Svobodné noviny na internetu

Takzvaná ženská otázka je v současném světě řešitelná pouze v rámci svobody individua. Doba atomu, genového inženýrství, populační exploze, masové kultury, masmédií, civilizačních chorob a epidemií typu AIDS nutně svobodu individua vymezuje. V rámci tohoto vymezení působí pak nadále vzorce chování, ustálené v té které společnosti, v té které kultuře. Poruší-li se násilně tradice rasy či národa, dochází k destrukci osobnosti v důsledku odkulturnění. To pak v plné míře dopadá i na ženu.

Byli to prozatím vždy ti nejlepší muži, kteří poukazovali na velké, ladem ležící kvality ženy. Nejedná se zdaleka jen o kvality citové, o její schopnost vhledu, empatie, ale i o kvality rozumové a volní, projevující se v praktickém řešení řady celospolečenských a všelidských otázek a problémů. U ženy je soustavně nedoceňován organizační talent, který zpravidla dokládá jen na nižších stupních organizace společnosti, např. v rodině při vedení domácnosti, v obchodě, ve skladovém hospodářství apod.

V našich podmínkách si velice ženy vážili např. Karel Slavoj Amerling a Vojta Náprstek, velké postavy našeho národního obrození 19. století. Ve dvacátém století pak jako vzor úcty k ženě a jejím kvalitám je možno na prvním místě uvést oba naše první prezidenty – T. G. Masaryka i Edvarda Beneše. Zvláště u Masaryka (1850-1937), který svým mládím a plným mužstvím spadá ještě do 19. století, je úcta k ženě atributem jeho osobnosti.

Už pojetí reformy společnosti tak, jak ji mínil Masaryk, plně počítá se ženou jako plnohodnotnou partnerkou muže ve všech sférách života společenského i soukromého. Citujme TGM: „Bez skutečné nápravy srdce a hlavy, bez nápravy myšlení a mravů můžeme revolucí odstranit ďábla, ale belzebuba posadíme na jeho místo.“ Pravdivost těchto slov si můžeme denně ověřovat v naší porevoluční společenské situaci.

V Masarykových spisech najdeme i toto: „Pravá a silná láska je čistá a cudná.“ Zákon života musí stát na pevné bázi pohlavního pudu, který je u člověka ovládán jeho lidskými kvalitami, tj. rozumem, citem a svobodou vůle. Filozof Masaryk znal filozofa Aristotela a jeho snahu uchránit dorůstající pokolení od necudných slov a obrazů, od všeho, co degraduje lidství v jeho rozumové, citové a volní harmonii. Z toho pak Masaryk vyvozuje, že „moderní společnost potřebuje vyššího pojetí manželství a lásky. Musíme si ženy více vážit, více ji cenit. Názor, že žena je pouze pro muže, musíme konečně již odložit“. Jak daleko jsme od Masaryka, to dokládá vznik nových profesí „pasáka a ženy na jedno použití“.

Jak je interpretována Masarykem tzv. ženská otázka? TGM říká: „O ženské otázce nemůže být řeči, jako nemůže být řeči o mužské otázce. Otázka ženská není pouze otázkou ženskou, ale i mužskou, dětskou, krátce kulturní, lidskou.“ Toto systémové pojetí jakéhokoliv společenského jevu nám v současnosti velice chybí. Masaryk toto systémové pojetí společenských jevů ctil po celý svůj dlouhý život vědce i státníka. Vždy viděl člověka, a tudíž i ženu, zařazené do širších souvislostí.

Ano, postavení ženy ve společnosti i v rodině souvisí s kvalitou celé společnosti. S hodnotami, které vyznává, s úrovní mezilidských vztahů, které konec konců určují i kvalitu vztahů ke specifickým skupinám, jako jsou ženy, muži, děti, staří lidé. Zvláště okrajové věkové skupiny, děti a staří lidé, jsou enormně vystaveny záporům ve společenských procesech. Dnes to vidíme a cítíme také markantně. Není-li ceněna práce, utlumují-li se pod diktátem bankovního kapitálu výrobní programy, nemá-li zelenou novátorství v pracovních postupech, pak nejsou ani prostředky na bezplatné školství, školství stejné kvality pro všechny, nejsou prostředky na zvýšení důchodů, dojde-li ke zvyšování nákladů na základní životní prostředky (byt, strava). Mládež v takové společnosti nemá perspektivu, žije ze dne na den, což je jen krůček k destabilizaci celé osobnosti.

Ve společnosti, kde vládne zákon zisku nad zákonem života, nelze pozitivně a dlouhodobě řešit ani postavení žen. Psychické klima, které v takové společnosti vládne, činí i ženu tím, čím se fakticky stává každý člověk: zbožím. Na tento problém upozorňuje v americké společnosti již před 60 lety, někdy v padesátých letech minulého století, její filozof a psychoanalytik, Erich Fromm. Vztah mezi mužem a ženou je dle něho na úrovni výměny hodnotových balíčků.

Co říci z hlediska dlouhodobého, výchovného? Výchova je účinná a dobrá tehdy, ctí-li biologický základ člověka a začíná-li kultivací jeho pudů, sebezáchovy, pohlavního pudu, instinktu zvídavosti a činnostního. Bez kultivace pudů nemůžeme dospět k rozvoji těch kvalit, které jsou vskutku lidské, neboť se jimi lišíme od ostatních biologických druhů. A tím je vyvážený rozvoj rozumu, citu a vůle.

Středověká filozofie podstatu lidství řešila a vyřešila. Komenský již ve svém pedagogickém díle na ni navazoval a rozvinul ji v účinný výchovný systém. Racionalismus 18. století povýšil rozum nad cit a vůli a stal se závažnou odchylkou podstaty lidství. Otevřel pak dveře dalším odchylkám, jako je freudismus konce 19. století a za ním následné období sexuálních revolucí, či bojovný nacionalismus, založený na výjimečnosti rasy či národa.

Znásilnění, prostituce, pornografie – toť vše jsou přestupky proti svobodě ženy jako neopakovatelné individuality, utvářené ve zcela určitém prostředí města či venkova, v tradicích rodiny, širší společnosti, národa, rasy, lidstva. Feministické hnutí je z nouze ctnost. V právním státě, kterým by měla být každá demokracie, by měla mít každá žena zaručena práva obecně lidská – i ta její specifická. Pravé mužství se pak projevuje v uznání a obhajobě ženských práv.

Doc. PhDr. Marie Řehořková

Popisky k fotografiím:

Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937).

Charlotta Garriguová-Masaryková (1850–1923).