Svobodné noviny na internetu

Taxmeni - Sestřelen
J.Čvančara / J.Fallada

Kapitáne Fajtle já jsem Vaši knihu čet´
Jenomže je tomu asi přes padesát let
Byl jste tenkrát po válce nás kluků ideál
Kdybych Vás tak poznat moh´ co já bych za to dal

Když nad Francií se Spitfirem sestřelen jste byl
Zpátky do Anglie jste se dostat umínil
Nohy byly do krve po dlouhých pochodech
Nevzdal jste to ale nikdy v těchto těžkých dnech

Dneska máte šedý vlas a je z Vás generál
Chci Vám jenom vzdáti čest a nemám co bych dal
A tak prosím přijměte těch veršíků pár jen
Od kluka co čet´ Vaši knihu sestřelen

A ten prostý Francouz jak se o Vás postaral
Že pod teplou duchnou pak jste zase v klidu spal
A když zpátky v Anglii byl u jednotky své
Na rádiu vzkázal jste „Francois et arrivé“

Škoda kapitáne když vrátil jste se sem
Nezachovala se vděčně Vaše rodná zem
Vás ale nezastrašil mocných vládců křik
Vydržel jste jako muž a pravý důstojník

Praví-li se v americkém filmu „Temný rytíř“ o filmovém Batmanovi: „Nebyl to hrdina, kterého jsme chtěli, byl to hrdina, kterého jsme potřebovali.“, pak o legendárním stíhacím pilotovi Františku Fajtlovi můžeme klidně bez obav říci, že byl nejen potřebným, ale i chtěným a ctěným hrdinou. S jedinou výjimkou doby, kdy zde vládl komunistický režim a bezpráví se stalo běžným stavem. Západním vojákům se za jejich službu vlasti komunisté odměnili vězněním a lágry. V případě Františka Fajtla nepomohlo ani to, že počátkem roku 1944 organizoval 1. československý samostatný stíhací pluk v SSSR (na sovětských stíhačkách Lavočkin La-5FN) a v jeho čele odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání na letiště Zolná u Zvolena. Roku 1949 byl propuštěn, protože pro něho „nebylo zařazení“. Rok nato byl zatčen, degradován na vojína-úderníka a poslán do vězení na Mírově jako „nepřítel lidu“, jeho rodina byla vystěhována z bytu bez náhrady. Po sedmnácti měsících byl propuštěn. Poté pracoval jako stavební dělník, skladník a nakonec jako úředník v okresním stavebním podniku v Lounech. Roku 1964 byl částečně rehabilitován, povýšen na plukovníka v záloze a 4 roky zaměstnán ve státní letecké moci. Roku 1990 byl prezidentem Václavem Havlem povýšen na generálmajora ve výslužbě a vyznamenán Řádem generála M. R. Štefánika. V roce 2002 byl povýšen do nejvyšší hodnosti generálporučíka.

Ale vraťme se o několik let zpět. František Fajtl se narodil se 20. srpna 1912 v Doníně v okrese Louny. Roku 1932 maturoval na obchodní akademii v Teplicích, aby následně absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a v roce 1935 z ní byl vyřazen jako poručík letectva – pilot. Do okupace české země Německem sloužil u leteckého pluku č. 2 v Olomouci a v Přerově.

V červnu 1939 uprchl F. Fajtl přes Polsko do Francie, kde vstoupil do jejího letectva jako seržant „à titre étranger“ (cizinec). Bojoval ve dvou francouzských perutích Groupe de Chasse, u Lyonu a Paříže na stíhacích letounech Bloch B-152 a Morane-Saulnier MS-406. Když Francie padla, ustoupil do severní Afriky přes přístav Port Vendres a odtud se dostal přes Gibraltar do Anglie. Nakonec vstoupil do Královského letectva – RAF (Royal Air Force). V něm se zúčastnil slavné bitvy o Británii (10. 7.–31. 10. 1940) na letounu Hurricane jako pilot s hodností Pilot Officer (poručík), v 17. britské stíhaci squadroně. V roce 1941 se stal velitelem 313. československé stíhací perutě a rok poté velitelem 122. stíhací squadrony jako první Čechoslovák pověřený velením anglické perutě.

Dne 5. května 1942 byl sestřelen v souboji nad severní Francií. S hořícím Spitfirem nouzově přistál v Atlantickém valu mezi Němce. Utekl z jejich obklíčení a za dramatických okolností cestou přes okupovanou i neokupovanou Francii, Pyreneje a do Španělska (tam byl zajat a uvězněn v koncentračním táboře Miranda ve městě Miranda d'Ebro). Po propuštění (díky britským diplomatům) byl odvezen na Gibraltar odkud se vrátil zpět do Anglie.

Takový zážitek by mnohé ovlivnil natolik, že by s bojovým létáním na čas nebo definitivně skončili, avšak František Fajtl byl skutečný bojovník a možnosti boje proti tolik nenáviděné Luftwaffe se nevzdal. Hned po návratu byl určen velitelem dvou anglických leteckých bází v anglické hodnosti Wing Commander (podplukovník) a na vlastní žádost se znovu vrátil do bojů jako velitel 313. čs. stíhací perutě, se kterou bojoval až do konce roku 1943. A to i přesto, že mu byla nabízena možnost učit nováčky.

V lednu 1944 byl určen velitelem skupiny dvaceti stíhacích pilotů, s nimiž na základě mezivládních úmluv odjel do Sovětského svazu. Dohromady ve válce sestřelil 4 nepřátelská letadla, poškodil několik dalších a sám byl dvakrát sestřelen. Po návratu z války se stal prozatímním velitelem 1. letecké stíhací divize v Praze. V roce 1948 absolvoval Válečnou školu, stal se důstojníkem Generálního štábu a poté lektorem na Vysoké vojenské škole.

Je autorem následujících knih: Sestřelen, První doma, Vzpomínky na padlé kamarády, Podruhé doma, Boje a návraty, Létal jsem s třistatřináctkou, Generál nebes a Velel jsem stíhačům. Některé z těchto titulů existují také ve formě audioknihy. Stal se nositelem řady vyznamenání, mimo jiné Řádu Bílého lva za vítězství, Československého válečného kříže a Řádu čestné legie 5. třídy.

František Fajtl se zapsal do duší mnoha generací, a to nejen jako voják, hrdina, spisovatel, ale také jako kavalír a rytíř. Spolu s Františkem Peřinou je jedním z nejvýznamnějších československých letců 2. světové války. Na základě jeho vzpomínek vznikl také film „Tmavomodrý svět“, na kterém se podílel jako poradce. Jeho postava se také objevila v populárním filmu „Pelíšky“ (scéna pomníku letcům).

Nelze jinak, než na závěr dát slovo Františku Fajtlovi a jeho vzpomínkám na válečnou dobu: „Život válečných letců ve Velké Británii byl velice rozmanitý, bohatý na zážitky všeho druhu, ale i tvrdý. Angličané jim sice poskytovali obrovskou pomoc a pohodlí, ale vyžadovali od nich dokonalé výkony i oběti. Když zůstala Anglie proti nepříteli sama, bylo hlavně na nich, aby ji ubránili a odvrátili invazi...“

Mgr. Bc. Jan Kopal