Svobodné noviny na internetu

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky otevírá jedno z nejzávažnějších témat posledních let – církevní restituce.

Stalo se už normální, že občany volení a také placení zástupci moci exekutivní i legislativní vyrážejí mezi lid hlavně v průběhu předvolebních kampaní.

Tak jsem měla tu čest, že mne rovněž v r. 2008 navštívil špičkový předvolební kandidát – voličem této strany jsem z piety –, jeden z mých předků, sociální demokrat, zahynul kvůli tajemství odstoupení Sudet ve věku nedožitých 31 let v sovětském bulavu. Pana kandidáta tento příběh zajímal, jakož i dění na Vysočině, i restituce – aristokratické, a požádal o zaslání dokumentace mailem přímo do Poslanecké sněmovny. Vyhověla jsem – a od roku 2008 marně čekám na odezvu…

A tak zveřejňuji text zprávy, Poslaneckou sněmovnou opomenuté, pro obyčejné občany a voliče:

„Vážená paní Suchánková,

v příloze Vám postupuji jeden dokumentační materiál a v dalším mailu, ze své schránky na seznam.cz, oficiální zprávu ČTK. Odkazuji přitom na včerejší zprávy našich médií, která zveřejnila materiál Ústavu pro studium totalitních režimů o aktivitách spisovatele Milana Kundery. Bylo by nanejvýš vhodné, aby se tento ústav stejně otevřeně zabýval i dalšími podobnými případy a aby tyto materiály byly okamžitě zveřejněny. Já k tomu nemám žádné možnosti: média ani zmíněný ústav by nemusely na mé podání reagovat, a kromě toho jsem zde i se synem bez naprosté opory a mohli bychom být pouze vystaveni další perzekuci.

K nekrologu šlechtice Radoslava Kinského uvádím, že jsou v něm uvedeny nepravdivé údaje: Radslav Kinský (viz jeho vazební akt – přísahu) byl dvojnásobným agentem StB, krycí jméno: Čingischán. Tato informace byla oficiálně zveřejněna v seznamech agentů, vydaných MV ČR v roce 2003.

Jeho spis byl již odtajněn – viz razítko vpravo dole na uvedeném vazebním aktu. Spis čítá 2000 stran. Četla jsem pouze první část a bylo mi z tohoto šlechtice nanic. Jak patrno z dokladů, pobíral od StB odměny v různých měnách, doložené potvrzenkami s jeho vlastnoručním podpisem. Dále není pravda, že by vystudoval veterinární fakultu. Ve spisu je doklad o tom, že byl StB vysazen s falešným diplomem MVDr., který byl velmi zdařile falzifikován.

Tzv. zámek Žďár zámkem nebyl. Jde o cisterciácký klášter, založený ve 13. století. Tento řád měl perfektně zpracované metody hospodaření na půdě, zpracování odvozených produktů, dokonce těžbu, zejména železné rudy, a rybniční hospodářství. Na dnešní Vysočině patřil cisterciákům obrovský nemovitý majetek. Jeho využití řídila laická složka tzv. konvršů, společně s nimi vytvářeli výsledné příjmy poddaní. V 18. století, za vedení energického opata Václava Vejmluvy, dosahuje žďárská klášter a jeho čtyři dvory nejvyšší prosperity, která následně umožní rozsáhlou stavební činnost. Její kvalita je dána spoluúčastí vynikajícího architekta 18. století, Jana Santiniho, již zcela zdomácnělého v Čechách (jeho předkové byli původně kameníci ze severní Itálie). Architektonické práce a výslední stavby a přestavby Jana Santiniho tvoří téměř souvislou řadu od západních Čech až po Křtiny na Moravě. Ve službách opata žďárského kláštera dosahuje jeho dílo ve věku zhruba čtyřiceti let (umírá po čtyřicítce) svého vrcholu. Jeho originální styl daleko přesahuje rámec doby, zejména přínosem nových tvarů, vlastních až 19. století. Poslední opat žďárského kláštera Steinbach navrhuje Josefu II. jeho zrušení s poukazem na špatný stavební stav. Tento opat sice sepisuje dějiny kláštera, zároveň však krade a dokonce nechává na několika místech založit požár. Po zrušení kláštera se odstěhuje do Prahy. Když to praskne, fiktivně se oběsí. Zatímco je ukládán jakožto sebevrah do neposvěcené půdy, skutečný Steinbach, živ a zdráv, uhání v kočáru do Bonnu.

Tento příběh vede k zamyšlení o oprávněnosti požadavků církve na vydání tzv. uloupených majetků. Klášter je poté ve správě církevního fondu, ve 30. letech 20. století majetek získává příbuzenskou transakcí matka Radoslava Kinského, Eleonora Kinská. Rodina však pobývá v luxusnějším sídle v Chlumci nad Cidlinou a v zahraničí; žďárský klášter je pouze výnosným velkostatkem bez podstatných investic. Na proslulé Zelené hoře je ovčín.

V letech 1985-88 jsem působila na ONV ve Žďáru nad Sázavou jako inspektor pro památky, muzea a galerie. Díky odborné praxi jsem při řízení generální obnovy tohoto klášterního komplexu záhy rozsáhlou hospodářskou kriminalitu. Kradly se nejen sbírky, ale také dotace na jeho rekonstrukci – velmi podstatné, neboť šlo o I. památkovou kategorii. Tehdejší bankovní systém neumožňoval tunelovat finančním převodem, tedy se stavělo z památkových materiálů pro elitu okresu.

Když se do těchto kriminálních aktivit zapletl i vedoucí tajemník OV KSČ a rozumné řešení nebylo možné, předala jsem věc orgánům činným v řízení trestním. Byla jsem za to zcela zlikvidována a spolu s malým synem nakonec vystěhována do severočeského pohraničí. Jelikož jsem nevěděla o minulosti šlechtice Radoslava Kinského, psala jsem mu francouzsky o našich osudech do Paříže. Odepsal mi česky, že ho vyzvedávání pošty obtěžuje.

V roce 1990 jsem byla ve Žďáru nad Sázavou formálně rehabilitována. V praxi mi nebylo vráceno nic, a když jsem si stěžovala, navrhl mi tehdejší starosta Žďáru za OF O. Žurek pouze opětovné vystěhování. Současně udělil Radoslavu Kinskému čestné občanství, což mu umožnilo vznést restituční nároky. V jejich realizaci byl nápomocen jeho příbuzný a tehdejší kancléř prezidenta, nynější ministr Karel Schwarzenberg. Je téměř neuvěřitelné, že jsme se synem přežili třináct stěhování, útrapy fyzické i psychické, bídu a boj se zdravotním handicapem, který syn získal díky těmto okolnostem. Zámek Kinský a k němu patřící obrovské bohatství půdní, lesní a rybniční zaujímá podstatnou část dnešní Vysočiny. Do rekonstrukce objektů vložil stát obrovské finanční prostředky. Objekty, rekonstruované náročně i nákladně během mého působení, obývá dnes ptactvo. Přilehlý dvůr Lyra, rovněž dílo Santiniho, je místo koní osídlen vepři aristokratického majitele.

Radslav Kinský pořádal v zámku každoročně konference „Již nikdy komunismus pod záštitou PTP“. Přijímal rovněž prominentní hosty. Kromě aristokratů k nim patřili Ing. Jan Kasal, Ing. Jan Teplý a další věřící, premiér Miloš Zeman, prezident Václav Klaus, Ing. František Dohnal, bývalý hejtman a nyní šéf NKÚ [dnes rovněž bývalý – pozn. red.], hejtman Kraje Vysočina Miloš Vystrčil a místní ODS/ČSSD v čele se starostou Žďáru nad Sázavou Jaromírem Brychtou. Ten je zvěčněn na novodobé fresce salonku hotelu Grunt ve Žďáru nad Sázavou: pozadí tvoří utěšená krajina, koně a lovečtí psi, v popředí členové aristokratického prostředí s ústřední postavou Radoslava Kinského-Čingischána a starosty Jaromíra Brychty s chotí.

Považuji za nutné věnovat náležitou pozornost této věci včetně oprávněnosti restituce i možnému převodu majetku do zahraničí. Prosím o okamžité postoupení zprávy a srdečně zdravím.

Radovana Aksamitová“

***

Plynul čas – a náš život se stával stále větším peklem. Moje žádosti, podávané všem vládám i parlamentním stranám i prezidentu republiky, zůstávaly bez řešení.

Teprve v roce 2009 vzala na vědomí náš případ vláda Jana Fischera. Moje podání putovalo dlouho ministerskými budovami, až se dostalo na místo určení – MF ČR, které dle zákona č. 320/2002 Sb., přebralo resty po zaniklých okresních úřadech.

Po detektivním pátrání (moje osobní dokumentace byla držena v rukou soukromých) jsem zaslala zhruba 150 stran dokumentů. V lednu 2010 mi bylo vydáno řádné Osvědčení o rehabilitaci dle zákona č. 87/1991 Sb.

Dle rozkladu jsem nejdříve usilovala o nápravu újmy finanční i závažné újmy zdravotní cestou smíru – neúspěšně. V prosinci 2010 mi zbylo jediné řešení – soudní žaloba. Právník pro chudé mi byl přidělen za 4 měsíce. Jednání mělo být začátkem srpna, ale žalované strany – MF ČR, zastoupené M. Kalouskem, a další mocní, radnice ve Žďáru nad Sázavou, zastoupená Ing. Zvěřinovou, ČSSD, senátorkou – nechtěly být obtěžovány, takže soud byl až v říjnu 2011. Pan samosoudce uznal křivdy a sdělil, že se poradí. Potom následoval shodný závěr: že je vše promlčeno!!!

A moje odvolání proti tomuto nepochopitelnému postupu justice leží u odvolacího soudu v Jihlavě od listopadu 2011 dodnes.

V prosinci 2011 se mi dostalo po letech šikany vysvětlení – ve sborníku dokumentů pod názvem „Nemohu mlčet, žaluji!“. V době mého nuceného exilu vznikla při žďárském klášteře vlastivědná společnost Cisterciana Sarensis a místní odborníci a nadšenci vydali svědectví o tom, že státní správa, Okresní úřad ve Žďáru nad Sázavou, nedal pro restituci zpracovat odborný elaborát, a tak Radoslav Kinský získal neoprávněně, tedy podvodem, celý areál bez náhrady za vynaložené investice státu.

Sám si opatřil svého znalce a předal mu falešné doklady: objekty kláštera před rekonstrukcí byly odhadnuty částkou 1 799 275,- Kč, po rekonstrukci částkou 1 782 263,- Kč; restituent refundoval 17 000,- Kč! Klášterní komplex, budovaný od 13. do 18. století, byl přitom vydáván dle zákona o půdě a náročně obnovené objekty (ruiny či polozříceniny) byly označeny jako zemědělské provozovny, kde se prováděla pouze údržba, a já, jakožto inspektor, jsem na tuto „údržbu“ opatřila nejen investice, ale i odborně způsobilé dodavatele – včetně rekonstrukce inženýrských sítí. Kanalizace byla středověká, elektrorozvod havarijní a všude dřevomorka… Nevěřící občané tehdy věnovali na rekonstrukce v dnešním přepočtu 300 milionů Kč (!!!), což tehdejší místní mocní v nadšení pro noblesu zpět nežádali. A tak za odměnu mezi její řady postoupili.

Těch mocných se ti spravedliví ze společnosti Cisterciana Sarensis i před pokročilý věk nezalekli a podali trestní oznámení, které bylo před více než desítkou let stejně odloženo – jako současné podání ohledně restitucí církevních.

„V ČR vládne kultura beztrestnosti,“ konstatoval nedávno jeden přední britský list. Z děsivé zkušenosti přidávám, že štvanice nekorunního svědka organizovaného zločinu, který se provinil pouze tím, že za všech režimů postupoval odborně a dle zákona i proti mocným, je zde rovněž zcela normální.

A tak se synem, který nejen nemůže, ale přímo dostat prací nesmí (s maturitou a ZTP odmítnut opakovaně i jako metař) čelíme v místě našeho tolikrát ztraceného domova hrozbě bezdomovectví. Veškeré prosby radnici o konečnou spolupráci při praktické rehabilitaci v mém rodišti, kde jsem navíc přispěla k vybudování Horácké galerie, jsou bez odezvy: zde totiž žije a veškeré dění ovlivňuje pachatel státní účasti při aristokratické restituci a zkušený politik – KDU-ČSL, ODS, TOP 09…

Uzavírám, že analogie s postupem vlády ČR, pokud jde o restituce církevní, není nijak náhodná. Vždyť my dva se synem jsme obrazem zdevastované republiky, kterou tyto naprosto neoprávněné a neuvěřitelné restituce zcela dorazí.

V Novém Městě na Moravě dne 3. dubna 2012

Mgr. Radovana Aksamitová

(FF UK, FrJ-ČJ, nežádoucí ve školství v době normalizace za dokumentaci let 1968-69)

***

Dopis místopředsedovi ČSSD PhDr. Lubomíru Zaorálkovi

Předmět: Prosím, předejte neprodleně p. Zaorálkovi: Hrozí nám bezdomovectví!

Datum: 31. 8. 2012

Vážený pane místopředsedo,

posílala jsem Vám prostřednictvím Vaší asistentky Ivany Tomáškové prosbu o okamžitý zásah v řešení naší situace. K tomu doklady o podílu na našem strádání ze strany Ing. Dagmar Zvěřinové, senátorky za ČSSD a starostky Žďáru nad Sázavou. Bohužel jsem nedostala žádnou odpověď. Informuji Vás tedy o tom, jak nám se synem hrozí bezdomovectví. Od listopadu nemáme kam jít. Jen za to, že jsem jako inspektor potírala rozkrádání dotací na památky a krádeže sbírek, za což se mi nedostalo žádné nápravy, pouze další šikany přes 20 let. Důvodem byla nezákonná a podvodná restituce žďárského kláštera R. Kinskému, agentu StB a příbuznému K. Schwarzenberga, k níž došlo díky spolupráci přednosty Okresního úřadu, jakož i radnice ve Žďáru nad Sázavou, tedy i Dagmar Zvěřinové.

Ta pouze své zavinění arogantně popírá, i když jsou k dispozici veškeré důkazy. Přeposílám nejdůležitější ze soudního spisu, které obdržel i p. Bohuslav Sobotka a nechal je rovněž bez povšimnutí.

Je naprosto neuvěřitelné, že ČSSD takto jedná se svými voliči. Ing. Zvěřinová nás se synem žádala o hlasy i pomocí SMS s před volbami nás za tímto účelem navštívil i zdejší starosta M. Šmarda, který je zcela ve vleku TOP 09. Sdělení o výpovědi z bytu podepsal za něj místostarosta Marek, opora TOP 09. Stejně paradoxní je skutečnost, že svědek organizovaného zločinu je takto vydán likvidaci i se synem ZTP.

Pokud jde o přílohu o pohledávce: ve stejné výši jsou moje úvěry u České spořitelny. Jejich pomocí jsem hradila nezbytné poplatky po návratu domů po letech štvanice a šikany, protože mi byla nadále odpírána rehabilitace, odškodnění, možnost úpravy důchodu, přivýdělek a synovi ZTP jakákoliv spolupráce při zajištění zaměstnání. Zdejší radnice v době, kdy se p. Šmarda stal starostou, odmítla rovněž jakoukoli spolupráci při rehabilitaci v praxi i sociální přispění. Díky drastickým tzv. vládním reformám nemohu už platit ani tyto úvěry a díky tomu, že poslanci schválili možnost absurdních, hyeních postupů vůči chudým lidem, jsem nyní předmětem vydírání smečky, která se živí na likvidaci vlastních spoluobčanů – bezprizorných a bezbranných.

Žádám Vás proto, abyste si uvědomil závažnost naší sociální situace a přímé ohrožení života. Jsme oba se synem z tohoto pronásledování invalidní.

Doufám, že nám sjednáte v době co nejbližší náležité a praktické zadostiučinění.

Děkujeme za pochopení.

Radovana a Jan Aksamitovi

***

Tento materiál doporučujeme pozornosti všech voličů stávajících stran, zastoupených v Parlamentu ČR. Jak je z výše uvedeného zřejmé, podílejí se na popsané špinavosti téměř všechny parlamentní strany bez výjimky podle hesla: Ruka ruku myje. Před nadcházejícími krajskými a senátními volbami očekáváme, že obzvláště předpokládaný favorit těchto voleb, ČSSD, zejména její předseda Mgr. Bohuslav Sobotka a místopředseda PhDr. Lubomír Zaorálek, udělají všechno proto, aby uvedli do souladu své předvolební sliby s povolební realitou, a že dokáží svými činy, že to s touto zemí a jejím obyvatelstvem myslí dobře. Nestačí totiž jen plamenně řečnit za sněmovním pultíkem, ale je třeba pro lidi také něco konkrétního udělat. Případ paní R. Aksamitové a jejího syna jsou proto vhodnou příležitostí, aby to dokázali. Vývoj událostí budeme bedlivě sledovat a budeme o něm informovat naše čtenáře.