Jdi na obsah Jdi na menu
 


Koleda, koleda, Štěpáne… – František Růžička

5. 1. 2015

Ještě jsme ani nestačili rozbalit všechny dárky, zkonzumovat bramborový salát se smaženým kaprem a už tu máme další pohoštění. „Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu, koledu, upad‘ jsem s ní na ledu…“ Třeba si ještě pamatujete, jak to bylo dál: „Psi se na mě sběhli, koledu mi snědli.“ A teď si přiznejte, co z toho dneska ještě vůbec platí. Po sněhu a ledu od Martina do Vánoc ani památka, leda tak někde první „pocukrování“ na severu. No a kdo to byl ten Štěpán, dodnes značený v kalendáři?

V církevní literatuře i liturgii je připomínán jako prvomučedník, který položil svůj život za Krista. Právě on hlásal, že Kristus je Mesiáš, předpovězený proroky. Proto ho židovští horlivci nenáviděli, obžalovali ho z velezrady, odsoudili a před hradbami Jeruzaléma roku 37 ukamenovali. V lidovém podání je považován za patrona koní. Proto se toho dne před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli celý rok zdraví a čilí. Světil se oves a někdy i jiné obilí, určené pro jarní setbu. Světilo se při mši v kostele, někdy hospodáři hodili na kněze hrst ovsa – jako symbolickou upomínku na ukamenování. Následovaly četné obchůzky po domácnostech. Koledování kdysi souviselo s vírou v magické ovlivnění osudu, a proto se obřadům, spojeným s přáním zdaru, věnovala velká pozornost a obřady vykonávali nejváženější členové obce. Koledování v různé podobě pokračovalo až do svátku Tří králů.

„Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám. Napřed panu hospodáři, potom všem dítkám. Z daleka se neseme, novinu vám neseme…“ Jenže, doba se mění. I já proto změním kolorit koledy do současného času. Domnívám se, že je zcela určitě nad čím se hlouběji zamyslet. V poslední době se na „novinovém“ trhu objevují další a další tituly. Lid lehkovážný je již plně zasycen bulvárním žánrem, proto je potřebné zaměřit se na vzdělanější třídu s větším rozsahem vědění. Dovoluji si jen namátkou uvést např. ECHO (Echo Media, a. s.) a TÉMA (Mafra, a. s.). Prokousat se jen tak letmo vším tím, co je k mání, na to nestačí čas, ale ani český starobní důchod. Nicméně, občas se jako duševní potrava najde něco, co je penězi k nezaplacení. Je to přímo jako vykoledovaná odměna. No, posuďte sami. Současně přijměte ujištění, že doba se skutečně mění. Zatímco dříve platilo, že řemeslo má zlaté dno, že každý Čech je muzikant, dnes je tomu jinak: „Showbyznys má zlaté nejen dno, ale i záchodové prkénko.“ To druhé: „Každý chytrý Čech je novinář.“ Howg!

Jeden z profesionálních pisatelů (M. M. Šimečka, Respekt 47) uvádí, jak se zatoulal do jedné zapadlé slovenské vesničky v horách, kde mu vysvětlovali, proč truchlí za bývalým režimem. Zamýšlí se nad tím a spojuje to s nedávnými oslavami 25. výročí (všichni jistě dobře vědí čeho). V takové Bratislavě to vidí jinýma očima. Jako vstřícnou polistopadovou demokracii, a tak se opět začalo dít něco zvláštního… Vzbouřili se novináři, kteří odešli z deníku SME poté, co do něj vstoupila finanční skupina Penta (s pověstí korupční chobotnice). To ale není zdaleka všechno. Vydali zvláštní číslo, na které sehnali peníze (sic!) mezi místními dárci a které od ledna chtějí vydávat každý den. Přihlásili se tím k touze po svobodě. Následuje výčet dalších znamení – veřejným padouchem se stal předseda parlamentu pro podezření ze zbohatnutí. Stejně jako jeho spolustraník, pan premiér, je bývalým komunistou, který jen velmi těžce skrývá nechuť k Listopadu… K tomu pak závěr: společnost je už tradičné rozdělena na dvě části. V jistém smyslu se tedy situace od Česka nijak neliší.

A jsme u „jádra pudla“. Bývalí, nebývalí, kdože nám je tady jako pohrobky zakonzervoval? Takže: o co vlastně jde? Daný novinář nebo profesionální psavec si jen tak jde na nějaké takové uspořádané akce, jejichž atmosféra je nasáklá vůní přirozené svobody, a musí si proto říci, že to vůbec není špatné… Jenže: jak se asi zachovají tito profesionální psavci, novináři či jim podobní z této „nomenklaturní“ branže v Česku? Koho chleba jíš, toho píseň zpívej! A máme si snad denně předestírat reálnou situaci, kdy v záhlaví všech periodik bude nadepsáno: „Babišovo, Bakalovo, Kellnerovo…?“ Nebo ještě Klausovo, Havlovo či Husákovo?

Nerad bych se ale zapletl do politologie, když jsem se chtěl věnovat jen ušlechtilé povánoční koledě. Ale i jiné tituly přišly s vánočním pečivem do mlýna. Vlastně do pekárny nebo spíše trafiky.

● Sedmička (č. 50, vydavatel Empresa Media, a. s.) věnovala vzpomínku na zesnulého populárního herce a komentátora Vladimíra Čecha. Jeho maminka, paní „Meda“ o něm vypráví ve své knize. Jenže i my, co už ztrácíme paměť, si ji ještě pamatujeme jako hlasatelku Hedu Čechovou. Nu což, elektronický šoteček. Takových drobnůstek bychom našli habaděj, dokonce i při vysílání snad ze všech televizních stanic. Nebuďme malicherní, za své tučné palmáre si to ani nezaslouží!

Nejbohatší koledu si nejspíše vykoledoval sám pan prezident Miloš Zeman. Pochopitelně, že svým „Vánočním poselstvím národu českému“. Pokud se ve sdělovacích prostředcích strhla lavina, která mu unisono dává „palec dolů“, pak tedy – čest poraženému. V přímém přenosu vystřihl projev sice kratší, než bylo původně v plánu, ale bez brebtů, koktání, opakování se. Prostě jasný, srozumitelný a koncepčně ucelený. Možná s nadhledem žoviálnosti. Zcela pochopitelně, že novináři (i opoziční politici) budou mít tisíc negativních připomínek. Nejinak tomu bylo i v „lidových“ Lidovkách.

● Adam Junek - Zeman zaútočil. Odpůrce srovnal s neandrtálci.

● Petr Kamberský - Pod sankcí. My jsme civilizovaní, vulgarismy neservírujeme. Dále pak obvyklá slovohra s kočičkami (pasy, pussy).

● Martin Zvěřina - Makejte a kušujte. Prezident Zeman řeší jen své vlastní trable.

● Michaela Kabátová - Zemanovo jazykovědné okénko. Jak umně je k němu zařazena vzpomínka na Jana Wericha a Jiřího Voskovce, vedoucí až do poznání z roku 1917, kdy se nastávající jinochové začali oslovovat „vole“. Škoda, že paní redaktorka nejspíše nejezdí do roboty veřejným dopravním prostředkem a neslyší několikrát za den, jak se oslovuje dnešní mládež. Zejména dorůstající dívenky s přistřiženými sukničkami, vyzáblými nebo přetučnělými nožičkami. Výraz našich cikánských bratří a sester „ty pičo, ty kokot“ už dávno mezi nimi zdomácněl a nedává se za něj ani dvojka z mravů. Tedy z chování. Vždyť je to jen kulturní obraz minoritních obyvatel. A když už jsem se toho dotkl: Kdo byl pro ně vzorem hned po listopadu 1989, když z obrazovky TV nebyl viděn jinak, než se zapálenou cigaretou???

● Morální uvědomělost místopředsedy KSČM (Jiří Dolejš) s názorem na „porno skupinku“ je samo o sobě dehonestující. Obzvlášť, když transparent „Se SSSR na věčné časy“ přetransformoval na „S Havlem navždy“.

Naprosto správně jsem předpokládal, že řízený déšť bude dštít i v dalších dnech. A opět z LN jen jako stručná ukázka, „Milošův tobogán“ (Martin Zvěřina) se záhlavím o absenci jakékoliv sebekontroly a závěrem, že dané konání je na prezidenta zoufale málo, ale na nemocného, alkoholem zdevastovaného Miloše Zemana, který není mocen soustavné práce, je to asi maximum… No a redakční kolega (Jiří Peňáz) promluvil z „kavárny“ za „eunuchy“: „To je také důvod, proč na kavárnu mají takovou pifku umdlení zástupci eunuchů, jejichž reprezentantem je náš milý pan prezident.“ (!!!)

Takže: co na závěr? Co můžete čekat od suity nomenklaturních českých novinářů? Znovu opakuji, že nejsem propagátorem, milcem ani agentem současného pána Hradu. Dobře vím, proč. Nicméně se domnívám, že prezidentský úřad je instituce a svým způsobem od vzniku republiky jakýmsi stále pokračujícím majestátem. Na jedné straně by s ním mělo být nepochybně spojeno vystupování hlavy státu, ale současně na straně druhé i odpovídající chování k němu, a to i na stránkách tisku. Jsem přesvědčený, že žádný z dnešních pisálků by soudruhu prezidentovi Novotnému či Husákovi nepoložil ani stéblo přes cestu, ani zatuchlou slinou po nich neplivl. Rovněž nikterak neomlouvám záchvat „virózy“ po zhlédnutí korunovačních klenotů. Nicméně dovolím si připomenout ctihodné lordy ve sněmovnách, kdy se jim pletla slova i nožičky. Mistrem Kottem (státotvorná ODS) můžeme začít, služebníčkem Kavanem (pravdomluvná ČSSD) pokračovat a jeho blahorodím Kalouskem (jednou tu, podruhé onde) končit.

Od věci rozhodně není připomenout vývoj a chování na poli „kulturní fronty“. Ať koukáte, na co koukáte, vždycky uslyšíte: „Hovno, prdel“, jako by to byla jejich stranická placka, namísto soudružského „Práci čest“. Urážky všech věřících křesťanů nepomíjejíce! Což nevzrušuje ani ctihodnou postsoudružku RRTV (Rada pro rozhlasové a televizní vysílání)… Nechce se mi stále pochopit, proč taková zrzavá Babeta (Ordinace v růžovce) neustále chrlí „Ježíšmarjá“ (nebo snad Ježíš šmajdá?), „Pane Bože“ (když v něj ani nevěří), namísto jiné mírotvorné a světu přijatelné vsuvky: „Vášo, Dášo“. O tom, že by urážela třeba Mohameda a jeho kojnou velice pochybuji. A ctihodná rada to bere jako vžitý slang. Národ jakbysmet!!!

Zajisté. „Komu není rady, tomu není pomoci“ (Reflex č. 47). Pražská koalice je jen obrazem minulosti, pane zástupce šéfredaktora (Marek Stoniš). Nejkrásnějšími dárečky k výročí svobody (jen něčí, zejména novinářů, kejklířů a umělců) jsou právě ti vyjmenovaní. Jinak je to tady samej blbec, včetně vlády a ministerstva financí. „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. A na kterej lavičce sám sedáváš, holobrádku?? Už soudruh Chruščov spolustraníkům radil: „Přestat kecat, vzít lopatu a makat…“

František Růžička, (Hlas svědomí), České Budějovice

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář