Svobodné noviny na internetu

V souvislosti s právě probíhající válkou na Ukrajině sáhla dosud nevýrazná a opatrnická vláda „demokrata“ P. Fialy k hodně neobvyklému, nestandardnímu kroku: Dala podnět k tomu, aby jakási soukromá firma (jedná se o skandál „světových“ rozměrů!) zablokovala celkem osm údajně „proruských“ webů. Zatím není jasné, zda se jedná o opatření dočasné, nebo trvalé. V každém případě je protiprávní a mělo by být okamžitě zrušeno. Současně s tím tatáž vláda pohrozila (přesně ve stylu neomezených komunistických vládců) tím, že tento počet zablokovaných webů nemusí být konečný. Já si však myslím něco jiného. Pro mne je to „konečná“ pro tuto vládu. Něco takového v demokratickém právním státě není přípustné ani přijatelné!

Kdyby to byla jiná vláda než ta Fialova a kdybychom byli ve válečném stavu nebo blízko něho, dalo by se to pochopit, i když nikoli omluvit. Ústavou zaručenou svobodu slova a jeho šíření všemi prostředky, tedy i prostřednictvím politicky nepohodlných internetových platforem, lze omezit jen na základě speciálního zákona, nikoli jakýmsi pofidérním rozhodnutím vlády.

Rozhodnutí tohoto druhu nelze přijímat selektivně a účelově („ad hoc“), jak to právě učinila Fialova vláda, nýbrž pouze v mimořádně vážné situaci. Neustojí-li stát, který o sobě tvrdí, že je demokratický a právní, svobodu slova a musí-li kvůli tomu upírat občanům možnost, aby si udělali svůj vlastní názor na základě pluralitně šířených informací, není takový stát demokratický.

Jsme svědky toho, že se nám opakuje situace s podivně „zauzlenou“ kauzou tzv. pandemického zákona, který byl „protlačen“ Poslaneckou sněmovnou (PS) těsnou většinou hlasů koalice – proti nesouhlasnému stanovisku zbývajících parlamentních stran. Ukazuje se, že se tento postup pro Fialův „slepenec“ stal jakousi „pracovní metodou“, kterou zvolila jako svou „berličku“ jinak bezradná, neschopná a nelegitimní vláda P. Fialy.

Ten poslední přívlastek neuvádím náhodou, protože Fialovo podivné uskupení, tato „spatlanina“ stran různé politické orientace, se dostalo k moci rovněž velice podivným způsobem: na základě volebního triku (s účelově novelizovaným volebním zákonem pár týdnů před volbami, což je v rozporu s běžnou legislativní praxí) s předvolebními koalicemi (ty rovněž zákon „nezná“), přičemž není dodnes jasné, kolik hlasů ta která strana v rámci koalice získala.

Stala se totiž velezajímavá věc: KDU-ČSL získala ve volbách 23 mandátů, ačkoli v průzkumu volebních preferencí bezprostředně po volbách měla tatáž strana pouhých 3,5 procenta hlasů. Touto otázkou by se měly zabývat příslušné státní orgány. Všechno nasvědčuje tomu, že došlo k volebnímu podvodu! Uvedená strana zůstává od té doby i nadále pod pěti procenty – i podle „cinknutých“ průzkumů. Jistě to nebudou víc než ta tři procenta. Z toho vyplývá, že neměla získat žádný poslanecký mandát. Nelze vyloučit ani to, že něco podobného se odehrálo také v další z koaličních stran – TOP 09.

Je-li to, o čem píšu, pravda, pak to znamená, že Fialova vláda se dostala k moci nelegitimním způsobem, zkrátka podvodem, a tudíž by měla podat demisi. Řešením může být jedině anulování výsledků voleb a jejich zopakování – bez předvolebních koalic a pod přísnou kontrolou ze strany veřejnosti. Stát v tomto případě fatálně selhal.

─────

Za necelé čtyři měsíce od parlamentních voleb a po dvou měsících od jmenování Fialovy vlády je zřejmé, že tento kabinet není schopen plnohodnotně vládnout a řešit problémy naší země. Z toho důvodu se uchyluje ke krokům, jež představují flagrantní porušování pravidel fungování parlamentní demokracie a právního státu.

Jako zvláště znepokojivé se jeví účelové omezování občanských práv a svobod, včetně již zmíněné svobody slova. Fialova vláda se tak vlastním přičiněním dostala na stejnou úroveň, na níž jsou některé autoritářské režimy v různých koutech světa, jakož i státy fašistické a nejrůznější vojenské junty latinskoamerického typu.

To vše se děje díky „pouťovému žvanilovi“ P. Fialovi, který rád ohlupuje občany dojemnými řečičkami o svobodě a demokracii. Velice „působivé“, leč naprosto falešné, bylo vystoupení P. Fialy na manifestaci na podporu Ukrajiny dne 27. 2. 2022 na Václavském náměstí v Praze, na němž se pokusil přihřát si trochu té své „ukrajinské“ polívčičky poukazem na rozstřílenou fasádu Národního muzea.

Asi tu skutečně rozstřílenou fasádu nikdy neviděl. Já jsem ji na vlastní oči, a to čerstvě rozstřílenou, viděl, když jsem po letních prázdninách v září 1968 přijel do Prahy, abych nastoupil do prvního ročníku studia na FF UK: na zčernalé fasádě se ty důlky po kulkách ze sovětských samopalů vyjímaly tak, že si jich musel všimnout úplně každý. To, co dnes vidíme po rekonstrukci NM, nemá s oním původním stavem nic společného. Fiala zase jenom prokázal, že je to obyčejný mluvka, který si nevidí ani „do huby“, ani na špičku vlastního nosu.

Vinou P. Fialy jsme se ocitli na úrovni těch nejzaostalejších a nejnesvobodnějších zemí světa. Kdo to nevidí nebo nechce vidět, žije v obludné lži a sebeklamu. Již v Písmu svatém stojí: „Po ovoci poznáte je!“ Ovoce Fialova „slepence“ jsou jen shnilá jablka a hrušky, které patří na skládku komunálního odpadu. Brzy tam skončí celá Fialova vláda. Občané a voliči by si to měli už konečně uvědomit a nepodporovat tohoto evidentního lháře a politického komedianta.

Namísto plnění volebního programu se vláda P. Fialy rozhodla pro „náhradní“ program. Tím je nikoli řešení aktuálních potřeb občanů (zdražování, inflace, rostoucí ceny energií atd.), nýbrž angažmá v konfliktu na Ukrajině. Zásilkami zbrojního materiálu a podporou požadavku na působení dobrovolníků v řadách ukrajinské armády nás tato vláda pozvolna zatahuje do války, u níž není jasné, kdy a s jakým výsledkem skončí.

Jedná se o „čistokrevný“ politický avanturismus, jaký jsme tady neměli za celých 32 let polistopadového režimu. Sklouzli jsme kamsi na úroveň působení „interbrigadistů“ ve Španělské občanské válce (1936-1939). Vystudovanému učiteli dějepisu P. Fialovi nebudu vysvětlovat, co to znamenalo ani jaké důsledky to mělo. Jistě o tom něco slyšel v době, kdy studoval na vysoké škole.

Interbrigadisté, k nimž tehdy patřila i část pozdějších funkcionářů KSČ (např. F. Kriegel), mimo jiné vraždili katolické kněží i bezbranné civilisty. Komunisté se tím nikdy nechlubili, stejně jako F. Kriegel se nechlubil tím, že v době svého působení v Číně dělal lékařské pokusy na zajatých amerických vojácích; proto jeho jméno figurovalo na seznamu válečných zločinců. (Snažil se to proto zakrýt svou „statečností“, když v r. 1968 nepodepsal tzv. Moskevský protokol. Zločincem přesto zůstal i nadále.)

Nevím, zda to byla náhoda, nebo naopak zlý úmysl. Opatření Fialovy vlády se zavedením cenzury politicky nepohodlných webů se uskutečnilo v symbolický den – 25. února 2022. Ani toto datum nebudu P. Fialovi vysvětlovat. Není tak hloupý, aby nevěděl, co znamenal 25. 2. 1948 v našich novodobých dějinách. Předseda KSČ K. Gottwald tehdy hovořil ke stotisícovému davu v dolní části Václavského náměstí. Na rozdíl od P. Fialy, který 27. 2. 2022 řečnil z tribuny u sochy sv. Václava, proběhl improvizovaný projev předsedy KSČ z korby nákladního automobilu. Přesto vstoupil do dějin. Zda i ten Fialův bude jednou našimi dějepisci vyhodnocen jako „historický“, to si netroufám odhadovat. Spíše bych řekl, že nikoliv.

Rozdíl mezi oběma těmito projevy je prostý a nepřehlédnutelný: K. Gottwald ohlašoval „vítězství čs. pracujícího lidu nad reakcí“, kdežto P. Fiala se zaštiťoval podporou Ukrajiny v boji proti putinovskému Rusku. Oba tyto projevy předznamenávaly nástup nesvobodných režimů: u Gottwalda „komunistické“ diktatury, u Fialy zase diktatury „bruselsko-fašistické“. Oba dva režimy začínaly nástupem cenzury: pak následovalo zavírání nepohodlných osob do vězení a jejich popravy. Opravdu chce P. Fiala jít touto cestou?

(Nejnověji také v Bruselu zavedli cenzuru tzv. proruských médií. U potomků německých nacistů, kteří zastávají významné funkce v EU, to nemůže nikoho překvapit. Zkrátka: nácek jako nácek! Ať žije demokracie à la Brusel!)

S existencí „Úřadu pro tisk a informace“ (= komunistická cenzura) jsme se my, starší občané, setkali již za minulého režimu. Novinka to bude nejspíš pro ty mladé, kteří až dosud naivně věřili tomu, že „nažehlení panáci“ typu P. Fialy představují onu „změnu“ a nástup „slušnosti“ v politice. Jedná se o velký omyl, o grandiózní mystifikaci! Nenechme se proto mýlit třpytivým pozlátkem. Pravda je mnohem horší a komplikovanější!

Také nacistický diktátor A. Hitler kdysi dávno, právě před 90 lety (1932), zvítězil v regulérních parlamentních volbách a byl jmenován říšským kancléřem podle přísných pravidel („protokolu“) tzv. Výmarské republiky. Své pověření přebíral dne 30. 1. 1933 od říšského prezidenta P. von Hindenburga, jsa oblečen ve fraku a s cylindrem na hlavě. (Na okamžik potřásání rukou si onen cylindr z hlavy sundal a držel jej v ruce. Dobové fotografie byly ještě před pár lety k vidění na internetu, ale už tam nejsou. Také tady nejspíš zasáhla „cenzura“. Musím se přiznat, že jsem při pohledu na Hitlera v cylindru pokaždé dostal záchvat smíchu.)

─────

Události posledních dnů odhalily skutečnou tvář „demokrata“ a „slušňáka“ P. Fialy. Nikdy nepatřil k těm jedincům, s nimiž bych si sedl k jednomu stolu nebo jimž bych podal ruku. Tu nabízím pouze slušným a čestným lidem. Tento brněnský pokrytec a „tichošlápek“ patří k největším ostudám naší polistopadové politiky. Vyzývám proto P. Fialu, velkého „kámoše“ sudeťáka B. Posselta, aby i s celou vládou podal demisi.

28. 2. 2022

‒ RJ ‒

P. S.

Tragický stav na naší vnitropolitické scéně, kdy se do čela státu tlačí fašisté a s nimi spřízněné skupinky politiků a podnikatelů, je přímým důsledkem absence politické levice v Poslanecké sněmovně, potažmo ve všech „patrech“ naší politiky. Je proto nejvyšší čas, abychom tuto vývojovou anomálii napravili. Připravme se proto zodpovědně na předčasné volby! Jedině jejich prostřednictvím můžeme opět obnovit pořádek a nastolit skutečnou demokracii.

 28. 2. 2022

‒ RJ ‒

 Vyobrazení: Rozstřílená fasáda Národního muzea v Praze.