Svobodné noviny na internetu

Motto: „Tohle je nejvíc prolhaná vláda, kterou jsme měli.“

(V. Cílek, PL 15. 10. 2022, 17:53)

Kdyby lépe znali dějiny, těchto „přešlapů“ by se nedopouštěli…

Protože jsem původní profesí historik, snažím se vždy posuzovat to, co se okolo mě odehrává, s jistým odstupem a nadhledem. Bez zbytečných emocí a bez nadbytečných komentářů mediálních poskoků těch, kteří jsou momentálně u moci. A pokaždé, když se z toho současného vývoje dostávám do stavu deprese, vzpomenu si na novinový článek K. Čapka, kterým reagoval na Mnichovskou konferenci ze září 1938. Tento slavný spisovatel a novinář měl vzácný dar: Osud tomu chtěl, že pohotově a vždy, když to bylo třeba, měl svůj prst na tepu doby. Jen tak se totiž dá odhadnout, co bude zítra a pozítří.

Abych to však nezamluvil a aby to Čapkovo poselství v záplavě slov nezaniklo: Pokusím se proto stručně parafrázovat to, co Čapek tehdy napsal. Zatímco jiní plakali a lomili rukama, on viděl dál, byť se toho již nedožil. Ve složité době tzv. Druhé republiky se tento bytostný demokrat masarykovského ražení dočkal obrovského nevděku ze strany těch, pro něž svědomitě a obětavě kultivoval naši kulturní scénu. Jeho smutný konec života bývá často zjednodušeně charakterizován takto: Byl uštván reakcí a těmi, které zrodila dusná, pomnichovská atmosféra. Malí „lidičkové“, kteří toho ve svém životě dokázali pramálo, stejně jako různá přišlápnutá individua, jež si potřebovala dodat sebevědomí, ti všichni si udělali z vlastence a demokrata K. Čapka „fackovacího panáka“. Proč? Aby se jim lépe žilo v tom ponurém světě, který u nás zavládl po konci První republiky a v předtuše blížící se okupace ze strany německých nacistů.

Čapek tehdy (1. 10. 1938) napsal něco v tomto smyslu:  „Režimy se mění, kdežto národy jsou věčné, a proto zůstávají.“ Podstata tohoto sdělení by mohla být srozumitelná i diletantům a pologramotům z Fialovy vlády: Každý chvilku tahá pilku, vážení přátelé ze Strakovy akademie! Již brzy půjdete od válu a nebude vám u toho vyhrávat žádná muzika. Naopak můžete schytat pár facek a kopanců do zadku od nespokojených občanů, pro které jste od nástupu k moci neudělali buď vůbec nic, nebo žalostně málo.

─────

Výcvik pro čtyři tisíce ukrajinských vojáků?

Před několika minutami jsem se na internetu dočetl, že záchranná služba odvezla přímo z jednání v Senátu PČR nedávno zvolenou nezávislou senátorku Mgr. Janu Zwyrtek-Hamplovou. Důvodem byla její zdravotní indispozice v průběhu jednání jednoho ze senátních výborů. Prý upadla do bezvědomí. Z jiného zdroje jsem se dozvěděl, že ke kolapsu došlo poté, kdy se projednávala otázka výcviku ukrajinských vojáků na našem území.

Poměry v našich zákonodárných sborech jsou již mnoho let – mírně řečeno – nestandardní. Je to dáno tím, že si občané volí jako své zástupce jedince nejen nevhodné, ale hlavně nezodpovědné. To, že jsou zároveň nevzdělaní a nevychovaní, s tím jaksi úzce souvisí. Nemáme v parlamentu „výkvět“ národa, ale jeho „odpad“. Osoby, které by nikdo nezaměstnal, protože většinou nic neumí. Přesto to, co se odehrává v posledních týdnech, nemá u nás obdoby. Jako stát i jako národ procházíme zatěžkávací zkouškou, jaká tady (podle mých celoživotních zkušeností) nebyla od invaze vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968.

Mějme na paměti, že již dvě třetiny populace tato starší období našich novodobých dějin nezažily, a proto nemají ani zkušenosti, ani psychickou průpravu podobným krizovým situacím čelit. A nejmladší generace je na tom vůbec nejhůř: její fyzická a psychická odolnost je minimální. To nekonstatuji pouze já, ale i odborníci, kteří se tím profesně zabývají. Proto kdyby došlo k válce na našem území, neměli bychom žádnou šanci: případný agresor by ovládl toto území i jeho obyvatele bez viditelného odporu.

Téměř ve stejné chvíli, kdy jsem se dočetl o zdravotním kolapsu J. Zwyrtek-Hamplové, zveřejnil „žumpoidní“ internetový deník P. Šafra „Forum24“ článek od ministryně obrany (spíše „války“) J. Černochové. V něm tato politička osočila dotyčnou senátorku z toho, že málem zatáhla NATO do válečného konfliktu. Když jsem si tu fantasmagorii pro jistotu několikrát přečetl, abych se ujistil, že nespím, ale bdím, nabyl jsem toho dojmu, že se tady už všichni zbláznili. Článek J. Černochové má tento manipulativní název (je to ostuda naší žurnalistiky): Černochová se vysmála senátorce Hamplové. Chcete Česko a NATO zapojit do války proti Rusku, vzkázala jí. Autorem článku je jakýsi nový Šafrův pisálek jménem Vojtěch Laštůvka.

Nerad to konstatuji, ale musím: Senátorka Hamplová, jakkoli jsem rád, že byla zvolena coby nezávislá kandidátka, je i přes svůj zralý věk dosud politicky málo zkušená. Kdybych to měl vyjádřit nějakým vhodným výrazem z novinářského slangu, musel bych napsat, že mezi těmi „vlčáky“ by se mohla brzy stát snadnou kořistí. To se bohužel taky vzápětí stalo.

Pokud by byla paní senátorka pohotovější, mohla této válkychtivé ministryni připomenout její nedávná slova, jež napsala bezprostředně po oznámení, že na polské území (poblíž hranic s Ukrajinou) dopadla jakási raketa, o níž někteří tvrdili, že je dozajista „ruská“. Až mnohem později, když se „strýček Joe“ vyspal do růžova, bylo oznámeno, že to sice je ruská raketa, ale vystřelená z území Ukrajiny. Ano, tehdy nám skutečně hrozila Třetí světová válka. Díky neuváženým výrokům některých politiků – včetně těch našich (Černochová, Lipavský, Pospíšil atd.).

V kontextu toho všeho se proto jeví jako komické, když J. Černochová pokrytecky obviňuje svou politickou soupeřku z něčeho, o čem sama předtím tweetovala, aby ujistila celý svět o své bezvýhradné podpoře USA. Tak trochu mi to připomnělo jiné politiky, kteří před 70 lety bezvýhradně podporovali soudruha K. Gottwalda v jeho uvědomělém boji proti tzv. protistátnímu spikleneckému centru v čele s R. Slánským.

Situace není doopravdy dobrá a nabídka našich politiků na vycvičení zhruba 800 ukrajinských vojáků není politicky vhodná ani prospěšná. Má totiž potenciál zatáhnout naši zemi do vojenských operací přímo na ukrajinském území. Mohla by se z toho stát záminka k útoku ze strany Ruska. Kdo si to umí představit, měl by o tom přemýšlet dříve, než bude pozdě. (Ukrajinští vojáci by se měli cvičit ve vojenském prostoru „Libavá“, kde kdysi pobývala sovětská vojska po invazi z r. 1968.) Mezitím obě komory parlamentu schválily onen vojenský výcvik na našem území. Opět mi to připomnělo jednání někdejšího Federálního shromáždění z 16. 10. 1968, kdy byl odsouhlasen „dočasný pobyt“ sovětských vojsk na našem území. Historie má tendenci, že se ráda opakuje.

─────

Pozor na poučení z dějin!

Mluvíme-li o výcviku cizích armád na území jiného státu, v dějinách Evropy to není nic nového. Kdyby ministryně obrany (spíše „války“) J. Černochová znala něco o dějinách Německa po První světové válce, v níž tato země utrpěla zničující a zahanbující porážku, ale rovněž o vývoji Ruska po bolševické revoluci z roku 1917, musela by vědět, že Stalinův Sovětský svaz obdobným způsobem (ovšem tajně, nikoli tak hloupě, jak to dělají čeští politici, kteří informace o tom „vytrubují“ do celého světa) cvičil a vyzbrojoval německé vojáky, a to v rozporu se závěry Versailleské mírové smlouvy z roku 1919. Tato dvojstranná spolupráce byla důsledkem Rapallské smlouvy mezi německou Výmarskou republikou a sovětským Ruskem (16. 4. 1922). Toto ujednání vytvořilo pak prostor pro „nadstandardní“ vztahy mezi oběma státy, jež se po První světové válce ocitly v mezinárodní izolaci. (O této smlouvě viz článek, na který je uveden odkaz za touto statí.)

Připouštím nicméně, že v nastalém zmatku, který vládl v poválečné Evropě, mohl tento fakt zaniknout v tom nepřehledném a turbulentním vývoji, kdy byla Evropa zmítána revolucemi a kdy došlo k posilování politických pozic fašismu. Vždyť v té době (půl roku po smlouvě z Rapalla) se v Itálii dostal k moci B. Mussolini (29. 10. 1922). Fašistické a polovojenské režimy se postupně ujímaly vlády v dalších evropských zemích. Fašismus (nacismus) se v té době stal jedním z reálně existujících ideových proudů tehdejší politiky. Současníky začal znepokojovat až ve chvíli, kdy se k moci dostal zcela „regulérním“ způsobem, tedy na základě voleb, vůdce NSDAP A. Hitler, a kdy začala narůstat agresivita militaristického Japonska. (Vývoj na Dálném východě nelze chápat izolovaně, ale v kontextu s děním v Evropě. Proto také později vznikla „Osa Berlín-Řím-Tokio“. V této souvislosti nelze nevzpomenout japonského masakru v hlavním městě Číny – Nankingu dne 17. 12. 1937.)

Proč to všechno připomínám? Proto, že i dnes není mnoha našim politikům jasné, že recidiva fašismu a nacismu klepe na dveře v řadě evropských států, ČR nevyjímaje. Právem na to poukazují někteří politici „Pirátů“. Musím jim dát za pravdu, protože varují správně a včas. „Fašizace“ Evropy postupuje mílovými kroky. Sotva kdo čekal, že to půjde tak potichu a tak rychle. (Kdybych to chtěl zlehčit, napsal bych, že se jedná o obdobu „plíživé kontrarevoluce“.) Kdo nemá schopnost to včas rozpoznat, ten může být již zítra nepříjemně překvapen. Jsme příliš zaujati energetickou krizí, která je jevem rovněž zcela novým, podobně jako byl „covid-19“. Evropa je „vykolejená“ a podceňuje příští možná rizika, která ji – jako kontinent – mohou vrhnout o desítky let zpátky a v konečném důsledku odsunout na periferii světového vývoje.

Paní „ministryni války“ J. Černochové doporučuji, aby si pořádně prostudovala běžně dostupné učebnice dějepisu pro 20. století. Z nich se dozví víc, než co jí uvízlo v hlavě ze základní a střední školy. Holt – když má někdo špatné vzdělání, záhy se to projeví. Škoda, že se v jejím okolí nenachází nikdo, kdo by ji na tyto chyby upozornil. Její nový „favorit“, gen. K. Řehka, je možná loajální náčelník Generálního štábu, ale ani on příliš velkými znalostmi z dějin neoplývá. U příslušníků generace tzv. Husákových dětí, kteří si z doby svého dětství odnesli tu nejhorší komunistickou výchovu, by nás to nemělo překvapit.

Jen jako „perličku“ k tomu, co jsem v předchozích řádcích již napsal, uvádím to, že díky výcviku německých vojáků v SSSR v meziválečném období (před 22. 6. 1941) vlastnili sovětští vojáci německé zbraně (+ munici). Proto Stalin nechal na jaře 1940 popravovat polské důstojníky v Katyni revolvery s německými náboji. To tehdy, po zjištění masových hrobů v r. 1943 ze strany Němců, konstatovala i mezinárodní komise, která se exhumace těl obětí Katyňského masakru zúčastnila. Proto sovětská strana tak dlouho označovala za pachatele tohoto zločinu Němce. Teprve odtajněné dokumenty ze sovětských archivů potvrdily, že rozkaz k masakru vydal J. V. Stalin a že jeho vykonavatelem byl šéf NKVD L. P. Berija. Až tak daleko sahají souvislosti s tajným výcvikem německých vojáků na území SSSR.

Dávejme si na to pozor, abychom se nemuseli dožít chvíle, kdy se dějiny opět postaví proti nám! Jeden Mnichov a dvě okupace snad stačily!

1.12. 2022

‒ RJ ‒

─────

Odkaz na článek o Rapallské smlouvě:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/pozor-na-historicke-paralely-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2022/internacionalizace-konfliktu-na-ukrajine-mir-neprinese-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-3-2022/j.-cernochova-----nemecti-vojaci-do-ceska-neprijedou---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2017/nankingsky-masakr.html

─────

P. S.

ODS má dalšího „historika“?

O hejtmanu ODS M. Kubovi jsem si vždycky myslel, že je nedoceněným politikem této strany, který čeká jen na svou „dějinnou“ příležitost. Tu z roku 2013, kdy padla jeho strana až na samé dno, nedokázal proměnit, a tu z nedávné doby, kdy mohl nahradit neschopného P. Fialu v čele vlády i ODS, rovněž ne. Je to zkrátka takový váhavý střelec, který se nikdy neodhodlá k tomu, aby vystřelil. Jen míří a míří – a pak nic.

Sledoval jsem dnes (4. 12. 2022) jeho vystoupení na CNN Prima News, kde byl jeho diskutujícím oponentem T. Okamura (SPD). Zatímco Kuba pořád dokola mlel ty své naučené fráze, Okamura zásoboval tuto debatu samými pádnými argumenty. Na ty nějaké řečičky bývalého lékaře-záchranáře bohužel nestačily. Mohli jsme proto sledovat politickou porážku zástupce vládní koalice nejen v přímém přenosu, ale i od člověka, který nemá dokonce ani vysokoškolský diplom. To je pořádná ostuda.

O bývalém řediteli ÚSTR P. Žáčkovi, který se po posledních volbách stal poslancem za ODS a po začátku války na Ukrajině i „puncovaným“ odborníkem na vojenskou problematiku a na Rusko (dříve se tomuto oboru říkávalo: „kremlologie“), již nějakou dobu píšu jako o osobě, jež se neoprávněně vydává za „historika“, ačkoli toto studium (podle mých informací) nedokončila.  Ani se tomu nedivím, protože součástí tohoto odborného, nikoli učitelského, studia je i obtížná zkouška z latiny. Jak té antické, tak i té středověké, v níž je psána většina historických dokumentů. Je to podobné, jako se studiem češtiny, kde k nejtěžším zkouškám vždy patřila ta ze staroslověnštiny a ze staročeštiny. To uvádím jen pro zajímavost a pro poučení našich mladých novinářů, kteří žádné pořádné vzdělání nemají, jelikož k šíření té dnešní propagandy je ani nepotřebují.

Proč o tom všem píšu? Inspirovalo mě k tomu dnešní televizní vystoupení M. Kuby, který se snažil přesvědčit T. Okamuru, ale i moderátorku pořadu T. Tománkovou a prostřednictvím televizní obrazovky i diváky, o tom, že předseda SPD se chová ve vztahu k Rusku stejně jako v r. 1938 britský ministerský předseda – aristokrat N. Chamberlain. Ten se tehdy mylně domníval, že podporou požadavků A. Hitlera vůči ČSR v Mnichově „zachraňuje“ mír v Evropě, potažmo na celém světě. Trpké zkušenosti z letecké války o Anglii „vyléčily“ izolacionistické Brity z jejich naivity, že kanál La Manche je natrvalo ochrání před jakýmikoli agresory.

Na druhé straně chválím lékaře M. Kubu za to, že oživuje jalové televizní debaty („o ničem“) svými exkurzy do historie. Nicméně se domnívám, že tentokrát se netrefil do terče. Nabídka na vycvičování, případně vyzbrojování, vojáků jedné z válčících stran současného konfliktu na Ukrajině, a to přímo na našem území, není dobrý nápad. Je dokonce velmi nebezpečný, protože tato akce může být na ruské straně vyhodnocena jako přímé zapojení do vojenských operací. Odtud je jen krok k tomu, aby někdo začal vystřelovat rakety i na naše území. To by znamenalo rozšíření války na celou Evropu. Kdo to nechápe, ale přesto to schvaluje a realizuje, je docela obyčejný politický hazardér. Netřeba dělat „advokáta“ nápadům jistých, pomatených českých politiků, kteří si nevidí ani na špičku vlastního nosu a u nichž je na prvním místě jejich zbytnělé „ego“.

Píšu o tom v předchozí části tohoto článku, a proto se omezím pouze na toto základní konstatování: Také stalinské sovětské Rusko (od 30. 12. 1922 SSSR) provádělo na svém území výcvik cizích vojáků, německých, čímž porušovalo ustanovení Versailleské mírové smlouvy z r. 1919, která zakazovala jakoukoli militarizaci vojensky poraženého Německa. Že by o tom hejtman M. Kuba nikdy neslyšel? Asi ne, protože jinak by nemohl říkat tyto nesmysly, které dne 4. 12. 2022 zazněly u T. Tománkové na CNN Prima News.

Doporučuji proto „historiku“ M. Kubovi, aby před každým dalším vystoupením v nějaké televizní debatě pro jistotu prolistoval pár knih z historie. Bude pak lépe připraven na diskusi, než jak to předvedl dnes.

4. 12. 2022

‒ RJ ‒

Vyobrazení:

Němečtí vojáci vjíždějí na Ukrajinu dne 22. 6. 1941, aby ji osvobodili od bolševismu.