Zimola neztrácí humor. ČSSD to přesto nezachrání…
Motto: „K založení vlastní politické strany nebo hnutí mě spousta mých spolustraníků vyzývá už delší dobu. To nelze ignorovat a nelze o tom nepřemýšlet.“ (J. Zimola)
Přiznám se, že jsem se již dlouho tak nezasmál. Stalo se tak poté, kdy jsem si přečetl článek, který informoval o facebookovém příspěvku někdejšího místopředsedy ČSSD a velkého příznivce prezidenta republiky M. Zemana – exhejtmana Jihočeského kraje J. Zimoly.
Tento „socanský“ politik je stále svůj: „enfant terrible“ naší nejstarší politické strany. V dnešním zmateném stavu naší politiky si to zaslouží zvláštního ocenění. Ano, zmíněné sdělení je osvěžující jako pramen čisté vody. (Nikoli té z vodovodního kohoutku.)
Zimolův příspěvek na sociálních sítích, jimž někteří dnešní politici doslova „otročí“ a zapomínají na přirozenou komunikaci z očí do očí, se netýká jeho strany – ČSSD. Z ní se prý Zimola chystá odejít a založit si nový, konkurenční politický subjekt.
Text facebookového příspěvku je následující: „Hroutí se mi svět. Svatý Václav nežil, Koněv neosvobodil a Červená Karkulka sežrala vlka. Ještěže mi na nezávislé veřejnoprávní ČT vysvětlí, jak mám zacházet s fake news!“ (prvnízprávy.cz, 29. 9. 2019, 8:25)
Zdá se, že až na tu Červenou Karkulku a jedovatou poznámku na adresu ČT to tak nějak bude ‒ bohužel. Nic s tím nenaděláme, i kdybychom se o to snažili sebevíc.
Zkrátka: J. Zimola, jako bývalý učitel dějepisu, přece musí dobře vědět (a já ho vůbec nepodezírám z toho, že to neví), jak komplikované to s našimi dějinami je. A to neberu v úvahu nekonečný proud dezinformací a dezinterpretací okolo různých historických událostí či známých osobností.
Také já jsem četl onen článek na internetu, v němž se tvrdí, a to v souvislosti s letošními svatováclavskými oslavami ve Staré Boleslavi, že sv. Václav, český zemský patron, prý nežil, a tudíž uctíváme fiktivní osobu. Nu což, i takové věci se stávají!
Vzpomínám si na to, že ještě jako student historie na pražské filozofické fakultě UK jsem od svých tehdejších učitelů slýchal o tom, že ne všechno okolo tohoto světce je pravda a že se lze nadít zcela nových, převratných objevů.
Jediné, co se od těch časů změnilo, bylo důkladné prozkoumání ostatků našich panovníků antropologem prof. MUDr. E. Vlčkem. Zkoumal kosterní pozůstatky nejstarších Přemyslovců, kteří byli pohřbeni v místech katedrály sv. Víta na Pražském hradě.
Již v té době se vědělo, že hlava známé sochy sv. Václava od P. Parléře ve Svatováclavské kapli byla modelována podle dochované lebky sv. Václava. Tedy té, která podle nejnovějších zjištění možná Václavovi ani nepatří. (Té „pravé“ lebce prý chyběla dolní čelist.)
V době, kdy prováděl své zkoumání ostatků českých panovníků prof. Vlček, probíhal současně na Pražském hradě, v blízkosti Jízdárny, archeologický výzkum, při němž bylo zjištěno, že pohřbení příslušníci tehdejší nobility nesli znaky osob pohřbených ve velkomoravských centrech na jižní Moravě a byli vybaveni předměty, jež nápadně připomínaly artefakty, nalezené v oblasti Starého Města u Uh. Hradiště i na tzv. metropolitní výšině v Uh. Hradišti-Sadech. K náhodám dochází v historii málokdy.
Dnes jdou archeologové ve svých úvahách ještě dál. Z podobnosti znaků na ostatcích pohřbených osob vyvozují dokonce závěr, že někteří z pohřbených jedinců z Pražského hradu vykazují nápadné shody s příslušníky vládnoucí vrstvy ve staroměstské oblasti v Pomoraví, kde měl ležet bájný velkomoravský Velehrad.
Díky zkoumání vzorků DNA je prý již spolehlivě prokázáno, že některé dnešní rody, žijící zde po staletí, jsou přímými potomky Velkomoravanů z 9. století. Nepřeháním. Pouze opakuji to, co bylo již mezitím zveřejněno v tisku i v televizi.
Oním domnělým potomkem knížete Rostislava či jeho nástupce Svatopluka měl být nejstarší známý panovník kmene Čechů z rodu Přemyslovců – kníže Bořivoj (852-889). Tohoto knížete údajně na Moravě pokřtil samotný arcibiskup sv. Metoděj (†885), jehož hrob se měl nacházet na tzv. metropolitní výšině v Uh. Hradišti-Sadech.
Otázek okolo postavy našeho zemského patrona sv. Václava je víc než dost. Podle již zmíněného antropologického rozboru jeho kosterních ostatků, zvláště lebky, šlo prý o muže ve věku okolo 40 let. Písemné prameny (hlavně legendy) nicméně hovoří o tom, že sv. Václav měl v době své smrti pouhých 27 let.
Proto tedy existují pochybnosti o tom, zda „lebka sv. Václava“ patří tomuto světci, nebo někomu jinému z tohoto 
panovnického rodu. (Kromě bratra Boleslava I., který pocházel z druhého manželství Václavova otce Vratislava I., měl prý Václav ještě další sourozence: jednoho bratra a tři sestry.)
Inu, nejasností okolo sv. Václava je, zdá se, mnoho a pochybností ještě víc. Není proto divu, že již před desítkami let komunistický novinář a historik Záviš Kalandra (1902-1950), souzený a popravený spolu s JUDr. M. Horákovou v jednom z prvních monstrprocesů po Únoru 1948, přišel s odvážnou hypotézou, že sv. Václav vůbec neexistoval a že jméno obou synů knížete Vratislava I. (888-921), Václava i Boleslava, znamená jedno a totéž: „více slávy“.
Ostatně – spory mezi historiky ohledně počátků českých dějin se táhnou již od dob osvícenství – od časů zakladatele českého kritického dějezpytu Gelasia Dobnera (1719-1790). Po téměř 250 letech vynesl zásadní soud o tom, jak to s počátky českých dějin i s úlohou dynastie Přemyslovců bylo, historik Dušan Třeštík (1933-2007).
Uzavřel tím jak diskusi o datu zavraždění sv. Václava (†935), tak i otázku tzv. kmenových území v Čechách a role Přemyslovců ve sjednocovacím procesu, jenž předcházel vzniku raně středověkého českého státu. Třeštík se rovněž pokusil udělat „pořádek“ v otázce datování některých svatováclavských legend z 10.-13. století (Crescente fide, Gumpoldova legenda, Kristiánova legenda aj.).
Pro období nejstarších českých dějin stále totiž platí, že kdykoliv se mohou objevit nová fakta – jako výsledek nikoli dalších objevených písemných památek, nýbrž reinterpretace již známých písemností. Naše poznání může být samozřejmě obohaceno novými archeologickými nálezy, což nikdy vyloučit nelze s ohledem na právě realizované dopravní a další stavby.
I kdyby se přece jen objevilo něco zcela překvapivého, o čem dosud nikdo neměl ani tušení, sotva to něco změní na faktu, že sv. Václav byl naším nejstarším a nejznámějším světcem a zemským patronem a že svatováclavská tradice provází existenci našeho národa od 10. století dodnes.
Snad nejznámější připomínkou památky sv. Václava je jeho jezdecká socha od J. V. Myslbeka pod budovou Národního muzea v Praze – v horní části Václavského náměstí, které nese jméno po tomto světci teprve od poloviny 19. století. (Do té doby se nazývalo: Koňský trh.)
S osobou sv. Václava, jakož i dalšího českého světce, sv. Vojtěcha (Adalberta) z rodu Slavníkovců, je spjata naše neslavnější církevní stavba na Pražském hradě – gotická katedrála sv. Víta. Možná by stálo za připomenutí, že právě před 90 lety, v r. 1929, byla dokončena několik staletí trvající stavba tohoto monumentálního objektu. Na jejím počátku stál francouzský architekt Matyáš z Arrasu (†1352), kterého do Prahy přivedl český král Karel IV.
Slavnostní otevření dokončené novogotické dostavby této katedrály se odehrálo nikoli náhodou právě v září 1929. Přesně v tu dobu se totiž u nás slavilo tzv. Svatováclavské milénium – na počest tisícího výročí zavraždění sv. Václava ve Staré Boleslavi.
Mezi našimi historiky v té době převažovalo mínění, že sv. Václav byl zavražděn dne 28. 9. 929. Toto datum uvádí jak tzv. Kristiánova legenda z konce 10. století, tak i naše nejstarší kronika od děkana pražské kapituly Kosmy (†1125). Dnes je všeobecně přijímáno jako směrodatné datum 935, a to podle údajů německých kronikářů, například saského Widukinda z Corveye (925-980).
Co se týká Zimolových pochybností ohledně toho, zda území bývalého Československa (Protektorátu Čechy a Morava) bylo osvobozeno sovětským maršálem I. S. Koněvem, odkazuji na vyjádření dvou renomovaných odborníků na tento úsek českých dějin – Jana Rychlíka a Jindřicha Marka.
Na okraj několik týdnů trvající politické a mediální „přestřelky“ okolo sochy I. S. Koněva pouze poznamenávám toto: Nezpochybňujme věci, které jsou jasné a historicky prokázané! Raději se věnujme těm etapám našich dějin, které jsou zatím málo probádané a o nichž se toho veřejnost dozvídá velmi málo nebo vůbec nic.
Nejen v oblasti budování dopravní infrastruktury, ale i na úseku historického bádání je u nás práce dost a dost. Chce to jediné: nebát se toho a začít pátrat i po faktech, jež autorovi žádnou mediální slávu nepřinesou. Spíše problémy a nepochopení ze strany spoluobčanů.
Teprve když jsem si po sobě předchozí řádky přečetl, napadlo mě, zda se kvůli této mnou sdělené pravdě na mě někteří čtenáři nenaštvou a neoznačí můj článek za „fake news“. Vždyť to všichni dobře známe: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí.“ A také: „Není na světě člověk ten, jenž by se zavděčil lidem všem.“
29. 9. 2019
‒ RJ ‒
Vyobrazení:
- Detail sochy sv. Václava od J. V. Myslbeka.
- Přilba sv. Václava.
- Zavraždění sv. Václava. Dobové vyobrazení z Wolfenbüttelského kodexu Gumpoldovy legendy, vzniklé před rokem 1006.
