Svobodné noviny na internetu

Před šedesáti lety, dne 28. února 1954, zemřel v komunistické věznici Leopoldov na Slovensku bývalý československý politik a představitel Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu – Rudolf BERAN (1887-1954).

Beran byl uvězněn v roce 1941 nejprve nacisty a v roce 1947 k moci se deroucí KSČ, jež v této době již začala ovládat silová ministerstva, policii a justici. Spřízněnost obou totalitních režimů, nacistického a komunistického, byla natolik do očí bijící, že jak nacistický Volksgerichtshof v Berlíně, tak i poválečný, komunisty infiltrovaný Národní soud v Praze využily tytéž svědky proti R. Beranovi: nacisté jako důkaz o Beranově činnosti namířené proti Třetí říši; prokomunistický justiční aparát obnovené ČSR jako důkaz Beranovy kolaborace s okupanty a jeho protinárodní činnosti.

Nacisté nakonec Berana v roce 1943 podmíněně propustili; až do konce války byl konfinován v Praze a posléze v rodných Pracejovicích u Strakonic. Lidově demokratická moc nechala Berana zemřít ve vězení. Byla to nespravedlivá odplata těch veřejně činných osob, jež se buď zapletly s německými okupanty, nebo se snažily zamlžit svou nejasnou protektorátní minulost a především zbabělost, jež jim bránila postavit se proti okupantům na odpor.

Věznice v Leopoldově patřila k těm nejtěžším v tehdejším Československu. O zdejším pobytu R. Berana podává velmi výmluvné svědectví jeho spoluvězeň František Topol: „…Leopoldovské vězení bylo pro něho už 27. vězením v životě. Řekl mně, že americký generál při osvobození západních Čech se k němu dostavil do Pracejovic a nabídl mu, že mu zajistí odjezd do USA. Rudolf Beran nabídku nepřijal s odůvodněním, že se ničeho nedopustil a nemá proto důvod, aby vlast opouštěl. K jeho odsouzení Národním soudem v roce 1947 mně Beran řekl, že bylo krajně nespravedlivé, neboť se ničeho neodpustil, a byl aktem politické msty. Ve vězení později pro srdeční chorobu a stáří nepracoval a jenom výjimečně – jako všichni trvale práce neschopni – za svou práci dostal měsíční kapesné 2,50–5,- Kčs.

V lednu 1954 Beran onemocněl chřipkou, měl velké horečky a lékař MUDr. Antonín Čech, svým přesvědčením marxista a soc. demokrat, ho léčil. Lékař Čech byl z Plzně a po stránce odbornosti jako lékař neměl valnou pověst. Do vězeňské nemocnice Rudolf Beran nechtěl, neboť v době jeho onemocnění byla rozšířená zpráva, že všichni vězni, trvale neschopní práce budou přemístěni do zámku v Dymokurech. Beran se obával, že když by byl v nemocnici, nebyl by začleněn do transportu a zůstal by v Leopoldově. Šlo o fámu, kterou vyvolávali bachaři a takových fám bylo bezpočet. Když se ale jeho zdravotní stav zhoršil, požádal MUDr. Čecha, aby byl dán do vojenské nemocnice. Když pro něho přišli vězňové s nosítky, rozloučil se se mnou, poděkoval za moje ošetřování a řekl mi, že se na mne dívá jako na svého syna.

Mezi dveřmi z nosítek požádal ostatní vězně, aby mu odpustili, pokud někomu nevědomky ublížil. Druhý den v nemocnici zemřel. Rakev s jeho tělesnými pozůstatky byla dána do staré márnice s oknem na vycházkový dvůr a při vycházce všichni vězňové před oknem smekli. Byl pohřben na vězeňském hřbitově do hrobu číslo 515 (číslo, pod kterým byl veden jako vězeň v Leopoldově). S Rudolfem Beranem jsem byl na jedné cele, protože jsem byl po operaci dezinfekčním prostředkem těžce popálen, a jak mi bylo později řečeno spoluvězněm Zemanem, který pomáhal ve vězeňské nemocnici, že mi to bylo způsobeno úmyslně. Chtěl bych ještě ohledně Rudolfa Berana dodat, že mi také řekl, že byl vyzván vedením věznice, aby stručně napsal, že po dobu výkonu trestu nebyl kázeňsky trestán, pokud se ovšem za tresty nepočítaly dřepy a žabí skoky, které musel v Leopoldově dělat. Zároveň žádal, aby cestou milosti byl fyzicky zlikvidován. Tím se rozumělo, aby byl popraven.“ (J. Burianec: Rudolf Beran, oběť komunistické msty, Praha 2013, str. 212-213)

Beranovou smrtí se sice komunistům podařilo zbavit se jednoho z nepohodlných politiků, kteří byli jejich špatným svědomím, avšak úplně vymazat jeho jméno z historie nedokázali.

Ještě ani dnes není příznivá doba pro úplně objektivní zhodnocení Beranovy úlohy v moderních českých a československých dějinách. Součástí tohoto posouzení musí být také určení viníků, kteří stáli za jeho nespravedlivým odsouzením a uvězněním. Stranou tohoto hodnocení nemůže zůstat ani osoba druhého čs. prezidenta – Dr. Edvarda Beneše. Jeho dvojí politické selhání v letech 1938 a 1948 mělo totiž pro existenci a vývoj čs. státu fatální následky, které zcela znehodnotily předchozí Benešovy zásluhy o vznik ČSR v roce 1918.

Bylo by proto načase, aby „uctívači“ E. Beneše vzali na vědomí skutečnost, že tento politik naší zemi více uškodil než prospěl. Z tohoto hlediska je na místě, aby formulace ve známém „Lex Beneš“ zněla poněkud jinak a pravdivěji, než jak ji přes veto Senátu ČR schválila dne 13. 4. 2004 Poslanecká sněmovna PČR: „Edvard Beneš se zasloužil o komunistický stát.“

26. 2. 2014

PhDr. Rostislav Janošík

***

Rok Antonína Švehly střídá Rok Rudolfa Berana

Po loňském Roce Antonína Švehly, velké osobnosti naší předválečné historie, následuje Rok Rudolfa Berana, jeho blízkého spolupracovníka a žáka, jež se politickému řemeslu vyučil právě u něj. Není proto divu, že iniciátorem vyhlášení roku tohoto agrárního politika byla právě Společnost Antonína Švehly (společně se Selskou jízdou), která tak učinila u příležitosti oslav svého 10. výročí. To se konalo v pátek 31. ledna v rámci benefičního večera v krásných prostorách vinořského Hoffmanova dvora za účasti mnoha významných hostů. 

Rudolf Beran (1887 – 1954), absolvent vyšší hospodářské školy, působil mezi rolnictvem a byl uznávaným řečníkem na venkovských schůzích. Jakožto jednatel agrárního dorostu se stal uznávaným organizátorem Agrární strany. Roku 1915 povýšil na jejího generálního tajemníka a začal velmi blízce spolupracovat s tehdejším předsedou Antonínem Švehlou. V roce 1918 jej strana vyslala do revolučního národního shromáždění a od té doby byl až do března 1939 poslancem. Soustřeďoval se na práci pro stranu, která se stala nejsilnější ve státě. Na rozdíl od Švehly však byl představitelem kritického směru k Benešově zahraniční politice. Po Švehlově smrti v roce 1933 se stal úřadujícím místopředsedou a od sjezdu strany o dva roky později jejím předsedou.

Od února 1938 zastával funkci předsedy vlády. Ve vládním prohlášení zdůrazňoval význam autoritativní demokracie a hodlal najít nový vztah k Německu. Návrh Strany národní jednoty, jíž byl předsedou, a která sjednotila všechny významné nelevicové strany, včetně Agrární, obsahoval všechny prvky stavovského, korporativního státu.

Po okupaci země ale na konci dubna 1939 s aktivní politikou skončil a odešel na svůj statek do Pracejovic. Dál však sledoval politické dění, u prezidenta Háchy se přimlouval za propuštění zatčených, byl ve styku s vojenskou odbojovou skupinou Obrana národa, měl spojení i se zahraničím. V červnu 1941 byl zatčen Gestapem a přes dva roky vězněn. Po skončení druhé světové války byl uvězněn podruhé a ve zmanipulovaném procesu odsouzen ke dvaceti letům těžkého žaláře a propadnutí veškerého majetku za údajnou protinárodní činnost a kolaboraci. A to přesto, že v jeho prospěch vypovídala řada svědků a Beran sám poukázal na velké oběti Agrární strany za okupace. Ve vězení v roce 1954 zemřel a dodnes se nedočkal rehabilitace.

K té by alespoň částečně měla dopomoci řada akcí konaných u příležitosti Roku Rudolfa Berana a také kniha „Rudolf Beran, oběť komunistické msty“ autora Jaroslava Buriance, která byla v průběhu pátečního slavnostního večera pokřtěna.

Šárka Gorgoňová, tisková referentka Asociace soukromého zemědělství ČR  

http://www.asz.cz/redakce/index.php?clanek=89704&lanG=cs&xuser=&slozka=5880&xsekce=6068

***

Rok Rudolfa Berana a křest knihy Jaroslava Buriance

Dne 31. ledna 2014 se uskutečnil benefiční večer a oslava 10. výročí Společnosti Antonína Švehly, o. s. Slavnostní akce byla zahájena v 17.00 hod. v Hoffmanově dvoře v Praze-Vinoři pod záštitou zástupkyně starosty městské části Praha 15 Lucie Prinzové (ODS) a starosty městské části Praha-Vinoř Františka Švarce (ODS). Promluvil také předseda Společnosti Antonína Švehly Mgr. Pavel Černý.

„Rok Rudolfa Berana“ přijeli zahájit: synovec tohoto bývalého politika Jan Beran, dále starosta obce Pracejovice, odkud R. Beran pocházel, Jaroslav Kuberna a člen zastupitelstva obce Miroslav Vrána. Slavnostní události byli přítomni také dva senátoři za ODS – Tomáš Kladívko a Ing. Veronika Vrecionová.

Za Československou obec legionářskou promluvil Jiří Filip, který seznámil přítomné s projektem Legie 100 ke stému výročí vzniku Československé republiky. Partnerem akce byla i Selská jízda, a to Sbor Selské jízdy Jana Žižky z Trocnova a Východočeský Janákův sbor Selských jízd z Nechanic.

O osobnosti Rudolfa Berana promluvil jednatel Sboru Selských jízd Jana Žižky z Trocnova František Sáček. Rok 2014 vyhlásil „Rokem Rudolfa Berana“ bývalý senátor za obvod Strakonice – Ing. Josef Kalbáč (KDU-ČSL).

V průběhu akce byla pokřtěna nedávno vydaná kniha Jaroslava Buriance: Rudolf Beran, oběť komunistické msty. Její vydání bylo načasováno právě k 60. výročí Beranova úmrtí (28. 2. 1954). Mnoho čtenářů popřál knize bývalý ministr obrany RNDr. Alexandr Vondra (ODS) i někdejší poslanec za ODA a dnešní vysokoškolský učitel Mgr. Daniel Kroupa. (Poznámka 1)

Knihu o R. Beranovi od J. Buriance lze zakoupit jednak v prodejnách knižního velkoobchodu Euromedia Group, k. s., jednak si ji zájemci mohou objednat i prostřednictvím redakce SN na internetu na této adrese: svobodne.noviny@seznam.cz

REDAKCE

Poznámka 1:

Fotografie, které na této akci pořídil pan Milan J. Leimberger, si mohou čtenáři prohlédnout v rubrice „Fotoalbum“ (viz Křest knihy o R. Beranovi).