Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chválí Fialu jako kdysi Plojhar „báťušku“ Stalina!

7. 1. 2022

V českých dějinách jsme to již párkrát zažili. Stává se unás občas, že zažíváme cosi jako politické déjà vu. Jedná se totiž o opakování určitých scén a scének. Něco takového jsme v našich moderních dějinách zažívali již několikrát. Skoro to vypadá tak, jako by Češi byli nepoučitelní a dopouštěli se stále týchž chyb.

Bylo by to na rozsáhlejší úvahu, a proto se raději omezím na pouhé konstatování: Zhruba před půl rokem, když k nám z nebe „spadla“ kýmsi vykonstruovaná „kauza Vrbětice“, zareagoval jsem na tuto fantasmagorii článkem „Přiznání medvědice Máši“ (SN č. 5/2021, vloženo 2. 5. 2021, ZDE). V něm jsem poukázal na příliš nápadnou podobnost mezi chováním těch, kteří se touto „kauzou“ zaštiťují v boji o politickou moc, a likvidačním tažením komunistů krátce po Únoru 1948 proti tzv. třídním nepřátelům.

Na přelomu 40. a 50. let 20. století, kdy politický zvrat byl stále ještě možný a kdy hrozilo vypuknutí III. světové války, se v našich dějinách odehrála mimořádně dramatická etapa „třídního boje“ proti údajným nepřátelům doma i v zahraničí. Do ní se jistým intrikánům podařilo zatáhnout i osoby židovského původu – jako údajné nositele všeho zla. Pár let po skončení války, v níž zahynulo v rámci tzv. holocaustu na šest milionů Židů, se to zdálo být vrcholem politického cynismu.

Bohužel – etapa antisemitismu se nevyhnula ani našim komunistům. Shodou okolností to bylo krátce po „Vítězném únoru“ 1948, který sliboval občanům, že se nebudou opakovat další nespravedlnosti a že už tady bude jen „ráj na zemi“. Skončilo to desítkami popravených odpůrců nového režimu, který se holedbal tím, že bude spravedlivější, než byla masarykovská ČSR. Vyvrcholením této „zběsilé“ fáze poúnorového vývoje byla dne 3. 12. 1952 poprava 11 komunistických funkcionářů, kteří byli současně židovského původu: generálního tajemníka ÚV KSČ R. Slánského (Salzmanna) a jeho společníků.

Stalo se tak přesně podle tehdy oblíbeného hesla: „Když se kácí les, létají třísky…“ K tomu dodávám, že jiným oblíbeným heslem poúnorových vládců byl Machiavelliho výrok: „Účel světí prostředky.“ Podle něho se v uplynulých měsících chovali ti, kteří se svezli „výtahem k moci“ spolu s politicky naivním a málo zkušeným historikem a „politologem na baterky“ ‒ P. Fialou. Spolupasažéry Fialova „výtahu k moci“ byli rovněž lidovci, pokračovatelé strany ČSL, jež v letech 1948-89 vládla v lidově demokratickém (a následně „socialistickém“) Československu spolu s komunisty v jimi vedené „Národní frontě“.

Nemohu si tuto zmínku odpustit, protože naše média se chovají, jako by tato strana vznikla teprve nedávno, třebaže v roce 2019 oslavila již 100. výročí své existence.  Že to nevědí naši nevzdělaní novináři, lze pochopit vzhledem k jejich nízkému věku: ze školy neznají nic a ze života okolo sebe vnímají jen to, co se jim hodí. Lidem bez znalosti historie hrozí, že si tu špatnou minulost budou muset prožít. I to má své důvody. Nechali jsme se totiž příliš uchlácholit poklidným dějinným vývojem za posledních 32 let.

Stačí se podívat na aktuální záběry z postsovětského Kazachstánu, abychom pochopili, že „revoluce“ (ta skutečná, spontánní, nikoli ona „sametová“) může kdykoliv ovládnout kteroukoliv zemi na světě. Ani ta naše není výjimkou. Vždyť přesně před rokem došlo k násilnostem i ve washingtonském Kapitolu, symbolu americké svobody a demokracie! V konfrontaci s těmito skutečnými, předem nepřipravenými, událostmi se nám proto musí jevit to, co se stalo v r. 2014 v muničních skladech ve Vrběticích, jako příběh z jiného světa, jako „pohádka“.

A tady jsme u „jádra pudla“, o němž jsem se rozhodl na začátku nového roku 2022 napsat. Inspiroval mě k tomu krátký text jednoho z představitelů Fialovy koalice SPOLU – lidovce J. Bartoška. Také na něho se usmálo povolební štěstí: stal se (světe, div se!) místopředsedou Poslanecké sněmovny. Lidovci pro něho sice požadovali nějaké ministerstvo, avšak následně se ukázalo, že jeho odborné „kompetence“ jsou natolik slabé, že by nebyl schopen postavit se do čela žádného z nich. Leda tak „ministerstva zbytečných záležitostí“.

Čerstvý padesátník Jan Bartošek, pocházející z jihočeských Dačic, umístil na svůj facebookový profil krátký text, jímž chtěl podpořit novopečeného premiéra „slepence“, tvořeného pěti nesourodými stranami (a jedním údajným hnutím, které žádným hnutím ve skutečnosti není – STAN). O tomto textu informuje spřízněné internetové médium, s nímž lidovci dlouhodobě spolupracují, „Parlamentní listy“, a to v článku s titulkem „Bartošek (KDU-ČSL): Konec nesrozumitelného blábolení a nereálných pohádek“. (PL, 3. 1. 2022, 8:35)

Zde je celý text J. Bartoška: „Konec nesrozumitelného blábolení, nereálných pohádek a mikromanagementu. A naopak nástup strategického uvažování, rozhodování se na základě faktů a slušnosti vůči všem občanům České republiky. Nikdy nebyl rozdíl mezi expremiérem Babišem a novým premiérem Fialou vidět více než při sledování Novoročního projevu.

Ať si pan Babiš vysílá „Čau lidi“ dalších deset let[!] Dnes jsme viděli skutečného státníka a premiéra, který má na to [] změnit naší zemi k lepšímu! Děkuji[,] Petře Fialo[!]“

[Jak se stalo mým koníčkem, chyby v tomto krátkém textu J. Bartoška jsem vyznačil červeně. Musím konstatovat, že tento politik lidovců měl štěstí, že ho kdysi dávno kdosi nezodpovědný pustil k maturitě. Já bych ho tam nepustil, protože je to pologramot – jen o něco lepší než předseda jeho strany. Fiala si do své vlády vzal pěkné „dárečky“. Dobře mu tak! Až mu to „docvakne, skočí raději z Nuseláku.]

─────

ČSL se netajila svou láskou k J. V. Stalinovi a sovětskému lidu!

V článku Náš dík Stalinovi, který vyšel u příležitosti 70. narozenin „velikého generalissima“, tehdejší lidovecký ministr zdravotnictví ThDr. Josef Plojhar píše: „…Naše láska k Stalinovi a k SSSR naplňuje srdce všeho lidu. Vědomí vděčnosti a přátelství proniká každého jedince a souvisí přímo s jeho láskou k národu a vlasti. Tato láska k vlasti je dnes nemyslitelná bez těsného spojení se jménem J. V. Stalina, jemuž přejeme, aby ještě dlouhá léta ve zdraví stál v čele národů Sovětského svazu a v čele všech mírových a pokrokových sil světa. Přejeme mu to z plna srdce nejen proto, že je velkým geniem, ale také proto, že ho máme lidsky ze srdce rádi, jako někoho, kdo je nám tak blízký. Vše, co děláme v tento den, je jen malým projevem díků a výrazem této hluboké lásky, kterou nemůžeme tlumočit, bohužel, jinak než slovy, jež vystihují plně to, co cítíme ve svém srdci.“ (Lidová obroda, roč. 2, 21. 12. 1949, č. 298, str. 1)

Podobně uvědomělá byla v té době i slova jiného předního poúnorového představitele ČSL, předchůdkyně dnešní KDU-ČSL, tehdejšího ministra dopravy a předsedy ČSL Aloise Petra, který ve svém článku o Svazu čs.-sovětského přátelství, nazvaném Na straně pokroku a míru, uvádí: „…Výmluvným svědectvím toho, že národ pochopil dějinný význam našeho spojenectví s SSSR, je příliv členstva do Svazu čs.-sovětského přátelství a neobyčejný zájem o studium ruského jazyka. Čs. strana lidová se svými příslušníky se postavila i při této příležitosti do první řady a plně se zapojí do celonárodní akce Dnů čs.-sovětského přátelství, jež nám symbolizují nerozlučnost našeho svazku s nejpokrokovější mocností světa, bojující za mír a spravedlnost pro celé lidstvo. A na důkaz toho stanou se všichni příslušníci naší strany členy Svazu čs.-sovětského přátelství.“ (Lidová obroda, roč. 2, 2. 11. 1949, č. 256, str. 1)

─────

plojhar-a-petr-alois-kopie.jpg

P. S.

Netuším, zda Bartoškovo podkuřování P. Fialovi mělo nějaký viditelný efekt, např. v podobě „trafiky“ či jiného dobře placeného „přivýdělku“ k tomu balíku peněz, který teď bude Bartošek dostávat za své trapné účinkování v roli místopředsedy PS. V celém tom současném předsednictvu PS vidím pouze jedinou osobu, kterou nemusím za nic kritizovat, protože nemám důvod, abych to dělal. Je to Ing. Jan Skopeček (ODS). Nerad bych mu tím ublížil. To by si doopravdy nezasloužil…

Již z pouhého porovnání stylistické úrovně a znalostí pravopisu těch tří textů je zřejmé, že J. Bartošek dopadl nejhůř. Přesně taková je totiž i úroveň Fialovy vlády – jako celku. Být na místě tohoto premiéra, raději bych se vrátil do Brna a věnoval se studiu politologie. Až to zvládne, teprve pak by se mohl vrátit zpátky do Prahy a uvažovat o tom, že se postaví do řady zájemců o místo premiéra. Obávám se, že do důchodu to již nestihne: není to totiž již žádný mladík. Ve své vládě má mnoho kariéristů a nedočkavých „nýmandů“, kteří by ho bezohledně předběhli. „Slušňák“ P. Fiala by pak zůstal za blbce.

Na rozdíl od lidoveckých patolízalů si nemyslím, že být slušný v neslušné době a mezi neslušnými lidmi (včetně těch patolízalů z KDU-ČSL) je bůhvíjaká přednost. U nás vždycky platilo: „Na hrubý pytel – hrubá záplata.“ A na lidovce zase jiné heslo: „Lidovec do domu – hůl do ruky.“

6. 1. 2022

‒ RJ ‒

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář