Svobodné noviny na internetu

Když se na mne obrátily Svobodné noviny, zda mohu napsat o tom, „co Trokavec dnes...“, nemohu nezačít právě americkým radarem, proti kterému brdští občané, samozřejmě spolu se 75 procenty občanů ČR, vedli skoro tři roky boj.

Topolánkova vláda odsouhlasila v lednu 2007 (během jednoho dne od podání žádosti) umístění radaru do Brd. Zařízení, o němž neměla nejmenší potuchy. Nevěděla, jak je to zařízení výkonné, zda není svým vyzařováním nebezpečné pro lidi, jak bude vypadat letový provoz v oblasti. A vůbec ji nezajímalo, jak takový postup za zády NATO přijmou evropští spojenci, které tak vláda svým rozhodnutím z možného jednání vyřadila.

Naše vláda se tehdy opravdu chovala podivně až podezřele.

Namísto otevřenosti v jednání vůči vlastním občanům použila metodu lží, zatajování faktů a předkládání vymyšleného ohrožení naší republiky.

Bylo velmi podivné, s jakým spěchem se vláda snažila podepsat s USA smlouvy o umístění radaru do Brd a dostat je do parlamentu k ratifikaci.

A bylo by nádherně zábavné a poučné (kdyby z toho nepramenilo současně velké nebezpečí pro občany tohoto státu) sledovat, jak politici Topolánkovy koalice naprostý nedostatek odbornosti a znalostí o radaru nahrazovali lhaním a silou, jak shazovali při každé příležitosti, s pomocí většiny médií, veřejně odbornost, vědění a inteligenci skutečných odborníků.

Aby zlomila vláda odpor starostů v Brdech, slíbila do jejich obcí investovat 1,25 miliardy korun.

Naprostá většina starostů Topolánkovi neuvěřila. Dobře udělali. Jen několik z nich zapomnělo, co slíbil Topolánek před volbami v tzv. „smlouvě s voliči“, z níž vlastně nedodržel prakticky nic. Slib dotací do zanedbaných obcí Brd zůstal pouhým slibem – a bohužel přinesl velké finanční problémy těm, kdo mu uvěřili.

Usnesení tehdejší vlády Mirka Topolánka o poskytnutí 1,25 miliardy korun na rozvoj brdských obcí, sousedících s vojenským újezdem, je stále v platnosti. Ze slíbené částky 1,25 miliardy korun obce ale dostaly jen 13,5 milionů na projektové dokumentace, a pak, jen pár obcí, na zásah poslanců ČSSD, řádově několik desítek milionů na kofinancování některých rozběhnutých projektů.

Smutnou úlohu sehrála od ledna 2007 až do konce roku 2009 většina českých médií. Dala by se spočítat na prstech jedné ruky ta média, která informace hledala, předkládala a porovnávala data, k nimž se dostala, apelovala na vládu, aby naslouchala názorům občanů a občanských hnutí, a byla pro referendum o radaru. Ve většině zdejších novin a ve veřejnoprávní televizi až na výjimky redaktoři opakovali to, co jim koaliční politici řekli. Někteří novináři zapomněli, že novinář má informovat, a pokud chce sdělit i svůj názor, může komentovat. A tak v bulvárním stylu nejen pomlouvali, ale i napadali. Kdo byl proti radaru a pro uzákonění všeobecného referenda, byl podle nich zbabělec, bolševik, v lepším případě pacifista – a byl placen z Ruska.

Není divu, že si na internetových stránkách a v zahraničí veřejnost vyhledávala ta média, která informovala objektivně, dala prostor odpůrcům i příznivcům radaru.

Prezident B. Obama zrušil 17. září 2009 záměr instalovat do Brd radar – a ústy ministra Gatese USA přiznaly, že tento systém je nevyhovující, neefektivní, na úkor jiných, účinnějších zbraňových systémů – tedy potvrdily to, co odpůrci radaru v ČR tvrdili tři léta.

Proč vzpomínám dnes radar? S úžasem konstatuji, že mnoho lidí si nedokázalo vzít z toho, co tu tři roky probíhalo, ponaučení. Velmi rychle zapomněli, jak se politici koalice v tu dobu chovali.

Stále stejní politici, kteří americký radar v Brdech násilně a proti vůli vlastních občanů prosazovali, občany zjevně pohrdali a jejich hlasy naprosto nebrali v úvahu, se dnes opět (přesněji ne „opět”, ale „stále ještě”) pohybují ve vrcholných funkcích vládních nebo alespoň parlamentních. Namátkou Alexandr Vondra, Vlasta Parkanová, Karel Schwarzenberg, Petr Nečas, Přemysl Sobotka, Miroslav Kalousek, Jan Vidím, Martin Bursík, Jaroslava Němcová, Petr Tluchoř, Marek Benda a mnoho dalších.      Nejde přitom jen o to, že prosazovali americký radar, ale že se (se zjevným pohrdáním občany) tito politici postavili proti názoru vlastních občanů, že s nimi odmítli vést diskusi, nahradili ji lží, uplatněním moci a mnohdy totálním nezájmem o rozhodující odborné informace, tedy naprostou neprofesionalitou.   

Gripeny, bitevníky Aero L-159, Pandury, Iveca, Tatrovky, ProMoPro, letouny CASA, Dinga… To jsou bezedné studny, v nichž mizí peníze nás všech. Média uvádějí například jen v těchto kauzách zmizení okolo 90 miliard korun, celkově pak přes sto miliard nás podle nich stojí korupce každoročně. A nebýt těchto politiků a těchto podezřelých kauz, hned by bylo zřejmě po problému s deficitem státního rozpočtu. Tam totiž leží, nade vši pochybnost, onen pověstný zakopaný pes.

Nepromyšlené, uspěchané a s opozicí a odborníky neprodiskutované reformy ve svém výsledku přinesou občanům (snad s výjimkou „horních deseti tisíc”) velké finanční, existenční – a také zdravotní problémy.

A je bohužel smutným paradoxem, že právě občané (přesněji: část z nich, podílem svých hlasů daných opakovaně těmto politikům ve volbách) přispívají k tomu, že se na jevišti vrcholové politické scény předvádějí mezi měnícími se kulisami stále ty stejné a zprofanované tváře, které životní úroveň občanů tlačí stále níž a níž.

Na jedné straně vláda ospravedlňuje nutnost škrtů (ve zdravotnictví, školství, dopravě silniční i železniční, v infrastruktuře, kultuře, vlastně tedy všude) nutností úspor. Na straně druhé jsme svědky nemravně vysokých osobních odměn na ministerstvech a vládě – různým náměstkům, vedoucím, a samozřejmě všudypřítomné korupci a parazitování na státní kase.

Tato vláda je farizejská: káže vodu a utahování opasků, pije víno a své opasky nestačí povolovat.

Tato země je nemocná: do jejího systému se zavrtali političtí paraziti, přisáli se a cucají. Vytvořili si své stranické podhoubí, v němž jsou vzájemně propojeni, jeden chrání druhého. Na mínění lidí už jim dnes naprosto nezáleží. Jejich momentálním krédem je: co nejdéle přežívat a co nejvíce nahrabat. Logiku to má: pokud by zastavili korupci a třeba přestali i sami hrabat, korupce by možná zmizela a s ní i problém deficitu státního rozpočtu. Ale pokud by zmizelo korupční prostředí, nemohli by hrabat.

Takže to dělají tak, jak to právě dělají. Předstírají a dokazují, jak náročný je boj s korupcí a jak už s ní brzy skončí definitivně, tak jako nikdo před nimi. Vidíme a víme – a to, že si její šéf se svou poslušnou vazalkou Peake vzájemně notují, jak se jim daří mýtit korupci, na skutečné korupci nic nemění.

V systému rozvinuté demokracie, ve státech na demokracii si zakládajících, by takoví politici už dávno museli z vrcholové politiky odejít. Tam mnohdy stačí podezření, podivné chování politika v nějaké kauze. U nás ne. Tady se politik ještě pevněji přidrží křesla a vyčká, až to podezření okolo něj díky nezájmu cokoli vyšetřit – prostě vyšumí.

Vláda počítá zřejmě s nezájmem a postupnou apatií lidí, jinak si to neumím vysvětlit. Druhou možností je, že prostě do vysokých pozic byli dosazeni lidé hloupí, kteří nehodlají spolupracovat s odborníky a uskutečňují své vlastní nápady metodou „zkus a vyluč“.

A lidé si stále ještě ne zcela jasně uvědomují, že některá rozhodnutí vlády mohou být nevratná a pro budoucnost tedy velmi osudná.

A dokud se budou bez ohledu na veřejnost a na zákony dlouhodobě zametat korupční kauzy politiků pod koberec, dokud nebudou spravedlivě ministři, náměstci, politici a jejich přítelíčci ve firmách bráni do vazby, vyšetřováni a zavíráni, pokud si to zaslouží – do té doby se situace v této zemi nezlepší.

A tak odpovím konečně na otázku: „Co Trokavec dnes…?“

Nic. Trokavec se pokusil nebojácně svou práci odvést: Postavil se v březnu 2007 důrazně proti darebácké a korupční vládě a uspořádal 17. března první místní referendum proti záměru vlády. A potom až do zrušení radaru bojoval, nenechal se podplatit či zastrašit. Radar zmizel, ale darebáci ve vládě a v politice, až na pár výjimek, zůstali. A s hlupáky, kteří v příštích volbách budou zase nadšeně volit ty samé darebáky, a to zcela demokratickým způsobem (kteří je pak zcela nedemokraticky vysávají), už trokavečtí občané nic neudělají.      

To musíme všichni – vzít svazek klíčů a opět vyjít do ulic…

22. 2. 2012

Jan Neoral, starosta Trokavce