Svobodné noviny na internetu

Stává se u nás poměrně často, že si politici hrají na „historiky“. Nejenže si neoprávněně berou příklady z našich dějin („Sarajevský atentát“, „Toleranční patent“), aby je použili pro svou sebepropagaci (PR), nýbrž ještě častěji se dopouštějí nejrůznějších nesmyslných výroků, které jen potvrzují jejich nevzdělanost. V poslední době se to přihodilo dvěma domýšlivým, leč málo vzdělaným mladým ženám, jež od „plotny“ zamířily omylem do politiky. Podle toho to také dopadlo. Když si někdo chce hrát na znalce dějin, musí o tom něco vědět, nejen blábolit, co jim slina na jazyk přinese. Stačí uvést dva příklady za všechny: J. Maláčová a M. Pekarová-Adamová.

Naši politici si začali nejnověji pohrávat s historickými paralelami z roku 1948. Konkrétně jsem to zaznamenal v článku M. Kalouska pro internetový deník „Forum24“. Bývalý předseda TOP 09 je sice jedním z mála autentických opozičních politiků (na rozdíl od jeho mediálně „vypěstované“ nástupkyně, která zatím kromě zbrklých a nepříliš inteligentních výroků ničím v politice „neprorazila“), avšak ani s jeho znalostmi z historie to není nijak valné. Spíš to přikládám tomu, že už není nejmladší a že mu paměť tak dobře neslouží.

Nedávno jsem M. Kalouska kritizoval za jeho výrok, v němž přirovnával „Piráta“ J. Michálka k zakladateli „Čeky“ F. E. Dzeržinskému. (Chybně napsal na sociálních sítích jeho příjmení a přisoudil nesprávně J. Michálkovi titul JUDr., který dotyčný politik nemá.) [Viz článek „Pirát J. Michálek není Urválek ani Dzeržinskij!“ (SN č. 12/2020, vloženo 30. 12. 2020, ZDE).]

Bývalý lidovec (a následně „topkař“) M. Kalousek je politik ze „staré školy“: má sice ještě poměrně kvalitní vzdělání (na rozdíl od těch mladých a ambiciózních čekatelů na koryta, kteří znají úplný prd), avšak rád přeceňuje význam své osoby. Jeho kosmicky nekonečně velké ego mu brání v tom, aby viděl svět takový, jaký skutečně je. Kalouskův článek v Šafrově deníku má příznačný titulek, s nímž lze beze zbytku souhlasit, protože objektivně pojmenovává vážný stav, v němž se naše politika ocitla. Dotyčný titulek zní: „Opozice nemá právo nekonat. Musí jasně vyslovit nedůvěru vládě buranokracie.“ (Forum24, 17. 4. 2021)

S hodnocením M. Kalouska souhlasím: opozice musí skutečně konat, protože jí nic jiného nezbývá. Musí nejen pojmenovat existující problémy, ale přistoupit i k jejich řešení. Nestačí jen něco navrhovat a pak čekat, že to někdo jiný udělá za ni, nebo si její návrh „osvojí“. Nový M. Minář, který těm našim „pravičákům“ svolával v letech 2018-19 masové demonstrace na Staroměstské náměstí a na Letnou, se sotva v dohledné době objeví. A nemůžeme čekat ani na příjezd Blanických rytířů, kteří by byli ochotni nasazovat život za naši stále nespokojenou, neschopnou a prohnilou „opozici“.

Ta, jak známo, zatím příliš aktivní nebyla a kromě „okopávání kotníků“ A. Babiše a členů jeho kabinetu neudělala za tři roky druhé Babišovy vlády nic. Kdyby totiž uposlechla již po volbách 2017 Kalouskův návrh na zablokování Sněmovny, nemuseli jsme dnes řešit všechny ty patálie s oběma Babišovými vládami: s důvěrou i bez ní. Skutečná opozice by se postarala o to, aby nevhodný vítěz voleb vůbec nedostal šanci vládnout. Naše „opozice“, zvolená v říjnu 2017, jen nečinně vysedávala v Poslanecké sněmovně (PS) a kibicovala o tom, jak se všechno má správně dělat, třebaže pro skutečnou změnu nehnula ani prstem. Tuto dějinnou roli „opozice“ nezvládla a už ani nezvládne. Jednoduše: promarnila svou šanci a novou stěží dostane při podzimním „rozdávání karet“.

Rovněž nejnovější návrh předvolební koalice SPOLU žádné razantní řešení nenabízí: vyslovení nedůvěry Babišovu kabinetu ani předčasné volby nic neřeší. Jednak je málo času (bez schváleného a prezidentem M. Zemanem podepsaného volebního zákona se volby uskutečnit nedají), jednak chybí odvaha, protože v obou případech bude hlavním hráčem této „šachové partie“ M. Zeman, který si svou roli vychutná a opozici to dá náležitě „sežrat“. Tím si můžeme být jisti.

Exposlanec M. Kalousek se pár měsíců před volbami rozhodl pro vcelku pohodlnou pozici: zpovzdálí komentovat politické dění a hrát si na toho, kdo by to dělal líp. Tím ovšem své „osiřelé“ straně moc nepomůže. Každému je přece jasné, že současná předsedkyně TOP 09 na svou funkci nestačí. A nezanedbatelným faktem, který tuto političku ještě více znevýhodňuje, je to, že bez ODS by se TOP 09 ani KDU-ČSL do PS vůbec nedostaly. Jak s něčím takovým chtějí oba předsedové na podzim upět? To je pro mne velkou záhadou.

Pokud politici TOP 09 a KDU-ČSL spoléhají na to, že je bude někdo volit jenom proto, že se ocitnou na společné kandidátce s ODS, pak je to velké nedorozumění: nebudou! Voliči totiž nejsou hlupáci: raději k volbám nepůjdou, nebo dají přednost úplně jiné straně. (V případě ODS se nabízí jako schůdná varianta „trojkoalice“ Trikolóry, Soukromníků a Svobodných.)

Dalším problémem, jenž se nečekaně vynořil, je původně nezamýšlené „soupeření" mezi dvojkoalicí Pirátů + STAN a trojkoalicí SPOLU. Ani tato „přetahovaná“ o voliče nemůže pro Fialovu formaci dopadnout dobře: vždycky bude tahat za kratší konec provazu. Ten by se nakonec mohl stát politickou „oprátkou“.

S tak slabou „reprezentací“, kterou nám, voličům, nabízejí strany koalice SPOLU, se nedá uspět v žádných volbách – dokonce ani v těch nejklidnějších časech. Naše volby mají k „normálu“ a „standardu“ hodně daleko: budeme volit uprostřed dosud největší zdravotnicko-ekonomické krize a na začátku prohlubující se krize vnitropolitické. Z ní se může „vyvrbit“ hluboká krize ústavní, zakončená „neplánovaným“ vyhnáním dosavadních politických „elit“.

Polistopadová demokracie již nejméně deset let „přesluhuje“ a je nejvyšší čas ji nahradit něčím jiným, smysluplnějším, co bude doopravdy fungovat. Vláda populistů a oligarchů tímto „receptem“ není. Proto srovnávat vývoj z posledních týdnů se složitým hledáním nové, poválečné cesty za svobodou a demokracií v letech 1945-48 není na místě. Jedná se totiž o zcela odlišné etapy našeho historického vývoje.

M. Kalousek v závěru svého článku píše: „Jsem přesvědčen, že zejména v zájmu srozumitelnosti, pravdivého obsahu a smyslu politiky nemá demokratická opozice ani morální, ani politické právo nekonat. Přirovnávání k naivitě ministrů z února 1948 patří právě k onomu matení pojmů. Gottwaldovi ministři nebyli opozicí a naše politika tenkrát žádnou opozici ani neměla. Chci věřit, že dnes stále ještě demokratickou opozici máme. Že si je vědoma své úlohy a že tak tedy bude i jednat.“ (Forum24, 17. 4. 2021)

Stejně jako po volbách 2017 někteří naši politici přirovnávali svou politickou porážku nesprávně a v rozporu s historickou pravdou k Únoru 1948, také dnes srovnávají někteří novináři (politici k tomuto konstatování zatím odvahu nenašli) k váhavému chování „demokratických“ ministrů Gottwaldovy vlády ve dnech únorové vládní krize roku 1948.

V obou případech toto srovnávání „kulhá“. Jak správně uvádí M. Kalousek, ve všech vládách od té „košické“ Z. Fierlingera až po tu Gottwaldovu, jež vzešla v prvních poválečných svobodných voleb z 26. 5. 1946, neexistovala u nás politická opozice v pravém slova smyslu: ta byla zahnána do kouta, postavena mimo rámec komunistické „Národní fronty“ a posléze kriminalizována (Agrární strana, Demokratická strana), aby se nemohla zúčastnit regulérní soutěže politických stran.

„Demokratičtí“ ministři, kteří podali dne 20. 2. 1948 demisi, byli ve skutečnosti jen jakousi „vnitřní opozicí“ v rámci vládního kabinetu „Národní fronty“, v němž byl premiérem komunista K. Gottwald. Ti z velké části spoléhali na autoritu prezidenta E. Beneše: přecenili však jeho vliv a naopak podcenili špatný zdravotní stav po opakovaných záchvatech mrtvice. Na rozdíl od této „opozice“ komunisté dobře věděli, kde mají „přitlačit“ a čeho se E. Beneš bojí. To v konečném důsledku rozhodlo o výsledku vládní krize. Beneš se rozhodl dohrát až do úplného konce svou hru na předání demokratické republiky do rukou lidí, o nichž dobře věděl, že mají krev na rukou, i to, jaké jsou jejich politické plány.

Naše současná „demokratická opozice“ (je to její sebehodnocení, které zdaleka neodpovídá skutečnosti) je nejen politicky naivní, málo zkušená a špatně reprezentovaná, nýbrž jí chybí představa o dalším vládnutí v době „po covidu“. Poněkud velkohubé prohlášení ČSSD („Víme, co po covidu“) je mnohem realističtější. Neměli bychom podceňovat „mladé sociální demokraty“ (včetně J. Hamáčka), kteří se dobře přiučili politickému „řemeslu“ a zvládli „technologii“ moci na výbornou. Ostatně – velmi účinně toho využíval ve své vládě i A. Babiš, který by bez ČSSD ani nevěděl, co má dělat. Proto tak stál o to, aby v jeho vládě byla buď ČSSD, nebo ODS, která toto „řemeslo“ za dvě dekády polistopadového vládnutí zvládla také velmi dobře. (Zkušeností obou těchto stran využívají i nové krajské reprezentace po říjnových volbách 2020.)

Srovnávat proto „naivitu“ ministrů, kteří v Únoru 1948 podali demisi, aniž by měli v záloze „plán B“, s „čekateli na vládnutí“ z řad obou předvolebních koaličních uskupení, jak je naplánoval M. Minář, doopravdy nelze. Jedná se o dvě naprosto odlišné skutečnosti. Naivita politiků z roku 1948 byla dána přílišným spoléháním na fungování demokratických mechanismů při vládnutí na jedné straně a na straně druhé nedostatečným nasloucháním přáním a tužbám veřejnosti, občanů, kteří přežili válku a chtěli žít lépe než v časech masarykovské republiky, kdy se dobře žilo jen nepatrné menšině společnosti. To dnes řešit nemusíme, protože žijeme v relativním blahobytu, byť tady máme téměř milion lidí v exekucích, které jsou výsledkem vládnutí nezodpovědných politiků ODS (spolu s nimi ODA, KDU-ČSL, US) a ČSSD.

Naši „opozici“ rozhodně nelze obviňovat z naivity. Spíš z vypočítavosti, chamtivosti, nenažranosti, nedostatku soudnosti a absence morálky. Tito lidé dobře vědí, co dělají a proč to dělají. Chtějí buď zůstat u koryt, nebo se k nim po podzimních volbách dostat. U nás totiž i po 30 letech nového režimu stále platí, že do politiky jdou lidé, aby si „nahrabali“. Nikoli proto, aby sloužili občanům. Až se toto paradigma změní, teprve pak budeme žít ve skutečné, nefalšované demokracii. Bude to ještě běh na dlouhou trať.

Politikům z tzv. opozice věřím, že nemají rádi A. Babiše a že si přejí jeho konec. Nevěřím jim však ani za mák to, že vědí, jak vládnout a jak „obnovit spálenou zemi“ po svržení slovenského oligarchy A. Babiše, kterého předtím jiní „chytráci“ z řad politiků pustili do ekonomiky a následně i do politiky. Oni jsou spolupodílníky na neutěšeném stavu, jaký tady dnes máme. To, že se „opozice“ chová jako chytrá horákyně, není náhoda. Ve skutečnosti si neví rady s tím, jak si má počínat. Hodily by se jí zkušenosti odchovanců V. Klause a M. Zemana, ale ty nemá a nestihla je získat během těch pár let, kdy se „ometala“ v politice.

A teď to podstatné: M. Kalousek toto všechno dobře ví. A jistě tuší, že koalice SPOLU nemá v podzimních volbách šanci uspět. Proto onen teatrální odchod z Poslanecké sněmovny, aby se na ten příští masakr svých kolegů z klubu TOP 09 nemusel dívat přímo ve Sněmovní ulici číslo 4. Dávat „knížecí rady“ členům „knížecí“ strany je pohodlná pozice, která ho moc energie nestojí. Obávám se, že ani nový vedoucí hasičského družstva, J. Jakob, si s tím podzimním požárem, který TOP 09 sežehne jako cigaretový papír, neporadí. Již v této chvíli by se „topkaři“ měli začít chystat na stranický funus. Budeme jich mít letos několik: kromě ČSSD to čeká také KSČM a KDU-ČSL. Jak to dopadne v „registrovaném partnerství“ Pirátů a STAN, to se teprve uvidí.

Nenechme si namluvit, že slabost politiků z Února 1948 je totožná s neschopností (spíše však se všehoschopností), neomaleností a vyčůraností politiků tzv. opozice z roku 2021. Zatímco před 73 lety šlo o zánik demokracie na dlouhá desetiletí pod dohledem mocného východního souseda, dnes rozhodujeme o své budoucnosti sami – spolu s nezodpovědnými politiky, kteří ve skutečnosti nehájí zájmy občanů, nýbrž pouze své peněženky a pochybný žebříček hodnot, jež zastávají. Aktivita občanů by jim v tomto počínání měla zabránit. Na podzim 2021 budeme muset volit mnohem lépe a zodpovědněji než dosud. Proto, aby se nám v politice neuhnízdili nejrůznější paraziti, kteří se tam neměli nikdy dostat.

17. 4. 2021

‒ RJ ‒