Svobodné noviny na internetu

Motto:

Kokardy, jásot, na praporu prapor.
Srdce se v dálku rozletí.
Jak je to krásné překonati zápor
a býti, růsti, stavěti.

Leč všichni vy, jimž srdce pýchou ztvrdla,
jež opíjí dne oslava,
poslyšte výkřik z básníkova hrdla:
Boj teprve nám nastává!

Boj se sebou, se všemi zlými pudy,
se sobectvím, jež vede v sráz.
Nezapomeňte na svých otců bludy,
nezapomeňte běsů v nás!

Viktor Dyk

Samostatný československý stát vznikl především nezdolnou vůlí českého národa samostatnou republiku vytvořit. Odráželo se to v akcích zahraničního odboje politického a vojenského a posléze i v projevech předáků politických stran ve vlasti. Základním mezinárodním faktorem, který vznik státu umožnil, byla zcela výjimečná situace, charakterizovaná nejen porážkou a rozpadem Rakousko-Uherska, nýbrž i rozvratem a chaosem v Německu a Rusku, čímž nastalo ve střední Evropě jisté mocenské vakuum.

Prvým, kdo veřejně vyhlásil český stá, byl z církve skoro už vyklouzlý kněz a agrárnický poslanec ThDr. Isidor Zahradník. Před plnými okny diváků zavlál prapor národní. Zástupy rostly. Pronesl památná slova: "Navždy lámeme pouta, v nichž nás týrali věrolomní, cizáčtí a nemravní Habsburkové. Jsme svobodni... Zde u stupňů pomníků českého knížete přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti svými životy.“

Vyhlášení samostatnosti Československa bylo politickým aktem, kterým Národní výbor československý 28. 10. 1918 převzal v Praze státní moc. Na základě manifestu císaře Karla I., jímž přiznal slabost trůnu, přestaly i rakouské úřady v českých zemích klást odpor sílícím snahám české politické reprezentace. Na 28. 10. připravil Národní výbor československý převzetí Obilního ústavu v Praze, aby v situaci všeobecného nedostatku potravin zabránil vývozu zemědělských produktů ze země. Ve stejné době, tj. 27. 10., vláda Rakousko-Uherska odeslal vládě USA tzv. Andrássiho nótu (Guyla Andrássi ml. byl ministrem zahraničních věcí), v níž přijala mírové podmínky amerického prezidenta W. Wilsona a slibovala uzavření separátního míru. Zpráva o této nótě dospěla do Prahy 28. 10. a již před polednem byla zveřejněna na vývěsních tabulích redakce Národní politiky na Václavském náměstí. Pražané její text pochopili jako konec Rakousko-Uherska a spontánně demonstrovali za samostatný stát. Členové předsednictva Národního výboru československého, kteří právě nebyli na ženevských jednáních – Antonín Švehla (agrárníci), JUDr. Alois Rašín (národní demokraté), JUDr. František Soukup (sociální demokracie), Jiří Stříbrný (národní socialisté) a za Slováky Dr. Vavro Šrobár (do historie vstoupili jako muži 28. října, tedy pětice mužů, která se nejvíce zasloužila o vyhlášení samostatnosti Československa) – navštívili místodržitelství a oznámili, že jménem výboru přebírají správu Čech jako budoucího Československa.

Aby nenastalo narušení klidu a pořádku, do ulic byly vyslány sokolské hlídky a započalo se s organizací československých vojenských oddílů. Rovněž byla sjednána dohoda s pražským vojenským velitelstvím. Večer 28. října se sešlo plénum Národního výboru československého, které schválilo zákon o zřízení československého státu. Převzetí moci se obešlo bez ozbrojených střetů, jen v noci na 30. 10. bylo nutno předejít pokusu vojenského velitelství o vyhlášení stanného práva. Také obyvatelstvo politický převrat pojalo jako radostnou všelidovou manifestaci s průvody a kapelami, jen výjimečně došlo k aktům násilí, přičemž jako hromosvody „zúčtování“ s Rakouskem posloužily symboly – císařští orlové na úředních budovách a německé nápisy, ale také např. Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Ve dnech 29. a 30. 10. 1918 přešla moc do rukou místních národních výborů na celém území Čech, Moravy a Slezska s většinou českého obyvatelstva. Pohraniční oblasti se zpočátku dostaly do rukou německých obyvatel a musely být získávány postupně – jako poslední Opava dne 12. 12. 1918. Dohodové mocnosti na pařížské mírové konferenci uznaly 28. 10. 1918 za datum vzniku Československa.

Dne 29. října 1918 přinesly veškeré české listy legendární provolání mužů 28. října: „Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu. Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů... Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií... Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života. Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít svůj čistý, jako je zachovalo Tvé národní vojsko: Československá legie. Buď si stále vědom, že jsi občanem českého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velkého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmějí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobodu lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí být zkaleny nynější veliké okamžiky... Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato. Svobody osobní, majetku soukromého, nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu Národního výboru.“

V 11 hodin byla nad Pražským hradem vztyčena československá, ještě červenobílá vlajka. Stráž zaujaly sokolské hlídky. Při nových ohromných manifestacích, které se soustředily hlavně na Václavské náměstí, Ferdinandovu (dnešní Národní třídu) a na Příkopy, byla posledně jmenovaná ulice přejmenována ulice živelně na Wilsonovu. Neudrželo se to. Manifestantům počasí přálo. Revoluce byla dokonána. Život se v Čechách přece jen pomalu začal vracet do normálních kolejí. I když už se jelo po kolejích jiných, nezvyklých…
 

Mgr. Bc. Jan Kopal

(Zpracováno za využití knihy historika Antonína Klimka Říjen 1918. Vznik Československa)