MÍR A SPRAVEDLNOST
I.
Po deseti měsících války na Ukrajině je zřejmé, že zbraněmi tento konflikt tak jako mnohé jiné vyřešit nejde. O životy přicházejí další a další lidé, vojáci i civilisté, zejména ukrajinští. Několik milionů lidí před válkou uprchlo za hranice Ukrajiny. Rodiny jsou rozdělené, životy přetržené, země je pustošena. Města se mění v trosky, elektrárny, mosty, silnice, školy i nemoc nice jsou ničeny bombardováním. Nebýt západní pomoci, ukrajinský stát by dávno zbankrotoval.
II.
Ukrajina krvácí. Ačkoli o příčinách války lze vést nekonečné spory, je Jasné, že podle mezinárodního práva je za její bezprostřední rozpoutání odpovědné Rusko. Poté, co byly jeho domnělé i skutečné bezpečnostní obavy ignorovány, přešlo Rusko z konfliktního, neúspěšného dialogu diplomatů k fyzickým bojům na území napadeného státu.
III.
Ukrajina je ale zároveň bojištěm střetu, který ji od začátku přesahuje: na její straně je do něj zapojen i Západ, a to především mohutnou vojensko-finanční podporou a uvalenými sankcemi.
IV.
Sankce, které Západ a zejména evropské země na Rusko uvalily, nesplňují očekávání, s nimiž byly přijaty. Ruský postup nezastavily, nezmírnily, a dokonce nijak závratně ani nepoškodily ruskou ekonomiku. Ubližují naopak evropským domácnostem a formám, včetně českých. Evropu a zvlášť Česko drtí inflace, na níž má válka významný podíl. Život nás všech se zdražil, a ačkoliv to není příjemné nikomu, těch u moci, kteří nejvíc volají po válce, se zdražování života dotýká nejméně.
V.
Probíhají cvičení, roztáčejí se kola zbrojení, a jakmile se točí, bude stokrát těžší válku zastavit. Šetříme, abychom mohli válčit. Odkládáme investice, abychom mohli válčit. Zadlužujeme se, abychom mohli válčit. Válka si postupně podmaňuje všechna rozhodnutí západních vlád i té naší.
VI.
A právě otevřený válečný střet Západu s Ruskem na území Ukrajiny je tím největším nebezpečím, které dalece přesahuje všechny již existující ekonomické dopady války. Použití jaderných zbraní si jistě nepřeje žádná strana konfliktu. Je však po letech jako hrozba znovu reálné. Je neuvěřitelné slyšet hlasy, které říkají, že se ani jadernou hrozbou nemáme nechat odstrašit.
VII.
Odmítáme se této logice podřídit. Další pokračování, natož eskalace války není v zájmu nikoho krom zbrojařského průmyslu, i když se nás mnozí snaží přesvědčit o opaku. Většina válek v historii neskončila úplnou porážkou jedné strany a její kapitulací, jak si ji válečná strana představuje. Většina válek neskončila jako 2. světová válka. Obvykle války končí dříve, a to mírem. Výkřiky typu „ať Rusko odtáhne a bude mír“ nic neřeší, nic takového se samo od sebe nestane.
VIII.
Nevidíme do hlavy ruské vládě, abychom znali její plán, nevidíme ale ani žádný plán našich vlastních, západních vlád včetně té české, žádný plán, který by kamkoli směřoval. Plán zvaný sankce selhal. Chápeme, že je těžké to uznat, ale předstírání, že sankce fungují, nezvyšuje důvěryhodnost našich vlád ani v nejmenším. Plán podpory boje do posledního muže je fanatický a nepřijatelný. A jiný plán není.
IX.
Proto je třeba přimět naši vládu k tomu, aby začala pracovat nikoli pro válku, ale pro spravedlivý mír. Ten se má postupně stát společným požadavkem všech evropských vlád vůči vládám Spojených států a Ruské federace. Především, jejich vůle a rozhodnutí Ukrajiny jsou klíčem k budoucímu jednání o míru. Nic takového se ale nestane bez tlaku veřejnosti, nás, lidí.
X.
Jde nám o spravedlivý mír. Mír, k němuž se rády nerady připojí všechny strany konfliktu, mír, který bude garantován všemi relevantními stranami, mír, jehož přesnou podobu neznáme, nemůžeme ji znát a ani ji nemáme chtít znát. Bude předmětem dlouhých a bolestivých vyjednávání. Mír mají samozřejmě dojednávat politici se svými diplomaty a experty. Oni vládnou, oni ať jednají. My ale požadujeme, aby jednali v zájmu spravedlivého míru. A aby začali jednat okamžitě a v první řadě se zasadili o co nejrychlejší příměří. Proto se ustavujeme jako mírová iniciativa „MÍR A SPRAVEDLNOST“ a vyzýváme českou vládu, aby:
1. ukončila slovní podporu válce a šíření nenávisti vůči kterémukoli státu či jeho představiteli, a potlačování názorů, které válku kritizují;
2. podnikla veškeré kroky vedoucí k dosažení urychleného příměří, jehož součástí bude i přerušení dodávek zbraní, a poté k jednání o spravedlivém míru, a to se svými evropskými partnery s cílem získat pro mír i vládu USA;
3. požadovala po ostatních evropských vládách v Radě EU poctivé a nestranné vyhodnocení dopadu sankcí uvalených na ruskou ekonomiku a zároveň naopak dopadu těchto sankcí na obyvatelstvo a ekonomiky evropských zemí;
4. zdržela se jakékoli podpory uvalování dalších sankcí do doby vyhodnocení efektů sankcí již existujících ve smyslu bodu 3, a pokud se prokáže, že jsou pro Rusko neúčinné, kdežto pro evropské země a jejich obyvatelstvo poškozující, požadovala jejich zrušení;
5. soustředila se na zmírňování dopadů války, inflace, drahoty a sankcí a zajistila skutečnou, účinnou a rychlou pomoc českých obyvatelům a podnikům.
Petiční výbor:
Prof. RNDr. Václav HOŘEJŠÍ, CSc., vědecký pracovník, Praha; Jan KAVAN, bývalý ministr zahraničí, Praha; PhDr. Matěj STROPNICKÝ, novinář, Praha
Prvosignatáři:
Andrea CERQUEIROVÁ, DiS., novinářka, Praha; Milan DANIEL, publicista, Chrudim; PhDr. Mgr. Antonín DOLÁK, Ph.D., filozof a umělec, Praha; Prof. Petr DRULÁK, politolog, Hořovice; Prof. MUDr. Jiří FOREJT, DrSc., vědecký pracovník, Praha; Mgr. et MgA. Dominik FORMAN, umělec a pedagog, Praha; Martin HEKRDLA, publicista, Praha; Ivan HOFFMAN, publicista, politický komentátor, Kroměříž; Ing. Hana HOLCNEROVÁ, signatářka Charty 77, publicistka, Jeseník; Doc. PhDr. Marek HRUBEC, Ph.D., filozof, sociální vědec, Praha; Doc. Mgr. Eduard CHMELÁR, Ph.D., historik a politický analytik, Galanta, Slovensko; PhDr. Jiří JAROČ NICKELLI, promovaný historik, Brno; PhDr. Jana JETMAROVÁ, Ph.D., vysokoškolská pedagožka, Jablonec nad Nisou; Prof. PhDr. Jan KELLER, CSc., vysokoškolský učitel, Frýdek-Místek; Ing. Kateřina KONEČNÁ, poslankyně Evropského parlamentu, Nový Jičín; Pavel KUČERA, technický pracovník laboratoře, odborář, Brno; Mgr. Marie LIENAU, v důchodu (dříve neziskový sektor), Volyně; Ing. Aleš MACHÁČEK, bývalý politický vězeň, Praha; Ing. Jiří MÁLEK, chemik, člen vedení Tranform!europe, Praha; Eva NOVOTNÁ, Ne základnám, Praha; Jan PAUL, akademický malíř, výtvarný kritik a publicista, Praha; MUDr. Hanka POSPÍŠILOVÁ, lékařka, České Budějovice; Jan PROKEŠ, projektový manažer, penzista, Praha; Miroslav PROKEŠ, mluvčí Spojenectví práce a solidarity, koordinátor Pražské jaro 2, Praha; PhDr. Václav RAMEŠ, ředitel Státního oblastního archivu v Třeboni, Lomnice nad Lužnicí; Milan ROKYTKA, publicista, Praha; Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědecká pracovnice, Praha; JUDr. Klára Alžběta SAMKOVÁ, Ph.D., právnička, Praha; Jan SCHNEIDER, bezpečnostní analytik, Havlíčkův Brod; MgA. Roman SIKORA, dramatik a překladatel, Praha; ThDr. Jiří SILNÝ, pedagog, Praha; Libuše STAŇKOVÁ, výtvarnice, Praha; Zuzana STIRSKÁ, zpěvačka, Praha; Mgr. Veronika SUŠOVÁ-SALMINEN, Ph.D., komparativní historik, Pietarsaari, Finsko; Ing. Jan ŠOLTA, CSc., ekonom, Praha; Jiří ŠTEG, makroekonom, Kladno; Doc. Ing. Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, Ph.D., ekonomka, Praha; Doc. Radim VALENČÍK, CSc., vysokoškolský učitel, Praha; Daniel VESELÝ, novinář, Praha; Mgr. Sára VIDÍMOVÁ, pedagožka, Praha; PhDr. Zdeněk ZBOŘIL, politolog, indonesista, Praha
