Jdi na obsah Jdi na menu
 


Konec éry bílého muže… – Vladimír Veselý

22. 10. 2015

Při sledování zpráv v českých sdělovacích prostředcích na mne padá tíseň. Z valné většiny se na nás z nich se sypou jen zprávy o neštěstích z lidské nedbalosti, lhostejnosti nebo únavy, či osobní chamtivosti. Zneužití pravomoci, korupce a jiné nešvary se stávají nedílnou součástí našeho života, bohužel ne trestanou, ale (těm pomazaným) stále tolerovanější. Neschopnost těch, kteří mají vést naši společnost je běžná a už ani neudivuje. Občané jsou právem nazýváni ovčané, neboť jsouce do toho vmanévrováni se jako ovce chovají. Tento článek je tím vyprovokován, ale není to výzva ke vzpouře, ta by byla stejně neúčinná. Jen osobní postesknutí nad tímto stavem.

Ta tam je euforie po zániku oficiální totality a naděje na lepší život. Nastupující řád zavedl místo vlády lidu těžkooděné policajty na likvidaci občanských projevů nesouhlasu a sankce na jiný názor, než mají ti “pomazaní“. A tvrdou cenzuru na internetu na odlišné názory. Bohužel ale také tvrdou zákulisní diktaturu na zvolení „volených“ funkcionářů, vedoucí až k dosazování lidí ochotných vládnout v neprospěch těch, kteří si je mají zvolit. Doslova ke kolaboraci s onou zákulisní mocností, kterou bohužel (a nejspíš i bohudík) neznám. Rozborem událostí poslední doby však lze vysledovat, že je zaměřena proti obecným lidem. Dokonce rasisticky proti bílým lidem a územně proti Evropanům. A to už je velice závažné.

Napříč světem se objevují v poslední době snahy rozpoutat válečný konflikt, který by mohl oddálit kolaps současného totalitárního superkapitalismu. Ten vysává svět, zejména jeho pracovní síly a přírodní zdroje. Vše přeměňuje na majetek a zisk, který je jeho bohem. Ve skrytu však může být ještě i jiný zájem, který nelze zatím definovat. Jistý náznak lze vytušit z existence desatera na Georgijských kamenech, ale to je jen spekulace. Zcela reálný je ale hlad po zisku, zejména plynoucího z přírodního bohatství a energetických zdrojů. Odtud pak zřejmě plyne ta režie světových událostí.

Ta se v poslední době soustředila na vytvoření světové nadvlády. Kromě NWO jak ve válečné technice, tak v diktování světu, kdo smí a nesmí mít atomové zbraně a jaké režimy mají vládnout v zemích, majících velké přírodní bohatství. Kromě nevelkých úspěchů vůči srovnatelnému Rusku a Číně se Americe podařilo zabodovat na blízkém východě a zlikvidovat Kadáfího i Sadáma Huseina. Dráždí ji ale Sýrie. Spory Palestiny a Izraele raději vynechám, i když se tam rozhořívají spory Aškenázů se Séfardy. Stále však Amerika zlobí Rusko nejen manévry v jeho okolí, ale provokováním národnostních sporů v ruské sféře zájmů. Což je pochopitelně Afghánistán, Gruzie, Ukrajina a Krym. V současné době ruská vojenská pomoc Sýrii Americe její snahy komplikuje.

Relativně nové jsou vlny uprchlíků ze zemí, kde Amerika uplatnila své zájmy a proměnila je na permanentní bojiště bojůvek národnostního a náboženského typu. Zejména islámu. Obyvatelé těchto zemí utíkají před válečnými hrůzami, případně hladomorem. To je celkem pochopitelné. Má to však svá specifika, která naznačují, že tento útěk je zneužit a organizován nejen pro právě humanitní cíle, jak se na první pohled zdá, nebo to má vypadat. Je to natolik rozsáhlá akce, že bez cílevědomé podpory by už dávno musela zkolabovat. Ondřej Hӧppner na PROTPROUDU to velmi trefně přirovnal k taktice trojského koně – podvodného propašování bojovníků do dobývaného prostoru. A ti skutečně postižení tomu vytvářejí živý štít.

 Někomu se zřejmě vyplatí nést náklady na exodus původních obyvatel zemí bohatých na přírodní zdroje tak, aby jim prostřednictvím kolaborujících vlád spadly ty zdroje do klína. Počet původních obyvatel, kteří na ně mají nárok, se tím zmenší a ti navíc oslabují Evropu svými nároky na solidaritu a podporu jejich touhy po „sladkém životě“, jaký měli za petrodolary, než jim je Američané zkonfiskovali. Je to velmi promyšlená akce hazardující s lidskou solidaritou i utrpením těch, ze kterých je tvořen ten lidský štít pro nekalé plány agresorů. Ti se neštítí ničeho. Emigranti, jsouce ze zemí, kde lidský život má mnohem menší cenu než u útlocitných Evropanů, neváhají riskovat nejen životy své a svých spoluobčanů, ale i svých dětí, jen aby se do Evropy dostali.

Nahnat většinou nepříliš gramotné lidi vidinou snadného života v bohaté Evropě, kde každý má prý nárok na pro ně pohádkové životní minimum, bydlení i možnost modlit se po svém je zdánlivě malá daň za strastiplnou cestu po moři, zejména je-li někým dotována. Že je to jen chiméra za službu komusi, kdo se k nim přilepí jako jejich otec, aby se dostal do Evropy, a pomohl ji zničit, si neuvědomují. V situaci nezákonného překročení hranic bez dokladů a praktické nemožnosti ověřit, zda imigrant ovládá pracovní schopnosti jiné, než jen používání kalašnikova je soucit hazardem s budoucností vlastního národa. Vyhrůžky, že nás všechny podřežou, jsou z větší míry nadsázka, nicméně i to napovídá, co je účelem akce. A to, že mnozí pohrdají pomocí pro skutečně potřebné, ale mají drahé telefony s instrukcemi také (těm opravdu potřebným se omlouvám).

Suma sumárum je celá záležitost migrační vlny podezřelá. O to víc pak tím, že se plošně začínají objevovat zmínky o zatím jen verbálních útocích na bílou rasu jako celek, nabádající k její likvidaci. Nebo podle neuvěřitelné a neověřené zprávy, že podle Ivana Fernanda (Diverzity Chronicle) jistý profesor Ignatěv na Massachusetts College prý před odchodem do důchodu měl nabádat své bílé žáky, aby při přednášce spáchali sebevraždu, protože si prý nezaslouží žít.

Není ovšem sám. Kolaborantsky mu přizvukují i jiní, dokonce i bílí „mouřeníni“ kteří zatím z tohoto trendu profitují. Nějak zapomínají, že mouřenín, který splnil svou úlohu, se stává přebytečným. Je pravda, že bílý muž vlastně ukradl domorodcům Ameriku a má na svědomí mnoho nedobrého, ale díky své touze po zisku a občas i workoholismu některé jiné rasy v prospěšnosti evidentně převyšuje. Podobné nabádání je proto nechutné, ba i trestné. Bohužel vývoj událostí k takovému jednání lavinovitě spěje. Asi zákonitě, protože to předpověděla už i Sybila,

Zajímavé a poučné je i hodnocení islamistů Šejkem Jusúf al-Karadáví na Hájkově PROTIPROUDU (evidentně tolerovaném cenzurou) o tom, proč jsou jejich země chudé. To také potvrzuje, že běženci pro naši ekonomiku většinou přínosem nebudou. Jen další přítěží. V Německu i jiných zemích se již začínají vyskytovat značné problémy. „Ovčané“ ale, zpracovávaní mediálními kampaněmi a „umravňovacím“ sprejováním i vlastní pohodlností potáhnou za vydatné pomoci některých našich politiků dále do chomoutu otroctví a vlastní neexistence.

Šťastnou cestu, ale pokud možno bez nás!

Vladimír Veselý, 11. 10. 2015

P.S.: Stejně jako imigranti se do našeho života vkrádá matriarchát. Všimli jste si, kolik vládních postů zastávají po celém světě najednou ženy? To je na jednu stranu dobře, ale v současné situaci je potřeba spíše tvrdého chlapa a ne někoho, jako paní Merkelová. I když mnozí „chlapi“ stejně selhávají, byť jsou i ve velmi vysokých funkcích.

21. 10. 2015

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tvůrci stránek Václava Havla - náš Mareček Kraus!!!

(Krausová&Kraus , 2. 1. 2016 22:44)

Stručná historie
Osobní stránky Václava Havla vznikly po jeho odchodu z funkce prezidenta republiky v roce 2003. Z převážné části převzaly obsah stránek prezidenta republiky www.hrad.cz z let 1996 – 2003 a byly doplněny o další dokumenty.
Na obsahu a provedení stránek Kanceláře prezidenta republiky a Správy Pražského hradu www.hrad.cz se v letech 1996 – 1999 podíleli Martin Vidlák, Martin Marek, Jitka Doubnerová a Antonín Kopp. Na jaře 2000 byla ustavena redakční rada a celý obsah byl rozdělen mezi jednotlivé odbory podle příslušné agendy. Redakční radu svolával Martin Vidlák, vedoucí monitoringu a dokumentace a jejími členy byli Vladimír Hanzel, ředitel Sekretariátu prezidenta republiky, Martin Krafl, vedoucí Tiskového odboru KPR, Tomáš Sedláček z Politického odboru KPR, a Martin Marek ze Správy Pražského hradu. Stránky Pražského hradu připravovala Dana Macháčková a Martin Marek, který také po celou dobu zajišťoval jejich technický provoz. Stránky Václava Havla vznikly ve spolupráci Kanceláře Václava Havla a Barrandov Studio Multimedia. Od jara 2003 se na nich podíleli Martin Vidlák (Kancelář Václava Havla) a Marek Kraus (produkce), Jaroslava Cábová (grafika) a Martin Franc (programování). Na podzim 2004 se jejich správy ujala firma Mayma.
Stránky přestaly být aktualizovány v lednu 2012. (Pak byl ten UFO kongres Praha 2012 a vzali to ruky Chaunovi ufoni! -ktk)

Texty Václava Havla publikované na těchto stránkách jsou chráněny autorskými právy spravovanými literární agenturou Aura Pont a agenturou Dilia. ((autorská práva KTK střeží Mulisák!))
Jakákoli změna, kopírování či jiná manipulace s obsahem a uspořádáním stránek dalšími osobami je možná pouze po předchozím písemném souhlasu jejich tvůrců a správců: Martina Vidláka, Marka Krause, Martina France a Jaroslavy Cábové.
Kdo chce být chytřejší a vzdělanější jako "starej" (Kraus), tak ať to pročte!

Co všechno ze sebe vypouští jistý Ogňan Tuleškov, agent bývalé čsl.StB a poslanec parlamentu ČSSR před rokem 1989?

((-mm-) , 17. 12. 2015 17:30)

Co všechno ze sebe vypouští jistý Ogňan Tuleškov, agent bývalé československé tajné služby a poslanec parlamentu ČSSR před rokem 1989, proti sudetským Němcům všeobecně, a zvláště pak vůči Berndu Posseltovi. Tento „dobrý muž“ dokonce už podle svých slov jednou musel ze zásuvky vytrhnout kabel od antény, protože se mu vůbec nelíbil pořad o „Zmizelých Sudetech“. Aniž bychom Ogňana Tuleškova blíže znali, jedná se patrně o současníka s originálním chováním. A zcela zjevně o dosti zarytého nacionalistu. Nikdo by se tedy neměl podivovat nad tím, že pro takového jedince představuje každý sudetský Němec rudý šátek. Dokonce na chudáka Bernda Posselta nesmiřitelný Ogňan tvrdě naléhá, ačkoliv se mluvčí sudetoněmecké národní skupiny přeci skutečně až na hranice vnitřní rezignace snaží, aby byl i nad Vltavou vnímán jako dobrý člověk. A v článku Sudetendeutsche Zeitung se sugeruje, že právě to by se mu mohlo nádherně dařit, kdyby tu ovšem nebyl tento rakouský rušitel klidu, jež nese jméno Sudetenpost. Na tyto noviny se totiž údajně opakovaně Tuleškov odvolává, když – ještě než plný vzteku vytrhne zase nějaký kabel od antény ze stěny – pátrá po nějakých argumentech proti mluvčímu sudetoněmecké národní skupiny. Člověk si dokáže snadno představit, o co přitom jde. Například o kontroverzi ohledně změny stanov krajanského sdružení, kterou se zabýval už i soud. Zde je Bernd Posselt, který by chtěl Čechům podat poselství: „Nepotřebujeme restituci a odškodnění.“ A na druhé straně pak list Sudetenpost, který si jednoduše dovoluje postupovat jako noviny v demokratické zemi a pouští ke slovu také lidi, kteří mají poněkud jiný názor na změnu stanov než Bernd Posselt. To je přirozeně názor, který Tuleškova natolik rozčílí, že má nejen sto chutí vytrhnout zase nějaký kabel ze zdi, ale rovnou chudáka Bernda Posselta, který za to opravdu nemůže, nazývá „darebákem“. Ale jakou vinu má Sudetenpost vlastně na tom, že nějaký méně významný český radikál přisuzuje listu Sudetenpost význam, který skutečně zase nemá? Noviny určitě nejsou součástí taktiky „hodný buldok - zlý buldok“, ve které Posselt plní úlohu hodňoučkého šéfa sudetoněmeckého krajanského sdružení a Sudetenpost zase roli rváče. Nikoliv, takovou dělbu práce by Bernd Posselt naprosto jistě odmítl. Jemu se totiž Sudetenpost, jak víme z jistého spolehlivého zdroje, vůbec nelíbí. A to je taky dost možná důvod pro to, proč Sudetendeutsche Zeitung poněkud křečovitě vytváří souvislost mezi nacionalistickým štvaním proti Posseltovi a mezi listem Sudetenpost a pokouší se vyvolat dojem, že by zmíněný štváč nevytrhával žádné kabely ze zdi, kdyby neznal informace ze Sudetenpost, nýbrž by asi Bernda Posselta prohlásil za svého nejmilejšího kamaráda.
List Sudetenpost o sobě každopádně s čistým svědomím může tvrdit, že nikdy proti Berndu Posseltovi nepoštvával nebo jej nenapadal nějakým nepřístojným způsobem. Sudetenpost považuje za velmi důležité, aby bylo poskytnuto fórum všem názorům. A Sudetenpost považuje za obzvláště důležité nevyhledávat konflikty s listem Sudetendeutsche Zeitung a veřejně je propírat, ačkoliv už několikrát z Mnichova do Lince házeli rukavici. Pokud se Berndu Posseltovi nelíbí, že mu nějaký český nacionalista nadává do „darebáka“ (pro což máme pochopení), pak by si to pan Posselt měl laskavě srovnat s panem Tuleškovem (veřejná urážka představuje také v Česku skutkovou podstatu v mediálním právu), ale neměl by prosím vytvářet souvislost mezi Sudetenpost a oním českým extremistou. Něco takového dělá totiž pouze politický darebák. A někým takovým Bernd Posselt přeci být nechce. (-mm-)
Uživatel zakázal přidávání komentářů z vaší IP adresy.

Desatero: Jak zaujmout novináře

(KNIHOVNA Václava Havla, 12. 12. 2015 8:46)

1.12.2015
Desatero: Jak zaujmout novináře
Jak zpropagovat vaši kauzu, akci nebo zkrátka to, co děláte? Jak zaujmout média, abyste přilákali veřejnost k vašim projektům? Náš kolega Zdenek Mihalco pracoval deset let v médiích – a tady je jeho deset malých tipů, u kterých z vlastní praxe ví, že by mohly pomoci.
1) Ukažte médiím příběh. Novináři chtějí vyprávěnku, příběh, zajímavost, něco, co byste řekli kamarádům v hospodě. Něco jedinečného, unikátního, zvláštního, krásného. A nemusí to být nutně nic šokujícího.
2) Buďte aktuální. Kromě příběhů chtějí média aktuální zprávy. Reakce novináře na váš tip bývá: A proč o tom mám psát zrovna teď? Najděte, čím je vaše zpráva nová, přelomová. Něco, co se stalo právě teď (nový projekt, změna trendu, aktuální výhra prestižní ceny apod.)
3) Novinář je líný tvor… …a nemá čas. Jeho práce je nekonečná, prakticky neustále před sebou má prázdnou stránku nebo web, který je třeba naplnit. Je unavený, chce jít domů a potřebuje… váš článek! Ideální je, když mu nachystáte informace na zlatém podnose. Hezkou fotku a jasnou, stručnou zprávu či příběh. Zkuste jim celý článek napsat sami.
4) Předmět zprávy a první věta. Novináři dostávají i stovky mailů denně, musíte je něčím zaujmout. Důležitý je předmět zprávy a první věta. V předmětu mailu nemá být „TZ: Vyhlášení výsledku programu participace“, ale spíše třeba “Unikátní projekt v Hradišti získal prestižní cenu“
5) ČTK je jistota. V posledních letech se v médiích hodně propouštělo a novináři nestíhají zpracovávat vlastní témata. Spousta zpráv vzniká systémem CTRLC-CTRLV z tiskových agentur, tedy hlavně ČTK. Pokud se vám podaří dostat zprávu do této agentury, je velmi pravděpodobné, že ji některé médium převezme. ČTK proto oslovujte co nejvíc to jde, hlavně pokud máte aktuální zprávu/nová data a statistiky/něco, co se právě stalo či stane.
6) Tiskové zprávy moc nefungují. Přesněji řečeno, má smysl je poslat do ČTK a regionálních deníků, případně rádií. Velká média a novináři z celostátních médií tiskové zprávy většinou mažou, protože jim jich přijde kolem stovky denně. Stejně tak většinou už v dnešní době nemá valného smyslu pořádat tiskové konference, novináři na ně chodí čím dál méně. Doba tiskovek je pryč. Pokud už to zkusíte a nějakou tiskovou zprávu napíšete, neukládejte ji do Wordu, ale přímo do těla mailu, plus žádné barevné fonty a kudrlinky. Novináři wordovské přílohy v mailech často neotvírají. Moc složité.
7) Buďte lidští a normální. Raději než anonymní tiskové zprávy zkuste vytipovat si nějakého novináře přímo. Napište mu osobní mail, pochvalte ho jak krásně píše (to je zvlášť důležité), vysvětlete mu vaši situaci a dejte mu tip na příběh. Odpoví mnohem spíš než na anonymní tiskovou zprávu. Nepište, že něco bylo uděláno, ale že jste něco udělali. Nevymýšlejte nic literárního, buďte přímočaří a pište v první osobě.
8) Buďte struční! Vše, co chcete novináři říct, musíte vměstnat do zhruba dvou, maximálně tří odstavců, pak přiložte kontakt, fotku, případně odkaz na stránky. Moc nad tím nedumejte, napište prostě pár vět o tom, co děláte, jednoduchost je základ. Pokud ho váš tip zaujme, zavolá vám.
9) Nepiště novináři v pátek. Pátek v řadě médií, to je malá sobota. V pátek jsou všichni unavení, mají týdenní porady a připravují víkendové vysílání či vydání, což chtějí udělat jednoduše a rychle. V pondělí se to na ně všechno nahrne, takže s vámi zase nebudou ztrácet čas. Zprávy, emaily a tipy novinářům posílejte radši od úterý do čtvrtka.
10) Přestaňte komunikovat s novináři. Štve vás, že novináři překrucují? Nechce se vám furt dolízat? Zkuste to jinak. Doba se mění, dnes si může své médium, třeba blog, založit každý a papírové deníky už stejně skoro nikdo nečte. Zkuste blog na solidním webu typu Aktuálně/Respekt, rádi vám to zpropagují, i když ten článek nebude dokonalý – mají málo textů a články externistů pro ně znamenají obsah bez práce. Někdy stačí i dobrý facebookový profil. Vaše sdělení můžete dostat k stovkám a tisícům lidí. A třeba se vám jednou novinář sám ozve s prosbou, abyste mu řekli víc o tom, co děláte.

Plány azylového průmyslu!

(azylový průmysl, 31. 10. 2015 11:00)

19 .8. 2015 Tři ze čtyř žadatelů o azyl, kteří před deseti lety přišli do Dánska, jsou ještě dnes trvale nezaměstnaní. Ale politici a média nazývají nezaměstnané přistěhovalce politicky korektním jazykem jako,, obohacení“. Dánsko je totiž všude. Spoluobčané se ale pomalu probouzejí a seznamují se s plánem, který má jejich vlast od základu změnit. Novináři v německém hlavním proudu tvrdí, že Němci jsou do uprchlíků blázni. Hlavně do muslimů (muslime). ....Že Německo chce přijímat ještě více ,,uprchlíků“, to těší migrující průmysl (asi jsou myšleny montovny nebo firmy, které putují z jednoho státu do druhého). Německo nakonec odborníky hledá a nyní přicházejí v masovém měřítku. Prosím nesmějte se, například odborník na kokosové ořechy. Ten se naučil prověřovat, zda kokosy na palmě volně visí a nemohou být hrozbou pro hotelové hosty. Našim novým odborníkům v německy mluvícím prostoru se daří tak dobře, že pobírají sociální dávky a jezdí Jaguárem. Ostatní odborníci nám otevřeně říkají, že na práci jsou příliš líní a nebo přišli jen krást. Jedna věc je jasná, tvář naší kultury nyní rychle dostává ošklivé šrámy. Policie je znepokojena kriminalitou mnoha uprchlíků a musí často úplně kapitulovat. Jedna věc je jasná, právní stát je ve své obvyklé formě u konce. ,,Uprchlíci“, tedy široké arabské rodiny, mají v mnoha oblastech poslední slovo. Protože se mnoho našich ,,uprchlíků“ nudí, založili jsme pro ně volnočasové programy . .,... Stejně tak, jako se nacisté osidlováním ,,etnickými Němci“ postarali o to, že regiony brutálními prostředky ztratily svou zavedenou strukturu, stejně tak se současná média a politici starají o osidlování v původních německých oblastech. Tentokrát mají cizincům udělat místo Němci. Nejenom Duisburg-Marxloh je vynikajícím příkladem toho, kde takové osidlování končí.
Proč se to všechno stalo? Člověk k tomu nepotřebuje žádné konspirační teorie. Hospodářství hledá jen a jen masy levné pracovní síly. Zástupci hospodářství, to říkají zcela otevřeně . A potom je tu azylový průmysl, který by bez stále nových uprchlíků musel vyhlásit bankrot. Protože na žadatelích o azyl vydělává mnoho lidí také tady v Německu.
Naše vlast se stala Mekkou pro ty, které jinde nikdo nechce. Co mě při tom zejména šokuje, že v Německu žije mnoho chudých lidí, především důchodců a rodin s malými dětmi. A my teď stavíme krásné nové domy pro uprchlíky, prostě lepší bydlení, a to na mnoha místech v Německu.
Dobročinné spolky (charity) nyní spojily své síly téměř výlučně pro žadatele o azyl. Pro chudé důchodce nebo chudé rodiny s dětmi, tady nejsou ani peníze a ani žádný pomocník. Horší je, že důchodci mají své domovy opustit kvůli uprchlíkům. Místní občany taháme ven z domů s pečovatelskou službou, aby udělali místo žadatelům o azyl.
Jiné to není ani u různých spolků a vzdělávání dospělých. Německé děti a mladiství ven a cizí žadatelé o azyl dovnitř, tak zní tato deviza. Osidlování ,,Mekky Německo“ je v plném proudu. Existuje zřejmě dost bláznů, kterým to ještě nedochází. Až se ze svého snění probudí, pak to bude celkem velká rána. Zdroj: http://info.kopp-verlag.de/hintergruende/deutschland/udo-ulfkotte/umvolkung-politik-medien-und-die-plaene-der-asylindustriellen.html
Osidlování – Politika, média a plány azylového průmyslu

Izrael byl včera přijat za plnoprávného člena výboru OSN pro mírové využití vnějšího vesmíru(desertifikace)!

(Drahonice u Loun a ERETZ, 31. 10. 2015 10:37)

Správa uprchlických zařízení si pronajala neprovozovanou věznic v Drahonicích u Loun. Do této věznice, tedy nyní místa pro zařazení uprchlíků se mají soustředit ti uprchlíci, kteří jsou v ostatních zařízeních buď kázeňsky problémoví nebo ti uprchlíci, kteří nelegálně vstoupili na území našeho státu a i při kontrole s orgány našeho státu nepožádali o azyl. Proto by u takových osob mělo probíhat řízení, trvající 42 dnů, na jehož konci bude pravděpodobně rozhodnutí o vyhoštění.
U policie pracuji již dvacet let. Nikdy jsem si nemyslel, že spolu s kolegy někdy budu prožívat takové ponížení nás všech, kdy my jakožto občané této země, zmrzlí, vyčerpaní a polohladoví se špatným zázemím se díváme na lidi, kteří porušili zákony této země, na lidi, kteří užívají až nadstandardní péče a pohostinnosti. Je mi jasné, že jsme vázáni smlouvami a závazky v rámci nadnárodních právních vztahů a kritéria, jak se o tyto lidi postarat jsou nalinkována, ale není mi jasné, proč s takovým úsilím pečujeme o ty protiprávně konající lidi z třetích zemí a o naše policisty se nikdo nepostará ani z poloviny s takovou péčí jako o ně... Eretz o.s. Oldřichova 299/23 Praha 2, 180 00 ISSN 2336-1565 IČ: 01629620 kontakt redakce: redakce@redakce.cz kontakt pro média: tisk@eretz.cz technický kontakt: admin@eretz.cz ostatní kontakt: eretz@eretz.cz
šéfredaktor: mayerh@eretz.cz
Izrael byl včera přijat za plnoprávného člena výboru OSN pro mírové využití vnějšího vesmíru (United Nations Committee on the Peaceful Uses of Outer Space, COPUOS). Pro se vyslovilo 117 zemí, proti byla Namibie, hlasování se zdržel Katar. Představitelé izraelské mise při OSN označili přijetí za vítězství, jehož bylo dosaženo po intenzivním diplomatickém úsilí zejména poté, kdy Sýrie a Arabská skupina v OSN zmařili přijetí Izraele do výboru ve Vídni. „Tento den je významným úspěchem Izraele. Rozvinuté izraelské schopnosti v oblasti mírového využití vnějšího vesmíru ve spojení s citlivým a komplexním diplomatickým úsilím zajistily přijetí Izraele do tohoto důležitého výboru. Těšíme se na spolupráci s našimi partnery,“ prohlásil Chadas Meicad (Hadas Meitzad), která v izraelské misi při OSN odpovídal za přijetí do výboru a úzce spolupracoval s Odborem mezinárodních organizací izraelského ministerstva zahraničních věcí. „Dnešní hlasování prokázalo, že existují některé země, pro něž je důležitější strefovat se do Izraele, než pomáhat mezinárodnímu společenství. Takovou zemí je například Katar, který se zdržel hlasování, i když se současně hlasovalo o jeho vlastním přijetí do výboru,“ uvádí se v prohlášení izraelské mise při OSN. Výbor pro mírové využití vnějšího vesmíru byl zřízen v roce 1959 a má nyní 84 členů, mezi nimiž je i Česká republika a Slovensko. Výbor je součástí Úřadu OSN pro záležitosti vnějšího vesmíru (United Nations Office for Outer Space Affairs, UNOOSA). Zabývá se průzkumem vesmíru a jeho mírovým, bezpečnostním a rozvojovým využitím. Mezi tyto obecně určené cíle patří konkrétní úsilí zaměřené například na čistění oběžné dráhy Země od vesmírného odpadu, což jsou tisíce úlomků již nefunkčních umělých družic, které ohrožují současné satelity, či na zkoumání postupu pouští (desertifikace) z vesmíru.

Unsere "Qualitätsmedien"Už nemohu dále lhát. Němečtí politici a novináři jsou loutky placené USA

(Udo Ulfkotte, 31. 10. 2015 7:48)

Nur etwa jeder Dritte hat noch Vertrauen in unsere "Qualitätsmedien". So haben 63 Prozent der Deutschen beispielsweise kein Vertrauen mehr in die Ukraine-Berichterstattung deutschsprachiger Medien. Nur noch 37 Prozent der Deutschen erkennen das Berufsbild des Journalisten heute noch als vertrauenswürdig an, Tendenz weiter sinkend. Enthüllungen über "gekaufte Journalisten", deren Nähe zu transatlantischen Elite-Netzwerken und gesteuerter Berichterstattung verschlimmern das Bild.
Statt auf ihre Kunden einzugehen, verhalten sich die Journalisten der Leitmedien jetzt allerdings wie die Politiker, ziehen sich vor den aufziehenden Stürmen in ihre Redaktionsstuben zurück und beschimpfen von dort aus politisch korrekt die unzufriedenen Bürger. Auch aus den öffentlich-rechtlichen Anstalten senden mit Zwangsgebühren finanzierte PR-Beamte der Polit-Elite, was von ihnen erwartet wird. Und zwar ebenfalls unbeirrt von der Realität auf der Straße. Auch die Medien haben also wie die Politik offenkundig das Vertrauen weiter Teile der Bevölkerung verspielt." Udo Ulfkotte
Udo Ulfkotte: Už nemohu dále lhát. Němečtí politici a novináři jsou loutky placené USA Vytvořeno 9. 11. 2014 6:08 „Teď už Američané dokonce uvažují, že by na Ukrajině vyhodili do povětří jadernou elektrárnu a pak trvali na tom, že pachateli jsou buď separatisté, nebo Rusové,“ tvrdí německý žurnalista Udo Ulfkotte, bývalý korespondent Frankfurter Allgemeine Zeitung, jedněch z největších německých novin. Ten vydal knihu Gekaufte Journalisten („Koupení žurnalisté“), v níž popisoval, jak američtí a němečtí politici ohýbají německá média tak, aby tito žurnalisté světové události žádoucím způsobem překrucovali. Ulfkotte tvrdí, že na reportéry se tlačí, aby své psaní vedli zaujatě v první řadě ve prospěch amerických postojů a proti Rusku. Udo Ulfkotte mluvil o tom, jak to přesně probíhá a o tom, kam ho jeho životní cesta zavedla dnes po publikaci těchto odhalení.


Bezpečnost Izraele a Romacn Joch a CEVRO Institut varují?

(Avigdor Kahalani, generál, 31. 10. 2015 7:34)

Brig. gen. Avigdor Kahalani: Bezpečnost Izraele - 4.10.2015
Naši přátelé z Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut (PCTR) Vás zvou na další veřejnou přednášku, která se bude tentokrát konat za účasti jednoho z hrdinů defenzívy na Golanských výšinách během Jomkipurské války, brigádního generála Avigdora Kahalaniho. Přednáška bude navíc zakončena autogramiádou knihy Tanky proti tankům (nové vydání), kterou bude možné zakoupit na místě. Akce se uskuteční již v úterý 13. října 2015 od 18:00 v atriu vysoké školy CEVRO Institut (Jungmannova 17, Praha 1). Přednáška bude uvedena a moderována Tomášem Pojarem, bývalým velvyslancem ČR v Izraeli a současným prorektorem vysoké školy CEVRO Institut. Pracovním jazykem je angličtina (tlumočení zajištěno). Z organizačních důvodů prosíme o potvrzení účasti na této adrese!!!:
Centrum transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut (PCTR) a Centrum Sion uskutečnily 13. října za účasti brigádního generála Avigdora Kahalaniho veřejnou přednášku pod názvem Bezpečnost Izraele. Generál Kahalani patří mezi legendy a hrdiny Izraelských obranných sil, který navíc v 90. letech působil jako ministr vnitra Izraele. Do ČR zavítal u příležitosti českého vydání své publikace Tanky, které zachránily Izrael (dříve vydané pod názvem Tanky proti tankům), ve které mapuje své bojové nasazení v Jomkipurské válce, kde působil jako velitel bitevního tanku typu Centurion Shot Kal.

Přednášku zahájil Tomáš Pojar, prorektor vysoké školy CEVRO Institut a bývalý velvyslanec ČR v Izraeli, který celou akci také moderoval. Poté již dostal slovo vzácný host, který se s veřejností podělil o vzpomínky na Jomkipurskkou válku. Po skončení přednášky následovala diskuse a dotazy z publika. Kromě aktuálních problémů - jako je migrační krize či Syrský konflikt - se dostalo generálu Kahalanimu i dotazu, zda jsou či nejsou tanky přežitou zbraní. Generál Kahalani odpověděl: „Samozřejmě že ne.“ Na závěr akce proběhla autogramiáda jeho nové monografie, kterou si mohli zájemci během dne konání akce zakoupit.

Rádi bychom poděkovali mediálním partnerům přednášky, jimiž byly Občanský Institut, Česko-izraelská smíšená obchodní komora, recenzovaný časopis Obrana a strategie a Eretz.cz. Dále bychom chtěli za podporu poděkovat České zbrojovce, International Institute for Counter Terrorism při vysoké škole IDC v Herzliji a panu Petru Mothejlovi.

Mediální výstupy z této akce můžete naleznout na:
•Idnes.cz: http://zpravy.idnes.cz/izraelsky-general-kalahani-v-praze-dt4-/zahranicni.aspx?c=A151014_104742_domaci_jw
•ParlamentníListy.cz: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Asad-musi-zustat-Putin-ma-pravdu-Arabove-jsou-blazni-Vy-Evropane-jste-naivni-rozsekl-to-v-Praze-narodni-hrdina-Izraele-403446
•Echo24.cz: http://echo24.cz/a/wNdZm/izraelsky-veteran-radi-svet-by-mel-podporit-asada

k narozeninám a výroku:"Klaus ufňukaná kremlofilní bába" a nyní bojovník za Zemana!

(WIKI-Roman Joch, 31. 10. 2015 7:27)

Roman Joch (* 27. října 1971 Banská Bystrica) je český politik, publicista, politický komentátor a překladatel. Je obvykle považován za konzervativce,[1][2][3][4][5] sám se označuje za liberálního konzervativce[6].
V letech 1994–1996 byl zahraničním tajemníkem Občanské demokratické aliance, v letech 2001–2003 místopředsedou Konzervativní strany a od roku 2003 je ředitelem Občanského institutu,[7] s nímž spolupracuje již od roku 1991. Absolvoval také stáže v amerických konzervativních think-tancích, a to nejprve v roce 2001 v Acton institute a v roce 2007 v Claremont Institute. Od roku 2007 působí na Národohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické a přednáší zde předmět Politické ideologie. Od stejného roku vyučuje i na vysoké škole CEVRO institut. V roce 2005 také vyučoval předmět Americké konzervativní myšlení na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.[8]
Od srpna 2010 do října 2012 vykonával funkci poradce premiéra Petra Nečase v oblasti zahraničí a lidských práv a od roku 2012 do roku 2014 působil jako poradce pražského primátora Tomáše Hudečka.[9][10]
V komunálních volbách v roce 2014 neúspěšně kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL v městské části Praha-Klánovice.[11]...... V srpnu 2010 si Jocha vybral premiér Petr Nečas za svého poradce v oblasti zahraničí a lidských práv.[12] Spolupráci s ním ukončil v říjnu 2012 po článku kritizujícím prezidenta Václava Klause, který Joch uveřejnil na svém blogu.
Reakce na jmenování poradcem: Na Jochovo jmenování poradcem premiéra reagovalo několik občanských sdružení uspořádáním demonstrací před úřadem vlády 18. srpna 2010. Transparenty protestujících kritizovaly některé z Jochových výroků, například že „kontrolované mučení by mělo být povoleno jen za účelem získávání informací, jež zachrání nevinné životy“ nebo že chilský diktátor Augusto Pinochet patří mezi lidi, kteří „nejsou bez poskvrny; ale nejsou ani beze cti.“ Protestující dále citovali Jochovy výroky, např. že pravice má právo „nastolit pravicový autoritativní režim“, pokud by „západní civilizaci hrozil zánik v důsledku politické a intelektuální impotence levice“ nebo „v důsledku její vnitřní dezintegrace, totiž opuštěním civilizačních hodnot a ctností ve prospěch volného průchodu choutkám a vášním“.[13] Podle politoložky Vladimíry Dvořákové Joch „v podstatě odmítá i většinový diskurs o lidských právech, a lze očekávat, že se jej bude pokoušet marginalizovat“. Součástí myšlenkové výbavy Romana Jocha je podle ní i radikální antikomunismus, jenž vyrůstá z extrémního konzervativního myšlení a fundamentalistického katolicismu. Ultrakonzervativní diskurs, který Joch reprezentuje, se podle Dvořákové pohybuje na pomezí xenofobie, rasismu a homofobie a v Česku je marginální.[14] Jiří Pehe uvedl, že Joch „neuznává kolektivní a sociální lidská práva“. Podle něj bylo možno jen těžko očekávat, že by si k sobě konzervativní premiér pozval liberála, či dokonce socialistu.[14] Joch byl též terčem kritiky ze strany odpůrců vojenské intervence NATO vůči Jugoslávii [15][16] a americké intervenční zahraniční politiky obecně. Byl také kritizován pro své výroky vyjadřující nekompromisní nárok na absolutní pravdu pro katolickou církev: „Celá Pravda nesmíchaná s omyly je jen v Církvi katolické. Proto to nejlepší, co člověk může udělat, je stát se katolíkem.“[17] Dne 2. října 2012 označil Joch ve svém blogu prezidenta Václava Klause nepřímo za „ufňukanou kremlofilní bábu“. Reagoval tak na to, že Klaus incident v Chrastavě 28. září 2012, při němž ho šestadvacetiletý Pavel Vondrouš zasáhl pistolí střílející plastové kuličky,.....

Až se staneme menšinou ve svých zemích!-Jde o geniální útok na Evropu a Trojského koně!

(Jan Šinágl, 27. 10. 2015 23:03)

Až se staneme menšinou ve svých zemích - Zveřejněno 26. 10. 2015 9:36
Diskutovat můžeme z různých úhlů pohledů. Faktem je, že tzv. východní blok svým postojem k uprchlické krizi prokázal, že se integroval do EU ekonomicky, ale mravně a morálně zůstal v zajetí totalitních způsobů myšlení a praktik. Ano, západní politici selhali a selhávají, ale to neznamená, že to necháme jen na nich, na obyvatelstvu Západu a že se nás to netýká. Brát jsme dokázali vždy, ale dávat a obětovat nepatřilo nikdy k silným stránkám dějin naší země. Pouze společnými silami lze nalézt nejpřijatelnější řešení. Evropa si nemůže dovolit, aby si každý hrál „na svém písečku“. To by bylo jistou cestou do pekla. Že tato situace Rusku vyhovuje a že má eminentní zájem na nejednotě, nestabilitě a oslabení EU, je jasné stejně tak i to, že není ve věci nečinné, obávám se už dlouhé roky. Souhlasím s Janem Petránkem: „Jde o geniální útok na Evropu a Trojského koně.“
Multikulturalismus selhal. Na malém prostoru není možné soužití tak rozdílných náboženství, kultur a tradic bez toho, aby nedocházelo k napětí a ke konfliktům. Islámské náboženství není slučitelné s demokracií, tedy ani muslimové nemohou být demokraty i kdyby chtěli. „Totalitní člověk“ se může proměnit časem v demokrata. Muslim by musel popřít sebe a svoji víru. Může bít či zabít manželku, křesťana, ale zabije-li muslima, přestává být muslimem. Nabízí se potom otázka: Kolik bojovníků IS přestalo být už muslimy tím, že zabili muslimy?!
Jan Šinágl, 26.10.2015

....globální oteplování dalším spouštěčem masové migrace! Málo se bojíme klimatických změn, varují vědci!

(Simona Fendrychová , 27. 10. 2015 22:50)

Papež František před svým projevem k Valnému shromáždění v OSN:
Varování: Globální oteplování promění kolébku civilizace v neobyvatelnou pustinu-před 2 hodinami - Extrémní horko a vlhko během následujících sta let způsobí, že v oblasti Perského zálivu nebudou během letního období podmínky vhodné k životu. Lidské tělo totiž nedokáže zvládat extrémní teploty při vysoké vlhkosti vzduchu. Pokud budou pokračovat současné trendy znečišťování ovzduší, které vede ke klimatickým změnám, promění se oblast Blízkého východu ve smrtící parní lázně. Jakýkoliv pobyt delší než pár hodin mimo klimatizované budovy by v takových podmínkách znamenal smrt. Washington - Klimatické změny způsobí, že oblast Perského zálivu bude do konce tohoto století neobyvatelná. Místo, považované za kolébku civilizace, zasáhne podle předpovědí extrémní teplo a vlhko, které bude životu nebezpečné. Málo se bojíme klimatických změn, varují vědci Málo se bojíme klimatických změn, varují vědci - Autoři studie, kterou vydal časopis Nature Climate Change, předpovídají, že nejhorší dopady potkají Írán, Irák, ale také metropole Spojených arabských emirátů a Saúdské Arábie. Smrtícím teplotám se může přiblížit například také svaté město Mekka, kam se každoročně vydávají miliony muslimských poutníků. Při pokračování současného trendu znečišťování ovzduší skleníkovými plyny odborníci odhadují, že průměrná teplota stoupne celosvětově do konce století o čtyři stupně Celsia. V oblastech s vysokou vlhkostí vzduchu by čtyři stupně mohly mít katastrofální následky.
Lidské tělo totiž vysoké teploty snáší mnohem hůře ve vlhkém prostředí. Každý, kdo někdy navštívil saunu a parní lázně, dokáže rozpoznat rozdíl. Zatímco v sauně se teplota vyšplhá na 100 stupňů Celsia, v parní lázni při téměř stoprocentní vlhkosti vzduchu se teplota pohybuje pod čtyřiceti stupni.
Blízký východ jako smrtící parní lázně
Kombinace vysoké teploty spojené s vysokou vlhkostí vzduchu totiž způsobí, že lidské tělo přestane být schopné ochlazovat se a bude docházet k jeho přehřátí. Autoři studie vysvětlují, že lidské tělo dokáže svoji vnitřní teplotu regulovat na přibližně 37 stupňů Celsia a teplotu kůže na asi 35 stupňů. To lidem umožňuje zbavit se přebytečného tepla především ve chvíli, kdy je dusno a vlhko. Pokud ale teplota a vlhkost vzduchu překročí únosnou mez, tělo se začne přehřívat. Tato hranice, kdy tělo přestane mít schopnost chladit se, se při 50% vlhkosti vzduchu pohybuje už na 46 stupních Celsia. V takových podmínkách přežije bez klimatizace i zdravý mladý člověk maximálně šest hodin.
Papež František před svým projevem k Valnému shromáždění v OSN. V projevu označil jako jednu z nevyřešených kapitol rovnoprávnost členů světového společenství, neboť několik málo zemí u sebe soustředilo přílišnou moc. Papež František s generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem. Před projevem k Valnému shromáždění promluvil papež k zaměstnancům OSN. 48 fotografií Obrazem: Papež František před shromážděním OSN kritizoval kulturu plýtvání a islamisty
To znamená, že jakékoliv venkovní aktivity by byly prakticky nemožné. Práce v zemědělství, ve stavebnictví, v dopravě a kdekoliv jinde než v klimatizovaných budovách by se za takových podmínek rovnala hazardu se životem. .... který by oblast učinil neobyvatelnou. Je to dáno především blízkostí mělkých vod Rudého moře a zálivu, které se vysokými teplotami rychle odpařují.
Zmíněné čtyři stupně by podle odborníků mohly celý svět proměnit v nehostinné místo, ....stalo by se globální oteplování dalším spouštěčem masové migrace.
autor: Simona Fendrychová

Jak zabít civilizac

(B.Kuras, 27. 10. 2015 20:08)

"Jak zabít civilizaci" se čte rychle nejen proto, že je to knížka útlá (ale o to nejde - napsat smysluplné poselství stručně a výstižně je kumšt a Kuras zde kumštýřství prokazuje), nejen pro skvělý autorův styl psaní (svižný, jdoucí přímo k věci), ale i proto, že o tématu většina z nás už nějaké informace má. Dokonce i ten, kdo se jím nezabývá dlouhodobě, určitě mnohé věci pochytil z médií a při Kurasově vyprávění alespoň intuitivně tuší, o co jde a kam autor míří. Rozvíjí totiž téma, kterému bude brzy deset let a není snad člověk, který by se alespoň chvíli úvahami o budoucnosti naší civilizace tváří v tvář islámské hrozbě nezabýval. Autor popisuje v celkem 31 kapitolkách úpadek západní společnosti a nástup radikálního a radikalizujícího se islámu. Přibližuje islámské pojmy jako džihád, dhimmi, šáríja, věnuje se zhoubě multikulturalismu, orwellizace, levicového liberalismu a sebemrskačství Západu a v krátkém historickém exkurzu připomíná, že ve chvílích, kdy byl islám tolerantní a oproštěný od vlivu ortodoxních učenců, byl i pro evropskou kulturu přínosem (jakýsi zlatý věk islámu). V závěru pak naznačuje, že jakkoli je dnes situace vážná, objevují se i záblesky zdravého rozumu (vzestup nacionalisticky orientovaných pravicových stran, které na nebezpečí islamizace upozorňují) a vyjadřuje naději, že ona středověká tolerance a jakýsi sekulární islám by byl řešením i dnes, kdy už z Evropy stěží oněch 50 milionů muslimů vypudíme a musíme spíše přemýšlet o tom, jak to tu s nimi vydržet ("Snění o Evropě bez islámu je už utopie," říká Kuras). Jakkoli jsem právě v tomto bodě přesvědčen, že podobný recept nefunguje (ve svém článku "Pojďme se vážně bavit o odsunu muslimů z Evropy" jsem obhajoval tezi, že má-li se Evropa zachovat, je třeba provést radikální odsun muslimů z Evropy po vzoru poválečného odsunu Němců z Československa) a že ono Kurasem pozitivně popisované idylické soužití kultur ve středověku je spíše legendou a dnes rozhodně realizovatelné není, jsem přesvědčen, že jde o dobrou knihu, která mnoha lidem může otevřít oči. Ti, kdo se totiž primárně děsí vousáčů opásaných výbušninami, si možná uvědomí, že ještě větším nebezpečím je pro naši civilizaci levicová postdemokratická ideologie, která do Evropy tyto vousáče přivlekla, která je provokuje a která je ale vposledku vůči nim bezbranná. Tato pátá kolona a její myšlenková výbava, která ji pohání, je totiž mnohem nebezpečnější, než samotné hordy muslimů. Problém tedy hledejme v Evropské unii, v multikulturalismu a v tom, co Kuras vtipně nazývá "dhimmikracie". Kniha také nezdůrazňuje primitivní klišé o barbarství islámské civilizace jako takové, které je nám mediálními stratégy současné války proti terorismu předkládáno a spíše se věnuje reálnému problému muslimů v Evropě (který je - na rozdíl od Al-Kajdy a dalších umělých výtvorů - jevem skutečným a problematickým). Za to určitě patří autorovi dík.....

...autor kritizuje antiamerikanismus a antisemitismus evropských intelektuálů. A v čem se onen projevuje? Ve víře, že za útoky z 11. září stáli sami Američané a Mossad (tajná izraelská služba). Kuras píše: "Vzdělaní Evropané s vysokým IQ začali věřit dohadům, že 11. září provedli sami Američané s pomocí sionistického spiknutí." Nevím, jak to bylo s tím Mossadem, ale že si 11. září zrežírovali sami Američané, považuji za více než pravděpodobné. Spolu se mnou pak i více než polovina obyvatel USA (a jsem si jist, že by podobně dopadly i průzkumy v Evropě). Na to nemusím být levicový intelektuál....Člověk by proto přirozeně očekával, že deset let bádání v "oboru" se projeví i v poněkud kritičtějším postoji, než bezmyšlenkovitě přijímané tezi o muslimských únoscích letadel. Znepokojivých informací, které ukazují slabiny oficiální verze, se přece za ono desetiletí objevilo už tolik, že nemohou být jednoduše opomenuty a člověk by se s těmito argumenty měl utkat a zaujmout k nim stanovisko. Mlčet o nich a nebo je ještě navíc zesměšňovat nepůsobí dobře.

Nechtějí se vzdělávat! Mýty a stereotypy o Romech !Rom-odpovídá označení indické džátí (kasty) Dombů.

(Kid, 27. 10. 2015 20:02)

Mýty a stereotypy o Romech ....- V pohledu na Romy totiž přežívá stále mnoho polopravd a mýtů, zbytečných romantických obhajob namísto objektivního vysvětlení, nepravdivých obvinění a paušalizací. .... Rom je příslušník etnické skupiny Romů. Slovo Rom bylo přejato z romštiny do češtiny. Odpovídá označení indické džátí (kasty) Dombů. Gádžo, Nerom je příslušník majority. Slovo gádžo je přejaté ze slovenské romštiny. Cikán je hanlivé označení příslušníka etnické skupiny Romů. ....V pohledu na Romy přežívá stále mnoho polopravd a mýtů, zbytečných romantických obhajob namísto objektivního vysvětlení, nepravdivých obvinění a paušalizací. Oni jsou Cikáni Když se budeme snažit co nejpřesněji vymezit, kdo jsou ti, kteří jsou v českých zemích zhruba od 15. století nazýváni Cikány, dříve nebo později narazíme na slovo Rom, kterým se tito lidé sami označují. Je velmi těžké vymezit, co je etnická skupina Romů a kdo k ní patří. Právě jejich vlastní a nejčastěji používané skupinové označení může být jistým vodítkem. Slova Rom (muž ve smyslu manžel), Romňi (žena ve smyslu manželka) a Roma (jako označení určitého společenství) jsou těmi, která nejpřesněji- a především vycházeje z vlastního chápání Romů- vymezují jejich různorodé společenství. Rom neznamená, jak bývá mylně uvedeno, „člověk“, pro tento pojem užívá romština termínu manuš nebo (podle dialektu) dženo/žejno. .... Navíc má toto slovo i další významy nevztahující se k etnické skupině. Slovník spisovné češtiny uvádí např.: tulák, dobrodruh, podvodník, lhář, zloděj. Odvozené sloveso „cikánit“ znamená výslovně „lhát“. Někdy se skutečně stává, že Romové v osobním kontaktu s neromy nabízejí k používání označení cikán (já nejsem žádný Rom, my jsme cikáni), ale zřejmě proto, že mají pocit, že se to od nich očekává. Zdá se, že u svého protějšku se pokoušejí vyvolat atmosféru bezpečí, přátelství či porozumění. Označení Rom bylo také jednomyslně doporučeno mezinárodními romskými organizacemi. V mezinárodních souvislostech začíná být označení Rom považováno za politicky korektní, i pokud jde o vyjádření politiků či jiných veřejně činných osob. ....Pohled na romské subetnické skupiny se například nedaří, pokud se zohledňuje větší celek bývalého Československa, protože i kořeny těch, kteří žijí v Čechách či na Moravě, jsou na území Slovenska. V zemích bývalého Československa žije několik subetnických skupin Romů, které mají kulturní vazby nejen do Maďarska, ale i do Polska a na Ukrajinu. Zdaleka největší skupinou jsou slovenští Romové. Pocházejí ze slovenských romských osad, kde žili po staletí usedle, a do českých zemí přišli až po roce 1945. Naproti tomu na Slovensko přicházeli Romové z Balkánu z oblasti, kde se mluvilo srbochorvatsky. ...Na území České republiky žije již jen nepatrný zbytek původních subetnikých skupin Sinti (německých Romů) a tzv. českých a moravských Romů. .... Toto rozdělení na rituálně čisté (žuže) a nečisté (degeša) skupiny jde napříč romským společenstvím. Základem pro toto kastovní či rituální dělení jsou vztahy romských velkorodů, návyky v požívání nebo naopak odmítání některých potravin, ale také společná profese některých skupin (M. Hübschmannová, 1993). ... Z jejich reakcí se tak zdá, že Romové zaujímají vždy extrémní postoj k veškerému dění kolem sebe. Přitom patří pro ně impulzivita či okamžitá reakce k životu a je dennodenním projevem. Rom to vidí v rodině, dobře tomu rozumí a posléze se sám tak chová. Kdyby neuměl zaplakat, zakřičet, vynadat, nedokázal by, že mu na člověku opravdu záleží. Protože majorita není na tak emocionální jednání zvyklá, čte to jinak, mj. jako vyšší stupeň ohrožení.

...Vzdělání v české škole, abstraktní informace zprostředkované slovy cizího jazyka, se tak staly zcela novou historickou zkušeností a bylo a je absurdní očekávat, že celá etnická pospolitost si ji najednou osvojí během jedné generace. Období po roce 1989 mnoho Romů vnímá jako šanci na své národní obrození. Čím dál tím více Romů si uvědomuje cenu vzdělání a snaží se, aby se jejich dětem dařilo lépe než jim samotným
http://www.czechkid.cz/si1360.html

Tábor svatých přemožen diletanty -Publikováno: 29.9.2011

(Martin R. Čejka, 27. 10. 2015 19:51)

Tábor svatých přemožen diletanty Autor: Martin R. Čejka Publikováno: 29.9.2011 - Francouzský spisovatel Jean Raspail měl v době vydání Tábora svatých, tedy v roce 1973, za sebou již několik románů a cestopisů, ale právě až tato kniha vyvolala celosvětový rozruch a dočkala se řady překladů. Pokroková levice ji ihned, jak se sluší a patří, zahrnula řadou poněkud už únavných nálepek: „fašistická“, „rasistická“, „xenofobní“… Což na opačné straně barikády vzbudilo ještě větší zájem o zmíněné Raspailovo dílo. Některým dokonce vadila a vadí samotná osoba autora, tradičního katolíka, který se nepokrytě označuje za odpůrce demokracie, za monarchistu, jehož monarchismus má ale jistý dadaistický rozměr. Sám jednou s francouzským nonšalantním sebevědomím prohlásil, že by rád smyl skvrnu, jíž jeho předek François-Marie Raspail pošpinil rodinný štít, když jako člen Národního shromáždění prosazoval všeobecné volební právo. A pokud se někdo ptá sám sebe, zda to Jean Raspail myslí opravdu všechno vážně, pak mu jeho knihy na první pohled příliš nenapoví, neboť vyvolávají tutéž otázku. Až do nedávné doby byl jedinou Raspailovou knihou, která se dočkala českého překladu, román Já, Antoine de Tounens, král patagonský. Ten vyšel kupodivu ještě roku 1987 v nakladatelství Revolučního odborového hnutí Práce, pochopitelně bez bližších údajů o autorovi. Román o samozvaném králi Araukánie a Patagonie Orélie-Antoinovi I. není jen příležitostí k seznámení se s dílem u nás opomíjeného předního francouzského spisovatele, ale poodhaluje hlavní rys jeho tvorby. (Navíc zcela vyvrací trapné osočování z rasismu, neboť v něm autor mj. odsuzuje chování bělochů vůči jihoamerickým indiánům.) Při četbě knih Jeana Raspaila postupně zjišťujeme, že se pod hlavním příběhem odehrává další, hlubší děj. Jako kdyby se nás autor chvílemi ptal: „Opravdu si myslíš, že to je o tom, o čem si myslíš, že to je?“ Je např. jeho kniha Anneau du pęcheur („Rybářův prsten“) jen románem o posloupnosti avignonského papežství, které v této fikci přetrvalo až do našich dnů? A to samé platí i o Táboru svatých. Jean Raspail je bezesporu spisovatel reakční, tedy co do obsahu, nikoli formy. Je citlivým pozorovatelem a svědkem zániku, či spíše zdánlivého konce. V situaci, kdy se vše zřítí z útesu, dokáže Raspail na jeho hraně najít kousek něčeho, co tam Božím řízením ulpělo a přetrvalo, a právě to je věčné, podstatné a cenné. Tábor svatých vypráví o exodu stovek tisíců zoufalých Indů, kteří se na lodích vydali hledat svůj ráj – Evropu. Nadšeně otevřenou náruč Západu, která blahosklonně zvala každého přistěhovalce, zachvátí třas nejistoty. Někteří vědí, co by se mělo dělat, ale bojí se to říct nahlas. Jiní s uspokojením očekávají konec starého světa, který nenávidí. Najdeme zde novináře vždy s prstem na tepu doby i ty, kteří před hrozícím nebezpečím varovali, ale byli, jak jinak, označováni za extrémisty. Bude mít Západ dostatek sil a odhodlání čelit invazi přistěhovalců? Raspail pojednává nejen o vynucované falešné a pokrytecké lásce, o moderních kněžích v džínech, kteří jsou vždycky všude první, o profesionálních altruistech nahánějících vychrtlé „drahoušky“ jako zvěř na safari, levicových oikofobech s patologickým odporem ke všemu vlastnímu, ale také o těch, co se rozhodli bránit polední zbytky právě končící minulosti nebo alespoň její památku. Jím popisovaná invaze má v sobě cosi démonického, přičemž ničící vlna přistěhovalců je spíše pouze jakýmsi nástrojem. Má to být zkouška, anebo snad soud? Tábor svatých není rasistickou knihou o špinavých a zlých Indech, jak někteří tvrdí, je v první řadě o nás, o bílých, spořádaných obyvatelích Evropy, kteří už ale možná pozbyli vůli k životu a zapomněli, za co stojí umírat. Ale, jak již bylo řečeno, pod jejím povrchem se odehrává ještě jiný děj… Ostatně sám autor je toho názoru, že Tábor svatých není smutnou knihou. .....Zájemce o další přehled hrůz odkážu na recenzi Tábora svatých od Martina Machovce, která vyšla ve Tvaru 10/2010.

Stan Meyer byl zavražděn a proč? Mnoho vynálezů vzniklo i přesto že bylo řečeno, že nemohou fungovat a někdy fungují!

(Petr, 26. 10. 2015 16:35)

www.youtube.com/watch?v=nlS10FysxK8
Jede to na vodu i přesto, že byl Stan Meyer zavražděn
Published on Oct 24, 2012 Mnoho vynálezů vzniklo i přesto že bylo řečeno, že nemohou fungovat. Bylo by to na dlouhé povídání, vyjmenovat vše o čem bylo prohlášeno, že nemůže fungovat a co dnes běžně využíváme. Je mnohdy těžké pro namyšleného vědce uznat, že to co se učil a na čem pracoval, je úplně jinak. To vyžaduje mnoho pokory a ta bohužel většinou chybí. Další věc jsou obchodní zájmy, Pokud přijdou vynálezy, které změní svět a někdo na tom monopolu přestane vydělávat, bude se ten člověk snažit tento pokrok zastavit. K tomu došlo i v případě Stana Meyera. Jeho auto samozřejmě bez problému fungovala, jezdilo na vodu a může si to snadno postavit každý a také jezdit na vodu. Takže první bylo, že se snažili koupit jeho technologii, ale bez úspěchu. Následovala žaloba u soudu a v podstatě, běžné řešení podobných problémů. Když ani to nepomohlo, byl dne 21. března 1998 při návštěvě restaurace otráven.
Bylo zavražděno velice mnoho lidí, kteří dělali zásadní změny pro dobro celého lidstva. Nicméně si myslím, že lidé v pozadí se snažili zbytečně. Tyto technologie jsou stále dostupné a je možné v nich pokračovat. Takže velké změny jsou nyní za dveřmi.
Pokud vás to zajímá, můžete se podívat na tyto stránky: http://www.waterfuelcell.org/ a dále http://www.moe-joe-cell.com/Moe-Joe-C... Informací je skutečně mnoho i jinde a nyní největší překážkou rozvoje, je lidské vědomí. Vědomí, které si myslí, že nic takového není možné a že se za energii musí platit. Tak to opravdu není. Vesmír nám dává energie zadarmo a pokud je platíme, není něco v pořádku. Řekl bych, že je potřeba to změnit a to co nejdříve.
Proto je třeba udělat "umělý nedostatek uhlí" a pak zrušit těžební limity a těžit uhlí a ničit krajinu a pak si jako pan Babiš odletětět k šéfům do Dubaje, co dál?

Stropnický: Odvolání jsem čekal. Hlavně, když do sálu přišel Hudeček

(Lukáš Prchal, 25. 10. 2015 10:03)

23. 10. 2015 17:11 - Matěj Stropnický prý odvolání z funkce radního čekal. "Nešlo to prostřednictvím veřejného tlaku, tak mě museli odvolat v noci," říká. •Odvolání podle něj souvisí s jeho zněním stavebních předpisů a změnami v územním plánu. •Na radnici skončili také další tři radní.- Odvolá- ní jsem čekal, říká o nočním dění na radnici Matěj Stropnický. - Odvolání jsem čekal, říká o nočním dění na radnici Matěj Stropnický.
Už během čtvrtečního zasedání zastupitelstva Matěji Stropnickému údajně došlo, že se jej pokusí opozice odvolat. Stropnický věří, že jeho odvolání souvisí s jeho zněním stavebních předpisů a změnami v územním plánu. Verzi pražských stavebních předpisů, které před časem předložila po Stropnickém primátorka Adriana Krnáčová, v pátek odpoledne radní při mimořádné schůzi schválili. Společně se Stropnickým (SZ) zastupitelé v noci odvolali další tři z 11 radních: Michala Haška (ANO), Hanu Novákovou a Irenu Ropkovou (obě ČSSD). - Čekal jste, že to odvolání přijde? - Musím říct, že jsem to postupem dne čekal čím dál víc. - Během dne se o tom mluvilo?- Nemluvilo. A právě proto. Ti, kdo mě chtěli odvolat - a u mě konkrétně to byli koaliční partneři -, už v září pochopili, že to nejde udělat prostřednictvím veřejného tlaku. Protože důvody mého odvolání neumějí řádně vysvětlit. Proto bylo nutné zvolit jiný postup: zkusit to v noci.
Kdy vám to tedy začalo připadat více zřejmé?
Když jsem viděl, že do sálu přišel Tomáš Hudeček,který se v posledním roce zasedání zastupitelstva téměř neúčastní. Bylo mi jasné, že povolali všechny síly, aby vůbec mohli zformulovat kritiku toho, co dělám v územním plánování. -Tu pan Hudeček přednesl…-Věřím, že jsem ji ale dostatečně vyvrátil. Tomu jsem věnoval největší část svého vystoupení, kde jsem se snažil vše definovat vcelku jednoduše. Platí to pro územní plán, pro metropolitní plán i pro stavební předpisy. Na jedné straně jsem se snažil umožnit do města vstup nových hodnot formou rozvoje, na druhé straně ochránit hodnoty už existující a obyvatele, kteří v tom plánu už bydlí před novou výstavbou. A balanc mezi těmito různoběžkami, to jsem považoval vždy za hlavní perspektivu, skrze kterou jsem posuzoval všechny návrhy, které jsem předkládal. -Odvolat se vás pokusili už poněkolikáté...- Že to při- šlo teď, je celkem logické, už to nešlo odložit, protože na programu zastupi-telstva bylo celkem 91 změn územního plánu, které prošly procesem, který jsem tady za ten rok působení nastavil. Skutečnost, že tady proběhly změny územního plánu, jsou v těchto událostech dost zásadní. Trvalo rok, než jsem jej prosadil, a ty návrhy byly doporučené komisí, odborníky, výborem s podporou městských částí a radou. Což znamená, že každý, kdo by hlasoval jinak, než jsem já předložil, by se vystavil podezření, že kope za nějaký soukromý zájem. Ti, kdo si za soukromé a své vlastní zájmy chtějí kopat jednou, budou to muset udělat i podruhé. Takže jim došlo, že je potřeba se mě zbavit. - Jak jste to vnímal, když k tomu došlo? - Jak říkám, já to odvolá- ní čekal. A my byli v Trojkoalici domluvení, že pokud dojde k odvolání někoho z nás, budou zastupitelé hlasovat pro odvolávání dalších radní.
Takže odvolání Haška a dalších by se dalo považovat za mstu…
Byl to spíše logický krok. Radní pro majetek, sport, sociální politiku a jeden náměstek. Profily čtyř "vyřazených" z pražské koalice -.....
domaci.ihned.cz/c1-64778500-stropnicky-odvolani-jsem-cekal-hlavne-kdyz-do-salu-prisel-hudecek

Vyjádření k situaci na Magistrátu hl. m. Prahy

(Matěj Stropnický, 25. 10. 2015 9:48)

Vyjádření k situaci na Magistrátu hl. m. Prahy
Osobně považuji situaci v koalici za neudržitelnou: změny se nekonají, staré projekty a praktiky pokračují, Trojkoalice je přehlasovávána faktickým spojenectvím přátel starých pořádků ANO a ČSSD a tak pouze přihlížíme politice „zažít město stejně“. Celé vyjádření k situaci s Pražskými stavebními předpisy níže.
Vyjádření náměstka primátorky Matěje Stropnického (Trojkoalice/SZ) k situaci s Pražskými stavebními předpisy a v koalici v hlavním městě Praze. V Praze, dne 11. srpna 2015. Namísto nastavení přísných a jasných pravidel pro výstavbu v hlavním městě, tzv. Pražských stavebních předpisů, které jsem půl roku úspěšně prováděl přípravným procesem, jenž vyvrcholil v létě vypořádáním dvou a půl tisíc připomínek pražských městských částí i Ministerstva pro místní rozvoj, schválila faktická koalice ANO a ČSSD dnes pokoutně spíchnutý návrh předložený primátorkou Adrianou Krnáčovou. Zrušila zároveň veškerá předchozí usnesení ke stavebním předpisům i z éry Tomáše Hudečka, tedy i přechodná ustanovení, která upravovala způsob posuzování stavebních projektů na stavebních úřadech v době změny těchto předpisů, čímž způsobuje naprostý chaos v rozhodování a také obrovské ekonomické ztráty investorům, kteří mohou všechny projekty podané podle Pražských stavebních předpisů až dosud zcela zahodit.
Dnešní výroky primátorky Adriany Krnáčová na mou adresu v souvislosti s Pražskými stavebními předpisy jsou účelové a zcela lživé. Postupoval jsem zcela v souladu s jednomyslně přijatými usneseními Rady hlavního města Prahy. Připravil jsem dohromady s Institutem plánování a rozvoje návrh nového znění předpisů, úspěšně jej přes letní dovolené provedl připomínkovým řízením. Zhruba měsíční skluz v celkově více než ročním procesu schválení nového předpisu vznikl vždy na straně koaličních partnerů, kteří se nebyli schopni s problematikou průběžně seznamovat. Lhůta daná Ministerstvem pro místní rozvoj na zjednání nápravy však ohrožena nebyla. Tu naopak ohrozila Krnáčová tím, že dnes do procesu zcela svévolně zasáhla.
Podle vyjádření Krnáčové v médiích připravil text předpisu odsouhlaseného dnes proti hlasům Trojkoalice „její sekretariát“, což je úplný výsměch odbornosti a transparentnosti. Kdo a s jakými cíli návrh připravoval? Znění je kompilátem splácaným ze všech předešlých verzí i jejich úpravou a řadu otázek řeší zcela neurčitě, čímž vytváří prostor pro svévolný výklad a tím pro korupci. S návrhem nebyli zástupci Trojkoalice předem seznámeni a Krnáčová tak porušila všechna magistrátní pravidla pro předkládání materiálů do Rady hlavního města Prahy. Opakovat se bude připomínkové řízení u městských částí a město nestihne předpis předložit Ministerstvu pro místní rozvoj před zahájením vypořádávání připomínek k novele stavebního zákona, čímž ohrožuje zachování výjimky mít vlastní stavební předpis. Ministerstvo toto ustanovení navrhuje ze zákona vypustit. A možná to je právě cílem celého „zásahu“ primátorky. Neboť předpis, který jsem ve spolupráci s odborníky z Institutu plánování a rozvoje připravil a předložil, byl přísnou, ale jasnou regulací, která nepochybně mnoha developerským záměrům nemohla vyhovovat. Vypuštěny z návrhu jsou tak například tzv. plánovací smlouvy, které měly umožnit zapojení soukromých investorů do výstavby veřejné vybavenosti, jako jsou komunikace, kanalizace, veřejná doprava, parky atp. Toto opatření by zvýšilo náklady soukromých investorů a ušetřilo městu.
Jednání klubu Trojkoalice bezprostředně po skončení Rady hlavního města Prahy se shodlo na dalším postupu. Připravíme výčet sporných otázek ve fungování koalice, který projednáme v následujících dnech ve vedení krajských organizací Strany zelených, KDU-ČSL a STAN v Praze a předložíme koaličnímu jednání K9.
Osobně považuji situaci v koalici za neudržitelnou: změny se nekonají, staré projekty a praktiky pokračují, Trojkoalice je přehlasovávána faktickým spojenectvím přátel starých pořádků ANO a ČSSD a tak pouze přihlížíme politice „zažít město stejně“.
matejstropnicky.cz/texty/vyjadreni-k-situaci-na-magistratu-hl-m-prahy

Kde jde o peníze, neprojde mi v radě téměř nic (tak se zbavili Stropnického):

(Filip Nachtmann a Matěj Stropnický, 25. 10. 2015 9:44)

Necelý týden po zářijovém jednání pražského zastupitelstva, kde koaliční strany ukazovaly jednotu, se rada opět dostala do slepé uličky. Proti původní dohodě se radní za ČSSD a hnutí ANO postavili proti náměstkovi Matěji Stropnickému (SZ, Trojkoalice). Jak Stropnický řekl v rozhovoru pro deník ECHO24.cz, všude tam, kde jde o peníze, u koaličních kolegů naráží. Nejčastěji u změn územního plánu. Stropnický vidí dvě možnosti: buď koaliční partnery přesvědčí, nebo bude muset většinu v zastupitelstvu hledat jinde.
Stropnický: Kde jde o peníze, neprojde mi v radě téměř nic- Necelý týden po zářijovém jednání pražského zastupitelstva, kde koaliční strany ukazova- ly jednotu, se rada opět dostala do slepé uličky. Proti původní dohodě se radní za ČSSD a hnutí ANO postavili proti náměstkovi Matěji Stropnickému (SZ, Trojkoalice). .... Jednota pražské koalici nevydržela ani týden. V úterý už jste měl u kolegů znovu problém se svými tisky. Jde takto vůbec dál pracovat?-Strategické, koncepční dokumenty mi prošly. Tam, kde přicházím s nějakou novou iniciativou, tak tam teď vidím nějaký prostor. Problém je ale všude tam, kde do toho přicházejí peníze. To jsou všechny ty změny územního plánu. Radní Dolínek navrhl přeřadit všechny nesouhlasy do souhlasů a já jsem věděl, že by to radou prošlo. A já bych musel předkládat něco, s čím vůbec nesouhlasím. Tak jsem ty tisky raději v drtivé většině stáhl. Ze sebezáchov- ných i prahyzáchovných důvodů. -Co s tím hodláte dělat? - Jsou dvě možnosti. Buď to nějakým způsobem projednám v koalici jednotlivě a nad každým bodem si sedneme s mapičkou a výkresem. A pak snad dojdeme k nějakému závěru, který bude třeba ze 70 či 80 procent odpovídat mému návrhu. Nebo prostě budu muset najít jinou většinu v zastupitelstvu, abych ty věci prosadil. Protože v téhle radě to v této podobě neprojde. Nejprve ale půjdu koaliční cestou. -Kolik bodů jste v úterý stahoval? To neměla rada změny územního plánu předjednané?- Stahoval jsem něco přes 20 věcí, ale šlo v podstatě o jednu otázku, jedno téma. Zařazoval jsem to z důvodu, že na operativní poradě byla shoda na tom, že tam, kde budou starostové v souladu s návrhem, který předkládám, tak se bude vedení města řídit návrhem městských částí. V úterý ale bylo všechno jinak. V tuto chvíli paní Kleslová pro ANO znamená kouli na noze. Je jen otázka, kdy se jí ANO zbaví a jestli se jí vůbec zbavit může. - Takže koaliční dohody opět neplatí? - U této oblasti není koaliční shoda. Ona nemůže asi ani nastat. Alespoň si to myslím, jinak by to přeci nebyl takový problém. Mé priority jsou teď ale jiné. Toto jsou věci, které když nebudu předkládat, tak se prostě nepostaví. Takže existuje verze, že se ty změny územního plánu neprojednají, i když by to samozřejmě byla škoda. - Tlak na vaše odstoupe- ní v minulém týdnu polevil. Naopak poměrně bouřlivé dny má za sebou pražská organizace hnutí ANO. Jak vidíte poslední vývoj, kdy chce dokonce stranické vedení mluvit s pražskou šéfkou Radmilou Kleslovou? Všiml jste si nějaké změny u zastupitelů ANO? - Zaznamenal jsem, že bude jednání předsednictva o paní Kleslové. Zdá se mi, že sílí i hlasy uvnitř ANO, které tu situaci chápou podobně jako já. Tedy odmítají ten zákulisní vliv paní Kleslové a jeho míru. ANO možná ani tak nevadí, že dění kolem Radmily Kleslové ovlivňuje negativně chod města, ale že už to škodí i hnutí samotné- mu. Na tom se mimochodem dobře vidí, jak se ANO stává standardní stra- nou. V tuto chvíli paní Kleslová pro ANO znamená kouli na noze. Je jen otázka, kdy se jí ANO zbaví a jestli se jí vůbec zbavit může.
ECHO24.cz 17. září 2015 Filip Nachtmann echo24.cz/a/iN85Z/stropnicky-kde-jde-o-penize-neprojde-mi-v-rade-temer-nic

Statisíce migrantů se snaží integrovat do jiné společnosti. Přičemž nemají vzdělání, neumí řeč,

(A.Beneš, 24. 10. 2015 16:57)

O informační válce: Globální informační prostor je dnes otřásán válkami. Agresivně se vnucuje jediný správný názor a traktováni události, překrucují se a zamlčují určitá fakta. Všichni jsme si zvykli na nálepkování a vytváření obrazu nepřítele. Vlady zemí, které zdá se, vždy apelovaly na hodnoty svobody slova, na volné šíření informace, jak jsme často slyšeli dříve, dnes se snaží bránit šíření objektivní informace. ....О migrační krizi: Dnes, desítky tisíc migrantů se snaží integrovat do jiné společnosti. Přičemž nemají vzdělání, neumí řeč, neznají tradice, kulturu zemí, do kterých se stěhují. A původní obyvatelé podrážděně mluví o cizí naplavě, o zhoršení kriminální situace, o penězích, které se utrácí za utečence z rozpočtů postižených zemí. ..... Ale takový šokující, masový, neřízený střet různých životních kultur může přivést, dokonce už vede, k růstu nacionalismu a nesnášenlivosti, vzniku nepřetržitého konfliktu ve společnosti.
О podpoře terorismu: Během posledních let se situace zhoršovala, počet bojovníků se zvětšoval, a zbraně, které se předávaly “umírněné opozici”, se ocitaly v rukou teroristů. Na jejích stranu přecházeli celými bandami za doprovodu “hudby a orchestru”. Problém není v nedostatku vojenského potenciálu, USA ho mají největší. Ale vždy je těžké hrát dvojí hru:s jedněmi teroristy bojovat, a jiné používat, jako “beranidlo pro svržení nepohodlných režimů”. O “umírněných” teroristech: Není třeba hrát si se slovíčky a dělit teroristy na “umírněné” a neumírněné”. Chtělo by to pochopit, v čem je rozdíl. Asi, dle názorů některých specialistů, umírnění bandité v umírněném množství a jemným způsobem odřezávají lidem hlavy. V jádru, dnes vidíme opravdové klubko teroristických organizací. .... Ale podstatu a metody mají stejné – teror, vraždy, přetvoření lidí ve vystrašenou, a poslušnou masu.
О sankčních válkách: Realita dnešní globální ekonomiky – jsou obchodní a sankční války. Přičemž sankce se zneužívají, jako nástroj nečestné konkurence, který má za cíl vytlačit nebo úplně vyhodit z trhu soupeře. Jako příklad uvedu skutečnou epidemii pokut, mimo jiné i evropských společnosti ze strany Spojených států. ....
O zkouškách PRO: Nedávno proběhly zkoušky PRO USA v Evropě. Znamená to, že když jsme oponovali naším americkým kolegům, měli jsme pravdu. Nejen nás, ale i celý svět se snažili zmást, a jestli říct jednoduše – klamali. .....О činnosti Západu na Blízkém východě: Mezinárodní společnost by se měla zamyslet: nebylo by na čase začít koordinovat svoje úsilí v zónách konfliktů s těmi lidmi, kteří tam žijí… Posledním, kdo se dozvídal o tom, co se děje, byli právě lidé, kteří žijí na Blízkém východě.
О operací Ruska v Sýrii: Na základě žádosti oficiální vlády Sýrie o podpoře, přijali jsme rozhodnutí o začátku vojenské operace v této zemí. Ještě jednou zdůrazním – operace je naprosto legitimní. Jejím jediným cílem je pomoct k nastolení míru.
О uregulování konfliktu na Blízkém východě: Co, dle našeho názoru, se musí udělat, aby podpořit dlouhodobé uregulování v regionu, jeho sociální, ekonomickou a politickou obnovu. Zabezpečit, a především osvobodit území Sýrie a Iráku od teroristů a nedovolit jím přemístit svoji aktivitu do jiných regionů. Pro tento účel je třeba spojit veškeré síly, regulérní armády Iráku a Sýrie, oddíly kurdské domobrany, různé opoziční skupiny, které jsou připravené vnést svůj reálný vklad v porážku teroristů. Zkoordinovat činnost regionálních a okolních zemí, bojujících s terorismem…
О politickém procesu v Sýrii: Je zřejmé, že samotné vítězství nad teroristy nevyřeší všechny problémy. Ale vytvoří podmínky pro hlavní – pro začátek politického procesu za účastí všech zdravých, patrioticky naladěných sil syrské společnosti. Právě Syřané musí rozhodnout o svém osudu při výhradně korektní, uctivé pomoci mezinárodní společnosti, a ne pod tlakem zvenčí, cestou ultimatu, vydírání a hrozeb.

Pětistupňový plán nadvlády Muslimského bratrstva, jsme na třetím stupni 5.10.15

(Jan Šinágl, 24. 10. 2015 16:11)

Anonymní organizace alkoholiků má 12-ti stupňový program jak zvítězit nad démonem pití. Strana Černých panterů má 10-ti stupňový program. Existuji 4, 5 a 10-ti stupňové programy proti kouření a 10-ti stupňový program na zhubnutí. Kam se podíváme tak existují nějaké "stupňové" programy jak dosáhnout nějakého cíle.
Církve také mají své "stupňové" programy. Existuje 9-ti stupňový program jak se obrátit k židovské víře a 13-ti stupňový jak se obrátit ke katolické víře. Dokonce i radikální Islám má svůj "stupňový" program.
Ano, Muslimské Bratrstvo, tvůrce moderního terorismu, ze kterého se zrodil veškerý moderní Islámský teror, má 5-ti stupňový program,.... "Civilizační Džihád". Tento 5-ti stupňový (nebo fázový) plán vytvořil Mohammed Akram, vedoucí představitel Hamasu v USA a člen Muslimského Bratrstva v USA a byl schválený na sněmu Šária v roce 1987.
Jejich poslání-úkol je následující: Proces kolonizace je "Civilizační džihádský proces" v plném smyslu slova. Ikhwan musí pochopit, že jejich práce v USA je Velký Džihád ke zlikvidování Západní civilizace zevnitř a sabotáží jejich hnusné domoviny vlastníma rukama věřících tak, aby byla zničena a Boží církev byla vítězná nad všemi ostatními církvemi. První fáze vyžaduje zdrženlivost, když členové a agenti přicházející do USA (nebo do jakékoliv jiné Západní země). Musí být minimálně nápadní – věnovat se svému podnikání jako majitelé obchodu, studenti a profesionálové. Maji být pokládáni za příkladné občany, získat si respekt v svých povoláních a společenstvích. Roky nebo desetiletí mohou uplynout mezi stupni
Druhá fáze požaduje od Muslimů, aby začínali vycházet ze stínu. Ta muže být docílena jen když je dostatek počtu obyvatelstva. Tehdy mají začít lehce tlačit na uznání práva Šária, ale jen ovlivňovat v okruhu svého společenství, ale přitom být po celou dobu na straně Západu proti radikálnímu Islámu. Musí tvrdit. že Islám je církev míru, mezitím přibírat západní progresivní vůdce v rámci tohoto působení. Musí ujišťovat vůdce, že Šária nikdy nebude použita mimo jejich vlastni společenství.
Třetí fáze je proniknuti a vystupňování. ....
Čtvrtá fáze je, kdy Muslimové, nyní již významná menšinová populace v hostitelské zemi, se stane více agresivní a trvající na zákonu Šária a jeho zařazení do zákonného a politického systému. Násilí údajně nezávislými a zoufalými radikálními skupinami, může být také součástí fáze čtyři.
Pátá fáze je konečný stupeň, když Muslimové mají nyní většinu, nebo alespoň "vedoucí" menšinu. Celou dobu se drželi zpátky, již nepředstírají, nevycházejí s nikým, kdy skončí jakýkoliv neislámsky vliv. Zákon Šária je potom zaveden celostátně.
Myslíte si, že to se zde nikdy nemůže stát? Musíte si stále uvědomovat, že to jsou trpěliví lidé a toto je jejich 100-letý plán. Uběhlo méně než 30 let od První fáze a jsou již ve Třetí fázi.
Více na: http://godfatherpolitics.com/25427/muslim-brotherhoods-five-step-plan-of-domination-and-were-at-step-three/#HtwqyPLxvIP5iHWP.99
Překlad Nina Ingriš (manželka Eduarda Ingriše, známého autora slavné písně Niagara).