Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dny evropského dědictví ‒ František Růžička

5. 10. 2018

Tato akce je aktivitou Rady Evropy a Evropské komise za účelem posílení historického povědomí. Jak ušlechtilý to záměr. Právě mi po internetových linkách došel přehled, jak na tom ta „naše Evropa“ skutečně je. Spíše bude v dohledné době (přehled v závěru statě). Kořeny této aktivity vedou k Francii a roku 1984, v ČR se konají od roku 1991. Zpravidla v měsíci září. Oficiální název zní EHD – European Hertage Days.

V jihočeské metropoli byly letos připraveny na sobotu 15. září pod názvem „České Budějovice v období první republiky 1918-1938“. Z krátkého úvodu Ing. Jana Schinka lze uvést, že po vzniku první republiky pokračoval v architektuře kubismus, který se transformoval do rondo či obloučkového kubismu, později přišel národní dekorativismus. Tak zde vznikly objekty, jako Savoj, Jirsíkův národní dům, Kotva, městské domy, palác JČE a další… Později se ve stavebnictví začala prosazovat průmyslová velkovýroba s novými materiály. Kolem roku 1930 se prosazuje funkcionalismus a konstruktivismus, v krajském městě se uplatnili architekti z Prahy. Rok 1939 však přerušil veškerý vývoj nejen ve zdejší architektuře.

Letošní program lze shrnout do několika okruhů:

● Komentované prohlídky – prohlídka českobudějovické radnice s kostýmovaným průvodcem, prohlídka vodárenské věže a vodojemu, prohlídka katedrály sv. Mikuláše, Jihočeské muzeum s výstavou „První světové válka- léta zkázy a bolesti“.

● Křížem krážem s památkářem – procházka za architekturou první republiky v historickém jádru města, procházka proti proudu řeky (stavba jezu, regulace řek, původní soutok, venkovní plovárna).

● Přednášky – Elegance osobností první republiky, Nová žena pro novou republiku, Pořad písní a vzpomínek, První republika pohledem archivních materiálů, Četníkem nejen za první republiky, Českobudějovické zvony.

● Program pro rodiny s dětmi – Putování historii v nádvoří radnice, Pošťácká pohádka v divadle, další program na volném prostranství (Sokolský ostrov).

● Volně přístupné objekty – Husův sbor na Palačáku, Vodárenská věž z roku 1935 a bývalý vodojem, Sokolovna, Jihočeské muzeum s dalšími expozicemi, zejména „Příběh města České Budějovice“.

K jednotlivým akcím většího obsahu snad bude příležitost ještě se vrátit, a tak mé kroky pozdním odpolednem vedou na Sokolský ostrov, který je obklopen vodními toky ‒ Vltavou a Malší. V roce 1923 koupili Sokolové východní část ostrova, západní pak směnili za prostor Háječku. Ze 14 soutěžních návrhů zvítězil právě ten od pražských architektů Stránského a Šlégra. Již v roce 1924 započali se stavbou stadionu a základní kameny pro sokolovnu byly položeny v roce 1928, do základů však byly umístěny až v roce 1931. Slavnostního otevření se sokolovna dočkala ale až po válce v roce 1947… Mnozí z nás, pamětníků, rádi zavzpomínají na zdejší parkety, po kterých to pěkně klouzalo v době plesové sezóny. Bohužel, nám basketbalistům to při následných utkáních mnoho radosti nedělalo. V padesátých a šedesátých letech tu byla tělocvična s největší hrací plochou. Nám, přespolním, dalo dost práce to uběhat, ale především udýchat. Pokud si dobře vzpomínám, zahrál si zde svého času při hrách ekonomických škol i Václav Klaus. Neodmyslitelně k tomu patřila následná návštěva Masných krámů (tehdy luxusní II. cenová)… Nelze zapomenout na dobu, kdy se uprostřed plochy postavil ring, kde se představovaly nezapomenutelné osobnosti, jako Bohumil Němeček nebo Pepa Němec. Ale především jejich vychovatel ‒ „Táta Němec“. Budiž jim i dnes vzdána pocta.

Okolní zatravněné prostranství ostrova patřilo programu pro děti. Kapela Budějický western v oděvu indiánů do toho náležitě třískala, pivko bylo dobře orosené, rozverná děťátka (s maminkami) se kroutila před pódiem v moderním stylu (tanec svatého Víta). Byla pro ně připravena indiánská osada típí s rozmanitou zábavou i připraveným fotografem.

Posezení s dvojkou bílého na palubě kotvícího křižníku na slepém rameni Malše bylo díky novým zážitkům, ale i nepokaženému počasí příjemným zakončením tohoto Dne evropského dědictví. Kéž by nám ještě chvilku vydrželo.

Slíbený neradostný pohled do let příštích… Evropa má dnes cca 720 mil. lidiček, přírůstek za posledních padesát let necelých 40 milionů. Proti tomu: Turecko z 13,6 mil. (1927) na 75 (2011); Afghánistán z 15,5 (1979) na 32 (2015); Niger z 1,7 (1960) na 16 (2011); Nigerie z 33 (1950) na 177 (2014); Egypt z 18,5 (1945) na 73,5 (2004)… Celá Afrika měla v roce 1990 cca 640 mil. obyvatel, v roce 2004 již téměř jednu miliardu… Odborníci všeobecně tvrdí, že tento kontinent má dostatek vlastních zdrojů, aby se dokázal uživit. Jen by se o to musel především vlastní pílí přičinit. Nejspíše nebude zarážející, že to pochopila mediálně odsuzovaná Čína, která tam začala významně investovat, ale nepřijímá odtud žádné běžence!

Abych nebyl spojován s rozšiřováním poplašných či nepravdivých zpráv, připomenu rozhovor s významným makroekologem prof. Davidem Strochem po nedávném návratu z Afriky. Připomněl, že v jihoafrickém národním parku dříve regulovali populaci slonů střílením z kulometu. Na nátlak veřejnosti to přestalo. Ale od té doby populace pořád roste a nikdo neví, kam až to půjde… Rovněž dodal, že nikdy předtím nebyl přemnožený tak nebezpečný druh, jako je člověk. Druh, který má tendenci ničit všechno ostatní.

František Růžička (Hlas svědomí)

p15003941.jpg

Občerstvení evropského formátu

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář