Svobodné noviny na internetu

V pátek 17. 11. 2017 jsme si připomněli 28. výročí událostí zatím posledního, „přelomového“ roku, o němž se učí žáci a studenti ve školách jako o „sametové revoluci“ 1989. Čistě historicky a popravdě: o žádnou revoluci v pravém slova smyslu nešlo. Bylo to obyčejné předání moci z rukou komunistů do rukou předem připravené a mocnostmi i zpravodajskými službami odsouhlasené garnitury postkomunistů v čele s V. Havlem.

Analýza toho, co se před 28 lety doopravdy na Národní třídě v Praze i na náměstích mnoha našich měst a obcí stalo, by měla zůstat výhradně v rukou historiků. Ti jediní jsou kompetentní, aby uplynulé historické procesy i individuální osudy významných účastníků těchto událostí zhodnotili. Ještě ani dnes nevíme všechno, a zdá se, že ještě dlouho vědět nebudeme.

Přesto o událostech, starých 28 let, rádi hovoří i politici. Přesněji: rádi si při této příležitosti ohřívají svoji, často jen soukromou „politickou polívčičku“. Jsou to jak přímí účastníci těchto dějů, tak i lidé z opačné strany barikády, kteří by měli raději sedět v koutě, být potichu a zpytovat svědomí.

Letošní oslavy „sametové revoluce“ 1989 (neprávem se zapomíná na tragické události ze 17. 11. 1939) se přesto něčím lišily od těch předchozích. Zřejmě v přetrvávající euforii z volebního vítězství přispěchal k pomníku na Národní třídě i slovenský imigrant, který se již řadu let vydává za Čecha, ač jím není, protože se tady nenarodil – A. Babiš. Jeho pochlebovači a podržtaškové mu namluvili, že by se měl stát příštím českým premiérem. A on tomuto nesmyslu uvěřil a snaží se ho realizovat. Jak politicky naivní počínání v zemi s tisíciletou historií!

Proč by ne, kdyby se jednalo o Čecha a o člověka příkladně mravného, čestného a demokraticky smýšlejícího? Problémem ovšem je, že takovým občanem A. Babiš není. Je to bývalý, normalizační člen KSČ, agent Státní bezpečnosti (StB), parlamentem uznaný lhář a osoba obviněná z dotačního podvodu.

V souvislosti s oslavami zmíněného výročí je proto nutno považovat přítomnost této osoby u památníku 17. 11. 1989 za znesvěcení pietního místa, za bezprecedentní politickou provokaci, k níž by nenašli odvahu ani čelní představitelé komunistického režimu z doby před rokem 1989.

To, že se A. Babiš odvážil všechna tato politická a morální tabu pošlapat a zbourat, svědčí nejen o jeho absolutní ztrátě soudnosti, smyslu pro politickou realitu, ale i o jeho aroganci, nestydatosti a pohrdání občany tohoto státu. Chová se jako dobyvatel cizího území, aniž by se dotázal většiny těch, kteří ho nevolili, zda o jeho politické účinkování stojí. Jsem přesvědčen o tom, že odpověď se nabízí sama: NE!

Vzniklou situaci lze přirovnal k tomu, co se u nás odehrálo v období německé okupace (1939-45). Je to stejné, jako kdyby se „pražský řezník“ R. Heydrich, který v letech 1941-42 zastával funkci zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě, přišel poklonit památce těch tisíců českých vlastenců, které během své hrůzovlády nechal popravit. Větší cynismus si lze stěží představit.

Babiš, jakožto součást represivní mašinérie totalitního státu, komunistické diktatury v  okupovaném Československu, byl před Listopadem 1989 ve stejném mocenském postavení jako zmíněný nacistický pohlavár. Nacházel se na opačné straně „barikády“ než účastníci protivládních akcí ze 17. 11. 1989.

To je třeba jasně říci, aby se zase někdo nepokoušel manipulovat veřejným míněním, zejména mladé generace, která o těchto událostech nic neví. A také občanů, kteří se z různých důvodů o politiku nezajímají. Těm často stačí k jejich rozhodování o budoucnosti této země, zda dostanou, či nedostanou od někoho zadarmo koblihu nebo předvolební knížku s fantasmagorickými „vizemi“ o tom, jak bude „Česko“ vypadat v roce 2035.

Události posledních měsíců a týdnů přinášejí bezpočet důkazů o prohlubujícím se úpadku české společnosti. Ještě před pěti nebo deseti lety by něco takového bylo nemyslitelné. Tento politik by nejenže zmizel v propadlišti dějin bez jakékoli šance na rehabilitaci, ale ani ve snu by ho nenapadlo udělat to, čeho se 17. 11. 2017 dopustil A. Babiš. Část přítomných u pomníku 17. 11. 1989 sice Babiše vypískala a dala mu jasně na srozuměnou, že tam nemá co dělat, ale to nestačí.

Zdá se, že Babiš nic nepochopil a za čtyři roky, strávené ve vysoké politice, se ničemu nenaučil. Namísto toho, aby intenzivně vyjednával o sestavení funkční vládní koalice, jezdí „děkovat“ těm svým voličů, kteří jeho podivné, nedemokratické hnutí/stranu ANO 2011 poslali do Sněmovny.

Tvrdí, že mnozí z účastníků jeho mítinků se styděli před svými spoluobčany přiznat, že volili jeho, zázračně zbohatlého oligarchu s temnou předlistopadovou minulostí. Nepochybuji o tom, že se tito zoufalci a další politicky zbloudilé duše budou brzy za svou neuváženou volbu skutečně stydět. Dojde k tomu až tehdy, kdy pochopí, jak byli oklamáni a podvedeni.

Spoléhá-li se Babiš na to, že po vyčerpání tří možností na sestavení vlády vyvolá předčasné volby, v nichž hodlá znovu a daleko přesvědčivěji zvítězit, musím jeho očekávání označit za dětsky naivní a politicky neprozírané. Nic z toho se nestane. Opak bude pravdou! V tom spočívá „kouzlo“ dialektiky.

Již staří Řekové věděli, protože jejich filozofové byli skutečně moudří, a to na rozdíl od některých dnešních politiků, že žádný člověk nevstoupí dvakrát do téže řeky. Čas nelze zastavit, a tudíž žádnou situaci není možné zopakovat. Pokud se přesto „dějiny opakují“, vždy je to jiné: i docela vážná událost se může zopakovat jen jako fraška. Případné předčasné volby skončí Babišovou ponižující porážkou. Jinak to ani dopadnout nemůže.

─────

Již řadu měsíců před parlamentními volbami se zrodil mocenský pakt mezi agentem StB A. Babišem (krycí jméno Bureš) a Putinovým agentem M. Zemanem. Babiš je „urputné hovado“, jak sám sebe kdysi označil, a proto „tlačí na pilu“ a spěchá, aby ho už prezident jmenoval příštím premiérem. Snad proto, že podvědomě tuší, co by se mohlo stát: že totiž Zeman znovu do této funkce zvolen nebude. To by byla pro designovaného premiéra bez důvěry parlamentu velká komplikace, ba přímo neřešitelný problém. Příští prezident by ho nepochybně z funkce odvolal a on by šel rovnou do vězení. O nic jiného v této politické „hře“ nejde.

Proto ty „tanečky“ kolem volby členů Mandátového a imunitního výboru PS i celého vedení horní komory našeho parlamentu. Nově zvolení poslanci za Babišovo ANO 2011 se už opět stali politickými rukojmími jednoho nezodpovědného dobrodruha, kterému je jedno, jak to s demokracií v této zemi dopadne.

Definitivní tečku za Zemanovou politickou kariérou, jak se zdá, udělá nejspíš jeho současná návštěva v Rusku a okolnosti, které ji provázejí. Zeman již před lety uvěřil tomu, že je tím nejvýznamnějším „světovým“ politikem a že on je novým „hybatelem“ česko-ruských vztahů. Zapomněl jen na to, že tyto vztahy byly pohřbeny sovětskou okupací z roku 1968. Na tom se nic nezměnilo a ani do budoucna tomu nebude jinak.

Bude to trvat desítky let, během nichž se u nás vystřídá několik generací, než k obnově solidních, rovnoprávných vztahů mezi těmito národy skutečně znovu dojde. Tento fakt nijak neovlivní ani Zemanovy návštěvy, plné servility, ani desítky letadel s českými podnikateli v Rusku. Tak jako nelze „resuscitovat“ politické mrtvoly, k nimž dnes patří i Zeman, nelze „exhumovat“ ani mrtvé, v průběhu času odumřelé, vztahy mezi národy.

Zemanova zahraniční „politika“ je kontraproduktivní. Jiná ani nemůže být, protože je v příkrém rozporu s oficiální politickou linií české vlády a se zakotvením ČR v EU a NATO. Zeman to jistě dobře ví. Problém jeho jednostranné „diplomacie“ spočívá v tom, že na Západ ho nikdo nezve. Nikdo tam totiž o něho nestojí. Podobné to bude i s „premiérem“ Babišem. Toho také nikdo zvát nebude a jeho znalost cizích jazyků, kterou se tak rád vychloubá, mu bude k ničemu. Až přijde o dotace z Bruselu, rychle pochopí, že být premiérem byla vlastně hloupost.

─────

Přijmeme-li fakt, že 17. 11. 1989 začala u nás, v tehdejším Československu, „sametová revoluce“, která skoncovala s vládou komunistů a všudypřítomných estébáků a jejich donašečů (jedním z nich byl i Babiš), je to, co se odehrává již několik měsíců, nástup kontrarevoluce. Tak jako byli hlavními hybateli normalizačního útlaku po svržení A. Dubčeka (17. 4. 1969) G. Husák, V. Biľak a L. I. Brežněv, jsou dnes tímto „kontrarevolučním“ trojlístkem: A. Babiš, M. Zeman a V. V. Putin. Ano, předlistopadoví členové KSČ a agenti StB se znovu hlásí do služby! 

Pokud někomu není jasné, proč je tam uvedeno i jméno V. Putina, stačí připomenout nejnovější zprávu z ruského vládního webu, který je řízen tamějším ministerstvem obrany. V něm se mimo jiné uvádí: „Vstup (sovětských) vojsk do Československa (v roce 1968) nedovolil Západu uskutečnit státní převrat (…) a zachoval na více než 20 let život v míru.“ Dlužno dodat: pod hlavněmi sovětských samopalů a pod laufy tanků někdejších osvoboditelů z roku 1945.

To, co je na této věci nejskandálnější, je fakt, že uvedený článek byl zveřejněn týž den, kdy na oficiální návštěvu do Soči přiletěl český prezident M. Zeman (20. 11. 2017).

Věc jistě nezůstane bez povšimnutí u nás ani ve světě. Ne kvůli Zemanově jinak nevýznamné návštěvě ruského, postsovětského „cara“ V. Putina, ale kvůli tomu, že si bezmála padesát let od této tragické události vůbec někdo dovolil tak arogantním a provokativním způsobem informovat o velmocenské zvůli tehdejšího komunistického Sovětského svazu (SSSR).

Článek sám o sobě je ubohým pokusem, jakých tady bylo v minulosti bezpočet, o dezinterpretaci nedávných českých (resp. československých) dějin. V podobném duchu odvysílala před časem i ruská televize pořad o roce 1968. O tzv. bratrské pomoci proti kontrarevolucionářům, která byla ve skutečnosti obyčejnou vojenskou invazí a následnou okupací, jež trvala 21 let.

Celá záležitost je o to trapnější, že k ní dochází v souvislosti s údajně největší návštěvou českých podnikatelů, kteří doprovázejí M. Zemana. Těžko si představit, že by s něčím takovým všichni souhlasili.

Láska k vlasti, jakož i smysl pro čest a důstojnost musí stát na prvním místě – před případnými miliardovými zakázkami, budou-li vůbec nějaké. „Pohádkář“ Zeman rád přehání a slibuje nesplnitelné. Je to taková jeho libůstka. V Čechách nicméně vždy platilo: „Já pán – ty pán.“ Na Zemanově a Ovčáčkově „strašidelném“ Hradě je tomu zřejmě jinak.

Očekávat, že by se Putinův patolízal Zeman proti této skandální a dobře načasované provokaci u svého hostitele ohradil (u Putina, nikoli u subalterního Medveděva), z důvodů zcela pochopitelných nelze. Naštěstí se to pokusil napravit alespoň dosluhující ministr zahraničí L. Zaorálek, který tuto dezinterpretaci o roce 1968 odmítl. To je ovšem málo. Následovat musí jasné a rázné diplomatické kroky.

A co na to náš premiér B. Sobotka? Zachoval se obvyklým způsobem – jako pštros: strčil hlavu do písku a čeká, co bude dál.

Uvedená událost, která teď rozvířila naše poklidné vody zahnívajícího českého politického rybníka, patří k nejnovějším důkazům toho, že vývoj v poslední době, zejména po parlamentních volbách (20.-21. 10. 2017), je pokusem o kontrarevoluci – o návrat „starých pořádků“ v ČR z doby před rokem 1989.

Zmíněný článek o roce 1968 totiž prozrazuje, že se jedná o akci koordinovanou z putinovského Ruska a že Babiš se Zemanem v tomto „divadelním kusu“ hrají pouze málo významnou, leč potřebnou roli pěšáků na velmocenské šachovnici, na níž se rozhoduje o budoucnosti celých kontinentů, nikoli jen malých národů, jako je ten náš.

─────

To, co se stalo, nás těšit nemůže. Pouze to potvrzuje, že třetí světová válka, tentokrát válka hybridní, již řadu měsíců probíhá a nabírá na obrátkách. Vývoj v ČR není a nemůže být v tomto smyslu izolovaný. Je potřeba, abychom si toho byli vědomi a abychom se připravili na nástrahy, které nás v budoucnu čekají. Situace nebezpečně připomíná stav v Evropě na konci 30. let 20. století – těsně před začátkem 2. světové války.

Měsíc od parlamentních voleb již spolehlivě víme, že k Babišovu vítězství, byť nebylo nijak závratné, došlo také díky působení jeho médií (údajně ve svěřeneckém fondu), která ve skutečnosti dál tomuto oligarchovi slouží. Nepochopitelný úspěch tak kontroverzní osoby, která by si ve skutečně demokratickém státě ani „neškrtla“, potvrzuje hloubku politické a morální krize, do níž se česká polistopadová společnosti za 28 let „propadla“.

Útěchou nám může být pouze to, že v tom nejsme sami. Díky investigativním novinářům (nikoli českým, ale zahraničním) dnes již víme, že „fake news“, šířené z Ruska do celého světa, měly vliv jak na výsledek prezidentských voleb v USA, tak i na tzv. Brexit ve Velké Británii, ba i na nejnovější akce katalánských separatistů ve Španělsku.

Je dobré to vědět a nenechat se zmást těmi, kdož si myslí, že jsou chytřejší a mazanější než my. O demokracii je třeba bojovat a nevzdávat to. Když to uděláme, ztratíme nejen demokracii, ale i svobodu a s ní i právo na důstojný život náš i našich dětí a vnuků.

21. 11. 2017

PhDr. Rostislav Janošík

─────

P. S.

Prezident M. Zeman má veliký průšvih. Větší, než vůbec tuší. Nezaujme-li totiž k ruskému překrucování událostí z roku 1968 jednoznačné stanovisko, a to přímo v Rusku a před sdělovacími prostředky (tweet jakéhosi Ovčáčka stačit nebude), zlomí mu to vaz. U nás, ne v Rusku. Ze znovuzvolení prezidentem, dojde-li k němu vůbec, nakonec nic nebude.

Sledoval jsem dne 21. 11. 2017 večer v pořadu „Události, komentáře“ vystoupení J. Foldyny (ČSSD), týkající se návštěvy jeho milovaného guru v Ruské federaci. Pokud má tato strana obdobné „borce“, jako je tento poslanec, pak se nedivím, že ve volbách dostala takový výprask. Příště to bude ještě horší a Foldyna, který nedá dohromady kloudnou větu a neumí se srozumitelně vyjádřit, stejně jako další „rekvizity“ ze stranických sekretariátů, se do Sněmovny znovu nedostanou. Bude to jenom dobře – pro tuto stranu i pro naši zemi. Jedinou postačující „kvalifikací“ už dávno nemůže být jen to, že je někdo uctívačem M. Zemana. To opravdu nestačí na to, aby se v politice udržel. Blekotající poslance nepotřebujeme!

Podobných „exemplářů“, jako je Zemanův „advokát“ Foldyna, má ČSSD, strana s přebujelým aparátem politických neumětelů a nafoukaných nýmandů, daleko víc. Za všechny budu jmenovat alespoň dva: Dolínka a Chvojku. Jsou to poslanci sice nadmíru sebevědomí, ale jinak nesmírně hloupí a naprosto neschopní. Kdybych tvrdil, že mají IQ tykve, urazil bych ty tykve. Je to mnohem horší. S něčím takovým se ve volbách uspět nedá. Už nikdy!

Upřímně: Zeman měl zmizet z politiky našeho demokratického státu již dávno. Nestalo se tak vinou neschopných a zkorumpovaných politiků, kteří mají tuny másla na hlavě. Z toho důvodu se bojí věci řešit, protože by mohlo dojít i na ně. Ono na ně stejně časem dojde! Zmíněný incident s článkem o roce 1968 je jen zákonitým vyvrcholením Zemanovy nekompetentnosti a nepřijatelnosti jeho chování v tak vysokém úřadu. Platí, že Zeman je největší ostudou naší polistopadové politiky. Nebýt jeho systematického a dlouhodobého nadbíhání a podlézání Putinovi, nic takového by se nemohlo stát.

─────

Zeman se dnes překonal – asi se musel hodně přemáhat. Nakonec se stal zázrak a ruský premiér D. Medveděv se údajně za onen článek omluvil. To ovšem na věci nic nemění. Ke zlepšení vztahů s Ruskem dojít za této situace nemůže. Zdá se, že se Zemanem to musí být hodně zlé, když k něčemu takovému došlo. Asi nejen Zemanovi, ale i Putinovi jde o všechno. Moskva by musela přinejmenším hledat nového agenta, který by Zemana vystřídal. Všechno nasvědčuje tomu, že mezi kandidáty na Hrad už Zeman Moskvou vybraného „náhradníka“ má. Počkejme si na výsledek! V lednu budeme vědět víc…

22. 11. 2017

‒ RJ ‒