Zemřel PhDr. Josef Dolejší
V průběhu posledního půlroku, kdy jsem pobýval mimo Prahu, doputovala do redakční pošty SN smutná zpráva: informace o úmrtí PhDr. Josefa DOLEJŠÍHO, bratra známého kritika režimu předlistopadového, komunistického, jakož i toho polistopadového, postkomunistického – Miroslava Dolejšího (1931-2001).
A protože sepsání nekrologu zůstalo na mně, činím tak sice s velkým zpožděním, avšak o to s větším respektem vůči zesnulému. Oba bratři Dolejší totiž patřili v minulosti ke spolupracovníkům redakce tištěných SN. Proto informovat o úmrtí mladšího Josefa považuji za svou profesní i lidskou povinnost. Shodou okolností se tak děje ve dnech, kdy jsme si připomínali ‒ letos možná hlasitěji a pompézněji než v letech minulých ‒ historické události ze 17. 11. 1989.
Kdo sleduje naše média, ten bude jistě souhlasit s tímto mým tvrzením: Dvaadvacet let od smrti Miroslava Dolejšího (†26. 6. 2001) nenajdeme o něm ani zmínku. Pozorně jsem sledoval všechno, co se objevilo v souvislosti s letošní připomínkou 17. 11. 1989 v našich médiích. Bohužel – nikde nic. Jako by M. Dolejší nikdy ani nežil.
Jeho „Analýza 17. 11. 1989“ je již mnoho let na „indexu“ a samotný M. Dolejší byl ve Wikipedii „onálepkován“ jako „konspirační teoretik“. Co na tom, že nikdy nikdo neprokázal, že jím tvrzené skutečnosti nejsou pravdivé? Hledat dnes pravdu je stejně obtížné, jako tomu bylo v časech M. J. Husa. (Jezuita A. Koniáš by se mohl od těch dnešních „inkvizitorů“ a „čističů“ učit, jak se to má správně dělat.)
[Za projev velké neprofesionality považuji – jako kolega-historik – tvrzení Prokopa Tomka o tom, že Dolejšího „Analýza“ je 
„pamflet“. Co by potom byly všechny ty bláboly dnešních „historiků“, kteří ani pořádné odborné vzdělání nemají, ale kecají úplně do všeho? (Platí to především o zaměstnancích ÚSTR, kde se to diletanty jen hemží.) ‒ Tomkovy postoje i jeho veřejné projevy z poslední doby jsou pro mne velkým osobním zklamáním z tohoto historika, kterého jsem ještě donedávna považoval za vcelku solidní osobu. Dnes již tomu tak není. Zařadil se po bok podobných prorežimních „plácalů“, kteří jsou ochotni posluhovat držitelům současné moci jakýmkoli tvrzením, které tuto tlupu mocichtivých jedinců ještě pár měsíců udrží u moci. ‒ Považuji proto za velké profesní i lidské selhání všechno to, co dnes můžeme pozorovat nejen u P. Tomka, ale i u dalších prorežimních pisálků. K tomu jen poznamenám, že Tomek a jemu podobní „poskoci“ – na rozdíl ode mne – žádnými protikomunistickými bojovníky nebyli. Svým politickým oportunismem se pouze chtějí komusi zavděčit. Toť vše!]
Důvod vynuceného mlčení o M. Dolejším je prostý a z hlediska dnešních držitelů moci, renegátů „sametové revoluce“ 1989, pochopitelný: nehodí se totiž do režimem povoleného „narativu“ o Velké listopadové revoluci z roku 1989. (Co na tom, že o žádnou skutečnou revoluci nešlo?) Dnes se přece pěstují jiné „narativy“, není-liž pravda? Stačí se podívat na to, kdo sedí na Pražském hradě, a všechno je rázem jasné.
Celoživotní antikomunista M. Dolejší je tou poslední osobou, kterou skupina „potěmkinovských“ zoufalců a dobrodruhů okolo P. Fialy potřebuje. Snaha těchto antidemokratických uzurpátorů moci po sebepropagaci, coby jediných správných budovatelů „bruselské demokracie“, by tím utrpěla zdrcující porážku. Mladá generace, o niž se „fialovci“ opírají, naštěstí o složitých, často krkolomných, okolnostech předávání moci v závěru roku 1989 nic neví. Dokonce ani lidé z okolí P. Fialy na tom nejsou o mnoho lépe: dovedou pouze rafinovaněji lhát než ti dnešní mladí, kteří navíc nic neumí a jsou nesamostatní.
O „Analýze 17. 11. 1989“ od M. Dolejšího se urputně mlčí. Proto nás prorežimní média i 34 let po oné „protikomunistické revoluci“ z konce roku 1989 stále „krmí“ povídačkami o statečném V. Havlovi a jeho „kámoších“ z disentu, kteří prý porazili komunismus. Kdepak porazili: dohodli se s komunisty na jejich beztrestnosti výměnou za předání moci! Tak prosté to je, vážení přátelé, že se tomu ani nechce věřit. Přesto letos nastala v té ideologické „nudě“ okolo výročí 17. 11. 1989 jedna změna, o níž se pro jistotu raději moc nemluví: Po nástupu komunistického rozvědčíka na Pražský hrad se předlistopadový komunista – jako držitel moci – stal znovu „normou“. Naše cesta od komunismu ke komunismu trvala rovných 34 let.
A ještě něco se od loňského roku změnilo: letos poprvé na 17. 11. nikdo nepískal ani nepokřikoval na delegaci Babišova hnutí/strany „ANO 2011“ u památníku 17. 11. 1989 na Národní třídě v Praze. Stal se pravý opak: pokřikování a nadávky pršely na hlavu jednoho z nejoprsklejších představitelů Fialovy sebranky, jež se „usalašila“ ve Strakově akademii – ministra vnitra Víta Rakušana, zběhlého učitele němčiny z Kolína.
Místo Havlovy „pravdy“ tady zvítězila „lež“. A místo „lásky“ se všude okolo nás šíří zášť a „nenávist“. Nositeli těchto „evropských hodnot“ se stala právě ta tlupa vyžírek a kariéristů z Fialovy koalice, jež se podvodem dostala k moci v říjnu 2021. Od té doby jen mlaskají, chrochtají a chlemtají u plných koryt a žlabů – stejně jako prasata ve chlívku. Někteří z nich jsou již tak vykrmení (Jurečka, Síkela, Stanjura), že se ani nevejdou do kalhot nebo nedopnou svá saka a kabáty. Od prasat je odlišují pouze ty šaty. Svoje panděra by mohli vozit před sebou na dvoukoláku nebo na trakaři.
Zkrátka: obraz naší neutěšené, „invalidní“, demokracie je alarmující. Obávám se, že náprava toho neradostného stavu již možná není. Bude to vyžadovat kladiva a sbíječky. Na „zabetonovanou“ demokracii jsou to ty nejvhodnější nástroje – spolu s bagrem a buldozerem.
─────
Životopis zesnulého PhDr. Josefa Dolejšího (*31. 7. 1942 ‒ †30. 3. 2023)
Narodil se dne 31. 7. 1942 ve Velkém Přítočně na Kladensku.
Vzdělání a profesní kariéra: Po absolvování povinné školní docházky nastoupil v r. 1956 na Vyšší průmyslovou školu strojnickou a hutnickou v Kladně (1956-1960, maturitní zkouška). Další absolvované školy: King’s School of English, Bournemouth, Velká Británie (1965, letní jazykový kurs); Pedagogická fakulta UK v Praze, metodika odborných předmětů (1969-1970); Filozofická fakulta UK v Praze, obor historie, psychologie, pedagogika, 10 semestrů (1974-1979, státní závěrečná zkouška); doktorandské studium na FF UK Praha (1979-80, rigorózní zkouška); vědecká aspirantura – Orientální ústav ČSAV (1982 – nedokončeno z politických důvodů); Moody International Praha: Kurs aplikace systému managementu jakosti podle norem řady ISO 9000, rok 2000).
Praxe: Spojené ocelárny POLDI Kladno (1960-1966, pomocník taviče); Střední odborné učiliště POLDI SONP Kladno (1966-1976, odborný učitel, středoškolský profesor); Krajský pedagogický ústav (1976-1979, vedoucí kabinetu odborných škol); Střední odborné učiliště POLDI SONP Kladno (1976-1990, středoškolský profesor); Ústav soudobých dějin ČSAV Praha (1991-1992, vědecký tajemník, propuštěn z politických důvodů); Vagnerplast-Villeroy et Bock (1992-2003, ředitel divize baleno, manažer jakosti, vedoucí podnikového vzdělávání, odchod do důchodu); Vysoká škola finanční a správní v Kladně (2002-2003, lektor); Bankovní akademie při Vysoké škole finanční a správní v Praze (2004-2008); Kladenská soukromá škola podnikatelské administrativy (externě 1991-2008).
Zemřel dne 30. 3. 2023.
─────
Údaje pro tento životopis pocházejí z článku Rozhovor s PhDr. Josefem Dolejším, který byl publikován v tištěných SN č. 2/2008, na str. 3. V něm J. Dolejší mimo jiné říká: „V současnosti u nás neexistuje žádná politická síla, která by měla mou bezvýhradnou podporu.“ Od té doby uplynulo patnáct let. Také já se mohu pod toto prohlášení podepsat. Ani já totiž nevidím na naší politické scéně žádný důvěryhodný politický subjekt, nýbrž pouze atrapy politických stran a hnutí, v jejichž čele stojí všelijaké nedůvěryhodné postavičky z druhého a třetího „politického“ suterénu. Nic víc. Zkrátka: kde nic není, tam, ani čert nebere!
Pan PhDr. Josef Dolejší zemřel dne 30. 3. 2023. Dvaadvacet let po svém starším bratru Miroslavovi. Z výše zveřejněného životopisu nicméně vyplývá jeden velice zajímavý poznatek, který mohu potvrdit i ze své vlastní zkušenosti státem uznaného „nepřítele socialismu“. Komunistickému režimu před rokem 1989 příliš nevadilo, že Josef Dolejší byl bratrem opakovaně vězněného Miroslava Dolejšího. Vadit to začalo až po roce 1989! Kdo by to čekal, že ano?
Tím skutečným důvodem byl fakt, že M. Dolejší na podzim roku 1990 zveřejnil svou „Analýzu 17. 11. 1989“. Více se o okolnostech, za nichž M. Dolejší „upadl v nemilost“ bývalých politických vězňů, kteří se dostali do područí ODS (a dělali dobrovolně této prohnilé, tunelářské a kmotrovské partaji „maskota“), v článku s názvem: Výroky poslance P. Žáčka, ÚSTR a KPV, 2. část (SN č. 10/2019, vloženo 16. 10. 2019; viz odkaz za tímto článkem).
[Text Dolejšího „Analýzy 17. 11. 1989“ si čtenáři mohou přečíst rovněž v SN – v rubrice „Dokumenty doby“: Analýza 17. listopadu 1989, 1. část, vloženo 27. 6. 2011, ZDE.]
19. 11. 2023
PhDr. Rostislav Janošík, šéfredaktor „SN na internetu“
─────
Odkazy na publikované články o bratrech Dolejších:
https://www.i-sn.cz/clanky/archiv/sedmdesatiny-phdr.-josefa-dolejsiho-----martin-jilek.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2021/pred-dvaceti-lety-zemrel-miroslav-dolejsi.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2019/vyroky-poslance-p.-zacka--ustr-a-kpv--2.-cast-.html
