říci, že zvolením gen. P. Pavla prezidentem republiky by byla ohrožena naše demokracie. Musím K. Havlíčka, kterého jsem vždy považoval za velmi pracovitého člověka, doplnit – jako historik.
Ano, v minulosti byli ve funkci prezidentů rovněž vysoce postavení představitelé armády, např. Ch. de Gaulle, D. D. Eisenhower nebo A. Sadat či M. Kaddáfí. Funkci generála či maršála měli i někteří vedoucí činitelé SSSR (J. V. Stalin, N. S. Chruščov, L. I. Brežněv); k důstojníkům americké armády patřili: J. F. Kennedy nebo G. H. W. Bush. U nás jsme měli jako prezidenta pouze gen. L. Svobodu, někdejšího velitele vojenské jednotky v SSSR, a jako předsedu protektorátní vlády za heydrichiády popraveného gen. A. Eliáše. Naproti tomu na postech ministrů obrany byli za První republiky vesměs civilisté: V. Klofáč, F. Udržal, J. Stříbrný, K. Viškovský, B. Bradáč nebo F. Machník. Gen. J. Syrový stál v čele úřednické vlády na počátku Druhé republiky; v Beranově vládě byl následně ministrem obrany.
Samostatnou kapitolou světových dějin jsou diktátorské a vojenské režimy v zemích Latinské Ameriky v době od První světové války až po současnost. Jako příklad lze uvést představitele vojenské junty na Kubě – gen. F. Batistu, jehož diktaturu svrhl se skupinou revolucionářů marxistický právník F. Castro-Ruz. V Chile provedl v r. 1973 vojenský převrat gen. A. Pinochet (1915-2006), jenž předal moc civilní vládě teprve v r. 1990. Rok po převratu (1974) se tento generál prohlásil za prezidenta. Za jeho hrůzovlády bylo zatčeno okolo 130 000 odpůrců režimu a na 2000 osob bylo zavražděno; další desítky lidí zmizely neznámo kde. Svržený marxistický prezident S. Allende (1908-1973) v boji proti juntě dne 11. 9. 1973 zahynul.
Charakter vojenské diktatury měla v letech 1954-1959 i vláda gen. A. Stroessnera v Paraguayi. V sousední Argentině nastolil diktaturu rovněž J. Perón (1895-1974), známý obdivovatel B. Mussoliniho a A. Hitlera. Jeho diktatura v letech 1946-1955 byla ukončena vojenským převratem a Perónovým odchodem do španělského exilu. Po Druhé světové válce byly také v Evropě nastoleny některé fašistické diktatury: ve Španělsku vládl v letech 1939-1975 gen. F. Franco (1892-1975). V sousedním Portugalsku nastolil podobnou diktaturu (1932-1968) A. Salazar (1889-1970); po vojenském převratu z r. 1974 zde byla obnovena demokracie; Španělsko se opět stalo královstvím.
Jak potvrdil vývoj v Kambodži, jedné ze zemí bývalé francouzské kolonie Indočína, dokonce ani vojenská diktatura nemusí být tou nejhorší formou vlády. Vojenský režim gen. Lon Nola byl v r. 1975 (krátce po skončení Vietnamské války) svržen hnutím tzv. Rudých Khmerů (1975-1979). Jejich diktatura, jež si vyžádala nejméně 2 miliony lidských životů, byla svržena až vojenským zásahem ze sousedního Vietnamu.
Zkrátka: Poznatky z dějin mnoha zemí světa potvrzují, že mít v čele státu vysoce postaveného vojáka, např. generála či maršála, bývá vždy nebezpečné. Znamená to permanentní ohrožení demokracie, protože pokušení zneužívat moc je nejen u politiků-nevojáků, ale zejména u profesionálních vojáků obrovské. Mějme to vždy na paměti a nenechme se ohlupovat naivní argumentací našich politiků! Ti pokaždé hájí pouze svoje soukromé či partikulární zájmy: Vstupem do politiky totiž rádi zapomínají na své sliby voličům i na to, co je vyneslo k moci.
─────
K. Havlíček řekl pravdu, ale se zlou se potázal…
Jak si my, starší občané, dobře pamatujeme, pravdu neměli rádi komunisté (pokud jste je pouze nechválili), ale obdobně je tomu i za vlády „demokratického“ Péti z Brna, kterému prostý lid přezdívá: „fialový hnus“. Ani tento domýšlivý pseudointelektuál nemá rád projevy, v nichž ho lidé nechválí. Často mu proto nezbývá nic jiného, než aby se pochválil sám. To umí dobře, stejně jako rozkládat a mávat rukama.
A tak tento politický zoufalec, který toho o politice moc neví, ač již mnoho let stojí v čele někdejší kmotrovsko-tunelářské ODS, potají a pokoutně připravuje zákony na omezení svobody slova. Možná ve své omezenosti a ideologické zaslepenosti ani netuší, že nás jeho vláda táhne zpět do těch nejhorších let tzv. normalizace. My, kteří jsme ji kdysi zažili, dobře víme, co nás čeká: hlupáky typu A. Indry a V. Biľaka pouze nahradí jiní pitomci z řad Fialovy vlády diletantů a pologramotů. Bude to: kus jako kus. Ani výsledek tohoto „vládnutí“ (ve stylu: ode zdi ke zdi) nebude jiný.
Třebaže P. Fiala vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně (předtím se nazývala „Univerzita J. E. Purkyně“) dějepis, zůstalo mu utajeno, že jakékoli útoky establishmentu proti svobodě slova a omezování názorové plurality představují přímou cestu k nové totalitě, k nové diktatuře. Tehdy to byla „diktatura dělnické třídy“ vedené KSČ, dnes je to „diktatura pseudoelit“, napojených na globalistické struktury, které pramálo zajímají potřeby jednotlivých národních států. Scénář je předem daný, pouze se hledají ti „ochotní“, kteří jej budou realizovat. V minulosti se těmto jedincům říkalo „vlastizrádci“ a ti obvykle končili na šibenici.
Je vcelku lhostejné, zda budeme náš současný režim označovat za „neonormalizaci“, či už přímo za „fašistickou diktaturu“. V případě, že by se prezidentem republiky stal vysoce postavený voják (v našich podmínkách někdejší rozvědčík, školený pro boj proti NATO, který „převlékl uniformu“ a pak se stal generálem NATO; takový „majstrštyk“ by mu pochválil i „báťuška“ J. V. Stalin a s ním i F. E. Dzeržinskij), jednalo by se o diktaturu vojenskou. Není nad to, když si nalijeme čistého vína!
V naší politice se pozvolna, doslova „plíživě“ (my starší si vzpomínáme na slovní spojení „plíživá kontrarevoluce“) znovu zabydlely „móresy“ někdejších všemocných komunistických papalášů. Důsledkem toho je fakt, že všude okolo nás vítězí faleš, přetvářka a pokrytectví. Místo politiky tady máme „politikaření“ těch, kteří si o sobě namlouvají, že jsou politiky. Nejsou. Jedná se pouze o trapné figurky, které kdosi mocný používá k falešným šachovým partiím. Se skutečnou politikou, která by prospívala této zemi a jejímu lidu, to nemá nic společného. Bohužel – chovají se tak skoro všichni poslanci a senátoři, o členech prohnilé a nekompetentní Fialovy vlády ani nemluvě. Ještě před deseti či patnácti lety jsme se domnívali, že to všechno, o čem píšu, zmizelo s pádem komunistického režimu. Nezmizelo. Máme to tady zpátky a nikdo si s tím neví rady.
To, nač chci poukázat především, jsou nebezpečné projevy, jež vždy stály za rozpoutáváním nenávisti, glajchšaltováním a prosazováním „jediné správné pravdy“, „nálepkováním“ a organizováním účelových a selektivních mediálních štvanic vůči nepohodlným lidem. Lhostejno, jaké jsou politické orientace. Stačí, když dotyčný jedinec trvá na svém názoru, byť by byl podložen nezpochybnitelnými životními zkušenostmi a pevnou hodnotovou orientací. Paradoxem naší doby je mimochodem i to, že o „hodnotách“ hovoří ti, kteří žádné nemají a žádnými se neřídí. Často se právě tito politici odvolávají na osobnost V. Havla, třebaže ve skutečnosti o jeho názorech a životních postojích nic nevědí. Mylně si totiž myslí, že stačí vyslovit jeho jméno a všechny dveře tímto „klíčem“ otevřou. Jak osudově se mýlí!
─────
Havlíček prý ztrácí soudnost a šíří strach. Opravdu?
V uplynulých dnech mě zaujal článek na webu „Pravda24“. (Vypadá, jako by z oka vypadl internetovému deníku P. Šafra „Forum24.cz“, který je tou nejsmradlavější žumpou naší žurnalistiky.) Článek má tento předlouhý titulek (dnešní novináři nevědí, jak se nadpisy článků mají psát): Karel Havlíček ztrácí soudnost a šíří strach. Veřejnost označuje jeho projev za zrůdnost. Sepsul ho i Pavel Novotný. (Pravda24, 18. 1. 2023)
K tomuto nadpisu pouze poznamenám toto: Brát si jako kritický názor (či spíše mediální výkřik na internetu) stanovisko ubožáka a vesnického hulváta, jako je bývalý bulvární novinář P. Novotný, to svědčí jednoznačně o velké duševní zaostalosti toho, kdo to napsal. Nejspíš bude mít stejně nízké IQ jako onen protiputinovský křikloun z Řeporyjí. Pomatenci mívají k sobě blízko na celém světě. Redakce webu „Pravda24“ nepochybně fandí P. Pavlovi. Asi to nebude náhoda, že také tento „příští prezident republiky“ navštívil ještě před volbami P. Novotného přímo v Řeporyjích a nechal se s ním vyfotografovat. To chce doopravdy hodně silný žaludek.
Pisatel zmíněného článku, který se pokouší nasadit „psí hlavu“ K. Havlíčkovi (ANO 2011), tvrdí, že kromě A. Babiše se k šíření strachu, jenž je údajně na hranici poplašné zprávy, nejnověji přidal i místopředseda Poslanecké sněmovny (PS) K. Havlíček. V článku autor sice odkazuje na jakýsi pořad, v němž zmíněný politik tento kontroverzní výrok pronesl, nicméně není zřejmé, a tudíž ani ověřitelné, o jaký pořad šlo. Havlíček tam prý odpovídal na „jistě ne náhodně vybraný dotaz“. (Tady se příslušný novinář dopustil evidentní „podpásovky“, a to podle hesla: „Podle sebe soudím tebe.“)
Dotyčná otázka, na niž měl K. Havlíček odpovídat, zněla takto: „Co když se prezidentem [republiky] stane válkychtivá guma?“ [K tomu mezitím došlo. Přesto bude ještě nějakou trvat, než se dozvíme, co z této „zelené gumy“ nakonec vypadne. Kdesi jsem se dočetl, že P. Pavel má IQ 107. Na hlavu státu to není žádné překvapivě vysoké číslo. S tím by sotva uspěl ve vedení jakékoli soukromé firmy. Ostatně – Pavlova málomluvnost a „úspornost“ ve vyjadřování ve volební kampani prozrazovaly, že si moc nevěří. Trochu víc se rozmluvil až po volbách, ale ani teď to není nijak přesvědčivé. S tímto IQ tomu ani nemůže být jinak. Porazilo by ho kdejaké dítě z prestižní školy.]
Kritika webu „Pravda24“ pokračuje: Havlíček se prý provinil už jen tím, že se nepozastavil nad údajně hanlivým označením pro prezidentského kandidáta P. Pavla. [„Zelená guma“ je označení běžné a používané u nás po desítky let, jak si sám dobře pamatuji. Není proto žádný důvod, abychom kvůli P. Pavlovi vymýšleli nějaký „eufemismus“. Guma jako „guma“.] Havlíček se prý navíc dopustil „smrtelného hříchu“ tím, že „beze studu“ vyslovil názor, že „zvolením P. Pavla by byla ohrožena demokracie, a to proto, že ‚pětikoalice‘ by tak ovládla všechno“. [To se po 2. kole prezidentských voleb skutečně stalo. Jednalo se tedy o oprávněnou obavu. Za tento předvídavý názor by měl být K. Havlíček spíše pochválen, nikoli kárán!]
Bohužel – dotyčný redaktor webu „Pravda24“ nejspíš patří k té partičce mentálně retardovaných novinářů (spíše podřadných „škrábalů“), kteří vůbec netuší, že za vyslovení pravdivého názoru (v tomto případě pravdivé předpovědi) se u nás zatím ještě nemusí nikdo nikomu omlouvat. Stále ještě máme svobodu slova, i když se to „náckům“ z Fialovy vlády a hlasatelům „jediné správné pravdy“ nelíbí.
Zmíněný novinář se chová, jako by byl tiskovým mluvčím P. Fialy – namísto toho ošklivého zrzka, který má navíc zcela nevhodné příjmení. (Zeptejte se každého „Ostravaka“, co znamená, když se řekne: „Ty mě smolíš!“! Toto slovo používá i známý písničkář J. Nohavica.) A dozvídáme se ještě něco: Tvrzení o tom, že by byl P. Pavel kandidátem „pětikoalice“ prý představuje „dezinformaci“. Údajně se jedná o občanského kandidáta. To je mi ale novinka! Pokud to tento pisálek z webu „Pravda24“ neví (s jeho nízkým IQ se tomu ani nedivím), byl to právě premiér P. Fiala a další politici z koalice SPOLU, kteří P. Pavla podpořili a následně i volili. A před druhým kolem voleb ho podpořili i Piráti a STAN. Proto nechápu, proč web „Pravda24“ neříká pravdu, ale tvrdí očividnou lež.
Zmíněná redakce svým čtenářům nabízí ještě jinou definici „ohrožení demokracie“. Někteří naši politici to omílají jako „kafemlejnek“ již několik let. Zde je ona definice: „Ohrožení demokracie je, pokud poslanec, premiér nebo prezident kumuluje moc politickou, mediální i finanční.“ Kdybychom chtěli poctivě vyjmenovat všechny osoby, kterých se tato definice týká, vznikl by hodně dlouhý seznam. Rozhodně by na něm nefigurovalo pouze jediné jméno – A. Babiše.
─────
„Karel Havlíček posouvá hranice demagogie.“ Že by eskamotér?
Jménem neuvedený autor výše zmíněného článku (říká se tomu: anonym) na webu „Pravda24“ (18. 1. 2023) ve svých úvahách pokračuje pod burcujícím mezititulkem: Karel Havlíček posouvá hranice demagogie.
Co se týká mě, až dodneška jsem považoval za největšího demagoga z řad „Fialových hochů a dívek, co spolu mluví“, odpudivého a nebetyčně hloupého „černoprdelníka“ J. Bartoška (KDU-ČSL). Ten si na internetu vysloužil od spoluobčanů přiléhavé označení: „Belzebub“. V porovnání s názory těchto čtenářů představují moje kritická vyjádření na jeho adresu jen lehké pošimrání na vyplešatělé hlavě tohoto ošklivého politika. Pokaždé, když ho v televizi vidím, musím si odplivnout.
Kritik K. Havlíčka z webu „Pravda24“ dál pokračuje: Místopředseda ANO 2011 prý rozvíjí svoji (autor píše nesprávně: svojí) demagogii a zdůrazňuje, jak důležitou roli hraje osoba prezidenta republiky v otázce vyhlášení války. Dostává se nám, hlupákům z řad plebsu, i patřičného vysvětlení, v čem se mýlíme: Válku si nemůžeme jen tak vyhlásit. Muselo by nejprve dojít k napadení naší země, nebo by nám musela vzniknout povinnost plnit mezinárodní smlouvy. Aby tedy mohla být vyhlášena mobilizace, musela by být splněna podmínka, že stát je ve válečném stavu. Ten vyhlašuje Parlament ČR. Na návrh vlády pak prezident republiky vyhlásí mobilizaci prostřednictvím médií. Rozhodující kompetence má primárně vláda a parlament. ČR je v NATO, a proto si nemůže o válce rozhodovat jen tak. A máte to! Jak to nakonec dopadne, to ukáží nejbližší týdny a měsíce. Moje skromná otázka autorovi tohoto článku zní: Jestlipak už máš, ty chytrolíne, sbalenou plnou polní?
A jaký závěr této části článku o šíření demagogie se nabízí? Demagogie se prý dá postavit na zaměňování odlišných pojmů: „ohlášení mobilizace“ a „vyhlášení války“.
─────
„Jsi zrůda,“ píší K. Havlíčkovi lidé na sociálních sítích
A teď přijde to podstatné, proč jsem se rozhodl o tomto mediálním útoku („malém lynči“) na K. Havlíčka napsat. Článek na webu „Pravda24“ totiž pokračuje, a to s mezititulkem: Jsi zrůda, píší lidé na sociálních sítích. (18. 1. 2023)
Často se setkávám s názorem, že dnešní situace hodně připomíná nástup fašismu a nacismu v Evropě ve 20. a 30. letech 20. století. Řádění nacistických „bojůvek“ (SA, SS) v Německu vyvrcholilo po přijetí tzv. Norimberských zákonů (1935) jedním mimořádně odporným činem: „Křišťálovou nocí“ z 9. na 10. 11. 1938.
Rozdíl mezi situací tehdejší a tou dnešní spočívá v tom, že pojmy, jako „zrůda“, používali politici nebo novináři (a další veřejně známí jedinci) sami za sebe, za svou osobu. Dnes tak bez uzardění činí lidé pod rouškou anonymity, a to na internetu, nejčastěji na sociálních sítích. Jak známo, uprostřed davu se snadno schová leckterý zbabělec a „hrdina“ od počítačové klávesnice. Na rozdíl od „virtuálního“ světa těchto „hrdinů“ je válka na Ukrajině reálná a umírají v ní na obou stranách lidé: vojáci i civilisté.
Nepodepsaný autor tohoto článku uvádí: „Lidé na internetu označují Havlíčka ‚jako morální zrůdu‘ a všímají si extremismu, kam se hnutí ANO [2011] posouvá. A oprávněně se ptají: ‚Takže pokud by [se] stal prezidentem [republiky] A. Babiš, nebude ANO [2011] usilovat o vítězství ve volbách, aby náhodou nemělo většinu v parlamentu a vládě? Protože to by přece mohlo ohrozit demokracii.‘…“
Rád těmto vystrašeným čtenářům z internetu odpovím: A jak budeme označovat fakt, že Fialův „slepenec“ ovládá úplně všechno a ještě si brousí zuby na funkci prezidenta republiky? Byla by to stoprocentní „totalita“, nikoli jen nějaké teoretické „ohrožení demokracie“!
Vylévání kbelíků špíny na K. Havlíčka by nebylo úplné, kdyby nedostaly slovo některé vybrané „osobnosti“, jež se kamarádí s P. Fialou a dalšími výtečníky z „Pětikolky“. Proto nás nemůže překvapit, že na adresu tohoto politika (= K. Havlíčka) se vyjádřil nový „kámoš“ již dopředu oslavovaného prezidenta republiky P. Pavla – starý známý hulvát z Řeporyjí Pavel Novotný, nezdárný syn kdysi slavného „baviče“ Petra Novotného. Ten na sociálních sítích napsal na adresu K. Havlíčka tuto sprostotu: „… ty seš zm*d, to snad není pravda. Ubohá pí*o!“
Do „diskuse“ o údajně neuvěřitelném výroku (= řekl jen pravdu, nic víc!) K. Havlíčka se dobrovolně zapojila další velká „myslitelka“ dneška (hned po hloupé Myrce Zděšené) – bývalá redaktorka ČT Světlana Witowská, která se dala do služeb jednoho z prezidentských kandidátů, P. Pavla, a to prostřednictvím svého – jak to říci slušně – „partnera“: bývalého diplomata a dnes politického lobbisty Petra Koláře. Jestli toto není „gigantický střet zájmů“, pak už nevím, co by to mělo být!
V situaci, kdy by dotyčná, aktivistická „štěkna“, S. Witowská měla raději sedět v koutě a „šoupat nožičkama“, dovolila si tato drzá ženština komentovat situaci okolo K. Havlíčka těmito příkrými slovy: „Karel Havlíček vyhlásil válku všem slušným lidem! Postavit kampaň na vyvolávání dojmu, že pokud nebude prezidentem AB (= A. Babiš), vyhlásí hlava státu mobilizaci a válku, nevím komu??? – je ZRŮDNOST!“
[Chce to hodně arogance a drzosti, které se za minulého režimu vyskytovaly výhradně v uvědomělých bolševických rodinách. Jistě nebylo náhodou, že rodiče dali svému dítěti jméno po Stalinově oblíbené dceři z druhého manželství – Světlaně. Na počátku tzv. normalizace, v 1. polovině 70. let 20. století, patřily k oblíbeným chlapeckým jménům: Ivan, Andrej či Alexandr, kdežto u dívek to byla tato jména: Naděžda, Taťána (Táňa) či Tamara.]
Jsem toho názoru, že tato svérázná „interpretace“ Havlíčkova výroku ze strany S. Witowské je nejen přehnaná, „přepísknutá“, a nepatřičná, ale zároveň zbytečně „teatrální“. Přesně v duchu „pražské kavárny“, která to ani jinak neumí: dehonestovat a skandalizovat ty neposlušné, kdežto na druhé straně lézt do zadku těm, kteří o to ani moc nestojí. (Stačí se podívat na tu „trapárnu“, kterou předvádí zneuznaný „vítěz z Nagana“ D. Hašek. Je to tak špatný cirkusácký výkon, že by za to nedostal ani korunu.)
Vždyť kdo z nás spolehlivě ví, kolika „loutkovodičům“ P. Pavel (a jeho „poradce“ P. Kolář) slouží?! Jeden to určitě nebude: nejméně tak dva nebo tři. To nám jistě brzy ukáží příští dny a měsíce. A co se týká oné, dosud jen „teoretické“, mobilizace, o ní právě dne 25. 1. 2023 s docela vážnou tváří pohovořil pro ČTK náčelník generálního štábu – gen. K. Řehka, nová verze Jana Zlatoústého.
Volební štáb P. Pavla by si měl s vedením naší armády, ale i s Ministerstvem obrany ČR (v čele s válkychtivou J. Černochovou), sladit „noty“. Je krajně trapné, když levá ruka neví, co dělá ta pravá. Čili: Rozčiluje-li se J. Černochová nad výroky A. Babiše, zatímco její podřízený K. Řehka říká totéž pouze jinými slovy, pak tady není něco v pořádku. To už není jenom politický „cirkus“, ale přímo „kabaret“.
Zdá se, že je zde kdosi hodně nekompetentní. Že by to byla bývalá bankovní úřednice, která se omylem dostala až do vedení Ministerstva obrany? (V politickém zákulisí se používají i méně slušné výrazy. O jedné političce ČSSD se svého času šuškalo, že se do své vlivné funkce „prošou*tala“. Inu, na každém šprochu bývá vždy pravdy trochu, že ano?)
Co se týká oné „slušnosti“, kterou se rádi ohánějí politici Fialova „slepence“, o ní jsme se mohli přesvědčit během právě skončené prezidentské kampaně na vlastní oči a uši. Repertoár byl přebohatý: výhrůžky atentátem, urážení voličů druhého kandidáta, manipulace s informacemi ve sdělovacích prostředcích, hlavně v ČT, a to od rána do půlnoci.
Zkrátka: tak vypjatou a neobjektivní kampaň jsme tady za celých 33 let od Listopadu 1989 neměli. Je to varovný signál, že takto dál pokračovat nelze! Buďme rádi, že je to za námi! A také jsme tu neměli tak špatnou a neschopnou vládu, jakou představuje to Fialovo panoptikum ze Strakovy akademie. Tento spolek politických „ochotníků“ (= jsou ochotni provádět jakékoli špinavosti vůči českému národu) bude brzy vyvezen na skládku komunálního odpadu. Příslušný počet „hovnocuců“ a traktorů s vlečkami je již zajištěn.
─────
Fialovi „totalitáři“ používají slovník „stalinistů“ z padesátých let!
Na tento problém jsem upozornil (viz odkazy za tímto článkem) již v řadě svých publikovaných textů z let 2019-2023. Škoda jen, že našim nevzdělaným a natvrdlým politikům někdo nevysvětlil, na jak tenký led se vydali. Brzy se s nimi může prolomit a oni se utopí v ledové vodě. Čeká je osud pasažérů nepotopitelného parníku „Titanic“. Jedním si můžeme být jisti: Nikdo je zachraňovat nebude, protože jsou na „odpis“.
Nabízím několik ukázek z dobového tisku, ale i z protokolů soudního procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským. Dokonce ani v závěrečné řeči hlavního prokurátora JUDr. Josefa Urválka nenajdeme výrazy, jako „zrůda“ nebo „zrůdnost“, které v úplně jiné, naprosto nesrovnatelné, historické situaci používají dnešní novináři a politici. Měli bychom se nad tímto jevem vážně zamyslet. Kdosi nám tu za zády občanů vytváří falešnou, fiktivní realitu, jež s naší dobou nemá nic společného.
─────
ZÁVĚREČNÁ ŘEČ JUDr. JOSEFA URVÁLKA
„… Máme co činit s právě tak hnusnými zrádci a zaprodanci. Také tato banda se připravovala, aby v případě napadení naší země nepřítelem vrazila dýku do zad lidu a posloužila tak americkým imperialistům. Tito zlosynové jsou nejen nepřáteli naší země, ale všeho mírumilovného lidstva. (…)
[Možná někoho překvapím, ale slovo „válka“ tam nenajdeme. Rovněž tady se vyskytují všelijaká metaforická pojmenování, např. „vrazit dýku do zad lidu“. Fialův obrat, že „jsme ve válce“ je nikoli metafora, ale nepochopitelné vybočení z přijatelného slovníku zodpovědného politika. Vystudovaný učitel češtiny P. Fiala by měl vrátit diplom a najít si méně náročnou práci, na kterou bude svým intelektem stačit.]
(…) Avšak přes rafinované spiklenectví a záškodnictví, přes lstivou obojetnost a hanebnost svých prostředků nedosáhli svých cílů. Byli rozdrceni. Proč se tak stalo a proč dnes sedí tato spiklenecká banda jako hnízdo pochytaných krys, nenáviděná a opovrhovaná všemi čestnými lidmi naší země, na lavici obžalovaných? (…) Občané soudci, ve jménu našich národů, proti jejichž svobodě a štěstí zločinci povstali, ve jménu míru, proti němuž se hanebně spikli, žádám pro všechny obviněné trest smrti. Nechť náš rozsudek dopadne jako železná pěst bez nejmenšího slitování. Nechť je ohněm, který do kořene vypálí tuto hanebnou hlízu zrady. Nechť je zvonem, volajícím po celé naší krásné vlasti k novým vítězstvím na pochodu k slunci socialismu.“
(Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, Ministerstvo spravedlnosti, nakl. Orbis, Praha 1953, str. 524-525)
─────
„Slovník“ se vyvíjel. Své „polínko“ si přiložili mnozí…
V době, kdy státní prokurátor J. Urválek pronášel svou závěrečnou řeč, doba od zatčení prvních „spiklenců“ značně pokročila. Proto mohl rozvinout své „košaté“ vyjádření na adresu skupiny 14 hlavních obžalovaných v této kauze. Když na počátku 50. let 20. století došlo k odhalení „bandy okolo O. Šlinga, M. Švermové a V. Clementise“ (souběžně s tím i slovenských „buržoazních nacionalistů“ v čele s G. Husákem), byl slovník politiků a prorežimních novinářů podstatně chudší. Těch pár frází opakoval jeden po druhém. Podezřelý mohl být každý, kdo by se od té „šablony“ jen odchýlil. Na příliš bohatý slovník si dávali pozor i jinak zdatní stylisté, např. z řad spisovatelů.
Podobně tomu bylo s osobou J. B. Tita, jenž byl „odhalen“ jako ten, kdo navedl k protistátní činnosti ty domácí politiky, kteří slepě nenásledovali předem odsouhlasenou linii stranické politiky. Pro R. Slánského byl ještě v r. 1951 Tito „záškodník a válečný zločinec“ (Nová mysl, V/1951, č. 1, str. 6-9) Učenlivý stranický byrokrat Č. Císař již po zasedání ÚV KSČ z února 1951 spolehlivě věděl, že „ÚV odhalil protistranické a protistátní zločinné spiknutí Šlinga, Švermové a spol.“. (Tvorba, XX/1951, str. 224-225)
Pro předválečného člena KSČ V. Davida, místopředsedu Národního shromáždění, byli nedávno zatčení funkcionáři strany jen „banda špionů a zrádců“. (Přítel SSSR, 15. 4. 1951) Naproti tomu začínající funkcionář stranického aparátu na KV KSČ v Gottwaldově (dříve Zlíně), A. Indra, jenž se časem vypracoval až na krajského tajemníka KSČ, k obligátním „špionům a zrádcům“ přidal ještě další charakteristiku: „přisluhovači imperialistických válečných štváčů“. (Naše pravda, 3. 3. 1951)
Ani tady se ovšem fantazii meze nekladly. Například šéfredaktor odborářského týdeníku „Svět práce“, J. Keclík, označil zatčenou M. Švermovou, jíž její současníci nemohli přijít na jméno, za „advokátku ptáků a hmyzu“. Čím si tuto „nálepku“ známá stranická funkcionářka a vdova po národním hrdinovi J. Švermovi zasloužila? Nechtěla prý, aby se při združstevňování na vesnici rozorávaly meze. Na její obavy o to, kde si budou koňadry a chocholoušové stavět svá hnízda, jí pohotově odpověděl přímo z tribuny za zasedání ÚV KSČ samotný generální tajemník strany R. Slánský (tehdy byl ještě u moci, o půl roku později již ve vězení): „Tato soudružka se ve skutečnosti bála, že s odstraněním mezí postihneme jiné ptáky, vesnické boháče“. (Svět práce, 8. 3. 1951) Z toho tehdejší straničtí ideologové vydedukovali, že M. Švermová si nepřála, aby kolektivizace na vesnici uspěla. Proto: šup s ní do vězení!
Své „polínko“ k rozhořívající se hranici, kterou straničtí inkvizitoři přichystali pro neposlušné „čaroděje“ a „čarodějnice“ z řad KSČ, obviněné dokonce z přípravy spiknutí proti K. Gottwaldovi (prý ho chtěli zavraždit), si přiložili i mnozí další přičinliví soudruzi, od nichž bychom to neočekávali. K nim patřil např. autor pokusu o ekonomickou reformu nevýkonného socialistického hospodářství – O. Šik. Tento soudruh v r. 1951 soudil, že „formální provádění stranické propagandy (…) používali vědomě hnusní zrádci a imperialističtí agenti Šling, Švermová a spol. ve snaze ubít a umrtvit nejsilnější zbraň naší strany, vítězné učení marxismus-leninismu“. (Tvorba, XX/1951, str. 550-552)
Od obecných frází o „spikleneckém centru“ či „bandě zrádců“ se přecházelo k výrazům daleko ostřejším. Ty nikoli náhodou připomínají mediální výkřiky, s nimiž se můžeme setkat dnes, zejména po nástupu Fialovy koalice k moci po parlamentních volbách z října 2021. Kdo by tehdy čekal, že se z těchto „puncovaných demokratů“ bruselského a amerického střihu stanou noví „totalitáři“?!
A opět tu máme celou škálu vyjádření: od těch čistě politických až k těm „zabaleným“ do mnoha slov. Tak např. spisovatelka J. Glazarová v článku Praha ve dnech procesu píše: „Pánové prohráli velkou bitvu své psychologické války. (…) Nemilosrdnou rukou očistíme svou stranu (…), abychom skutečně byli ‚údernou brigádou‘, která nezklame očekávání soudruha Stalina.“ (Nový život, I/1952, str. 1934)
Mimořádně působivá byla svědectví těch intelektuálů, kteří se s R. Slánským a dalšími „spiklenci“ osobně znali dlouhá léta. Spisovatel I. Olbracht, který měsíc po zveřejnění níže uvedeného textu zemřel (jistě se ten šok z událostí okolo R. Slánského na tom podepsal), den po vynesení rozsudku napsal: „My všichni jsme pracovali se Slánským dlouhá desetiletí, my starší soudruzi jsme s ním pracovali od jeho chlapectví. A přece byl Slánský konfidentem pražské policie od let dvacátých. A nevěděl o tom a nepoznal to nikdo z nás. (…) Slánský nebyl člověkem, kterého by si bylo možno zamilovat nebo se lidsky k němu přiblížit. Byl chladný, do sebe uzavřený. (…) Hrál vysokou hru, příliš vysokou. Dohrál. A jediný, kdo ho lituje, jsou jeho dolaroví páni.“ (Rudé právo, 28. 11. 1952)
K nejznámějším reportážím, jež napsali a publikovali někteří doboví novináři, jimž bylo umožněno, aby sledovali přímo v budově Státního soudu na Pankráci soudní přelíčení, patřila ta s titulkem: Tři lavice. Jejím autorem byl básník I. Skála. Protižidovský tón jeho článku je zřejmý. O Slánském píše, že je to „mrtvý muž“. Za pozornost stojí závěrečné odstavce jeho reportáže. Díky nim totiž nepochybně vstoupí do dějin české politicky angažované žurnalistiky. Uvádí se v ní toto:
(…) „Mezinárodní dobrodruh, hochštapler a špion André Simone svým potměšilým profilem připomíná ptáka. I jeho chůze je taková. Nakračuje zvysoka, šmejdí ptačíma očima kolem sebe. (…) A když toho lotra (= Rudolfa Margolia), páchnoucího zradou, obrátíte na ruby, najdete hnusného zplozence kapitálu, milionářského synka, jehož otec byl svobodný zednář a matka sionistka. Takoví lidé brzdili naši cestu. Takoví plazi.
A dnes, dnes tedy můžeme říci: Je rozdrcerno špinavé klubko zmijí. Svíjí se zde v poslední křeči před soudem lidu. Vyhubíme toto plemeno do posledního háděte. Prohledáme všechny škvíry a do každé se podíváme raději dvakrát…
Jaká služba, taková výslužka. Psovi psí smrt!“ (Rudé právo, 28. 11. 1952)
[Nejen výraz „hnusný“, ale i další slovní spojení z počátku 50. let 20. století najdeme v aktuálních vyjádřeních politiků Fialovy koalice. Upozorňuji na to např. v článku s nadpisem: Posvítíme si na kolaboranty a špiony! (SN č. 11/2022, vloženo 14. 11. 2022, ZDE). Uvědomují si „demokraté“ z Fialovy vlády, do jakého marasmu nás táhnou?]
─────
Witowská se inspirovala u novináře S. Oborského z r. 1952?
Aby naše listováním dobovým tiskem z počátku 50. let 20. století bylo úplné, nemohu nepřipomenout snad nejvýstižnější propagandistický text z té doby. Jeho autor, novinář z „Rudého práva“ Stanislav Oborský, se věnoval jedné z nejkontroverznějších postav, jež byly v listopadu 1952 před Státním soudem vyslýchány a následně odsouzeny k trestu smrti. Touto osobou byl nechvalně známý šéf 5. oddělení Ministerstva národní obrany, pplk. Bedřich Reicin, který se s R. Slánským a jeho rodinou znal od dětských let.
Oborského reportáž s názvem Zrůda je působivá i po těch desítkách let, jež uplynuly od jejího zveřejnění. Uvádí se v ní toto: „Před Státním soudem stojí poslední z vlčí smečky spiklenců – Bedřich Reicin. Má lidské jméno, lidskou tvář…, ale člověkem není. Je to zrůda. (…)
Celý život Reicina byl lží, přetvářkou, řetězem zrad a podlostí. Aby si uchránila svůj ničemný život, tato zrůda vydala fašistům tolik drahých, nenahraditelných lidí, jimiž se už povždy budou skvít naše dějiny, lidí – opravdových hrdinů. (…)
V Pečkárně u komisaře Elberse leží list, na němž Reicin podepsal svou zradu. (…)
Proč se tahle zrůda vůbec zrodila? Proč se rodí takoví potkani, jejichž světem je bahno a smradlavý, hnilobný kal zrad, podlostí, ničemností a zbabělostí? Protože takové zrůdy plodí stejně podlý, ničemný a zbahnilý řád, který je potřebuje ke své záchraně. (…)
Neboť zrůdy nemají svědomí. Takové zrůdy, jako on, budou spokojeny na každém trůně, třebas byl postaven na milionech obětí…“ (Rudé právo, 27. 11. 1952)
A teď se vraťme k tomu, co napsala S. Witowská o K. Havlíčkovi. Nejenže je to zcela nemístné, ale je to naprosto skandální v zemi, která se označuje za demokratickou a jež se chlubí tím, že je právním státem. V tom by něco podobného bylo nemyslitelné. K výroku této novinářky by se měli postavit čelem především naši žurnalisté. Witowská se právě tímto výrokem z jejich řad vyloučila. Její arogantní a povýšenecké chování ostatně již dlouhou dobu signalizovalo, že okolo její osoby není něco v pořádku. Svým „angažmá“ po boku P. Koláře v prezidentské kampani gen. P. Pavla nám všem ukázala, co je zač. Každý slušný člověk by si měl před podobnými osobami odplivnout. Za víc totiž nestojí.
─────
„Skalní“ stalinista, pak „disident“ a nakonec „kámoš“ V. Havla…
To je „příběh“, který by vydal na několik lidských životů. Nejen co se týká ideového „vývoje“ (ode zdi ke zdi), ale i typicky českého „převlékání kabátů“, nelze postavu někdejšího svazáckého funkcionáře Ladislava Lise z našeho přehledu dobového tisku vynechat. Jako příklad bezpáteřnosti a celoživotního posluhování momentálním mocným.
Již deset dnů po popravě 11 odsouzených „spiklenců“ v čele s R. Slánským měla řada stranických a svazáckých funkcionářů jasno v tom, jak to bylo. Uvedu jeden příklad za všechny. Jedná se o názor celoživotního politického kariéristy, který na své klikaté cestě za funkcemi poznal nejrůznější zákruty a zákoutí naší tehdejší politiky. Začínal jako uvědomělý soudruh, „skalní“ stalinista, avšak vzápětí se stačil znelíbit stranickým šéfům, kteří ho nakonec z KSČ vyloučili. Vlastně dvakrát: znovu po srpnu 1968, kdy si L. Lis uvědomil, že jeho někdejší „přátelé“ se změnili v okupanty. Z nedobrovolného „disidenta“ se po r. 1989 stal na krátkou dobu znovu politik – ve službách V. Havla. Nakonec skončil jako chovatel koz v osadě se zajímavým názvem: Peklo na Českolipsku. Ještě doplním pár údajů z jeho životopisu: v r. 1952 se stal předsedou Československého svazu mládeže (ČSM), o rok později byl funkce zbaven a nakonec v r. 1960 vyloučen z KSČ.
V době procesu se Slánským byl L. Lis tajemníkem ÚV ČSM a kandidátem ÚV KSČ. Jednalo se o ukázkového kariéristu a politickou „rychlokvašku“, jakých bylo všude plno. Po skončení procesu L. Lis napsal o skupině Slánského v článku s názvem Poselství československé mládeže Kongresu národů za mír ve Vídni toto: „Američtí imperialisté vysílají do naší vlasti agenty a vrahy, aby rušili naše pokojné budování, a udržovali nepřátelskou a zrádcovskou bandu spiklenců v čele se Slánským. Rozdrcením nepřátel míru – zrádných spiklenců – ukázal náš lid, že nemilosrdně zúčtuje s těmi, kdo by se pokoušeli odtrhnout naši republiku od tábora míru, vedeného Sovětským svazem a velikým Stalinem.“ (Mladá fronta, 13. 12. 1952)
Již na celostátní konferenci KSČ, která se konala ve dnech 16.-18. 12. 1952 v Praze a na níž byly schváleny nové stanovy strany, si to L. Lis „vyřídil“ nejen se Slánským, ale i se svým svazáckým nadřízeným, bývalým předsedou ČSM Zdeňkem Hejzlarem, který byl mezitím zatčen a uvězněn kvůli kontaktům s „bandou Slánského“. Z funkce předsedy byl Hejzlar odvolán na VII. plenárním zasedání ÚV ČSM ve dnech 8.-9. 8. 1952. Nahradil ho – světe, div se! – právě L. Lis!
Lisův projev, namířený proti Hejzlarovi, byl publikován v témže mládežnickém deníku pod titulkem: Z diskusního příspěvku na celostátní konferenci KSČ. Uvádí se v něm toto: „Zhoubná činnost bandy Slánského se plně projevila i na práci Svazu mládeže, který v důsledku toho zaostával za úkoly, vytyčenými soudruhem Gottwaldem. Nepřátelé se vždy orientují na mládež a spekulují s její nezkušeností. Historie sovětského Komsomolu je naplněna bojem proti trockistickým agentům, bojem za provádění leninsko-stalinské linie strany. Zrádná banda Slánského zaměřila se ve svých zločinných záměrech plně na mládež a ve vedení ČSM si držela svého pomocníka Hejzlara. Banda zrádců byla tvůrcem theorie o zvláštní specifické cestě k socialismu i o zvláštním specifickém hnutí mládeže. Podle nich měl být Svaz mládeže nadstranickou, nepolitickou a kulturní organisací, která by byla neutrální v boji tříd, která by se řídila vlastní ideologií. Banda Slánského podceňovala Svaz mládeže. Nedávala mu perspektivu. Stranické vedení, které je zárukou skutečně dobré práce ČSM, nahradila osobními a soukromými schůzkami Hejzlara a Švermové, Gemindera a jiných spiklenců. Tak se snažila isolovat ČSM od strany. Hejzlar šířil dlouhá léta v ČSM kult fašistické titovské organisace mládeže a naopak isoloval ČSM od leninského Komsomolu. Hejzlar byl šiřitelem trockistické theorie, že osobní život nesouvisí s politickým životem, a morálně rozkládal i vedení ČSM. Ústřední výbor strany pod osobním vedením soudruha Gottwalda do hloubky odhalil škůdcovské vlivy a jejich nositele v ČSM, ukázal na poslání Svazu mládeže jako zálohy a pomocníka strany a zvláštním usnesením o mládeži upevnil stranické vedení ve Svazu mládeže.“ (Mladá fronta, 19. 12. 1952)
─────
„Práskačský“ projev L. Lise jsem nemohl vynechat. Máme-li si konečně začít říkat pravdu o naší minulosti, nesmíme zapomínat ani na nejrůznější „překabátěné“ kamarády V. Havla. U tohoto celoživotního komunisty to nemohlo nikoho překvapit. Jen si tak říkám: Koho by tento Havlův „kámoš“ volil dnes za prezidenta republiky? Jen to tuším, ale prozrazovat to raději nebudu…
9. 2. 2023
‒ RJ ‒
─────
Odkaz na články o stalinistických výrazech našich politiků:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2021/repriza----vladni-krize-1948-----ale-kdeze-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/pekarova--jurecko-a-stanjuro--stydte-se-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/priznani-medvedice-masi.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2021/m.-pekarova-adamova-----pragovacka----z-roku-2020-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2021/---pasacek-vepru----si-nabehl-na-vidle-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2021/navrat-doby----stalinismu----do-nasich-medii-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2021/nejen----agrofertizace-----ale-i----slovakizace----cr.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2021/novi-kadrovaci-jiz-povstali---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2021/slovak-ve-vlade--to-ma-byt-ta-zmena-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2021/fialova-vlada----narodni-fronty--------vzor-2021-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2021/---krestanska----vlada-p.-fialy--jen-opticky-klam---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2021/oligarcha-a.-babis-vadi--banker-j.-sikela-nikoliv-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2021/koalice-spolu-nas-vraci-zpet-do-stredoveku-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/chvali-fialu-jako-kdysi-plojhar----batusku----stalina-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2022/politicky-bankrot----slusnaka----petra-fialy.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2022/politici--peclive-vazte-slova--ktera-pronasite-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2022/slovak-vystridal-slovaka.-vitejte-v-cr-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2022/---vnitrni-hrozba-----co-mi-to-jen-pripomina----.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2022/prestante-udavat--fialuv----vrchni-cenzor----nestiha---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2022/vitejte-ve-starem-znamem----socialismu----.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2022/z----komunardu----se-stali----modri-kapsari----.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2022/vyzva-k-demisi-vlady-petra-fialy.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2022/normalizacni-retorika-plk.-michala-koudelky.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2022/nasi-studenti-nejsou-revolucionari-z-r.-1989-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2022/---posvitime-si-na-kolaboranty-a-spiony----.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2022/dalsi-pokusny-balonek-vlady--obycejny-fasismus-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2022/stvanice-a-nenavist----fialovcu----ma-jiz-svou-obet.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2022/festival-prostorekosti-a-blaboleni-v-ct-nekonci----.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2020/soukmenovkyne----ur-valkova-----at-se-omluvi-a-zmizi-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/nase-media-dal-lzou-o----kauze-valkova-urvalek----.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2020/---flasinet----zvany-ceska-televize--1.-cast-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2020/---flasinet----zvany-ceska-televize--2.-cast-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2021/nejde-jen-o-k.-mouckovou-a-e.-zatopka---.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-12-2022/ceska-televize-dal-lze-o-udalostech-ze-17.-11.-1989-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2023/lzeme-a-budeme-vam-lhat--protoze-muzeme-.html
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuji za obsáhlé "ohlédnutí" do poměrně nedávné minulosti. Velmi by mne zajímalo, zda myslíte, že ty "stalinistické výrazy" vymýšlel Stalin - a vůbec Váš názor na Stalina.
díky
(Falka, 10. 2. 2023 9:59)