Svobodné noviny na internetu

Tak jsme si zvolili přímou volbou nového prezidenta a sbíráme nové zkušenosti s ním k hodnocení sta dní jeho vlády. Kolem voleb byl velký rozruch a neúprosný boj. Nelze zamlčovat, že tam bylo hodně „podpásovek“ a hodně planých, nevážně míněných slibů. Nebylo to ani příliš potřeba, protože hlavní „dřinu“ obstarala média. Ta se také postarala o zvrat ambicí v prvním kole, když odfiltrovala „málo žádané“ od těch pomazaných. Překvapivě odpadl Jan Fischer, nad kterým už jásali v Izraeli, že to bude první plně judaistický prezident v Evropě. To, že se váhy přiklonily ke Karlu Schwarzenbergovi ale bylo zřejmě přáním z trochu vyšších kruhů. Ti pak spolu s Milošem Zemanem vytvořili závěrečnou dvojici. Z ní si občané měli zvolit. Pojali to jako volbu menšího zla s trochou naděje, že by snad Miloš Zeman mohl alespoň některé ze svých slibů splnit. Zejména, když začal licitovat s odvoláním nepopulárního Petra Nečase a měl hodně i lidových slibů.

Závěrečný souboj však nebyl tak jednoduchý. Byl to asi souboj zákulisních mafií, soudě podle toho, co prošlo prakticky bez povšimnutí – že až na asi tři poslední sečtené byly ve všech okresech výsledky 55/45 %, jako podle foršriftu. Výsledek v dané situaci byl celkem přijatelný, neboť Karel Schwarzenberg je Čechům málo srozumitelný v řeči i v činech. Bohužel se ale ukázal Miloš Zeman jako chameleon a se zamčením dveří volebních místností nejenže my „už nejsme slyšet“, jak sliboval na bildboardech, ale zmlkl i on. Jeho bujaré průpovídky, že opilec je ten, kdo neumí pít, vzaly při extempore nad korunovačními klenoty za své; jeho vazalské vyvěšení evropské vlajky na Hradě vyznělo jako podřízeni se Evropě. Dosti se to podobá výroku jednoho komunistického funkcionáře, který prohlásil po volbě Václava Havla, že „nový prezident vymění jen uniformy hradní stráže a vše ostatní půjde ve stejných kolejích dál“.

V celkovém hodnocení Miloše Zemana poněkud prosvítá jakási umíněnost (dtto:„Počkejte, až budu prezidentem, já vám ukážu!“ V. H.) a osobní velikášství, spojené s protežováním jeho vazalských přátel. Ale také s nezapomínáním hříchů těch, kteří jej kritizovali (váhání ve jmenování jeho kritika Putny profesorem). Zemanův přístup k funkci je, zdá se, poněkud manažerský. Tedy poněkud jiný, než se od něj čekalo a co sliboval. Zřejmě se bude snažit vézt se na vrcholcích vln, bez ohledu na to, jaké vody je budou vytvářet. Viz překvapivé hrátky s Klausovic rodinou a zakopání válečné sekyry s Nečasem i Schwarzenbergem. To jej v srdci národa příliš neposílilo. I to, že se z nich stali společní a upřímní přátelé Izraele, který také z Evropanů nejvíce podporují.

Propad kvality práce vlády, které sliboval promptně řešit, se jaksi nekoná. To nelze zakrýt předkládáním zástupných problémů, jako je autorství na míru komusi šité amnestie, procesy s uhlobarony, či dálnice vybudovaná ze skládkové navážky. Neschopnost vlády zvládnout dlouholeté problémy v životních podmínkách občanů, přispívající ke zhoršování až k víceméně genocidě těch, co nemohou pracovat, které ona řeší omezováním zdravotní péče, zdražováním a inflací, jež znehodnotila vklady a rezervy na stáří na desetinu původní reálné hodnoty, se neřeší a lásku k vládě i prezidentovi také nepodpořilo. S nevhodným řešením problémů s nepřizpůsobivými občany, pro něž se vydává dvacet miliard na dávky a čtyři sta milionů na uvěznění odsouzených (http://berossos.blog.cz/1112/statistiky-nelzou), se také nic neděje. Je po volbách a vše jede ve starých kolejích: sliby – nesliby.

Nač také potřebujeme tolik nových Gripenů a cvičit s nimi tankování ve vzduchu, když ani ty současné nemají praktické využití doma a hlídají jen jiné státy. Nač potřebujeme další velkokapacitní letadla (snad na dovoz izraelských imigrantů, kterým Karel Schwarzenberg slíbil azyl). Proč nás naše vláda tak úporně chce zatáhnout jako válčící stranu do případného válečného konfliktu Izraele? Zeptejte se jí! Je to příležitost jako každá válka pro někoho namastit si kapsy a vylidnit při tom trochu republiku. A aby bylo místo pro ty, kteří se sem možná pohrnou. Ubytování pro ně se už překotně buduje. Sociální platforma je již vlastně také připravena, oni na to peníze mít budou, nebo to od nás dostanou jako pomoc v nouzi.

Ta tam je doba, kdy bylo hledání optimálního soužití s přírodou pro trvalý životní trend života v míru, vzájemné pomoci k zvelebování. Dnes je upřednostňována chamtivost, touha po moci a hledání cest, jak se toho domoci s co nejmenší námahou. Či zajistit si možnost, aby to pro ně udělal někdo jiný. Drancovat přírodu a spoluobyvatele v ní je normální, kdo nekrade, okrádá rodinu. Svět spěje k Armaggedonu a „dobří lidé k tomu stále jen mlčí“ (Martin Luther King).

Vrátím-li se k nadpisu, nedopadli jsme nejlíp. Společenské nůžky se dále rozvírají, staří lidé nám kapou mnohem rychleji a nespokojenost narůstá. Je proto dosti tlumena tvrdou cenzurou na zveřejňování nedostatků vlády, zejména na internetu, aby „nemohli maličcí přijíti k ní“. Také ta trvale počmáraná obloha zřejmě škodí, nejen meteorologickým předpovědím, ale asi i lidem, zejména starším, mezi které patří i Miloš Zeman. Ten ještě jako předseda vlády to údajně umožnil povolením neomezeného pohybu letadlům NATO. Do dnešního dne se nikdo nenamáhal lidem pravdivě vysvětlit, k čemu je tato drahá činnost dobrá. Asi jim nestojíme za to. Řekl bych ale, že jeho výsledky jsou i na Miloši Zemanovi na jeho pohybové aktivitě vidět, žádná stoprocentní ochrana proti tomu totiž není. Inu, „dělej čertu dobře, peklem se ti odmění“. A „Boží mlýny prý melou pomalu, ale jistě“. Asi proto je úmrtnost neposlušných vládců v poslední době tak vysoká.

Tak jsme tedy dopadli.

17. 5. 2013

Ing. Vladimír Veselý