Svobodné noviny na internetu

Tento článek píšu sice nerad, ale musím tak učinit. Aktuální, alarmující a naprosto zoufalý stav, v němž se v posledních týdnech „zabydlela“ Česká televize (ČT), mě k tomu nutí. Občas to vypadá tak, jako by si ti zoufalci, kteří ztratili kontakt s realitou, v tom „hnoji“ lebedili. Třebaže většina diváků na situaci okolo této prohnilé televize, kde se již dávno zastavil čas (jako v dobách tzv. normalizace), již rezignovala a čeká jen na její zánik nebo úřední rozhodnutí o jejím zrušení, já naopak cítím povinnost upozornit na negativní působení ČT na celou naši společnost.

Svým aktivismem totiž ohrožuje zejména mladé lidi, kteří mají malé či nulové životní zkušenosti. (Názorným příkladem je pokračující pořad „Fokus V. Moravce“. Je to podobná nestydatost, jako bylo svého času toto označení: „Nová huť Klementa Gottwalda“. Pojmenovávat cokoliv po ještě žijící osobě je zhovadilost.) V posledních dnech loňského roku (po volbách, které Fialova koalice prohrála), ale i na začátku toho letošního se ČT začala chovat jako chcípající kobyla v posledním tažení. Je třeba jí buď pomoci, nebo jí dát ránu z milosti. Nic mezi tím.

Nebudu se tvářit, že jsem nestranný a nezaujatý, protože s ČT, s řadou jejích redaktorů, ale především s jejím managementem, vedu „válku“, a to kvůli špatné práci téměř všech redaktorů a redaktorek (moderátorů, moderátorek) z televizního zpravodajství. Je jich tam „jako malých myší“, ale práce této redakce je natolik špatná a podprůměrná, že něco takové se jen tak nevidí.

Bohužel ‒ Rada ČT, která je tu od toho, aby na tuto práci dohlížela a vyvozovala z toho závěry, s tímto šlendriánem nic nedělá. Zřejmě jí tento stav vyhovuje. Lenost, lajdáctví a lemplovský přístup k plnění povinností, jaké registruji v práci ČT dnes a denně, nepamatuji za dlouhá desetiletí, co se na televizi dívám. Jsem pamětník a dost jsem toho zažil, ale mozek mi ještě funguje, abych byl schopen to popsat a vyhodnotit – na rozdíl od televizních šéfů. (Moji rodiče si koupili první televizor již v roce 1959 a od té doby tuto „kouzelnou bedýnku“ sleduji.)

ČT se stala ve 21. století jen technicky dokonalejší a „vychytanější“, nikoli lepší. Tvrdí-li televizní šéfové něco jiného a přeceňují-li roli tohoto média, docela obyčejně lžou a neprávem si fandí. Hodnocení ze strany veřejnosti je mnohem kritičtější, někdy až nesmiřitelně odmítavé, protože stále ubývá počet těch, kteří tuto televizi sledují. Já se na ni dívám jen někdy a pouze na určitý typ pořadů: zbytek mě nezajímá. Proto jsem toho názoru, že stačí pouze dva či tři programy – a zbytek by se měl zrušit. Jestliže panovaly v minulosti obavy z toho, že televize vytlačí klasický film, což se nakonec nepotvrdilo, dnes je situace jiná. Internet televizi vytlačil zcela na okraj mediálního světa: velká část mladých lidí televizi vůbec nesleduje a dělají dobře. Chrání se tím před zhloupnutím.

Je to mimo jiné i proto, že televize, jakou máme u nás, se proměnila v nástroj propagandy, nikoli informování o událostech, které se momentálně odehrávají u nás nebo ve světě. Co se týká oné, často zpochybňované „veřejnoprávnosti“, kde má být objektivita a názorová vyváženost základním kritériem, tam současná ČT prohrává s tou dřívější, „totalitní“, ČST na celé čáře. Manipulace s fakty a s diváky tehdy nebyla ani zdaleka tak velká, jako je dnes.

V posledních letech se z ČT stala hlásná trouba liberálně demokratické propagandy: jednou proukrajinské, jindy zase proizraelské, případně proamerické (když se to momentálně hodí). Ve vztahu k domácím událostem se jedná téměř výhradně o denunciační kampaně proti některým osobám. Momentálně běží ta proti F. Turkovi, ale i proti P. Macinkovi. Nebylo jim nic platné, že odcestovali na Ukrajinu. Kampaň trvá i nadále a začíná se měnit v cosi velice nechutného a krajně nedůstojného.

Spor mezi prezidentem republiky, který je ochotně podporován pracovníků ČT i některých hodně provařených zpravodajských serverů (Seznam Zprávy, Deník N, Novinky.cz, Aktuálně.cz, Respekt), a politiky ze strany „Motoristé sobě“ může přerůst ve vážnou vnitropolitickou krizi, jež následně povede k pádu vlády a k předčasným volbám. PePa, který se nebojí porušovat ústavu, se s největší pravděpodobností již nedočká úspěchu při další volbě hlavy státu. Vlastní vinou se tím zařadil mezi „politické mrtvoly“.

Většina občanů začíná mít dost tohoto přidrzlého „komunistického rozvědčíka“, který ztrácí soudnost podobně jako D. Trump (může se jednat o začátek duševní choroby), a netají se tím, že budou pečlivě zvažovat, komu dát příště svůj hlas. I politici to tuší a již se ozývají hlasy, které tvrdí, že přímá volba hlavy státu nebyl dobrý nápad. Ano, nebyl, ale tehdy to jinak řešit nešlo. Byla to evidentní politická chyba, díky níž jsme tam, kde jsme. Kdyby totiž prezidenta republiky volili pouze poslanci a senátoři, jak tomu bylo před rokem 2013, Pavel by se nikdy hlavou státu nestal. Dnes by jí mohl být jak kocour Mikeš, tak i klokan Vendelín. Těm bych dal hlas bez rozpaků.

Abych to konkretizoval na několika příkladech: I mnou tak často kritizovaná televizní hlasatelka (tento tehdejší pojem v podstatě odpovídal dnešní moderátorce, kdežto hlasatelky skutečné pouze ohlašovaly televizní pořady) Kamila Moučková (u ní jsem kritizoval zejména komunistickou minulost její a jejího otce V. Nového, což byl mimořádně odporný komunistický zjev) na tom byla neskonale líp než všechny ty namyšlené a načančané moderátorky a redaktorky: B. Kroužková, J. Peroutková či M. Augustová a spol.

Podobně někdejší zahraničně-politický redaktor Vladimír Tosek, kterého si dodnes dobře pamatuji z doby, než emigroval na Západ, by v naší době, kdyby žil, desetkrát předčil dnešní televizní propagandisty: všechny ty M. Kubaly, M. Řezníčky či D. Miřejovské. O hloupém a drzém televizním žvanilovi D. Takáčovi, který se neurvalým způsobem ještě před pár lety vyjadřoval o dnešním premiéru A. Babišovi, ani nemluvě. (Odkaz na příslušný článek uvádím za tímto textem. Je třeba připomínat staré „přešlapy“ těchto „nadlidí“ z ČT, aby si uvědomili, na jak tenkém ledě bruslí!)

Ano, dnešní aktivističtí novináři a propagandisté z ČT jsou jen obyčejné, zkorumpované „nuly“, které se těm dřívějším redaktorům „totalitní“ ČST nevyrovnají v ničem a ani s nimi nemohou v čemkoli soutěžit, i kdyby chtěli. To, co jim chybí především, je skromnost, pokora, slušnost, respekt k divákům, jakož i všeobecný rozhled a profesionalita. Ničím z toho tito kašpaři z Kavčích hor nedisponují. Popohání je výhradně nenažranost po penězích (či benefitech) a vidina toho, že budou jednou patřit k jakési „elitě“, ochotné sloužit komukoliv, kdo jim zaplatí. To je absolutní novinářské „dno“. Na něm se momentálně nachází celá redakce zpravodajství ČT včetně „krajánků“. Převlékání se do fialových svršků není tedy jen pokynem ze strany vedení ČT, nýbrž se stalo součástí jejich „myšlení“. Výše jmenovaným „vykolejeným“ jedincům již není pomoci.

Tento článek píšu jako obyčejný divák České televize. Nikoli jako profesionální historik, bývalý středoškolský učitel, dlouholetý publicista a editor, či šéfredaktor „SN na internetu“ (letos v prosinci toto periodikum oslaví 30. výročí svého založení), ani jako účastník III. odboje a odporu proti komunistickému režimu. [Těch už dnes žije jen pár stovek. Nejmladší generace o naší minulosti nic neví. Příslušníci střední a starší generace jsou naopak zčásti kompromitováni svou komunistickou minulostí, případně i spoluprací s StB či jinými zpravodajskými službami. „Šmejdů“ nejrůznějšího druhu, ochotných přisluhovačů různých režimů i celoživotních „převlékačů kabátů a uniforem“, k nimž patří i „komunistický rozvědčík z Hradu“, u nás bylo vždycky dost.]

Rozhodl jsem se proto pozvednout svůj hlas – jako jeden z tisíců nespokojených televizních diváků a koncesionářů ‒, protože již nemohu dál mlčet k tomu, co se již dlouhou dobu (minimálně od roku 2020) odehrává v naší údajně „veřejnoprávní“ televizi. Z Kavčích hor, kde sídlí tento postkomunistický moloch, jenž živí stovky zbytečných pracovníků, které by nezaměstnali nikde jinde, se den co den, od rána do pozdních nočních hodin, šíří jen zmar a beznaděj – jako důsledek ovládnutí této televize tlupou nenávistných jedinců, samozvaných „demokratů“, proukrajinských aktivistů a rusofobů.

K nejhorším exemplářům této mediální „bandy“, která si dělá, co chce a zvysoka kašle na názory diváků a těch, kteří jejich blahobytný život financují, tedy koncesionářů (nikoli zákulisních hráčů, kteří tyto darebáky ještě pokoutně dofinancovávají), patří i Barbora Kroužková. Tuto nezdravě sebevědomou, drzou a arogantní ženštinu vedení ČT v závěru loňského roku stáhlo z moderování zpravodajských pořadů „Události“ a „Události, komentáře“, protože už se na ty její hysterické výstupy nedalo dívat ani to poslouchat. Od té doby se tato primadona chová uraženě, jako by ta televize patřila jen jí.

K mému velkému překvapení se tato proukrajinská aktivistka a rusofobka objevila dne 9. 1. 2026 hned ve dvou večerních zpravodajských pořadech – jako by jeden nestačil. Inu, když je někdo nenažraný, pak skutečně nestačí. Nenažranost je totiž základním znakem zaměstnanců této televize: vždyť i mnou neustále kritizovaný M. Kubal, který si neplní své povinnosti šéfa zpravodajství, se ještě cpe k moderování „Událostí“! Že má kupu dětí, které musí živit, je jenom jeho problém. Nevidím tedy žádný důvod, proč bychom ho měli financovat my, televizní koncesionáři! Když má málo, ať si najde nějaký „vedlejšák“, jak to dělají i jiní lidé! Nejen on, ale i B. Kroužková jsou nepoučitelní a jakákoli kritika po nich steče jako po teflonu. Namísto toho, aby se Kroužková začala už konečně chovat tak, jak se sluší a patří, byla v obou pořadech ještě útočnější a nenávistnější než doposud.

[Jen tak pro pořádek ještě připomenu, že v rámci pořadu „Objektiv“ je Kubalova manželka Anneta v titulcích uváděna jako moderátorka a dramaturg(yně). Je to jasné porušení běžných pravidel, kdy manželé nemohou pracovat v podřízeném postavení v rámci jednoho pracoviště. Zdá se, že v ČT o tom nikdy neslyšeli, protože tam těch zaměstnaných rodinných příslušníků je mnoho. Vypovídá o tom i jeden z článků, na nějž je uveden odkaz za tímto textem. Co je ovšem nejhorší, je fakt, že A. Kubalová, navzdory veškeré kritice nejen ode mne, ale i od samotných zaměstnanců ČT, moderuje tento pořad SLOVENSKY. V České televizi se již několik let moderuje slovensky a nikoho z vedení ČT to nezajímá a neřeší to! Příště to možná bude anglicky, německy, rusky nebo čínsky! Počkejme si na to! K čemu je pak nějaký Zákon o České televizi? Nejspíš pro srandu králíkům! (Zdravím Taťánu Malou!) Díky této svévoli a zneužívání moci jsme se dostali na úroveň „banánových republik“, kde je možné cokoliv!] 

Pokud má tato hysterka nějaké rodinné problémy (vím, že vychovává dítě se zdravotním postižením, a dovedu pochopit, že se s tím obtížně vyrovnává), ať požádá svého zaměstnavatele o přidělení takové pracovní pozice, kde nebude muset být na obrazovce, ale zároveň nebude kvůli tomu finančně zkrácena. Vždyť všechny problémy jsou řešitelné, když se chce!

Dnes, 9. 1. 2026, se z B. Kroužkové stala „univerzální moderátorka“. Komu se něco takového poštěstí, že ano? Shodou okolností se to odehrávalo v době, kdy probíhala návštěva ministra zahraničí P. Macinky na Ukrajině. Škoda jen, že tam nejela s ním, když má Ukrajinu tak ráda! Z beznadějně profláknutých novinářů z líhně brněnského „profesůrka“ P. Fialy jsem zaregistroval, že ve vlaku s Macinkou jel i věrný Fialův poskok z webu „Aktuálně.cz“, R. Bartoníček, který je i oblíbencem A. Babiše: Dokáže totiž klást ty nejhloupější otázky, jaké by normálního novináře ani nenapadly. Možná i on patří k těm „pošukům“, o nichž Macinka nedávno hovořil v televizi.

Jak jsem již uvedl, naše „univerzální moderátorka“ B. Kroužková účinkovala dne 9. 1. 2026 ve dvou pořadech: v „Interview ČT24“ (ČT24, 9. 1. 2026, 18:30-18:55), kam si pozvala k rozhovoru europoslance A. Vondru (ODS), a následně v pořadu „90′“ (ČT24, 9. 1. 2026, 20:10-21:30). Spolumoderátorem tohoto druhého pořadu byl další přičinlivý hoch, který se plete do všeho možného (od ekonomiky až po politiku; chová se jako absolvent Harvardu, ale u mě by měl problém odmaturovat z češtiny) – J. Musil. To je jedna z nových televizních „rychlokvašek“, kterou jsem již opakovaně kritizoval za nejrůznější odvysílané chyby nebo bláboly. V ČT, bohužel, nemají nikoho, kdo by svou práci odváděl perfektně a bez chyb. Proto je na tom tato televize tak mizerně, až je mi z toho smutno. Ale co naplat: Kde nic není, tam ani čert nebere!

Smiřme se s tím a požadujme, aby tato televize byla co nejdříve zrušena! Stojí nás, televizní koncesionáře, obrovské množství peněz, ale celkový výsledek odvedené práce se blíží nule. To je stav, s nímž se nemůžeme a nesmíme smiřovat, ale naopak: začít pracovat na nápravě. Pokud to ČT nehodlá řešit a chce-li pokračovat v ignorování kritiky diváků, pak je nejvyšší čas tuto televizi zrušit. „Invalidní“ televizi, která spolyká obrovské finance, ale jejíž práce stojí za starou belu, nepotřebujeme. Máme přece dost jiných televizí, takže diváci budou mít vždy na co se dívat.

Nejen v pořadu „Interview ČT24“, ale i v „Devadesátce“ se B. Kroužková chovala hůř než plk. O. Foltýn. To bylo moc i na silné žaludky – včetně toho mého. Nikdo není zvědavý na hysterickou ženštinu v klimakteriu, která není schopna skloubit své pracovní a rodinné povinnosti. Když na to nestačí, ať v ČT okamžitě skončí! Já bych ji na hodinu vyhodil – bez milosti a bez „královského“ odstupného. Proč má mít tato „štěkna“ jakási privilegia? Většina občanů je nemá.

Nedělejme z ČT – za peníze koncesionářů, tedy i za ty moje důchodcovské poplatky ‒ zaopatřovací ústav pro všelijaké „ukřivděné“ B. Kroužkové a další podobné primadony, jež si hrají na to, čím nejsou! Před dveřmi hlavní budovy ČT na Kavčích horách stojí (symbolicky) desítky zájemců o tuto exkluzivní práci, o tento nadstandardně lákavý a velmi dobře placený džob. Bez Kroužkové a jí podobných nedoceněných primadon se docela dobře obejdeme! Ať jde opruzovat zase někam jinam! Na hysterické aktivistky není doopravdy v dnešní složité době nikdo z normálních občanů zvědavý!

Až do dnešního dne (9. 1. 2026) jsem žil v omylu. Domníval jsem se totiž, že nejnenávistnější osobou v naší politice, která dští oheň a síru na všechno ruské (dříve sovětské), a to od rána do večera, je dlouholetá poslankyně a dnešní senátorka ‒ Mirka Zděšená („Kachlovka“) Němcová. To je ta prostořeká, hloupá ženština, která na jedné straně poštěkává na sociálních sítích ustavičně na všechno ruské, ale na straně druhé si stěžuje, že v Rusku na ni vydali zatykač a že ji tam chtějí soudit údajně za to, co nikdy nenapsala. (Možná napsala a pak to raději smazala, protože dostala strach.) Tvrdí taky, že až ti Rusové (Russáci) k nám zase přijedou v tancích, tak tady budou „řezat hlavy“.

Poplašnou zprávu o těch tancích si vymyslel její „kámoš“, jistý profesůrek“ z Brna, který teď, po prohraných volbách, bude opět ohlupovat studenty na Masarykově univerzitě. Jen tak na okraj: právě P. Fiala ještě před koncem svého mandátu vyznamenal M. Němcovou i matku M. Bendy, chartistku K. Bendovou, medailí K. Kramáře. Je to tak trochu „paradox po česku“: Kramář měl totiž za manželku ruskou šlechtičnu. No – možná to Němcové ani „profesůrkovi“ nikdo neřekl. Teď budou oba za blbce.

Když jsem se díval na onen rozhovor B. Kroužkové s A. Vondrou, zdálo se mi, že někdejší Havlův „podržtaška“ z Charty 77 se tentokrát choval jako vyměněný. Možná se i on polekal té rozběsněné „fialové“ aktivistky a rusofobky. Vedle ní totiž vypadal jako poslušný beránek. Jenom ty jeho ošklivé, neudržované zuby to celé kazily. Někdo by měl tomuto zazobanému politikovi, který si vysedáváním v různých funkcích (od r. 1989 až do dneška) již „nahospodařil“ docela slušný balík milionů (spíše desítek či stovek), připomenout, že existuje také něco jako dentální hygiena. To není žádné neslušné sousloví. Ošklivé zuby ovšem má i celá řada redaktorů a redaktorek ČT. Zřejmě dostávají od svých chlebodárců málo peněz, takže na zubní pastu a kartáček už jim žádné korunky nezbývají.

─────

A ještě jednu věc si neodpustím. Žijeme totiž v době, která se evidentně vymkla z kloubů: Zbláznil se nejen D. Trump, který nařídil gangsterský vpád do Venezuely, spojený s únosem hlavy státu i jeho manželky. Od té doby si prezident nejmocnější země světa, která se kdysi podílela na porážce fašismu a nacismu, jakož i japonského militarismu (v případě USA), hraje na „světového četníka“. To je „stará figura“, hodně používaná novináři, ale i politiky z různých částí světa v době „studené války“. Americkým prezidentům tehdy připadla role těch, kdož chtěli napravoval hlavy všem neposlušným politikům z různých zemí, ale i obyčejným občanům. (Nedávná střelba ve dvou amerických městech proti pokojnému obyvatelstvu si v ničem nezadá s těmi nejhoršími zločiny proti lidskosti.)

Násilí bývá vždy projevem zvýšené agresivity, jež může mít mnoho příčin vnitropolitických i zahraničně-politických. Dnešní pozice USA je jasná: nikdo je neohrožuje kromě „šíleného“ prezidenta a jeho „melody boys“, které si vybral bůhví kde. (Většinou se jedná o lidi bez pořádného vzdělání i s malým politickým rozhledem.) Trump si je toho vědom, a proto to všechno „jistí“ členové jeho rodiny, např. manžel dcery Ivanky z prvního manželství – J. Kushner, který dohlíží na to, aby S. Witkoff a M. Rubio neprovedli nějakou „botu“.

Řádění USA v Latinské Americe není pro světový mír tak nebezpečné (snaha koupit si Grónsko je naopak komická a krajně dobrodružná), avšak vývoj situace na Ukrajině či na Blízkém a Středním východě by mohl být. Případná Třetí světová válka je noční můrou všech politiků světa, byť se tváří velice odhodlaně. Kdyby to začalo, nikdo by to už nedokázal zastavit. Civilizace by pak mohla skončit v řádu několika hodin, maximálně během jednoho nebo dvou dnů. Oči obyvatel celého světa jsou momentálně upřeny k Venezuele, ale i k Minnesotě. Tam se bude rozhodovat o příštím osudu Ameriky: zda uspěje se svou politikou „klacku na neposlušné státy“, či nikoliv.

[Jak se nejnověji dozvídáme, ruské supersonické rakety „Orešnik“ jsou schopny nejen proniknout obranou USA, nýbrž i v neuvěřitelně krátkém čase zlikvidovat letadlovou loď, což je základ amerických námořních sil, i s celou posádkou. To by představovalo konec americké dominance v oblasti vojenství. Některé generály z toho již rozbolela hlava. Není divu. Rusko není radno podceňovat. Opakovaně to potvrzují světové dějiny.]

Naší republiky se to sice přímo netýká, ale i tady je cítit velké napětí u jedinců, kteří drží moc. Není náhodou, že právě u neúspěšných politiků a dalších veřejně známých osob z okruhu bývalé Fialovy koalice nyní propukají záchvaty zoufalství a zběsilosti. (Všechno to má docela reálný základ: většina těchto politiků díky svým funkcím mohla splácet své půjčky a hypotéky. Co s nimi bude teď, po prohraných volbách, kdy o tyto lukrativní funkce přišli? To je asi trápí ze všeho nejvíc. Proto je na naší politické scéně klid a proto nějaká Amerika skoro nikoho nezajímá. Tito lidé mají svých starostí víc než dost. Skončit v exekuci může kdokoli z nich.)

Stačí se proto podívat na zmatené počínání politiků bývalé Fialovy koalice: Tvářili se jako neporazitelné uskupení – a teď už se hádají i mezi sebou a snaží se „přechytračit“ jeden druhého. Dekórum je pryč, zbývá už jen krutá pravda. Utíkají, ale přesto se stále ještě tlačí do médií, aby to celkové fiasko, nejen ekonomické, ale i politické, zamaskovali. A někteří pokrytci z Fialovy dnešní nedobrovolné opozice jdou ještě dál: Např. dne 11. 1. 2026, během debaty na CNN Prima News, dokonce „dozimetrický“ podvodník, lhář a politický provokatér V. Rakušan (to je ten, který nechal na fasádu budovy MV ČR vyvěsit plakát s hlavou Putina v pytli pro mrtvoly) chválil P. Macinku za jeho cestu na Ukrajinu. Proč by ho nechválil, když i on byl především ministrem vnitra pro Ukrajince?

─────

Také tady, v malé a „zaprděné“ České republice, některé naše politiky a novináře (včetně B. Kroužkové) postihly v posledních dnech výše zmíněné záchvaty. Rovněž tito „jediní spravedliví“ by nám rádi napravovali hlavy (vymysleli si za tím účelem i paragraf o „pomoci cizím mocnostem“ ‒ § 318a), který sedí „jako p*del na hrnec“ právě na jejich počínání. Chtěli zavírat jiné, ale nakonec možná půjdou do šatlavy oni sami.

Již nějakou dobu pozoruji, že si jisté samozvané skupinky „puncovaných demokratů“ začaly hrát na „elitu národa“ (ve skutečnosti jsou to pouhá „jelita“) a na velké „vychovatele“ nás všech. Naštěstí jsme měli v dějinách dost skutečných, nefalšovaných osobností, které nám ukazují, jak se má dobrý a úspěšný politik chovat a vystupovat na veřejnosti.

K tomu, abychom si s tím poradili, nepotřebujeme ani P. Fialu, ani M. Pekarovou-Adamovou, ani organizátora „vánočního večírku“ z doby masové vraždy na FF UK ‒  M. Jurečku. A už vůbec ne takové hlupáky a darebáky, kteří se nacpali do politiky, aby se měli dobře: „Dozimetra“ V. Rakušana, nejhloupějšího poslance za TOP 09 J. Jakoba či věčného poslance a doživotního politického parazita s diplomem z plzeňských práv ‒ M. Bendu.

Nikdo z výše jmenovaných politických šašků nemá – na rozdíl například ode mne (posledním poslancem s disidentskou minulostí byl nedávno zesnulý Jaroslav Bašta, můj spolužák z vysoké školy) ‒ ani tu nejmenší zásluhu na politických změnách, k nimž došlo na konci roku 1989. Všechny tyto politiky, kteří jsou jen absolutními nulami, brzy spláchnou dějiny do kanálu – spolu s B. Kroužkovou a dalšími namyšlenými „fialovými“ hlupáky a hlupačkami z České televize. Táhněte už ke všem čertům, lajdáci a líní darebáci z Kavčích hor! I zadarmo jste drazí!

9. 1. 2026

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Další chyba v „živém“ vysílání na ČT24…

… a opět v tom figuruje moje „oblíbenkyně“ ‒ Z. Smiešková. Na jejím místě bych buď skočil z Nuseláku, nebo se utopil ve Vltavě. Tolik ostudy v tak krátkém čase za sebou se nedá přežít. Ani s hroší kůží, kterou jsou všichni pracovníci ČT vybaveni.  (Někdo používá neprůstřelnou vestu, jiný zase „fasuje“ od zaměstnavatele hroší kůži. Obojí se hodí, když může jít o život.)

V sobotu dne 10. 1. 2026 dopoledne vysílala televize ČT24 zpravodajský blok „Studio 6 – víkend“, který moderovala mnou nedávno kritizovaná Zuzana Smíšková. Zdá se, že si ani po té ostudě z Pražského hradu neuvědomila, že by bylo lépe, kdyby z ČT odešla a našla si jiné, klidnější a méně náročné zaměstnání. Ale protože v ČT se nikdo za nic nestydí ani se neomlouvá, ve vršení chyb se dál pokračuje, jako by se nechumelilo.

V „živém“ vysílání, odkud se to „vystřihnout“ nedá, nám to opět předvedla výše jmenovaná oblíbenkyně ušatého M. Kubala. Čili: drzé čelo lepší nežli poplužní dvůr. Tak se dnes chová velká část mladých lidí. A ti ještě mladší na to koukají s otevřenými ústy a hned zítra to zkusí taky. Těsně před 10. hodinou dopolední (ČT24, 10. 1. 2026, 9:56), v rozhovoru se šéfem Horské služby René Mašínem, tato moderátorka znovu použila mluvnicky chybný číselný výraz: „devadesátilé výročí“. Psal jsem o tom vloni i předloni mnohokrát a vysvětloval, proč je tento tvar nesprávný. Ten správný má totiž vypadat takto: „devadesáté výročí“ (90. výročí).

Je to, jako když hrách na stěnu hází: odrazí se a všechno je při starém. Zkrátka: ČT na Kavčích horách představuje jakýsi začarovaný zámek, kde se chybám daří a kde to televizním šéfům nevadí. K tomu se ještě poplácávají po ramenou, jak jsou dobří. Inu – „pašáci“ (nebo pašíci?) na Kavkách. To nevymyslíš!

Ale abych jen nekritizoval. Občas se i něco podaří, i když nikoli zásluhou pracovníků ČT, nýbrž jimi pozvaných hostů. To se stalo i tentokrát, dokonce pár minut po oné chybě Z. Smieškové. Shodou okolností se pokračování dopoledního zpravodajského bloku na ČT24 věnovalo aktuální problematice protipožární ochrany. Stalo se tak na základě neštěstí ve švýcarském horském středisku Crans Montana, kde v baru uhořelo okolo 40 osob, hlavně velmi mladých lyžařů.

I tuto část pořadu moderovala Z. Smiešková (ČT24, 10. 1. 2026, 10:00-12:00). Její host, Václav Kratochvíl, je odborníkem, soudním znalcem, v oboru protipožární ochrany. Na otázky moderátorky odpovídal velmi soustředěně a k věci. Důkladně vysvětlil všechno důležité, co se týká možnosti vzniku požárů, např. při manipulaci s propan-butanovými lahvemi. Na poměry, na něž jsme si za poslední roky v ČT zvykli, tento host tentokrát převedl ukázku toho, čemu se říká: edukace (diváků i pracovníků ČT).

Bylo to přesně to, co ČT již dlouhá léta vyčítám, že nedělá. I tato ukázková „edukace“ na téma protipožární ochrany se uskutečnila jaksi mimoděk, spontánně, a možná i nechtěně pro pracovníky ČT, kteří již dávno zlenivěli (možná i trouchnivěli) a nechce se jim nic nového vymýšlet ani dělat. Poděkování za toto oživení jinak nudných pořadů na ČT24 patří onomu pozvanému hostu, nikoli moderátorce, které se tento „úspěch“ přihodil náhodou a nezaslouženě. Spadl jí doslova do klína a ona ani nestačila poděkovat.

A protože se i v ČT může občas něco podařit, měli by se televizní šéfové nad tím zamyslet a chytit se za nos. Jedině následováním podobných příkladů lze totiž dosáhnout zlepšení v práci ČT. Jinak je tato televize zcela nezajímavá a odsouzená k zániku. Žádná škoda jí nebude!

12. 1. 2026

‒ RJ ‒

─────

Odkazy na články o D. Takáčovi:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-5-2022/heydrich-necestoval-limuzinou--nybrz-kabrioletem-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-7-2022/festival-prostorekosti-a-blaboleni-v-ct-nekonci----.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-4-2023/patym-padem-volame--danieli-takaci-.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2024/trikrat-o----prohnile----partaji-tzv.-cernoprdelniku.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-2-2024/hrozi-nam-plizivy-nastup-fasisticke-diktatury--ano-.html