Svobodné noviny na internetu

Kdo napíše nové „Slezské písně“?

Pro nejmladší generaci, která se už ve škole příliš o spisovateli Petru Bezručovi neučí a netuší ani, co to bylo tzv. dělnické hnutí, jen připomenu, že nejslavnější dílo tohoto „barda slezského lidu“ se nazývalo „Slezské písně“. Jednu z básní snad budou mladí znát – díky nebo spíše bohužel – recesistickému podání komika J. Wimmera z České televize: „Ostrava“. Když v 90. letech 19. století tuto básnickou sbírku P. Bezruč psal, jistě netušil, že si jednou z jeho veršů bude někdo dělat legraci. V té době ostatně ani nebyl důvod tyto skutečnosti nebrat vážně.

Právě na sklonku 19. století pracovali horníci na Ostravsku při hlubinném dobývání uhlí v těch nejtěžších podmínkách: holýma rukama, jen za pomocí špičáku a lopaty, dolovali uhlí, vytěženou surovinu nakládali do vozíků a k tomu si svítili „karbidkami“. Mechanizace v podobě tzv. šrámacích strojů, jakýchsi předchůdců pozdějších kombajnů, nastoupila teprve v prvních letech 20. století. Běžná byla důlní neštěstí, způsobovaná výbuchem nahromaděného metanu. Ta mívala za následek desítky obětí na životech. Baňská záchranná služba tehdy ještě neexistovala a nemocenské či úrazové pojištění také ne. O tom, že život tehdejších horníků nebyla žádná selanka, netřeba pochybovat a už vůbec si z toho dělat legraci. Hornická profese byla obtížná a fyzicky náročná. Nejinak je tomu i dnes. Nikoli náhodou se na Ostravsku říkalo: „Horník – kdo je víc?“

Jak se žilo horníkům (kovkopům, havířům) a jejich rodinným příslušníkům v Ostravsko-karvinském revíru, popisuje právě básník Petr Bezruč ve svých „Slezských písních“. Píše nejen o sociálním, ale i národnostním útisku tehdejších majitelů dolů (uhlobaronů), o bezútěšném stavu, který měl za následek to, čím se ve stejné době zabýval i začínající vysokoškolský učitel T. G. Masaryk. Hlavním problémem této doby byly: alkoholismus a sebevražednost. To popisuje P. Bezruč ve svých básních a o tomtéž píše mladý T. G. M. ve své habilitační práci na vídeňské univerzitě.

Ve zmíněných básních P. Bezruče se často vyskytuje výraz „uhlobaron“, například v souvislosti s majitelem některých dolů – hrabětem Larischem. Našim polistopadovým novinářům, kteří o těchto skutečnostech většinou nevědí zhola nic, se ovšem pojem „uhlobaron“ velmi zalíbil. A tak udělali z novodobých českých zbohatlíků, kteří ke svým majetkům přišli bůhvíjak, „uhlobarony“. Pravda je taková, že se tito lidé dostali nějakým způsobem k velkým majetkům, ale nedokázali si k nim vytvořit ten správný vlastnický vztah, obnášející i zodpovědnost. Je to pochopitelné, protože většinou v hornickém oboru nikdy nepracovali, nic o něm nevědí, a tudíž je jim to jedno.

Takových „uhlobaronů“, jako je např. Z. Bakala či nedávno ve Švýcarsku odsouzený A. Koláček, máme několik. Jsou to ve skutečnosti jen jacísi překupníci se snadno nabytým majetkem, k němuž se dostali nedopatřením či spíše z Božího dopuštění a vinou chybně nastavených pravidel ze strany státu. Na rozdíl od oněch „historických“ uhlobaronů, kteří tyto majetky zdědili po svých předcích.

Bezručův „uhlobaron“ byl obyčejný, krutý vykořisťovatel, který navíc působil v tomto kraji jako prvek odnárodňující: nutil obyvatelstvo mluvit a psát německy nebo polsky a posílat děti do škol s tímto vyučovacím jazykem. Zato „uhlobaron“ Z. Bakala je docela jiný formát: sídlo jeho firmy NWR je v Nizozemí a ředitelem OKD je Slovák Ján Fabián, který se na rozdíl od jiných Slováků, působících ve vysokých funkcích v ČR (M. Čalfa, G. Slamečka aj.), nebyl schopen naučit česky. I to ostatně o něčem svědčí, že ano? (Soudruh Vasil Biľak se také česky nenaučil, i když v Čechách prožil velkou část svého života.  A. Babiš se o to marně pokouší již dvacet let – zatím bez úspěchu.)

V uplynulých týdnech proběhla našimi sdělovacími prostředky informace o tom, že právě Bakalova firma NWR rozhodla u zastavení provozu na Dole Paskov, kde přijde v důsledku toho o práci okolo 3000 horníků. Za celých osmdesát let se nepodařilo žádnému z „uhlobaronů“ v OKD vyvolat takový hněv jako tentokrát Z. Balakovi. Ostravsko je region, kde bylo v minulosti (kromě období komunistického režimu) zvykem stávkovat a demonstrovat za požadavky pracujících. Dokonce se tu i střílelo do horníků, např. v roce 1894 před jámou Trojicí.

Na rozdíl od časů Velké hospodářské krize (1929-33) došly věci tak daleko, že dne 17. 9. 2013 vtrhlo několik desítek nespokojených demonstrantů do budovy bývalého ředitelství OKD na Prokešově náměstí v Ostravě, aby se dožadovali jednání s vedením firmy. Našli tam pouze tiskového mluvčího, který to schytal za své vykutálené šéfy. Ti totiž, v předtuše lidového hněvu, pár dní předtím sídlo firmy přestěhovali jinam. Výsledkem potyčky bylo několik střepů vysypaného skla ze dveří. Majitelé firmy si raději počkali na „výsledek“ svého rozhodnutí o několik stovek kilometrů dál.

Situace byla natolik dramatická, že se nakonec do celé záležitosti vložil samotný prezident M. Zeman, který poukázal na nezodpovědnost jednání majitele firmy Z. Bakaly, jakož i vláda J. Rusnoka. Věc se bude dále řešit a výsledek je v nedohlednu. Jisté však je, že celá záležitost kolem Dolu Paskov nezůstane bez povšimnutí zdejšího obyvatelstva v nadcházejících volbách. Komu to voliči „spočítají“, je již jasné dnes. Bát se musí nejen „pravicové“ strany, ale i ČSSD, která se v této věci „namočila“ také.

Ukázalo se totiž, že Z. Bakala realizoval v OKD v uplynulých letech zisky ve výši několika desítek miliard korun a že ne všechno s nabytím majetku OKD bylo v pořádku. Je proto logické, že se Bakala bojí do ČR přijet. Ne proto, že by dostal od horníků pár facek. To by dostal určitě a nebylo by jich jenom pár, ale nepočítaně. Dnes už by nikdo do horníků nestřílel, jako to bývalo kdysi. I v tom je rozdíl mezi tehdejšími a dnešními „uhlobarony“.

Aféra kolem Dolu Paskov je v nadcházející volební kampani o to zajímavější, že Z. Bakala finančně v minulosti podporoval některé politické strany, např. TOP 09. A nejen to: jím zprivatizovaný majetek mu byl „přiklepnut“ někdejším ministrem financí B. Sobotkou (ČSSD) ve spolupráci s předsedou rozpočtového výboru PS M. Kalouskem. Jaké to bude mít následky pro tyto strany ve volbách, na to si budeme muset pár dní počkat.

A protože ani sociální demokracie nemá v tomto směru čisté svědomí, rád bych upozornil ještě na jednu souvislost. Předpokládám, že si je zástupce Ostravy v PS L. Zaorálek toho všeho dobře vědom. Jeho nervozita v posledních týdnech to jen potvrzuje. Ve volbách totiž půjde nejen o krk Zaorálkovi a Sobotkovi, ale celé ČSSD.

Budova ředitelství OKD stojí, jak známo, na Prokešově náměstí v centru Ostravy, poblíž Nové radnice. Toto označení dostalo náměstí teprve po roce 1989. A jaká je ona souvislost nedávných událostí s tímto pojmenováním? Snad to bude vědět i L. Zaorálek, humanitně vzdělaný sociální demokrat v dolní komoře našeho parlamentu.

Novinář Jan Prokeš (1873-1935), někdejší šéfredaktor sociálně demokratického listu „Duch času“ (vycházel v Ostravě v letech 1903-1938), přišel do Moravské Ostravy v r. 1894 a s tímto městem zůstal spjat až do své smrti. Od vzniku Československé republiky stál v čele Mor. Ostravy jako vysoký úředník tehdejšího národního výboru, od r. 1925 jako starosta města. S Prokešovým jménem úzce souvisí nejen činnost sociální demokracie na Ostravsku, zejména boj za všeobecné hlasovací právo v tomto regionu (1905-07), ale i stavební rozvoj města, např. stavba Nové radnice na dnešním Prokešově náměstí v Mor. Ostravě, nejvyšší budova tohoto typu u nás.

A tak po tom všem, co se odehrálo v posledních týdnech a měsících na Ostravsku, uvažuji:  Co by tomu říkal Jan Prokeš? Vždyť ještě za tzv. První republiky, např. za hospodářské krize v r. 1923, se demonstrovalo před Novou radnicí! Tehdy ovšem sociální demokracie hájila zájmy pracujících. Prokeš by z dnešních postojů soc. dem. předáků nejspíš nadšený nebyl…

Exhumace, nebo jen recyklace…?

Třebaže prezident republiky M. Zeman v minulosti proslul výrokem o tom, že „kapři si svůj rybník sami nevypustí“, čímž měl na mysli rozpuštění Poslanecké sněmovny (PS), nečekané a téměř nemožné se stalo skutkem.

Od nadcházejících předčasných parlamentních voleb si něco slibují jen menší strany, které se pokoušejí využít debaklu dosavadní vládní koalice k tomu, aby se probojovaly do PS a pokořily pětiprocentní hranici, potřebnou pro vstup do „klubu vyvolených“.

A jak jsou na tom ty strany, jež si volby spíše nepřály, i když kvůli občanům-voličům tvrdily pravý opak? Tak například ODS se pod vedením P. Nečase stala „mrtvou“, nevolitelnou stranou. Mediální tanečky, které od červnové aféry s J. Nagyovou, „pravou rukou“ P. Nečase na Úřadu vlády, předvádějí vrcholní funkcionáři této strany, nemohou na tomto stavu nic změnit.

Zázraky se občas dějí, avšak nikoli v tom našem politickém „rybníku“. Většina dosavadních poslanců, kteří nedělali skutečnou politiku, nýbrž po léta jen politikařili, je nevolitelná, a tudíž zvolena nebude. Hrozí však nebezpečí, že se v zákrytu za nimi objeví jejich méně zkompromitované „kopie“.

Jedná se o nebezpečí recyklace všeho špatného, co náš polistopadový politický systém dokázal vyprodukovat a co nám vytrvale podstrkoval jako „to pravé ořechové“, po čem náš lid touží. Těmto politikářům však nikdy o žádné „zájmy lidu“ nešlo: pouze o zájmy osobní, popřípadě skupinové, stranické.

Probíhající volební kampaň od samého začátku ukazuje, co bude následovat. Problémy se začaly objevovat již ve stadiu sestavování kandidátních listin nikoli nových stran, nýbrž právě těch „starých“, z polistopadové Národní fronty či spíše oné „bandy čtyř či pěti“, jejíž poslanci dřepí v parlamentních lavicích přes dvacet let a nemají se k odchodu. Naučili se řídit starým, osvědčeným heslem komunistických funkcionářů z doby před rokem 1989: každý den dobrý.

Jedním z prvních problémů, který se objevil a jenž je zřejmý na první pohled, je fakt, že někteří zájemci o místo poslance nekandidují ve svém „rodném“ regionu, ale někde úplně jinde, kde je zatím tak dobře neznají a kde by mohli mít větší šanci na zvolení. Je to mimo jiné případ M. Němcové, M. Kalouska, S. Polčáka a dalších.

Své ovoce, zdá se, přineslo i šéfování M. Bendy poslaneckému klubu ODS. Bendovo vystupování během posledních týdnů před rozpuštěním PS bylo natolik hloupé a trapné, že to voliči neocenili, ale naopak to způsobilo, že byl na stranické kandidátce odsunut na nevolitelnou pozici. O exministru T. Chalupovi raději pomlčím. A co po léta propagovaný systém tzv. primárek? Že by to najednou přestalo fungovat?

Přípravy na předčasné volby potvrdily, že je ve skutečnosti nikdo nechce, zejména ne ODS, strana bez skutečných idejí i autentických osobností. Vedení ODS to na poslední chvíli pochopilo a nabídlo na volitelných místech některé lidi z komunální politiky. Tam totiž nestačí jen vysedávat v parlamentu a mlátit prázdnou slámu. Tam se musí něco dělat, protože příště by takového člověka nikdo nezvolil.

Je ovšem velká otázka, zda to ODS pomůže. Domnívám se, že nikoli. Obdobné je to s plánem ODS na podporu mladých („první byt a první práce“). Tato strana měla dlouhá léta možnost pro mladé lidi něco udělat: neudělala nic. Proto její předvolební heslo je jen dalším plácnutím do vody, než se Titanic potopí.

Nad počínáním volebního tandemu Kuba-Němcová již delší dobu nevěřícně kroutím hlavou a snažím se pochopit, o co tady vlastně jde. Samozřejmě – o záchranu před pádem do propadliště dějin a o to, co bude dál. ODS mi totiž připadá jako auto, kterému někdo ukradl motor. Zvenku se na něj dá dobře dívat, ale nesmíte chtít, aby jezdilo. K čemu takové auto je? Na to ať si odpoví každý sám.

Už se těším, až se z novin, z televize nebo z internetu dozvím, jak se po neúspěšných volbách zapojili do „pracovního procesu“ někteří bývalí poslanci. Vždyť nějaký vtipálek si už teď dělá legraci z B. Sobotky, jak celá léta „makal“ v Poslanecké sněmovně. Mnoho úspěchů přeji obzvláště absolventům plzeňských práv, kteří jistě dostanou příležitost, aby své nabyté vědomosti zúročili v praxi. Nepochybuji o tom, že nás řada z nich (M. Benda, J. Pospíšil, I. Řápková, J. Ruml, S. Gross aj.) ještě překvapí…

Nejnovější výzkumy volebních preferencí naznačují, že očekávání stran bývalé vládní koalice na dobrý volební výsledek byla pouhá iluze. Týká se to nejen ODS, která se teď pohybuje kolem sedmi až šesti procent, ale i TOP 09. Naopak raketový start zaznamenalo Hnutí ANO podnikatele A. Babiše, které se dělí o druhé místo s KSČM. Zlepšují se i výsledky menších, dosud neparlamentních stran (Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, SPOZ), nebo těch, které z parlamentu vypadly a zpátky už se nedostaly (KDU-ČSL, Strana zelených).

Druhá ze stran někdejší vládní koalice, TOP 09, vzniklá z přeběhlých poslanců KDU-ČSL v čele s expředsedou M. Kalouskem, na tom není s volebními preferencemi o mnoho lépe než ODS. Vlna nadšení z prezidentské kampaně K. Schwarzenberga a nepochopitelné okouzlení žvatlajícím knížetem jaksi časem vyprchaly. A na místopředsedu M. Kalouska je zvědavý opravdu, ale opravdu jen málokdo. Za léta, strávená ve vysokých funkcích, ztratil tento muž i poslední zbytky soudnosti. Jen tak si lze vysvětlit, že osoba, která se domnívá, že si může dovolit cokoliv, má po tom všem ještě odvahu kandidovat ve volbách. Co ostatně čekat od individua, jež fackuje občany na ulici, v rádiu a v televizi blábolí nesmysly a je sprosté do telefonu vůči kolegům-politikům?

Nejsem jistě sám, kdo očekával alespoň pozdní lítost nad tou spouští, kterou v ministerské funkci náš „nejlepší ministr financí na světě a v přilehlých galaxiích“ napáchal a rozhodl se z politiky odejít. Ne tak M. Kalousek. Ten snad doopravdy věří tomu, že nebude vykroužkován. Já si naopak myslím, že bude a že se nestane perpetuem mobile ani Kostějem Nesmrtelným české politiky. Od toho nás ochraňuj Bůh! Jsem navíc přesvědčen o tom, že ani volební výsledek TOP 09 nebude dvojciferný a že tato strana skončí podobně jako ODS.

A co někdejší strana V. Bárty – Věci veřejné (VV)? Jejich preference raději sdělovací prostředky ani neuvádějí. Proč asi? Odštěpená ministrana LIDEM K. Peak do volebního klání ani samostatně nešla. Není nad realismus! Bez toho se skutečně dobrá politika dělat nedá.

Zbývá se ještě zmínit o straně KDU-ČSL, která dlouhá desetiletí tvořila jeden z pilířů systému politických stran, zastoupených v parlamentu nepřetržitě od r. 1919 až do voleb v roce 2010, tedy bezmála sto let (včetně spolupráce s KSČ v rámci Národní fronty v letech 1948-89). Na komunální a krajské úrovni jde jistě o stranu volitelnou a volenou. Otázkou však zůstává, zda to bude stačit na opětovný vstup do parlamentu. Zatím žádná ze stran, jež po r. 1989 z parlamentu vypadly, se tam nevrátila. Totéž se může přihodit KDU-ČSL.

Tato strana Mons. Jana Šrámka měla a má nejsilnější voličskou základnu v religiózních regionech Moravy. Přesto ji již delší dobu řídí předsedové, pocházející z Čech (C. Svoboda, M. Kalousek, P. Bělobrádek). Je to nejen nelogické, ale poškozuje to samotnou stranu. Navíc reputace strany byla těžce postižena aférou senátora J. Čunka, notně přiživovanou sdělovacími prostředky. To vše mělo za následek, že i v tradičních regionech, kde byli lidovci vždy voleni, začali vítězit kandidáti jiných stran (ČSSD, SPOZ).

Je nutno si uvědomit, že o přízeň voličů KDU-ČSL se uchází také nedávno vzniklá strana M. Zemana – SPOZ. Zacílení této strany na voličstvo KDU-ČSL je zřejmé a logické. Kdo není hluchý a slepý, musel už zaregistrovat, že M. Zeman dokázal oslovit dosavadní lidovecké voliče na jihovýchodní a východní Moravě. Potvrzuje to jak výrazný úspěch M. Zemana v prezidentské volbě právě v tomto regionu, tak i letošní prezidentovy cesty po českých a moravských krajích – jeho návštěva Velehradu i Zlínského a Jihomoravského kraje.

Proto lze očekávat, že výsledek SPOZ v nadcházejících volbách (navzdory dezinformačním kampaním sdělovacích prostředků, které Zemanovi příliš nefandí) bude lepší než u KDU-ČSL, která se v konečném součtu nemusí přehoupnout přes pětiprocentní hranici. Ostatně to, co předvádí volební štáb KDU-ČSL, potvrzuje, že tato strana se stává „sběrným táborem“ bývalých neúspěšných politiků. Svědčí o tom nasazení takových kandidátů, jako je např. V. Krása (dříve ODS) v Plzeňském kraji nebo I. Gabal ve středních Čechách. Co mají tito pánové společného se stranou, tradičně podporovanou nábožensky smýšlejícími voliči? Nic!

Vrátím se ještě k M. Zemanovi a jeho úspěšné snaze o oslovení voličů KDU-ČSL. Naši „investigativní“ novináři si neodpouští žádnou příležitost, aby poukazovali na vztahy mezi M. Zemanem a členy vedení SPOZ, zejména prezidentovým kancléřem V. Mynářem. Neuniklo jim, že při každé Zemanově návštěvě moravského Slovácka nocoval prezident v penzionu V. Mynáře v Osvětimanech na Uherskohradišťsku.

Abych poněkud rozšířil obzory poznání našich novinářů, prozradím jim to, co v tomto regionu ví kdekdo – kromě našich „investigativců“. Obec Osvětimany, z níž pochází V. Mynář, je jedním z posvátných míst, spojených s cyrilometodějskou tradicí. Tato skutečnost, bohužel, nebyla našimi sdělovacími prostředky připomenuta ani při letošních oslavách 1150. výročí příchodu Konstantina-Cyrila a Metoděje na Moravu.

Záhy po roce 863 založili tito věrozvěstové na Hoře sv. Klimenta v Osvětimanech kostel a klášter, v nichž byly uchovávány ostatky tohoto světce. Ty oba soluňští bratři objevili a vyzvedli z mořského dna poblíž osady Chersonésos na poloostrově Krymu koncem 50. let 9. století, kdy zde konali obdobnou církevní misii u pohanských Chazarů. (Tuto epizodu zachytil ve svém filmu o věrozvěstech režisér P. Nikolaev. Film uvedla v létě Česká televize u příležitosti 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje, a to na programu ČT2, zatímco v hlavním vysílacím čase na ČT1 reprízovala přihlouplé zábavné pořady. Je to jen další z příkladů, jak ČT pod vedením P. Dvořáka neplní svou veřejnoprávní roli. Co se ještě musí stát, aby byl takový ředitel odvolán?)

Hora sv. Klimenta byla proto logicky považována za jedno z míst, kde byly hledány ostatky sv. Metoděje. Jeho hrob tu sice později při revizním archeologickém výzkumu nalezen nebyl, přesto se toto velkomoravské hradiště dostalo do povědomí zdejšího nábožensky založeného obyvatelstva jako poutní místo spjaté s cyrilometodějskou tradicí.

Prezident M. Zeman, zdá se, na rozdíl od našich novinářských „šťouralů“, ví mnohem víc než oni, třebaže o tom při letošních oslavách příchodu slovanských věrozvěstů 5. 7. 2013 na Velehradě nehovořil. Všechny tyto skutečnosti jsou na Slovácku pozorně vnímány. Někdejší bašta KDU-ČSL dostává v podobě SPOZ v tomto regionu vážnou konkurenci. Blížící se volby prokáží, zda si KDU-ČSL svou pozici uhájí, či nikoli.

Popisky:

1. Jan Prokeš (1873-1935), starosta Mor. Ostravy.

2. Nová radnice v době, kdy byl J. Prokeš starostou Mor. Ostravy.

(Pokračování)

17. 10. 20132

PhDr. Rostislav Janošík