Dva stranické sjezdy, dvojí „přepřahání“…
Zatímco v poválečném Československý patří rok 1952 k nejtragičtějším letopočtům z období našeho „budování světlých komunistických zítřků“, tentýž rok v dějinách Sovětského svazu byl naopak svým způsobem „přelomovým“. Jednak poroto, že se v něm konal poslední sjezd Všesvazové komunistické strany (bolševiků), VKS(b), jehož se ještě zúčastnil J. V. Stalin, jednak z toho důvodu, že na něm došlo ke schválení změny názvu strany. Po stalinských čistkách byl ve vedení strany a státu posílen princip kolektivního řízení.
XIX. sjezd VKS(b) se konal ve dnech 5.-14. 10. 1952, a to po 13leté přestávce, jež byla způsobena válkou a kultem Stalinovy osobnosti. Sjezd přijal nové stanovy, změnu názvu na „Komunistická strana Sovětského svazu“ (KSSS), jakož i směrnice V. pětiletého plánu na léta 1951-1955. V něm bylo stanoveno, že výroba se má zvýšit o 70 % a produkce obilí má vzrůst o 40-50 procent. Sjezdové jednání se konalo v době vrcholící první etapy „studené války“ mezi Západem a Východem. Proto byl ovlivněn některými nesprávnými Stalinovými poučkami, např. v otázce války a míru, imperialistických rozporů či role národní buržoazie v koloniálních zemích.
Vliv J. V. Stalina na komunistickou stranu byl v té době stále ještě značný, nicméně ze složení nového stranického vedení lze vyčíst jisté změny, které se následně staly základem postupné proměny až k přiznání chyb způsobených „kultem osobnosti“ J. V. Stalina. Od hlavního úkolu předchozího, XVIII. sjedu VKS(b) z roku 1939 („dohnat a předehnat nejvyspělejší kapitalistické země“) začalo Chruščovovo vedení KSSS usilovat o „soupeření“ s nejvýznamnějšími státy Západu jak v oblasti průmyslové výroby či těžby surovin, tak i v oblasti vědeckého výzkumu (jaderný a kosmický program). Do éry N. S. Chruščova (1953-1964) patří rovněž počátek budování ropovodů a plynovodů do zemí na západ od hranic SSSR (např. ropovod „Družba“).
Za pozornost stojí jména nově zvolených představitelů KSSS. Jsou mezi nimi jak dosavadní funkcionáři strany, tak i vojenští velitelé Rudé armády, kteří se proslavili během Velké vlastenecké války. S některými z těchto jmen jsme se mohli setkávat v politice SSSR ještě v 80. letech 20. století, kdy se k moci začala dostávat již nová, liberálnější garnitura sovětských politiků v čele s M. S. Gorbačovem.
Na XIX. sjezdu se členy ústředního výboru komunistické strany stali: L. P. Berija, L. I. Brežněv, N. A. Bulganin, A. M. Vasilejskij, K. J. Vorošilov, A. J. Vyšinskij, V. V. Grišin, J. A. Ždanov, K. P. Žukov, M. V. Zimjanin, L. M. Kaganovič, F. R. Kozlov, A. N. Kosygin, V. V. Kuzněcov, N. G. Kuzněcov, G. M. Malenkov, A. I. Mikojan, V. M. Molotov, J. V. Stalin, M. A. Suslov, D. F. Ustinov, N. S. Chruščov, N. M. Švernik, A. N. Šelepin. Náhradníky ÚV KSSS se stali: A. A. Grečko, A. A. Gromyko, A. A. Jepišev, G. K. Žukov, A. I. Kozlov, F. F. Kuzněcov, J. A. Malik, R. J. Malinovskij, K. A. Mereckov, B. N. Ponomarjov, S. K. Timošenko, V. I. Čujkov, U. N. Šatalin. Do Ústřední revizní komise byl zvolen: N. V. Podgornyj. (Mladá fronta, roč. VIII, 16. 10. 1952, č. 245, str. 2)
─────
Dva týdny po popravě odsouzených členů tzv. protistátního spikleneckého centra v čele s R. Slánským se v Praze konala Celostátní konference KSČ (16.-18. 12. 1952). Zabývala se otázkami politické a organizační práce KSČ a projednala rovněž doplňky ke stanovám strany. O nich referoval na konferenci V. Široký. Referát, přednesený předsedou KSČ K. Gottwaldem, se stal směrnicí pro další práci KSČ. Konference schválila návrh nových stanov KSČ a zvolila nové členy a kandidáty ÚV KSČ.
Z řad dosavadních kandidátů se řádnými členy ÚV KSČ stali tito soudruzi: Antonín Aubrecht, Jan Drda, Štefan Fábry, Vladimír Koucký, Jaroslav Ledl, Július Maurer, Karel Poláček, Jiří Salga, Ján Štencl, Jiří Taufer a František Vodsloň. Kandidáty ÚV KSČ byli zvoleni: Rudolf Barák, Rudolf Belec, Ľudovít Benada, Pavol Dávid, František Honec, Emerich Hromek, Čeněk Hruška, Josef Juran, Pavol Jurík, Bruno Köhler, Václav Kratochvíl, Ladislav Lis, Jaroslav Lochman, Augustín Michalička, Jan Pištěk, Adolf Svoboda, Emanuel Šmíd, Josef Tesla, Jindřich Uher, Václav Uhlíř, Bedřich Voda (Pexa), František Zbránek a Ján Zeman. (Práce, roč. VIII, 19. 12. 1952, č. 301, str. 1)
Všichni výše jmenovaní soudruzi bez újmy přežili vnitrostranické „zemětřesení“, jež bylo spojeno s personálními čistkami v souvislosti s případem bývalého generálního tajemníka strany R. Slánského. Z původního vedení KSČ, které bylo zvoleno ještě na IX. sjezdu KSČ (1949) mezitím zmizeli tito přední funkcionáři: R. Slánský, J. Smrkovský, M. Švermová, J. Frank, G. Bareš a Š. Bašťovanský. Novým prvním tajemníkem ÚV KSČ se po smrti K. Gottwalda (†14. 3. 1953) stal dne 4. 9. 1953 dosavadní krajský tajemník KSČ v Praze – A. Novotný.
16. 10. 2022
‒ RJ ‒