Svobodné noviny na internetu

Dne 14. července 2014 Synod anglikánské církve v Londýně odhlasoval, že nadále v Anglii bude možno ordinovat do čela církve ženy. První biskupka anglikánské církve byla ordinována ve Spojených státech 11. Února 1989 jako předvoj pokroku, leč kontroverze o počinu tam trvá. Po několik desítek let se o vyšší církevní úřad ženy v Anglii braly také, ale až nyní toho dosáhly. Obecně se zdá, že pokřtěným v této církvi vítězství feministek nic nepřidává. Farářky totiž, bez pronikavého úspěchu či jen odezvy, jsou „vysvěcovány“ v Anglii asi čtvrtstoletí, ale nedostavila se pro ně očekávaná duchovní váha. Připadá mi to jako jen z nouze ctnost, vzhledem k tomu, že u mužů zájem o toto povolání upadá. Do kostela se zde chodí většinou už jen na svatby, křtiny, nechávají si odsloužit pohřební obřady a tím anglikánské církevní „angažmá“ končí. Anglikánské kostely se zavírají. Jsou ovšem pravověrní v takzvané „High Church“, kde je ritus téměř stejný jako u katolíků, a ti se situací nejsou spokojeni. Hrozí u nich po letošním historickém rozhodnutí Synodu výstup z církve a přesun ke katolicismu. Pro mnohé v praxi „vítězství feminismu“ znamená už dnes, že si pro ty zbývající hořejší tři funkce a parádu zajdou do kostela, kde slouží mužský element – farář.

O co tedy jde biskupkám osobně? Je biskup/biskupka Bohu blíže? Je to pro ně vyšší duchovní povznesení, učitelský úřad, nebo je to jen vyšší administrativní funkce/moc, vysvěcování kněžek/kněží, přidělování far, jednání s úřady a kostýmová show při slavnostech?

V každém lidském společenství najdeme vždy pořádající a řídicí funkce. Pro úspěšné řízení je vždy nezbytná perfektní znalost toho, co řídím, a to se pro rozhodovací/koncepční tvůrčí fáze (jako např. u hlavního inženýra projektu) mísí s intuicí/nápadem. Vždy chvíli trvá, než si po přemýšlení a výpočtech inženýr sedne k prknu – či dnes před obrazovku – a začne navrhovat/projektovat, ztvárňovat představy.

U náboženství, jak víme, jde o řízení vzdělávání lidského faktoru ve směru učení, ke kterému jsou podkladem někým vyslovené zásady a pravdy. Často zkondenzované do psané formy v posvátných/svatých knihách. Počínaje hinduistickými védami, přes „Grand guru“ (Amritsar) až Bibli a Koránu.

Poněvadž u zjevených směrů naší cesty nemusí každý vykládat i zakódované/psané dávné příkazy stejně, víme z praxe, že vždy docházelo k rozporům. Ty vedly k herezím, štěpení, rozkolům a rozchodům. Proto učitelský úřad každého náboženství/církve je pokládán za tak důležitý a fundamentální.

Když křesťan opustí kód Bible, přestává být skutečným křesťanem. Tyto „deviace“ vidíme dnes na denním pořádku. I z Bible se vybírá jen to, co se momentálně hodí, a mnohé se ignoruje, vzhledem k „moderním“ představám, lidským chtíčům a neřádům, což vidíme u anglikánů příkladně v záležitosti poslání pohlaví, „učení“ o tenderech atp.

Abych parafrázoval jedno rčení: „Ta církev by byla fajn, ale ti věřící…“

Proto, aby všemu byl dán správný „biblický“ směr, je, jak víme, u katolíků funkce papeže. Ta byla popřena v Anglii králem Jindřichem Osmým (Henry VIII., 1509-1547), který se sám učinil hlavou církve. Dnes je její hlavou královna Elizabeth II. Zítra to má být princ Karel atd. Ti do výkladu a učení v naší době ovšem nezasahují, podobně jako jim není dovoleno účastnit se politiky. Situace tristní a zároveň komická – typicky anglická.

Nemyslím tedy, že anglikáni biskupkami získají, ale také není co ztratit. Ženy nebudou v církevním „nasazení“ ani lepší, ani horší než muži. Znesnadní si ale nejspíše dohadování, které se dostavuje vždy, když se setkají dva různé živly. Vylaďování součinnosti je obtížnější. Nadekretovaná autorita je v lidské společnosti vždy podrobena zkoušce praxe. Situace jsou, jak víme, i v obyčejném životě složité a proměnné. Řídit kanoe na rybníku, když nefouká vítr, je při základní znalosti, co dělat s pádlem poměrně snadné. Teprve v peřejích se pozná, kdo „zná vodu“, má patřičný trénink/sílu a umí se vyhnout nástrahám. Jsou biskupky připraveny na „peřeje“ lépe než muži?

Poznali jsme v politice, jaké měla problémy „úspěšná“ Margareta Thatcherová, přestože byla zvolena třikrát do funkce ministerské předsedkyně, a jak zaslzela, když nakonec propadla (1990). Bylo to jen proto, že nechala potopit argentinský křižník Belgrano v neutrálních vodách při konfliktu o ostrovy Falklands a kde řada Argentinců zahynula (1982), či proto, že dala přednost nákupu amerických helikoptér před britskými (1986), nebo to byla kontroverze s EU (1990)?

U nás víme, jak věci dopadají už od kněžny Libuše. Ani „úspěch|“ Šárky nebyl trvalý. Myslím, že jsme historií ale poznali důležitost toho, aby každý zvážil své místo a užíval své vlohy prospěšně pro společný účel, ať až v rodině, nebo v kterékoliv vyšší společenské formaci. Já sám neváhám obléci zástěru, uvařím, když je potřeba, a stejně tak s ostatními funkcemi v rodině, leč rodit jsem nemohl!

Když posuzuji tažení feministek – a nakonec cíle Frankfurtské školy – nabývám přesvědčení, že ženám jsou propůjčovány vrcholné úřady k tomu, aby se staly něčím nástrojem v politice, aby prosazovaly politiku někoho, kdo je za nimi, v ještě větší míře, že to je u mužů. Na příkladech, jako byla dravá US státní sekretářka Albrightová, vidíme, že jsou účelově vybírány a prostrkávány nežensky agresivní, loktařské typy.

Co dělá Angela Merkelová? Je Evropa „jejími“ zásahy na cestě k lepšímu životu občanů, nebo je to silnice k většímu ujařmení národů. Je užitečnější v roli šéfky elegantní Christine Lagarde, nedávno najmenovaná na hlavu IMF (International Monetary Fond)? Proč byl dán úřad prezidentky americké FED (Federal Reserve) Janet Yellen, když byla ve FEDu na zapracování pouze dva roky?

Jaká role je přichystána pro Hillary Clinton jako prezidentky (do které se tolik dere), když více méně ztroskotala jako americká State Secretary?

Podle Irvina Stelzera z Hudsonova institutu finančníci USA totiž v centristicky orientované paní Clinton cítí oddech od pana Obamy. Věří, že usnadní jejich práci. Sedí jim, že je proti izolacionismu „Tea party“ (frakce konzervativců) a naopak hlásá, že Amerika musí „projektovat“ sílu, zainteresování a sebevědomí. Clintonová je promilitaristický jestřáb!

Jsou tyto „silné ženy“ opravdu tak kvalifikované pro nejvyšší úřady, nebo se jen hodí jako „příďové ozdoby“ těm/tomu, kdo skutečně vládne?

Londýn, 18. 7. 2014

Euring. Dr. Bohumil Kobliha