ÚS nezjistil protiústavnost v „zablokování webů“?!
Motto: „Prostá je řeč pravdy.“ (Aischylos)
Nevím, jak to nazvat, ale označení „Kocourkov“ se mi zdá málo výstižné. Ústavní soud ČR, jakožto instituce, jež má dohlížet na to, aby se u nás neporušovaly zákony (ty dnes porušuje i samotná vláda, jak potvrzuje kauza mimořádných valorizací důchodů, která je právě projednávána tímto soudem), vydal v těchto dnech rozhodnutí, nad nímž jedni kroutí hlavou, kdežto jiní jej považují za zcela nesmyslné, nelogické a „mimo mísu“. (Viz odkaz za tímto článkem.)
Předmětem jednání ÚS byla stížnost jistého advokáta z Prahy, který zpochybnil zablokování našich webů v období po začátku ruské agrese na Ukrajině. Tomuto stěžovateli se nelíbilo, že po 25. 2. 2022 Fialova vláda, která tehdy byla u moci pouhé dva měsíce a ještě se ani nestačila pořádně zorientovat ve své agendě, sáhla ke krajně pochybnému a z principu protiprávnímu rozhodnutí o zablokování některých internetových webů (zpočátku osmi, později byl tento počet navýšen), a to s pokryteckým zdůvodněním, že údajně šíří ruskou propagandu v souvislosti s válkou na Ukrajině.
Věc je natolik jasná a nezpochybnitelná, že vládě i jejím podporovatelům (včetně zpolitizovaného Ústavního soudu ČR, kde to měl na svědomí „aktivista“ P. Rychetský) od té doby nezbývá nic jiného, než aby o této věci soustavně lhali a hledali různé právnické kličky a fígle, jak se z této nezákonnosti vykroutit. Samozřejmě – existují všelijaké postupy, jimiž lze „dokázat“ (nebo tak aspoň „učeně“ argumentovat), že tímto protiprávním konáním nebyla práva dotyčného stěžovatele nijak podstatně omezena, protože i nadále mohl získávat informace odjinud. Ano, to mohl. Už se však nedodává, že by to byly informace zkreslené, „filtrované“, a tudíž státem a s ním spřaženými prorežimními médii manipulované. Ať tak či onak: tato vláda porušila ústavně zaručenou svobodu slova. Tečka. Není o čem diskutovat.
Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že neschopný a zbabělý premiér P. Fiala (ODS), který si byl dobře vědom protiprávnosti tohoto konání, se vymluvil na údajné doporučení (!), které nemá žádnou právní závaznost, naší vojenské zpravodajské služby (kdybychom byli ve válce, pak by to mělo své opodstatnění, jinak nikoliv) a nechal toto opatření provést jistou soukromou firmou: „NIC.cz“. Ta ovšem k realizaci tak závažného a ústavu porušujícího rozhodnutí neměla a nemá žádnou kompetenci. To zjevně „nevědomému“ premiérovi nijak nevadilo, protože s politikou dostatečné zkušenosti nemá a zodpovědnost si evidentně nepřipouští. Pro tento typ konání existuje jeden přiléhavý název: VOLUNTARISMUS. (Čili: my, vládnoucí elita, můžeme všechno; vy, obyčejný plebs, nemůžete nic.)
Již zmíněná soukromá firma „NIC.cz“ vydržela blokovat státem (zřejmě Ministerstvem vnitra ČR) určené weby po dobu tří měsíců. Že se jednalo o naprosto svévolné a účelové porušení platné Ústavy ČR (včetně Listiny základních práv a svobod), je mimo jakoukoli pochybnost. Přesto se vláda a soudní soustava tváří, že bylo a stále ještě je všechno v nejlepším pořádku. Je třeba jasně konstatovat: NENÍ!
Netuším, čemu má sloužit ono „vypouštění balonků“ formou výroků ÚS, navíc týkající se události staré bezmála dva roky. Bez ohledu na toto nebo jiná podobná rozhodnutí ÚS nikdo z nás, občanů tohoto státu (jsme si všichni rovni, byť se někteří chovají tak, jako by byli „rovnější“ než ti ostatní), nic nezmění na historii. V letopisech našeho národa (i státu) bude jednou (až se zase vrátíme k plné svobodě a demokracii, které jsou v současnosti těžce pošlapávány) zaznamenáno, že Fialova vláda svévolně, v rozporu s Ústavou ČR, nechala zablokovat politicky nepohodlné weby, a to na dobu tří měsíců. (Kdosi zřejmě spoléhal na to, že ta válka do té doby skončí, ale nestalo se tak. Bylo proto nutno zvolit jinou „strategii“.)
Celá „maškaráda“ okolo zablokovaných „dezinformačních“ a „proruských“ webů nakonec skončila tím, že dotyčná soukromá firma (její majitelé) si uvědomila prostý fakt, že totiž případná finanční náhrada způsobených škod jiným soukromým majitelům těchto webů půjde na její vrub a v konečném důsledku, kdyby to trvalo příliš dlouho, to může skončit jejím vlastním bankrotem. Však to všichni dobře známe: Cesta do pekel bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly.
Relativizovat po dvou letech od spáchání tuto bezprecedentní „prasárnu“ jakýmsi podivným, spektakulárním, výrokem Ústavního soudu ČR je nejen pokrytecké, ale přímo nemravné. V našem právu dodnes platí jedna zásada, o níž se moc nemluví: Naše konání, ale i jeho posuzování soudem, by se vždy mělo řídit „dobrými mravy“. Ty byly, bohužel, v tomto případě zřejmě „na dovolené“ a dosud se z ní nevrátily.
Nemusím snad zdůrazňovat, že podobným způsobem, jak to předvedla Fialova vláda v případě zablokovaných „dezinformačních“ (spíše politicky nepohodlných) webů se k vybudování svobody, demokracie a „právního státu“ nikdy nedostaneme. Nanejvýš se ještě hlouběji propadneme do toho marasmu, který jsme zdědili po komunistickém režimu a s nímž ten polistopadový, postkomunistický, nebyl dodnes schopen nic udělat. Kráčíme ode zdi ke zdi, od neúspěchu k neúspěchu.
Tak nevypadá „cesta dějinami“ u sebevědomého a životaschopného národa. Je to jen zoufalé kličkování vystrašených individuí, která se bojí, aby nespadla do propadliště dějin. Přesto: již zítra tam může skončit, nenajde-li tento národ v sobě odvahu postavit se čelem k existujícím problémům. Politika „vymlčování“, jak nám ji dlouhodobě předvádí Fialova vláda, je zatím tragicky neúspěšná a ve své podstatě kontraproduktivní.
Ještě máme šanci, že to celé dopadne dobře. To bude ovšem záležet na každém z nás – včetně zaměstnanců Ústavního soudu ČR, kteří nám nejnověji předvedli, že i oni dokážou hezky „kličkovat“ mezi překážkami. (V jejich případě mezi slovíčky.)
‒ RJ ‒
15. 1. 2024
P. S.
Rozhodnutí ÚS bychom neměli přeceňovat. V čele této instituce totiž stojí muž, který sloužil minulému režimu a jenž se zapletl do pronásledování politicky nepohodlných jedinců. Před rokem 1989 odsoudil za tzv. protistátní činnost blíže neupřesněný počet našich spoluobčanů. Takový člověk by se měl nacházet buď v důchodu, nebo nanejvýš sedět někde ve vrátnici, případně v zapadlé kanceláři, kde nebude slušným lidem na očích.
‒ RJ ‒
15. 1. 2024
Odkaz na článek o rozhodnutí Ústavním soudu ČR:
