Svobodné noviny na internetu

Začátkem měsíce září se s přispěním ČRo České Budějovice (FM 106.4) uskutečnil několika denní Festival živé literatury. Na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. vyrostl festivalový stan s programem a bazarem knih. Jako vždy si každý návštěvník mohl vybrat knihu z veřejné sbírky literární kavárny. Navíc si právě letos mohl složit i remixovanou báseň a zveřejnit ji přímo ve stanu.

Četba na pokračování probíhala právě po rozhlasových vlnách.

V rámci doprovodného programu proběhla řada dílčích zajímavostí:

• Taneční performance inspirované knihou Kronika ptáčka na klíček;
• Divadlo lidí bez domova - předvedli bezdomovci z Domu sv. Pavla;
• Literární autobus - tradiční literárně-hudební jízda trolejbusem MHD;
• Leporelo - výtvarně laděné setkání s dětmi pod vedením arteterapeutky;
• Setkání se spisovatelkou Markétou Pilátovou v literární kavárně Měsíc ve dne;
• Koncert Zapomělsem (texty z jesenických a rychlebských hor), koncert kapely Jadran a ještě řada dalších akcí…

Při zajímavém zahájení bylo připomenuto dílo Richarda Weinera (1884-1937) s četbou části textu F. X. Šaldy z roku 1934. Kdo z nás ale o něm vůbec něco ví…? Básník a prozaik, literární, divadelní a výtvarný kritik, publicista, překladatel z francouzštiny. Pocházel ze zámožné židovské obchodnické rodiny z Písku. Vystudoval chemii i v Curychu a Cáchách. Díky přijetí jeho básnických pokusů F. X. Šaldou se rozhodl věnovat se literatuře. Odjel do Paříže, kde se živil jako novinář, od roku 1913 byl dopisovatelem Lidových novin. Po vypuknutí světové války byl mobilizován a poslán na srbskou frontu. Pro nervové zhroucení byl z armády po několika měsících propuštěn. V Praze se léčil a jako novinář působil v redakci listů Venkov a Národní listy. Od roku 1918 byl znovu korespondentem z Paříže pro Lidové noviny. Mimo novinářské práce vydal několik povídkových a básnických knih.

Česká kritika jeho dílo přijala s rozpaky, hodnotila ho otevřeně negativně. Zklamán touto negativní odezvou, vyčerpán duševním strádáním i zhoubnou chorobou zemřel roku 1937 v Podolí. Pohřben byl na židovském hřbitově v Písku, v roce 1987 byly jeho ostatky přeneseny na lesní hřbitov. Jako vyděděnec, jemuž nikdo nerozumí, přesto inspiroval řadu našich literátů (Holan, Nezval…).

František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)

Volný výběr knih