Jdi na obsah Jdi na menu
 


Olga Bezděková: Po stopách kreslených seriálů I.

19. 2. 2013

 po-stopach.pngNeobvyklé téma diplomové práce si PhDr. Olga Bezděková (*1946) zvolila na přelomu 60. a 70. let – Kreslený seriál. Sama přiznává, že ji k tomu vedla její neutuchající vášeň pro Rychlé šípy, Ferdu Mravence a Punťu (hrdiny oblíbených seriálů). Znenadání se před ní otevřel bohatý a pestrý svět. Zpočátku se zabývala teorií a historií zahraničního seriálu, zejména našimi kritikami na tento opovrhovaný žánr dětské literatury. Přirozeně se k tomu připojilo i několik českých stěžejních seriálů. Autorka ale v šedi nastupující normalizace bádala dál a i díky knihovnickým známostem mohla z pražských knihoven excerpovat řadu zajímavého materiálu. Občas přitom narazila i na nějakého zatvrzelého komunistu, který jí časopis před nosem zabavil coby závadný titul patřící do „zvláštních fondů“. Nicméně autorka práci úspěšně obhájila nejen jako diplomovou, ale roku 1975 také v rozšířené podobě (čítající úctyhodných 526 stran textu) jako práci rigorózní. Oponenty byli nejen odpůrci kresleného seriálu jako žánru, ale i Jaroslava Foglara coby autora! Byli nuceni v posudku uznat, že jde o práci „neobyčejně rozsáhlou a důkladnou“. Část práce potom vyšla ve Státním pedagogickém nakladatelství, prošla i část o Foglarovi. Neprobádanou historii českého komiksu, která se píše od roku 1922, se na konci 80. let rozhodlo vydat nakladatelství Albatros. Následovalo další bádání a pátrání, stupeň poznání byl dotažen do roku 1985. Předběžně byla publikace zařazena do edičního plánu na rok 1991 v předpokládaném nákladu 10 000 kusů. Jenže v okamžiku, kdy už měl jít rukopis do tiskárny, z vydání sešlo. Edice v nakladatelství zanikla. Na 20 let šel rukopis k ledu. Až zásluhou Ing. Víta Houšky a nakladatelství Volvox Globator se kniha objevila na pultech knihkupectví právě u příležitosti 90. výročí českého komiksu.

Kreslený seriál (comics) bývá někdy označován jako „deváté umění“. Vyznačuje se chronologicky uspořádanými kresbami v jednotlivých panelech. Dohromady vytváří celek, nejčastěji příběh. Komiksy se většinou vyznačují používáním „bublin“ k zobrazení mluvené řeči nebo myšlenek. Tradičním rysem komiksů, který však není podmínkou, je též využívání karikatury, a to převážně při zobrazování postav. Pozadí bývá po vzoru kreslíře Hergého zobrazováno spíše realisticky, pro zvýšení důvěryhodnosti prostředí, ve kterém se hrdina pohybuje. Typické americké komiksy se vyznačují snahou o co nejrealističtější zobrazení postav i prostředí. V poslední době však přibývá experimentátorů, kteří tyto tradiční zvyky úmyslně popírají. Kreslený seriál je v zahraničí dlouhodobě předmětem diskuse i obchodu. Pořádají se semináře, jejichž tématem je historie a poslání kreslených seriálů. Píší se rozsáhlé studie a knihy. V našem prostředí je takový přístup spíše ojedinělý, i když v současnosti se souborná vydání komiksů z jednotlivých časopisů a první ucelené přehledné studie začínají objevovat. Kreslené seriály jsou výpovědí také o době, kdy vznikají. Snadno se aktualizují, zápornými hrdiny se mohou stát lidé či národy neblaze proslulí (např. Němci za II. světové války). Proti komiksu a jeho podobě existuje řada námitek, ale stejně jako jsou obrázkové seriály zavrhovány a odsuzovány, jsou také přijímány a kladně hodnoceny. Je evidentní, že přes všechna možná negativa, komiks jako žánr svou životnost prokázal.

V prvním díle autorka na 236 stranách zmapovala dějiny českého kresleného seriálu v období první republiky - dětské kreslené seriály v Malém čtenáři, Junáku, Kouli, Punťovi, Mladém hlasateli - až do jejich zániku za Protektorátu Čechy a Morava. Neopomíjí ani časopis Správný kluk (1943-1945). Věnuje se i tehdejším novinovým přílohám, určeným dětem (Slovíčko, Svobodného slova, Dětský koutek Lidových novin). Představuje také seriály pro dospělé, uveřejňované v časopisech (Dobrý den, Rozruch, Rodokaps, Pestrý týden, Ahoj). Autorka se dále zaměřuje na kreslené seriály, které vycházely po válce v časopisech Vpřed, Junák a Skautka až do jejich zániku s nástupem komunismu. Časopisy Mateřídouška, Ohníček, Pionýrské noviny, Pionýr (Větrník) sleduje od jejich vzniku až do roku 1985. Detailněji se věnuje našemu patrně nejslavnějšímu kreslenému seriálu - Rychlým šípům. Publikace je komentovaným přehledem kreslených seriálů, které u nás ve sledovaném období vycházely, zabývá se však také vývojem názorů na tento žánr.

Rychlé šípy a jejich ne vždy lehká cesta ke čtenáři zajímaly autorku detailně a jejich příběh se knihou vine jako červená niť. Rychlé šípy jsou typickým seriálem, který si získal oblibu nejen dětských čtenářů a mládeže několika generací. Jeho historie je pohnutá. Byl stíhán zákazy vydávání jako žádný jiný původní český seriál. Vadil nacistům stejně jako komunistům. Byl součástí výchovné koncepce svého autora spisovatele a skauta – Jaroslava Foglara. Jeho vizuelní podobu mu vtiskli dva kreslíři – Dr. Jan Fischer a Marko Čermák. Souvisela také s nimi tradice Foglarových čtenářských klubů: nezapomenutelných časopisů Mladý hlasatel, Junák a Vpřed. Je zajímavé, že jedním z kritiků Rychlých šípů byl v 50. letech také Ivan Klíma. Pomýlený autor, tehdejší svazák a komunista, radil po politických procesech a popravách mládeži, kde hledat své vzory („Je skutečně zapotřebí pro nás svazáky číst o takových písních, které si můžeme zazpívat tolik našich i sovětských písniček, z nichž je jedna hezčí než druhá, plná optimismu a jasu?“). Iritoval ho Foglar a jeho romantická dobrodružství. Místa Foglara propagoval uvědomělé sovětské autory. Po letech se jeho vnuk seznámil s Foglarovým dílem a prohlédnuvší Klíma prohlédl. Rychlé šípy si prošly několikerým vzkříšením – po II. světové válce, roku 1968 a naposledy po roce 1989. Doufejme, že je to již naposledy a že si budeme moci bez obav zabroukat píseň Wabiho Ryvoly…

Rychlé šípy (11. 10. 1979)rychle-sipy.jpg

Hudba a text: Wabi Ryvola

Můj život je hned plný nesnází
na jaře když duben přichází
já vracím se do poválečnejch let
kdy vycházel náš starej dobrej Vpřed

Já žlutý kvítek na klopu si dám
a píseň Vontů tiše zabroukám
do Stínadel se šerem vypravím
snad potkám cestou Losnu co já vím

Dunivá Kateřina burácí
a Široko má dávno po práci
jen já se vracím Myší pastí sám
nevím co s Ježkem v kleci dělat mám

Bohouš Dlouhé Bidlo Štětináč
pan Fišer pustil z vokna květináč
Jan Tleskač Jiří Rymáň a tak dál
pan Foglar tohle nikdy nenapsal

To Rychlé šípy samy byly v nás
a žlutý kvítek symbolem byl krás
co nemůže nám nikdy nikdo vzít
kdo kopal studnu aby druhej mohl pít

Snad jednou až se jaro navrátí
můj život píseň Vontů obrátí
já svobodný a čistý půjdu dál
a směšný bude ten kdo se mi smál

Tak Mirek Dušín s Červenáčkem jdou
a Jindra Hojer s Jarkou Metelkou
za nima Rychlonožka s Bublinou
naší krásnou chlapeckou krajinou

Duj, duj, duj fujaro vítězná

Mgr. Bc. Jan Kopal

Poznámka:

 bezdekova-olga.pngPhDr. Olga Bezděková se narodila v roce 1946. Je autorkou řady článků a recenzí. Vystudovala Filozofickou fakultu UK, obor knihovnictví, literatura a dětská literatura. Pracovala jako bibliografka v Národní knihovně ČR. V letech 2008–2009 byla dokumentaristkou v Ústavu pro studium totalitních režimů. Je spoluautorkou samizdatové publikace Píseň úplňku, vydané v r. 1986 ve snaze o rehabilitaci spisovatele Jaroslava Foglara.

K vydání připravila také paměti svého otce, plk. Stanislava Rejthara Dobří vojáci padli a Válečné deníky své kanadské tety Olgy Horníčkové-Novákové a jejího muže Miloše Nováka. Připravila k vydání rozsáhlé paměti MUDr. Ctibora Bezděka „Jak rád jsem žil“ a je autorkou většiny textů dvoudílné knihy „Po stopách kreslených seriálů“ – 1915–1989. Asociace nostelů legionářských tradic jí v roce 2009 udělila cenu Český patriot.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zajímavost

(ivča, 18. 3. 2013 10:25)

Čau vespolek. Mezi čtenáři se právě šíří nová možnost, jak vydělávat z domova, perfektní na jarní večery. Sama si takto vydělávám už od ledna a fakt mě to nadchlo!! Nad poměry si díky tomu sice nežiju, ale dokud můžu, tak jsem vděčná za každé přilepšení. Čekujte www.CervenaCerna.cz

"Kytička" panu Kopalovi a paní Bezděkové k k 22.2.2013

(Müller, 22. 2. 2013 11:41)

Dobrý pane Kopale a paní Bezděková, děkuji za informaci o práci na zcela jiné téma, než které zajímá mne. Co mne zajímá? Nic více, než historie, pravdivě jak z minulosti tak z přítomnosti, zejména hodně žhavé.
Co vidím za žhavá témata? Velmi se mně líbí historické zkoumání naší reality panem ing. Vladimírem Veselým, zástupcem šéfredaktora papírových SN, který se rozhodl to „zabalit“. Osobně si myslím, že je to škoda. Totiž, oba pane Kopale i paní Bezděková jste svědky něčeho opravdu unikátní jak v publicistice, tak žurnalistice – a to právě v SN. Součka a Dänikena každý jistě hltal. Ale zazvonit u Součků či u Dänikenů doma a zeptat se co a jak k daným tématům, udělal málokdo. Proč? Proč asi?
Jsem z těch, kteří se vždy šli zeptat koho chtěli, pokud to bylo možné a SLUŠNÉ. Jsou lidé, s kterými mluvit je dost „out“.... Uvedu příklady, jak uvažuji a to zcela veřejně: například bulvár plní příhody, názory, aféry a fotky, rozhovory s madam K. Brožovou, umělkyní minulé éry reálného socialismu. Chápu ji tak nějak jako z okruhu Karla Gotta, ale intelektuálně o hodně níž, spíš typ „Dara R.“, která přejede souseda, motorkáře a pak se veřejnosti a jeho se pozůstalým směje, že ona nic, ona muzikant. Doslova! Ale Karel Gott je dobrý myslitel a čtivý autor! Napsal totiž Jak to vidí Gott: Rozhovor na lodi Autoři Rostislav Sarvaś, Karel Gott Vydavatel - Studio pět, 1992 ISBN 8090137407, 9788090137400 Počet stran: 171- kde totiž potvrzuje jako člověk, který UTEKL s kolegy mzuikanty do Spolkové republiky Německo před normalizačním režimem po roce 1968 a uvažoval o exilu, že sehráli jako „já muzikant – já nic !“ určitou „plichtu“ s normalizačním režimem přímo skrze dr. Gustáva Husáka a jeho diskuze s Leonidem Brežněvem, formálním šéfem tehdejší světové velmoci SSSR. A tak se stal tuzemcem, který mohl žít a pracovat v NSR, a znát realitu světa po 1938 (pro čsl. Myslím tím události Mnichov a jejich pozadí...) a vidět realitu realizace tichých (často dodnes tajných) dohod USA – SSSR. Vše hezky „naťukl“ ve zde mnou zmíněné knize a řadě kupodivu „ufologických“ textů! Karel Gott ufolog? Ano!
pokračování dál!

2) - pokračování "Kytička" panu Kopalovi a paní Bezděkové k k 22.2.2013

(Müller, 22. 2. 2013 11:41)

Tak jako jsem mluvil s Vámi pane Kopale osobně, napsal Vám řadu jízlivostí, zejména k Vaší nedávné obhajobě pana Klause, pracujícího pro ruskou židovskou mafii (viz případ Anděl „U Holubů“ a další – více právě svědek Karel Gott – svědek! - navíc ze Smíchova....), jsem oslovil paní Bezděkovou, a na pracovní schůzku nepřišla. S tím, že jsem pak dostal od rodiny tvrdou odpověď „ať držím CENZUROVÁNO a neotravuji“. OK. Byla to rekce na její článek v papírových SN o osudech politických vězňů 50. tých let... Každý má právo na své soukromí, může si přijmout koho chce, a v demokracii napsat co chce. Já si mohu číst co kdo napíše, a k tomu se vyjádřit. Tedy shrnuji: není možné obhajovat rozsáhlé práce typu režimu nepřátelských skautů, aniž by tam zájem na roky dopředu plánujících tajných služeb, své politické převraty, tahy, střety velmocí, a geopolitické hrátky. I tento text zde nahoře jen potvrzuje co napsal a za čím si stojí Karel Gott, umělec, zpěvák, co napsal jiný zpěvák a umělec pan Richard Adam ve své knize - http://www.nakupni-zona.cz/richard-adam-zpevak-se-zvlastnim-poslanim-nebo-spion-s-podmanivym-hlasem-p-21272.html to je link na obrázek přebalu knihy: Zpěvák se zvláštním posláním, nebo, Špion s podmanivým hlasem Richard Adam, Jan Trunda, Drahoš Čadek, Vlastimil Sobota Vydavatel YOHA, 1994 ISBN 8090180205, 9788090180208 Počet stran: 192, kde se píše o práci CIA. Skutečných svědectví z činnosti této organizace je málo, a mnoho je mlhavých historicky sporných. Mne zajímá jen boj s komunisty po roce 1917.... dodnes.... a pravých svědectví je málo. A pak je tu otázka UFO ufologie.... Jediná publikace, která ční nade vše a dobře osvětluje moderní dějiny je Analýza 17.11. 1989 Miroslava Dolejšího – k mání zde v internetových SN. A tento text je pozoruhodný, že ukazuje o čem píše Karel Gott, a reportér Světa socialismu dříve SSSR – pan Stanislav Motl, výborný reportér izraelské lobby, který dal hodně prostoru paní Bezděkové. Ta se se mnou nikdy nebavila – proč asi? Pan Adam ano. Proč asi?
Tož zdravím, méně izraelských bajek, více úcty ke skutečným odpůrcům zločinných komunistů, kde 50. léta nebyla procházka růžovým sadem, nejsem soudcem. Jen badatelem, zejména svých cest, po svých vlastních stopách. HOWGH!