Svobodné noviny na internetu

V tomto vánočním čísle chci čtenáře seznámit nejen se Smržovským grimoárem, ale i s některými tzv. paranormálními jevy. Ale vše popořádku. Tzv. Smržovský grimoár, v doslovném překladu Magická kniha, pojednává o elementárních čarodějných praktikách, např. jak vyvolat anděly a démony, jak ovládat nadpozemské síly a jak se má správně postupovat při zaklínání a sesílání kouzel. Originál rukopisu, který pochází asi z roku 1496, měl vlastnit i doktor Kittel. Opis tohoto díla však pochází až z 18. století. A právě tato kopie z 18. století byla nalezena v roce 1929 ve Smržovce, v tzv. Lučním mlýně, dnes již neexistujícím.

V Grimoáru se můžeme třeba dozvědět, jaké je složení pekelné říše: Lucifer – král, Belial – vicekrál. Gubernátoři: Satan, Belzebub, Astaroth, Pluta. Dále to jsou velkoknížata: Aziel, Mephistopheles, Marbuel, Aniguel, Anifel, Parfael. Dále tajní dvorní radové: Abbadon, Chamos, Lapasis a Merapis. Tajný říšský sekretář je Milpeca. Pozdrav všech duchů: „Palifesta, Firmis, Demecha, Haim.“ Trojnásobné rozhřešení, když duch odpovídat nechce: „O Samiha, Aseffonila, Ja, La, Mifflahi, Mehahinesi.“ Dále se dozvíme, jak postupovat, když duch naopak odejít nechce. Musíme říci: „Benedictus est Qvi omnia regnat per omnia Secula Seculorum in Nomine Domini Amen.“

Ve Smržovském grimoáru se můžeme hlavně dočíst, jak se má zacházet s létajícím pláštěm doktora Kittela. (Jan Antonín Eleazar Kittel, 3. 2. 1704 – 16. 11. 1783). V čarodějné knize je psáno toto: „Nejprve se červený plášť na zem položí. Doprostřed se do kruhu rozloží znamení označené pod č. 33, do ruky ale se uchopí znamení označené č. 32. Pozpátku pak na plášť stoupni tak, aby ale operista uprostřed znamení stál, a hlavně nesmí nohou přešlápnout, jinak při jízdě nešťasten budeš. Pokud nyní správně stojíš, začni následující citaci a uveď, kam jeti chceš, pokud z místnosti odjet chceš, nezapomeň okna otevřít, jinak duch ven nevyjede, nýbrž zdí prostupovati bude a neštěstí velkého se obávati musíš. To dobře na paměti měj.“ Citace před použitím kouzelného létajícího pláště: „Já volám tebe, duchu Azieli Memomucu, a pojedu s tebou do N a se mnou proveď, co míti chci. Toto třikrát řekni. Toto až se stane, plášť sám od sebe s tebou se vznese a poletíš, kam jsi požadoval.“

Když už jsme se dostali k těm duchům, před pár lety jsem objevil jednu zajímavou, dnes již úplně zapomenutou knížečku, jejímž autorem je Dr. Karel Kuchynka (nar. 1892): Záhady lidské duše. Nástin metapsychologie, nakladatel E. Weinfurter, Praha XII, 1947. (Od té doby tato knížka nikdy nevyšla). Zaujalo mě především toto (citace ze str. 94, 96, 97, 103, kap. 24): „Strašidelné úkazy se vyskytují ve formě slyšitelné jako zvuky bez zjevné příčiny, tedy jako klepání, praskání, pád nábytku, nebo otvírání a přirážení dveří a oken, dále smýkání těžkých předmětů po podlaze, kutálení sudů a řinčení řetězů. Jindy je slyšet jakoby lidské kroky po chodbách a schodech i vzdechy a naříkání, ba dokonce hudbu a zpěv na místech, která dříve sloužila těmto účelům, např. stará kaple apod. Ve formě viditelné jsou to světelné jevy a fantomatické útvary, které mají obvykle lidskou podobu. Vcházejí i zavřenými dveřmi a náhle mizí, jak se objevily. V jejich blízkosti bývá cítit jakoby chladný závan větru. Zvláštní je, že jevívají úplnou lhostejnost vůči pozorovatelům a jednají jako v náměsíčném automatismu. Objevují se po léta buď nepřetržitě, nebo jen v určitých obdobích. Vedle již zmíněných úkazů to často bývá nepřetržité zvonění zvonku a náhlé zmizení předmětů, které se později zase záhadně objeví. Ze strašidelných úkazů fantomatického rázu je nejznámější tzv. Bílá paní, Perchta z Rožmberka, dcera Kateřiny z Vartenberka a Oldřicha z Rožmberka, která se prý zjevovala v dlouhé chodbě archivu v Třeboni a na dalších zámcích, např. v Jindřichově Hradci, na zámku v Českém Krumlově a také ve Velkých Losinách, kde se zjevovala Bílá paní Žerotínská. (Perchta z Rožmberka zemřela 2. května 1476; přesné datum jejího narození včetně roku není známo, ale ve středověku to bylo běžné.) Zdá se, jako by toto zjevení Bílé paní bylo z jemné látky, která zpravidla zůstává neviditelná a jen někdy za neznámých podmínek se zhušťuje až ke světelnosti a viditelnosti. (V tomto případě se zřejmě jedná o materializaci čili zhmotnění tzv. ektoplasmy, která se někdy jeví jako mlhovina nebo pára. Ektoplasma je pohyblivá a citlivá na světelné paprsky. Zhmotnění dosahuje někdy takového stupně, že zjev vrhá stín.) Bílá paní je popisována buď jako pouhý světelný kužel, nebo jako ženská postava zahalená do závoje. Podle pověsti je objevení Bílé paní v některém zámku předzvěstí úmrtí nebo neštěstí. To je symbolická stránka tohoto jevu a připomíná ony časté známé symboly smrti, jako náhlé a nevysvětlitelné zastavení hodin, spadnutí obrazu a klepání na dveře. Avšak dlužno uvážiti, že tyto úkazy se nevyskytují běžně, nýbrž jsou vázány na určité podmínky.“ (Poslední dochované zjevení Bílé paní se podle svědectví odehrálo za druhé světové války na hradě Rožmberk. Podle místního badatele Kočnara byla jedna z německých dívek z nacistické mládežnické organizace „Bund deutscher Mädeln“, což znamená „Spolek německých dívek“, která měla vyvěsit na hranaté věži vlajku s hákovým křížem, postižena srdeční slabostí poté, co spatřila záhadnou bílou postavu. Bílou paní měly tehdy spatřit včetně vedoucí organizace na nejvyšší části nejstarší kulaté věže Jakobínky. Na ochozu této věže prý stála bílá postava a prstem jim hrozila. Bílá paní, Perchta z Rožmberka, prý tímto způsobem protestovala proti vyvěšování vlajky se svastikou. K vyšetření bylo dokonce zavoláno i gestapo, ale nic nevypátralo.)

„Podle prof. Bozzana jsou tři závažné hypothesy k vysvětlení strašidelných úkazů:

1. Hypothesa: poprvé vyslovená Angličanem Podmorem, že tyto úkazy jsou způsobené telepatickou činností lidí, kteří bydlí v místě, kde straší, nebo těch, kteří tam dříve bydleli a myslí na tragické události, jež se v oné místnosti, nebo domě přihodily, a tím přenášejí své myšlenky na návštěvníky. 

2. Hypothesa nadsmyslového fysikálního zákona, která předpokládá další trvání obrazů, jsou to astrální obrazy okultistů a podle této hypothesy zůstávají tvary i tóny zachovány v prostředí a jsou za určitých okolností s to vystoupit ze svého skrytého stavu. 

3. Hypothesa spiritistická, podle níž smrtí nekončí vše, nýbrž smrt je jen proměnou a někteří lidé jsou ještě i po smrti vábeni k místům, na nichž byli za života činni.“

„Bílá paní se také zjevovala v Německu na zámku Bernsteinu v Burgenlandu. Jedna návštěvnice zámku se s ní dokonce srazila v zámecké bráně a proběhla přímo skrze ni, aniž cítila odpor. A jeden návštěvník na Bílou paní v tomto zámku Bernstein vystřelil, právě když klečela v kapli před oltářem, a pak světlo i postava okamžitě zmizely, ale za krátkou chvíli se zase objevily. Zploštělá kulka z revolveru byla nalezena vedle stupňů k oltáři.“ (Dr. Karel Kuchynka: Záhady lidské duše, Nástin metapsychologie, str. 96) 

V dobách před nástupem reálného socialismu ovšem vycházely i další zajímavé publikace, například sešitky: Psychická Knihovna, rok vydání 1947, svazek 1. s názvem Život a duše (kde je i výňatek z knížky Dr. Karla Kuchynky Záhady lidské duše, Nástin Metapsychologie, kapitola Působení duševních sil na organismus), ale především mě zaujal svazek 2. Psychické knihovny s názvem SEPTUAGESIMA [Doba předpostní] (nákladem Františka Jirouška v Praze, Myslíkova 25, 1947). V tomto sešitku je také zamyšlení Ing. Josefa Rafaela Buchara (nar. 1888): „Mé první zkušenosti ve spiritismu“ (citace ze str. 30, 31, 32): „Výsledkem mých pokusů bylo nezvratné a trvalé přesvědčení, že jevy zvané spiritistickými vpravdě existují, a že lze se poměrně snadno o jejich skutečnosti přesvědčiti. Nejprve jsem se spolužákem a pak zcela sám dělal pokusy s pohyby stolku, který klepáním dával odpovědi na jednoduché otázky. Nakonec řekl jsem mu jednou: „Stolečku, zdali pak bys dokázal hrát na piano?“ Stoleček horlivě zaklepal, že ano. Pak udělal několik pohybů, které se mi zdály bezúčelnými. Stoleček se nakláněl stále víc a víc, trochu se natočil a počal se napřimovati. Zdviženou nohou zasáhl trnož židle, která stála před klavírem, o ten trnož se opřel svým ozdobným zářezem a pak se počal na této noze zvedat do výše, až se celý vznášel ve vzduchu, opíraje se jen tou jednou nohou o trnož. A v této poloze se stoleček nahnul a počal svou vrchní deskou tlouci do kláves. Piano se ozývalo a stoleček tloukl do kláves vždy víc a víc. Ujišťuji, že jsem před tím neměl tušení, co stoleček svými pohyby zamýšlí.“ (Patrně se jednalo o tzv. levitaci, tedy vznášení se předmětů nebo osob do výše. Příčina pohybu stolků při seancích se vysvětlovala v magnetickém fluidu, dále zvláštním druhem psychické síly, anebo psychokinetickým zrušením gravitace. Cestovatelka Tibetem David Neelová se také zmiňovala o jistém způsobu levitace, který je předepsán při duchovních cvičeních, kdy tento výkon levitace adepta probíhal patrně v transu. Zajímavé levitace také někdy předváděli indičtí jogínové. V tomto směru levitací byl například velice proslulý jogín Subbajah Pullavara.) „To všechno ale bylo více méně jen neškodnou zábavou, která mi ovšem dokázala, že jsou nějaké neznámé nám síly, které působí tyto jevy zvané spiritistickými. Ale vysvětlit je nelze jen tak jednoduše. Theosofové to většinou vysvětlují trváním neviditelných zbytků složitých lidských těl, kdy tyto astrální zbytky odumírají a hynou až za nějakou dobu po smrti hmotného člověka a v té době mohou působit na media. Medijní sdělování má určitou hranici, kterou nikdy nepřekročuje. Že by jevy takové byly vždy způsobeny duchy zemřelých nebo záhrobními démonickými bytostmi, jak věří mnozí spiritisté, však úplně neobstojí. Ale přece jen je mnoho případů, kdy nezbývá než uznat, že nejpravděpodobněji jde skutečně o nějaký neznámý vliv z oblasti, která se nazývá záhrobím. Je to oblast tajemná a neznámá. Také se mi stala následující příhoda: Jednou jsem přišel večer až po desáté hodině domů a nerozsvěcel jsem, protože můj spolubydlící už spal a v pokoji bylo dosti světla od pouličních svítilen. A tu jsem viděl na stole sedět ohromného černého kocoura, který na mne svítil očima. V bytě žádné kočky ale předtím nebylo, i podivil jsem se, kde se tam vzal cizí nějaký kocour, tak jsem na kocoura udělal „Čc“ a vzbudil jsem spolubydlícího, že tam máme nějakou kočku, aby mi ji pomohl vyhnat. Na moje dupnutí a výkřik kocour seskočil se stolu na podlahu, ale ač jsme rozsvítili a s kamarádem celý pokoj podrobně prohledali, nenašli jsme po kocourovi ani stopy. Přitom dveře byly od mého příchodu stále zavřené, i okna byla zavřena a pokoj byl ve třetím poschodí, takže kocour utéci nijak nemohl. Pokoj ostatně neměl zvláštního vchodu a šlo se do něj kuchyní a předním pokojem, kde spal můj bytný. V celém bytě žádné kočky nikde už nebylo, kocour záhadně zmizel. A přece jsem ho naprosto jasně a dokonale viděl a byl jsem ve zcela normálním stavu mysli a smyslů.“

Po únoru 1948 komunisté tento druh literatury z ideologických důvodů úplně zakázali a zlikvidovali (i když ve skutečnosti tehdejší Státní bezpečnost (StB), ale také třeba sovětský výbor Státní bezpečnosti KGB a rozvědka generálního štábu sovětské armády GRU, projevovaly o psychotroniku a parapsychologii velký zájem, protože i kusé informace o jejích výsledcích, např. v západních zemích, si zasloužily velkou pozornost). Je velká škoda pro nás všechny, že ani po 20 letech, od roku 1990, se vlastně vůbec nepodařilo navázat na tuto prvorepublikovou psychotronickou školu. Měli bychom ale vzdát úctu těmto starým mistrům psychotroniky-parapsychologie, jakými byli: JUDr. Karel Kuchynka, Ing. Josef Rafael Buchar, PhDr. Rudolf Souček a Dr. Břetislav Kafka.

Pro SN připravil a vyfotil:

Zdeněk Andršt