Svobodné noviny na internetu

Hoří, hooořííí… ‒ František Růžička

9. 10. 2017

Kdo z nás by neznal toto výstražné volání, neměl před ním obavu a nenaskakuje mu husí kůže, když slyší sirénu nebo klakson spěchajících hasičů. V dobách dřívější je doprovázela tónina trubky. Dnes už ji neuslyšíme ani při cvičeních.

Bohužel, jsme snad stále častěji svědky zpráv o ničivých požárech v zahraničí (Kanada, Florida, Austrálie, Chorvatsko, Sicílie…). Ale také doma. Ničivý požár si nevybírá. Hoří lesy, pole s kombajny, paneláky, rodinné domky, rekreační objekty, skládky odpadu, auta na silnicích, průmyslové komplexy. Opravdu se mi to zdá příliš časté, zejména u těch výrobně-podnikatelských objektů. Nám, starším, to může připomínat počátky budování socialistického hospodářství po roce 1948. Tehdy to mohlo mít zcela jiný podtext, ale v mnoha případech to bylo označováno jako diverze, sabotáže. Naši tatíci tehdy v dobách žní museli dokonce v noci chodit do polí a držet požární hlídky.

Můžeme se zamýšlet nad příčinami současných požárů. Jsem pevně přesvědčený, že protipožárním opatřením není věnována dostatečná pozornost, není prováděna průběžná a hlavně důsledná kontrola. Hlavně, že všude visí „Požární a poplachové směrnice“. Takže: je také dosti pravděpodobné, že požáry vznikají coby příležitostná msta proti konkurenci, zamaskování nekalé činnosti (tržnice), využití odškodného z pojistné události… Nebo je tu prostě šlendrián, nedokonalá státní správa a kontrola. No řekněte mi, kdo postihne třeba kouřící ve výtahu? Kdo přinutí obyvatele panelového domu, aby provedli po třiceti a více letech provozu kontrolu elektrické instalace? Obdobné je to u společných družstevních řadových garáží. Jak příslušný státní orgán postihne zahraničního dovozce odpadu na nepovolenou skládku někde za humny? Nebuďte naivní, ani bdělá PČR na to včas nepřijde!

Je dobře, že nejen profesionální hasičské sbory ve městech, ale především dobrovolní hasiči na venkově, vykonávají svoji činnost. Shodně se však dožadují větší pozornosti ze strany státu, dlouhodobě upozorňují na zastaralou techniku a nedostatek finančních prostředků.

***

Při příležitosti připomínky 300. výročí vztyčení a posvěcení Mariánského sloupu na náměstí v Mirovicích (okr. Písek) světícím biskupem českobudějovické diecéze Mons. Pavlem Posádem koncem dubna, byl současně požehnán i prapor místního SDH spolu s automobilovou stříkačkou TATRA 17, která byla vyrobena v roce 1927 a byla posvěcena také na tomto náměstí v září roku 1936. Měla 4 kmotry, mimo jiné i kněžnu Schwarzenbergovou z Orlíka. V roce 1947, když sbor slavil 70 let trvání, zde byl v září posvěcen i tento prapor. První posvěcení v roce 1938 znemožnila blížící se hrozba nacismu, a tak se číslice na praporu přešívaly z 38 na 47. Dnes již 90letá autostříkačka je stále v plné síle a není tomu tak dávno, kdy se v plné kráse při předváděčce projela i po Václavském náměstí v Praze. Jsou to prostě němí svědkové o zachování odkazu předcházejících generací.

Otec biskup ve své promluvě nejen pochválil všechny příslušníky dobrovolných hasičských sborů, ale také je povzbudil pro další prospěšnou činnost s nasazením mnohdy vlastních životů. To proto, aby chránili životy a majetek druhých. Popřál jim, aby měli všeobecnou podporu, ale aby raději ani nemuseli zasahovat. „Bůh nemůže být všude, proto stvořil hasiče,“ dodal s úsměvem.

***

Místní SDH se v letošním roce ve společenském životě města prezentoval nejen tradičním hasičským plesem, stavbou májky v předvečer 1. máje s ukázkou hasičské techniky, ale především oslavou 140. výročí založení sboru v areálu hasičské zbrojnice a přilehlém okolí… Po zahájení a formálních projevech s uvítáním hostů následovalo položení věnce na místním hřbitově k hrobu zakladatele sboru Stanislava Táborského v roce 1877. Odpoledne probíhala soutěž mladých hasičů v požárním sportu. V závěru pak slavnostní nástup s vyhlášením výsledků soutěží, ocenění členů sboru a převzetí stuhy k praporu od starosty města. Po celou dobu konání bylo k dispozici občerstvení, konaly se soutěže pro děti, byla předvedena ukázka sebeobrany ve stylu Taekwondo a simulace likvidace hořícího automobilu po dopravní nehodě. Na volném prostranství byla možnost prohlídky hasičské techniky, vždyť se svou výbavou přijeli zástupci z okolních sborů (Zalužany, Nerestce, Kozárovice).

Místní předvedli vše, co bylo k dispozici, včetně výbavy hasičské zbrojnice. Největší pozornost upoutala nová cisterna sboru z Protivína, která byla spolufinancována z prostředků EU. Pochopitelně, že nechyběly vzrušené debaty o mnohých problémech technických i platových. Ve večerních hodinách oslavy ukončila taneční zábava.

***

Přehled o 140leté existenci sboru by byl velice rozsáhlý. Je podrobně zachycen v pečlivě vedených Pamětních knihách, pozdější činnost pak v Knihách zápisů. Ve stručnosti je celá činnost sboru od svého vzniku v roce 1877, kdy se za členy přihlásilo 39 místních občanů, až do roku 2003, popsána v trilogii „Mirovice na prahu století“ (díl. 2). Dnes má sbor celkem 42 členů. Zásahová jednotka má 24 členů se zařazením JPO II/I s předurčením pro dopravní nehody, výjezdem do 10 minut a je součástí IZS. Nejstarším členem je Václav Fröhlich (1939). Při odměňování obdrželi „Medaile za věrnost“ – Dana Kynčlová (30 let členství), Josef Hurtala (40) a Zdeněk Rozhoň (50). Předával ing. Jiří Heinrich, starosta Okresního sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska z Písku.

Jsem přesvědčen o tom, že ani nejlepší autor, režisér a choreograf by závěr tohoto odpoledne nemohl vymyslet a připravit lépe. Bylo krátce po 15. hodině, když se do právě končící odpolední zábavy rozlehl povel: „Poplach, výjezd!“ Ani věřit se tomu nechtělo. Hoši ze zásahové jednotky shodili slušivé uniformy, doslova vlétli do zásahových a během několika minut vyjížděli. Jediným zádrhelem bylo několika sekundové zdržení, neboť oheň byl ohlášen z lokality u KOŽLÍ. Jenže: od Mirovické zbrojnice se vyjíždí směr Kožlí (u Orlíka) do kopce, do Kožlí (u Blatné) právě z kopce…

František Růžička, Mirovice